Nevšední podvečer

6. 3. 2012 · 11 601 zhlédnutí Oddanesva

Je podvečer a zapadající slunce barví hladinu rybníka do oranžova. V tom světle se náhodným chodcům zjevuje zvláštní scéna, kousek od břehu stojí v kruhu asi pět mužů čelem do středu a mezi nimi uprostřed klečí na zemi mladá žena. Ačkoliv se ochlazuje, je nahá a celé tělo má potřené blátem z kaluže, ve které klečí. Muži jí dávají tlumenými hlasy povely a ona si se sklopenou hlavou nanáší bláto na prsa a břicho. Stydí se, protože je jasné, že se chodci pohoršeně otáčejí. Bláto páchne rybinou, je jí zima a kolem nepříjemně bzučí komáři. Občas ji některý z mužů naoko konejšivě pohladí po tváři nebo po vlasech rukou plnou bláta, které jí z vlasů padá na ramena, do očí a úst. Zkouší ho vyplivnout a odhrnout si slepené mokré vlasy z očí.

„Kdo ti to dovolil?“ sykne na ni zlobně jeden z mužů, chytne ji za vlasy, zvrátí hlavu dozadu, aby se jí mohl podívat do očí. „Podívej se na sebe, jak vypadáš, jsi vážně jenom špinavá coura! Ale abys neřekla, že jsme na tebe zlí, můžeš se teď umýt.“ „Je ti zima, že?“ ptá se druhý soucitně, když si všiml, jak se dívka zatřásla při představě chladné vody. „Neboj, sprcha bude teplá.“ Všichni se pobaveně zasmějí a na pokývnutí jednoho z nich si rozepnou kalhoty.

Po chvíli dopadá na její tělo několik pramenů teplé žluté tekutiny, kolem se line pach moči a muži dívku se smíchem nabádají, ať se pořádně umyje. Smývá ze sebe bláto, jakoby se opravdu sprchovala, proudy teplé moči jí dopadají na záda, prsa, břicho a rozstřikují se na drobné kapičky, které jí prskají do obličeje, v ústech cítí jejich slanou chuť a vdechuje intenzivní vůni. Je jí teplo a navzdory ponižující situaci vzrušením zrychleně dýchá. Když se po chvíli odváží zvednout hlavu a podívat se do tváří okolostojících mužů, ani si jí nevšímají, jen s přivřenýma očima si slastně ulevují.

Když muži skončí a její vzrušení opadne, klečí v páchnoucí kaluži o něco větší než předtím a po těle jí stékají pramínky rozpouštějícího se bláta. Muži se upraví a s odporem se dívají na ni i na spoušť kolem. „Strašně smrdíš, ty pochcaná čubko,“ ušklíbl se jeden z nich. „Mazej se vykoupat!“ a ukázal na rybník, který se už utápěl ve tmě. Pomalu a neochotně se zvedla a loudala se k vodě. „ Dělej, nebo tě popoženu!“ zahrozil jí a ona se ponořila se zatajeným dechem do studeného rybníka. Uplavala několik temp pod vodou, aby si opláchla vlasy a když se vynořila, uslyšela zvuk odjíždějícího auta. Ohlédla se na břeh a uviděla, že muži odjeli a vzali s sebou i její šaty.