Vůně rozkoše

Cizí město, cizí ulice, cizí lidé kolem nás. Je krásné se odměnit a vyjet o zasloužené dovolené někam do ciziny. Nic neřešit, sbalit nejnutnější, nechat problémy a lidi vašeho života za dveřmi a alespoň na pár dní si užívat anonymity velkoměsta. Daří se mi, mám v plánu projet všechna evropská hlavní města a už mám docela dobré zářezy. Vyrazím s kamarádkami, kolegyněmi, kamarády, kolegy…ne to ne, s těmi ne, jsou to postarší páprdové co spěchají po práci domů za ženuškami a protivně vlezlými dětičkami.Když vyjet, tak s někým, s kým to má grády.

Mám jednoho takového člověka. Je arogantní, ironický, egoistický, vlastně jako já…nebere ohledy na nikoho a nic, bere si od života co chce a nic mu nedává. Chtěla bych to taky tak umět. No učím se, snad k tomu jednou dospěju. Ale zpět k mému městu. Začíná mám naše letošní valentýnské putování. Jsme emancipované ženy, které se rozhodly slavit svátek zamilovaných po svém, na dovolené v cizí zemi, kde je na rozdíl od naší domoviny krásně teplo. Vystoupím po hodinách z letadla a rovnou v centru. Kolem ranní shon a ruch, lidé spěchají do práce, do škol, na rande, na nákup. A já si to štráduji hlavní ulicí, okukuji výlohy a v duchu přepočítávám dnešní kurz. A hmm, ti zdejší muži vůbec nejsou k zahození. Nechala jsem svou kamarádu pozadu, musela si zajít na toaletu a teď pár kroků za mnou klopýtá a mezi tím hledá v tašce mokré ubrousky

A vedle v kavárně jedné boční uličky, kolem které jdu, si dává zřejmě svou první ránu kávu ten nejhezčí muž, jakého jsem za posledních pár dní viděla. Štíhlé atletické tělo, spíš šlachovité, neskutečně tmavé oči v obličeji s několikadenním strništěm, trošku nadrnčený výraz, asi mu ta jeho po ránu nedala, pomyslím si v duchu. V tom samém okamžiku vzhlédne od svých novin. A ten jeho úžasně tmavý pohled se střetne s mýma zelenýma očima. Bezmyšlenkovitě si olíznu rty a naprázdno polknu. Nakloní hlavu na stranu a civí na mě, skutečně civí, z toho jeho pohledu jde mráz po zádech. Je tak vyzývavý, že mu nejde odolat. Pohodím hlavou a sklouznu očima na uličku vedle kavárny, kde sedí. Za ní je už jen vchod do bloku domů, velká dřevěná vrata, která kdosi asi před několika málo týdny natřel novým nátěrem. Jako bych to dřevo ještě teď cítila, kdy procházím okolo a spíš mimoděk se ohlédnu zpátky ke kavárně.

Můj neznámý se zvedá z kavárenské židle. Nechává na stole několik drobných, složené noviny i svou bundu na židli. Nespustí ze mě oči, bez zaváhání mě dojde, beze slova chytne za zápěstí a pootočí si mě k sobě. Ani jeden z nás nic neříkáme. Přejede mi prsty vnitřek dlaně a ten dotek je mrazivě omračující. Vchází do postraní uličky vedle kavárny. Ani nevím proč, ale samozřejmě ho následuji. Dojdeme k opraveným dřevěným vratům. Opře mě o ně, zajede rukou do vlasů, pevně je stiskne do dlaně, jemně zatáhne, až lehce zvrátím hlavu dozadu. Než zavřu oči, vidím ty jeho, neskutečně temné, jak žhnou pobavením, vášní a touhou. A pak už mě jen líbá, nedává mi vydechnout, je všude kolem mě. Cítím jeho dech na krku, za uchem, na klíční kosti, putuje na hruď, kde mi snad srdce vyskočí z těla. Druhou rukou se prodral pod mou již rozepnutou mikinu, šmátrá pod tričkem a jemně přejíždí přes načekané bradavky. Pak níž, zdolá přezku pásku a cítím jeho dlouhé prsty, jak se blíží k cíli. Jsem jako omráčená, chycená v síti, ze které nemůžu a ani nechci utéci. Prozkoumávám jeho tělo. Má pevné a pružné ruce, úzká záda a pevný zadek. Když mi stáhne kalhoty ke kolenům, vůbec se nebráním. Jemně ale dravě mě laská. Ani nevím jak, ale vyprostí z kalhot i svou žhnoucí část a já ho najednou cítím v ruce. Je dlouhý, pevný a krásně tvrdý. Pár krát po něm přejedu, nahmátnu i vše ostatní dole, potěžkám, a znova se vrátím k tomu už pomalu cukajícímu konci. Když si mě otáčí k sobě zády a jemně mi kolenem roztahuje stehna, je to ta nejsamozřejmější věc na světě.

A pak ho cítím. Pomalu, ale beze studu do mě vstupuje. Když přiráží až na samý konec, je to dravé a drsné. Jemně proti němu přirážím. A cítím od kolen postupující vrnění, třes někde uvnitř těla, který postupuje do klína, kde zažehává temno.

V tašce na zemi mi zvoní mobil. Probere mě ze slastné mrákoty. Sedím na zemi, kalhoty mám natažené zpátky na boky, ale nedopnuté. Jen rozcuchané vlasy a tepající žíla na krku mi prozrazuje, že to nebyl sen, že se to před pár minutami skutečně stalo. Neznámý milenec jen už pryč. Pamatuji si ještě na krásně smyslně dlouhý polibek a temnotu jeho očí, než se otočil a odešel.

Vstávám, upravuji své oblečení, vytahuji z batohu mobil. Vytáčím číslo své kamarádky a zjišťuji, kde na mě čeká. Překvapení, sedí v kavárně za rohem, na tom samém místě, kde předtím seděl ten tmavooký. Prý mě ztratila před pár minutami z dohledu, když jsem jí zašla za roh. A protože jsme ještě nesnídaly, zastavila se tady. Jen s lehkým úsměvem přikývnu a dosedám na židli vedle ní. Slastné pálení mi projede klínem a připomene, že před chvíli, jen pár minut před tím, než si objednám své dnešní první kafe, jsem si užila krásný nevázaný sex s úplně neznámým mužem. Dovolená v cizím městě může začít.