Zimní procházka II

Neuvěřitelný, famózní, plný fantazie, nečekaných zážitků...
nejen den procházky, ale hlavně večer, který nebyl v plánu a pokračoval neskutečným způsobem.
Kdo by si na začátku dne pomyslel, že se necháme zatáhnout do takové pohádky z říše představ, snů a splněných pocitů. .

Zasněžená krajina, mráz, vycházející hvězdy, útulná chaloupka a nejen žhavá místnost.
S tvrdými péry, myšlenkama na vše možné i nemožné sedíme na lavici v rozpáleném vzduchu,
kde roste teplota, vzrušení a nejen tím mi na mysl přišla vzpomínka na tu mojí stydlivku, která je ve výsledku zakřiknutá vlastně jen na oko, protože kdykoli má možnost tak provokuje nejen mě, ale i své okolí s šibalským úsměvem a čertíky v očích...ta její modrá kukadla, která jsou tak hluboká...

Myšlenkama jsem se vrátil o nějaký čas zpět. Bylo to druhý den po posezení s kamarády, kdy už všichni byli doma, až na jednoho, dali jsme oběd, zapili to pivečkem a rozhodli se pro polední siestu, jsme usnuli v naší posteli, do které se po chvilce nakýbloval náš připitý kamarád a usnul taky.

Nj, jenže po krátkém spánku jsem zůstal v úžasu nad činy mojí v té době nastávající paní.
Vyskočila si na mě, dala stranou kraj krajkových kalhotek a nasedla si na moje tvrdé péro po tulení k ní.

Nejdřív přirážela hezky potichu a pomalu, hlavně nenápadně...po chvilce s přibývající vzrušeností začala šukat jako profesionálka na slovo vzaté.
Na téhle rychlovce nejzajímavější a nejkrásnější nebylo ani tak to, že vedle nás spal kamarád, ale skutečnost, že když jsem se blížil do své cílové rovinky já, tak mi připleskla svoje obrovská prsa na obličej, chytila si mě rukama za boky a s něžným zakňouráním do ucha naposledy přirazila tak tvrdě a hluboko, až jsem se jí s božským pocitem vystříkal do jeskyňky.

S potutelným úsměvem a šibalským pohledem jsme se dívali na nic netušícího kamaráda, který se chvíli po téhle úžasné chvilce probral a čučel jak tele na nová vrata.
Co se doopravdy dělo se dověděl až delší dobu po tomto luxusním zážitku, z kterého jsem byl stejně dlouho paf.

Takže když mě ze vzpomínky vytrhl ženský hovor, a rádoby stud mojí paní, tak se nešlo neusmát, plesknout jí po zadku se slovy, jsi moje trdlo a teď nám ukaž, jaká doopravdy jsi. Nechápavě na mě koukla, v krátkosti jsem jí připomněl náš zážitek před časem a pobídl jí, aby se uvolnila a užívala společnosti.

Mokrá prostěradla, již nejsou na svých původních zahalujících místech,pomaličku padají k zemi. Za to naše chlouby kusy látky nadzvedávají a dámy nám pomáhají uvolnit napětí mezi nohama. Provokace, tvrdolíni, odhalení...potvory.
Nazí užíváme saunové chvíle a protože nás chtějí evidentně potrápit ještě víc, než jsme oba zvyklí. Začínají se navzájem dotýkat a přibližovat k sobě. Po výměně pohledů s kolegou ve zbrani se naše zraky vrací
zpět k našim krásným polovičkám.
Jejich jazyky rozehrávají něžnou hru v jejich ústech, letmé a nesmělé doteky na ramenou, zádech a zadečku přechází ke škrábání a objevování citlivých míst té druhé.
Je zajímavé sledovat výrazy obou účastnic, jednu rajcuje líbání na krk, druhá má ráda kousání do bradavek, do toho se postupně poustší dál a dál. Osahávání kundiček a nesmělé doteky...uvnitř místnosti je snad sto stupňů...sotva dýcháme, do toho se sem tam ozve vzdych a zavrnění. Pomaličku si do svých jeskyněk zasouvají prstík po prstíku.

S otevřenými ústy, stojákama sledujeme krásu před námi. Jen je nevyrušit, nepokazit, přidat se, promluvit na ně, navádět je, ne, ne...takhle je to perfektní, někdy stačí méně, ale tolik nás to dráždí, vzrušuje a chceme se přidat...
Co dělat, začít si honit, nebo vyčkat, že si uvědomí, že tam jsme s nimi? Achjo, chceme se přidat, ale mají oči jen pro sebe. Který scénář je ten správný, ale v nejlepším se prý má přestat? Ne, snad to neskončí, tohle je prostě pohádka.

Vnutit se, nebo čekat na pozvání, myšlenky a nadrženost létají hlavou tak rychle...tenhle výhled a mučení přeruší ledový vzduch, který nás přepadne ve chvíli, kdy se holky rozeběhnou do krajiny plné sněhu...
Noc, svit měsíce, dvě nahé krásky, sníh a jejich něžnosti, které pokračují v prašanu...
bradavky na prsou div neprasknou tvrdostí, prsty opět hrají symfonii na broskivčkách, chloubky jedné z dam jsou jako chmíří, které se chce rozfoukat do okolí, ale mráz to nedovolí.
Po chvilce blbnutí venku honem zpátky do tepla...máme je nechat si hrát a vyčkat až si nás začnou konečně taky všímat, dají signál pohledem, nebo se rovnou přidat a začít jim ukazovat, co by nás lákalo než nám prasknou péra...poradíte?