Nezastavitelný chtíč

„Ahoj, zlato, promiň, nepřijdu. Kup něco k večeři…“ Jana si přečetla SMSKu a v žilách se jí vařila krev. Taková drzost! Nejdřív zavolá, pak pošle povídku na „zkrácení pracovní doby“. Bože, jak byla nadržená. Chtěla si to ale nechat a nalákat ho k sobě. Chtěla, aby udělal přesně to, co v povídce. Aby si ji vzal tady a teď!
Naštvaně sbalila všechny věci a vyrazila domů. Přemýšlela, co bude k večeři, přemýšlela, co bude dělat večer, rozhodovala se, jestli ho vytrestá nebo ho nechá, aby ji pomohl ukojit její chtíč. Ten holomek by si zasloužil alespoň týden bez sexu. Na druhou stranu její klín byl horký a ona už se nemohla dočkat, až si to doma udělá. S ním nebo bez něj.
Nastoupila do metra a vida jediné volné místo, sedla si naproti celkem pohlednému třicátníkovi, který si četl noviny a nejspíš jí ani nevěnoval pozornost.
Jana tedy vynadala čtečku a jako každý den si rozhodla zkrátit půlhodinovou cestu domů. Zvuk položení novin už ani nevnímala. Román byl naprosto strhující a Jana se do něj začetla natolik, že zapomněla na čas. O několik stanic dále sebou trhla a rozhlédla se okolo, aby zjistila, ve které stanici se nachází a kolik má ještě času.
Lidí podstatně ubylo, vlastně jediný, koho si pamatovala od nástupu, byl ten muž sedící naproti ní. Ten už si noviny nečetl, ale prohlížel si ji velice zálibným pohledem. Prohlížel si její nádherné, dlouhé nohy v květovaných šatech, které zakrývaly jen tolik, aby daly průchod fantaziím, prohlížel si její ohromná ňadra nezbedně vykukující z výstřihu.
Janě to nebylo úplně nepříjemné. Byl to celkem fešák. Krásné tmavé vlasy po ramena, šlachovitá, ale ne přehnaně vypracovaná postava, zelené, hloubavé oči… Přistihla se, že si prohlíží jeho tak, jak on ji, a když se jejich oči setkaly, zrudla a v klíně ji opět polilo horko.
Nervózně přehodila nohu přes nohu a sklonila hlavu ke čtečce. Stále ale byla zvědavá. Přišlo jí neuvěřitelně vzrušující, když o ni jevili muži zájem.
Dívala se na jeho lesklé boty, na jeho společenské kalhoty…a pak to uviděla. Ten muž měl na klíně položené noviny, které už dávno dočetl, ruku měl vsunutou pod ně a noviny se lehce pohybovaly v nesouladu s jedoucí soupravou.
Proboha! On si ho…a tady, ve vagonu plném lidí! A sleduje mě přitom!
Janino počáteční okouzlení bylo pryč. Ten „sympaťák“ nebyl nic jiného než úchyl, kterých tady v Praze chodí na tisíc. Jindy by se jí udělalo zle, tady veškerou nechuť tlumila jediná věc: Nadrženost z práce.
Janě začínalo pomalu docházet, že se k pocitu znechucení a strachu přidává ještě jeden.
Do hlavy se jí začaly vkrádat myšlenky o tom, co si asi tak představuje. Co by s ní dělal, kdyby měl možnost? Byl by hrubý a divoký nebo stydlivý? Dal by jí možnost se zapojit nebo by si diktoval podmínky a nenechal ji vydechnout?
Z těch všech představ začala mít Jana velice příjemný pocit, umocňující se pohledem na nadouvající se noviny toho cizince. Díky bohu tu byla cílová stanice a přerušila Janino pokušení, které bylo čím dál silnější.
Došla ještě na nákup, ale celou cestu nemohla toho muže dostat z hlavy. Teď už jí bylo všechno jedno. Až přijde domů, vrhne se na Honzu a vy*uká mu mozek z hlavy, jak se tak hezky lidově říká.
Rychlým krokem došla až k poslední silnici před domem. Když se ale rozhlížela, všimla si něčeho, nebo spíš někoho, kdo jí vyrazil dech. Jako ten nejvyplašenější koloušek se za ní plížil onen úchyl z metra.
Dech se jí zrychlil a kvůli nadrženým myšlenkám, které jí zaplavily hlavu, ji málem srazilo auto.

Jana došla až k domu, ale v momentě, kdy se měla otočit ke vchodu, zamířila stále rovně po chodníku. Po očku se dívala, jestli ji onen neznámý stále sleduje, a ušla ještě dobrých sto metrů. Vedle chodníku se rozpínalo ohromné křoví – dost husté na to, aby nebylo nic vidět, a dost velké na to, aby se tam vešlo pár lidí. Jana si ho pamatovala z dětství, kdy se zde úspěšně schovávala při hře s kamarády.
Za chvíli dorazil i cizinec. Zarazil se. A jak by ne, Jana stála svůdně u jedné z větších větví a laškovně na něj mrkala. Bylo až roztomilé, jak se náhle rozpaky přehouply z ní na něj.
Jana se začala pomalu vlnit v bocích a vyhrnovat si šaty. Kousíček po kousíčku mu dávala prohlédnout své křivky a cizinec je hltal pohledem. Dalo by se říct, že ho mučila. Boule na jeho kalhotách se zvětšovala a to Janu neskutečně rozpalovalo. Nakonec si stáhla šaty a ukázala se tomu plachému samečkovi jen v černých kalhotkách a podprsence. Znovu se vlnila ve svůdných pózách a sledovala, jak „úchylovi“ bezděčně sjíždí ruka k rozkroku, začíná ho přes kalhoty masírovat a mačkat. Mlsně se olízla a zašeptala:
„Ukaž mi ho…“
To na pozorovatele působilo jako rána bleskem. Po chvíli se vzpamatoval a začal si rozepínat kalhoty. Nebyl si moc jistý, zda to, co slyšel, je pravda, ale pomalu se začala na svobodu prodírat jeho kláda. A že to byla kláda! Naše malá uličnice ji hned zatoužila mít v sobě. Začala si tedy rozepínat podprsenku a přitom šeptala:
„Ničeho se neboj, dokonči, co jsi začal v metru…“
Ani nevěděla, kde se v ní ta slova berou. Hypnotizovala rubínovou špičku cizincova údu, která se opakovaně objevovala a zase mizela v zákrytu jeho ruky.
Už to nemohla vydržet! Udělala krok k němu, ale on cuknul. Bylo to jako snažit se holýma rukama ulovit srnce…
Jana zpomalila, ale nepřestávala se k němu přibližovat. Nejradši by po něm skočila, ale tihle podivíni jsou prý dost plaší, proto se rozhodla pro pomalou variantu.
Konečně došla až k němu. Tvrdé bradavky svých velkých ňader natiskla na jeho hruď a rukou se opatrně dotkla jeho penisu. Ztuhl, ale ne vyplašeně. Jeho kláda okamžitě uronila kapičku. Usmála se, takhle se jí to líbilo – nalitý k prasknutí. Její ústa se pomalu přiblížila k jeho uchu:
„Co kdybys mi začal líbat prsa?“ zašeptala a znělo to jako vrnění kočky. Cizinec slastně vydechl a hned, jak měl prostor, sklonil se k jejímu hrudníku. Jeho jazyk byl rychlý a drsný. Bylo vidět, že spíše pozoruje, než aby přiložil ruku k dílu, ale rozhodně to nebylo špatné. Ba co, bylo to naprosto báječné, po celém tom nadrženém dni. Jana se přistihla, jak teče. Pomalu honila úd neznámého a druhou rukou si zajela pod kalhotky. Klín měla rozpálený do běla a každý pohyb jejího prstu po tom nejcitlivějším místě měl elektrizující účinky.

Poodstoupila od cizince, otočila se k němu zády a pomalu si začala stahovat kalhotky. Předklonila se přitom a ukázala cizinci svou větší, ale vysportovanou, pevnou prdelku. Cizinec se opět chopil své klády. Jana už na nic nečekala. Položila se na zem, horkou od letního slunce, a svůdně se nastavila. Pak už stačilo jen laškovně prstem naznačit cizinci, ať jde blíž.
Neznámý se přiblížil a klekl si. Jeho špička byla těsně u Janiny škvírky. Jana přivírala oči a mnula si svá velká ňadra.
A v tu chvíli do ní pronikl celou svou délkou. Vyplnil ji dokonale. Musela se kousnout do rtu, aby zabránila slasti, která se v podobě výkřiku rvala z jejího hrdla. Neznámý ji projížděl jak nikdo. Bylo na něm vidět, že už dlouho neměl ženu takhle blízko. Měl zavřené oči a nozdry se mu rozšiřovaly v divoké nadrženosti. Nasával její vůni a užíval si její doteky. Jana si ho přitáhla k sobě a políbila ho. Jejich jazyky se propletly a v tu chvíli on zrychlil. Janu to tak překvapilo, že mu zaryla nehty do zad a pořádně ho škrábla. Lekl se, ale ona ho svými vzdechy rychle dostala zpět do slastné reality.
Netrvalo to dlouho a cizinec se vzepjal. Jeho ohromný úd začal pulzovat a Jana ucítila, jak se v ní rozlévá notná dávka slastného semene. V tu chvíli se její poševní stěny stáhly, ona napjala všechny svaly a tělem jí projela omračující slast.
Oba divoce oddechovali. Oba ještě chvíli zůstávali spojeni. Cizinec se ho ale nakonec jal vyndat. Jana ho chytila za ruku a než se vzpamatoval, „sjela pod něj“ a vzala si tu jeho perfektní kládu do pusy. Cítila své šťávy smíchané se zbytky těch jeho. Snažila se prodlužovat každičký okamžik, kdy má tenhle materiál k dispozici. Ještě naposledy ho mlsně olízla a pak neznámého pustila.
Ležela roztoužená na trávě a dívala se, jak se cizinec urychleně obléká, ještě jí věnuje poslední, vděčný pohled a nakonec mizí.
Jana byla šťastná. Všechen stres z ní spadl. Její ručka zamířila ke klínu. Ještě jednou si vzpomene na to, jak se na ni koukal jeden cizinec v metru. Ještě jednou…