Víkend v Beskydech 2 Mária a Eva

17. 3. 2023 BorisDoris

Dny pomalu plynuly a konečně tady byl pátek. A to znamená začátek našeho setkání v Beskydech. Ve dvě odpoledne jsem vyrazil směr Bílá . Cesta rychle ubíhala a tak jsem kolem třetí byl na místě. Slečna v recepci mně hezky uvítala, předala mi instrukce ohledně snídaně, večeře i wellnessu a popřála mi hezký pobyt. Odnosil jsem věci z auta do pokoje a začal ho pomalu přestavovat na ordinaci. Tak, hotovo. Než holky dojedou, skočím si ještě zaplavat. Odpoledne rychle ubíhalo a já se cítil skvěle. Naplňovalo mně takové to zvláštní rozechvění. Příjemné rozechvění. Bylo to, jako když jsem se ještě těšil na to, co najdu pod vánočním stromkem. No, původně to bylo o jednom překvapení. A budou dvě. Vlastně tři, Mária mi psala, že pro mě taky jedno mají. To jsem zvědav, co to bude. Začal mi zvonit mobil. Je to Mária, volá že už jedou. ,,Sme v Kolároviciach. Áno, áno. O chvíľu sme pri Tebe. Som veľmi zvedavá jako vlastne vyzeráš docentík môj, veď si mi ani fotku neposlal. No čo Ty, len počkaj. Len počkaj až ja prídem.“ Mária je k nezastavení a já se směju. Vzpomenul jsem si na ,,Dušana.“ .Kolegu se kterým jsem pracoval v Blavě. Jeho paní byla taky ,,od Žiliny“.Když na ní s takovou zvláštní něhou v oku vzpomínal, říkával nám ,,Žilinčanky sú dobré ženy. Fakt, no mne môžete veriť. Ja mám jednu doma. Len keby tú papuľu nemaly, aj by sa s nimi dobre žilo.“ No a holky už jsou tady. Červená mazda právě zatáčí k hotelu. Jdu k autu a první vystupuje Mária.,,Vítko, si to ty? No poď ku mne, nech ťa postískam.“ Nechám se od ní obejmout a ,,pobozkať“ z obou stran. A hodnotím. Já mám metr osmdesát a Mária se mi dívá přímo do očí . Modré, hezké oči, delší blond vlasy a vyvinutý hrudník. Je taková přiměřená. Nic jí nechybí a ani moc nepřebývá. Kolik jí může být? Určitě už je ji přes čtyřicet, možná čtyřicet pět? Nevím. Tohle si netroufnu přesně odhadnout. ,,Evka, čo tam sedíš, poď sem.“ Eva vystupuje z auta a je malinko rozpačitá. Vítá se se mnou o dost míň divoce než Mária. Zdá se mi taková trochu zakřiknutá. Ale taky je hezká, moc. Je trochu mladší a o kousek menší než Mária, hádám tak sto sedmdesát. Je štíhlejší, drobnější v prsou a má jen malinko širší pánev. A je to zrzka, na krátko ostříhaná a to nejlepší na konec. Má zelené oči . A má pihy. Pod očima i pár na nose. Ale sluší jí. Pomáhám holkám odnést kufry a domlouváme se na kávu v restauraci. Tam má hlavní slovo zase Mária. Fakt na chvíli nezavře pusu. Tak se pomalu dovídám všechno možné o jejich práci a o tom, jak se jim žije v Rakousku. Když si Evka odskočí na záchod nedá mi to abych se nezeptal ,,Prosím Tě, Eva ví proč jsme tady?“ ,,A čo si myslíš, pozri, ja mám rada spoločnosť aj mužov, aj žien a Evka je je moja prijatelka. Vie o všetkom čo sme si spolu dohovorili. A pretože to chcem ja, chce to i ona. Chápeš?“ Ptám se dále jak je to s její orientací a Mária zase spustí. ,,Eva nieje vyložene subina. Ale táto úloha jej robí dobre, keď je so mnou. Má rada všetko. A vie si to užiť. A Ty buďeš potrebovat sestričku, nie? A do frasa čo tu sedíme tak na sucho, no dáme si voľačo. Holky jsou ze Slovenska, tak to by jsme si mohli dát tatranský čaj. Za chvíli je na stole a pak ještě další. A i Evka se rozpovídá. Je z Ružomberka a Mária jí prý kdysi pomohla z nejhoršího. Do večeře jsme stihli ještě jeden. A já jsem si vybavil Petera. Majitele horské chaty v Nízkých Tatrách. Byli jsme tam na pozvání hrát s kapelou, kolega tam slavil šedesátku. Když jsme dohráli, sedli jsme si s Peterem proti sobě a on mi povídal ,,A teraz si vypijeme, na toho nášho Jurka“. Hrozně se mu líbila písnička Jánošík v naší old rock úpravě. Nalil jednu, druhou, třetí , čtvrtou, u páté jsem se začal trochu ošívat. Perter se na mně podíval a povídá ,,Viťo pozri, my Slováci, robíme všetko s chuťou. Hej? Robíme s chuťou a keď porobíme, tak potom si sadneme a s chuťou si vypijeme. Pozri, ja nalejem a s chuťou si vypijeme. Povedal som s chuťou. Tak se neošívaj , no vidíš a ja nalejem eště jednu. Nenecháme tu nedopitú fľašu. To sa nepatrí.“ Druhý den mi bylo všelijak, ovšem smál jsem se, když jsem si vzpomněl jak jsme včera ,,s chuťou“ vypíjeli.
Jdeme na večeři a mně se zdá, že dneska i když budu vystupovat v roli vlídného lékaře, nebudu to já, kdo bude psát scénář téhle schůzky. Holkám už trochu svítí očka a Mária mi říká ,, Pojdeme už a my Ti ukážeme to prekvápko, čo pre Teba máme, hej? Ty môj docentík………..“ Po večeři jdu na pokoj a ještě jednou všechno kontroluju. Ok. Všechno je vydesinfikováno, srovnáno a připraveno. Do koupelny dám novou zabalenou sadu na klystýr, Mária má ráda gyno a anální hrátky. Tak asi bude potřeba. Stačím se jen honem převlíknout do lékařské blůzy a kalhot a holky už klepou na zeď a volají,,Pán docent, kďe ste.“ Tak jdu za nimi a jak otevřu dveře, musím se smát. A hodně smát. Dámy si někde sehnaly staré sesterské stejnokroje. Ty co se nosily ještě za ,,komárů“ a dělají mi přehlídku. Mají je přešité, jako úplně mini sukně a Mária, no zdá se mi, že jí každou chvíli musí ty její koz..pardon, ňadra vyskočit ven. Když mrknu na Evu, konstatuji že má fakt hezké nohy a sukni má tak krátkou, že jí oblinky vykukují kapánek ven. A zdá se mi, že nemá kalhotky.Ale jistý si nejsem. ,,No pán docent, rýchlo sa ponáhľajte do ordinácie,“ říká Mária . ,,Lebo o chvíľu tam budete mať velmi, veľmi ťažtý prípad. A sestrička nech ide s Vami.“ Vystrkuje nás oba na chodbu. A tak jdem s Evkou ke mně a já čekám, co bude. Sednu si k noťasu a dívám se jak Eva zběžně kontroluje co je připraveno, chystá kartu a něco do ní píše. Jako by byla opravdu v ordinaci. Teď se předklonila a sebrala nějaké smítko ze země. A fakt ty kalhotky nemá. A je to přírodní zrzka. Čistokrevná.S takovým lehkým ježečkem.
Někdo klepe. Je to Mária. Ještě se stačila převlíknout. Teď je za dámu . Sestřička jí vede ke mně a nabízí židli. Sedá si a Eva mi podává kartu a na ní je napsáno,, Mária Horvátová“ a pod tím malými písmenky ,,Treba jej dať klystír a veľký, lebo ja to tak chcem !!.“ Mrknu na Evku a ta se culí. Ptám se, co jí schází. ,,Nič pán Doktor“, odpovídá, ,,Ale mi prevyšuje.“ A vysvětluje, že jí při masturbaci zapadly dovniř venušiny kuličky. ,,A nehnevajte sa, pán doktor, ale neviem si ich vybrať.“,,No, tak takový případ jsme tu dlouho neměli, že sestři,“ mrknu na Evku a ta ukazuje v úsměvu své hezké zuby. Tak takhle jste si to na mně vymyslely.Potvory. No, ještě že to nebudu mít jako náš slavný pan doktor Radim Uzel. Ten jednou vzpomínal, jak mu do ambulance přišla dáma, která měla v pochvě budík. A tvrdila že si na něj ,, omylem sedla.“Holky si mě zkoušejí.No s budíkem bych asi měl problém, ale s kouličkami si snad poradím.Otáčím se k Márii a povídám ,,Tak paní Horvátová, sestřička Vám udělá teplé, větší klyzma, to uvolní Vaši malou pánev a potom bychom se mohli pokusit, dostat je ven ano?“ Sestra Eva odvádí Máriu do koupelny a já slyším téct vodu. A v zápětí dialog ,,Čo si sa zbláznila? Na čo tolko?“ A Eva se smíchem odpovídá ,,Čo ja, to pán doktor nakázal! A teraz nie si vrchná, teraz musíš počúvat Ty mňa!! Tak paní Horvátová, klaknúť, oprieť sa o lakte a z hlboka dýchať. Z hl –bo -ka.“…Nějakou dobu to trvá,no ale už se holky už se vrací z koupelny. Evka pomáhá Márii na křeslo , já si sedám na židličku mezi její nohy a natahuji rukavice. ,,Tak uvolněte se prosím“ říkám a zasouvám prostředník a ukazovák do Máriiny pokladnice. ,,No jo, tady jsou u zadní klenby. Sestři!“ ale nemusím volat. Evka je za mnou a podává mi Collinse. Natlačí mi na něj trochu gelu a já ho zavedu, nejde úplnně, jsou tam ty kuličky. Ale jak se lopatky roztahují, kuličky se dostávají pomalu mezi ně a spekulum si s mou asistencí zajede samo kam patří. A už vidím šňůrku, otáčím se na Evu a ona mi podává nůžkovou svorku. Jako správná instrumentářka. Chytím šňůrku do svorky a zmáčknu. Udělá to cvak a svorka drží na šňůrce. Eva mi šeptá do ucha ,,Viacej ju roztiahni. Má to tak rada.“ Mária má zavřené oči. Tak tedy nechám svorku viset a pomalu rozevírám zrcadlo.Pomalu a Mária začíná hlasitěji dýchat. Chytnu svorku a kuličky jsou natotata venku.,,Ešťe počkaj,“slyším zase nápovědu.Eva jde a z tašky co přinesla Mária s sebou,něco vytahuje.A pak mi podává malou podtlakovou baňku.,,No nekukaj a nasaď jej to.“Přiložím,nasaju Máriin klitoris a ona zavzdychá.Ozve se krásné,,Jóój…Bože môj...Eva přechází k Márii a začíná jí rozepínat blůzku.Prsa jí vykouknou ven i velikými tmavými bradavkami.A Evka jí začíná hladit a kroužit prsty kolem nich.,,Paní Horvátová,pán doktor Vám teraz vyberie zrkadlo. áno?“ Tak teda, dneska tady opravdu nejsem ten co režíruje.A která z těch dvou je vlastně submisivní? Evka bere další dvě podtlakovky a přikládá je Márii na prsa.Nasaje jí bradavky a Mária zase zavzdychá.Povoluju zrcadlo a kousek ho povytáhnu,abych Márii neodřel děložní čípek. A pak povolím ještě víc a vytáhnu ho úplně.Je to zvláštní,jak se před chvíli široce rozevřený poševní vchod rychle stahuje.,,A teraz celú ruku,“šeptá mi zase Eva.A ty nádherné zelené oči,vypadají jako oči kočky co je na lovu a už zahlédla svou kořist.Vypouští podtlak z baněk na Máriiných prsou a mačká jí zduřelé bradavky.Mária je už celá nachová a hlasitě vzdychá.,,Paní Horvátová,očujete mňa? Pán doktor Vás teraz vyšetrí pohmatom.“ Paní Horvátová jenom přikývne a já vstávám ze židle a pomalu vsouvám ruku až po zápěstí do ní.Jde to celkem snadno. Bože,já dnes snad hraju v nějakém pornofilmu, teda čekal jsem hodně,ale že to bude probíhat takhle…..co to tam ta Eva zase provádí? Zase nese něco z té tašky.A dává Márii roubík do pusy .Mária je vzrušená,snaží se přirážet proti mojí ruce a nepravidelně dýchá.,,Tak pán doktor,je to v poriadku ? Eva mi naznačuje,abych tuhle část prohlídky ukončil.Ona jí nenechá se udělat ? Já jsem celkem zmatený,podívám se na Evu a vidím zase ty kočičí oči.To už si kočka hraje s ulovenou myší,to není ta hodná micka co se Vám tře o nohy aby dostala mlíčko.To jsou oči šelmy.Malé sice,ale pořád šelmy.Zelenooké .Vytahuji ruku ven z Máriina klína a Eva už je za mnou.A šeptá,,neboj sa,všetko bude.Len ja ju chcem dnes trocha viacej potrápit ,tak ako to robí ona mne.Sundaj jej tu čiapočku.“Sedám si zase na židli kterou mi Eva přistrkuje a odpouštím podtlak.To už teda není hrášek,to už je pořádná fazole.Začátek malých pysků a celý klitoris je naběhlý a barví se jí do tmavě rudé barvy. A pro ty z Vás,kteří jsou zvědaví, jak jsem na tom byl se vzrušením, no,jak to říkal pan Baďura? ,,Syncy, ja sem myslel , že mi…..Byl jsem vzrušený hodně,řekl bych ,,na nejvyšší miru.“
Ale Máriino finále na křesle mělo teprve přijít.,,Pán doktor Vám prezre aj konečník ,či ste si neublížila.“slyším Evu.,,Roztiahni jej najskôr zadok prstami.“ Hm,tak jo.Zakroužím Márii na její zadní růžičce a pomalu jí roztahuju.Dva, tři, že bych přidal i čtvrtý?,,A teraz zrkadlo.“Eva mi podává zase collinse,ale je to ten větší. Podíval jsem se na ní a ona mi šeptne,,áno,toto je to správné.Ver mi.“Nezbývá mi, než věřit, když už jsem kývnul na tuhle hru. Pomalu zavádím Márii zrcadlo do jejího sice trošku většího ale hezkého zadečku a pak začínám pomalu rozevírat. Pomalu,pomaličku otáčím šroubem, jako když kat utahuje palečnici. A Máriin zadek se pomalu rozevírá. Eva mi hledí přes rameno a naviguje.,,Ešte trocha, neboj sa, ešte ešte môžeš a dost , to už stačí.A vstaň.Toto jej daj na klitoris,“ podává mi nějaký vibrátor co vypadá jako malá vidlička se dvěmi špičkami. ,,A otoč sa trocha, tak….Než jsem se nadál, mám kalhoty u kolen a Eva přede mnou klečí. A o mně se pokouší mrtvice. Ale jak říkal ten starý pan generálmajor ve Švejkovi ,,Rozkaz je rozkaz!“ A tak jezdím po Máriině poštěváčku. Mária je celá bez sebe. Třese se a má barvu skoro jako vařený rak. Hladí si rukama prsa, hází sebou a z pod roubíku co má v puse vydává těžko artikulovatelné zvuky. Já se jí jednou rukou opírám o nohu, kterou má v lýtkové opěrce a mně uspokojuje pusou hezká zrzka. Ano ta,co má krásné zelené oči, pohled rysí samice na lovu a pihy na nose. No to mi fakt asi nikdo neuvěří……A stačilo jen pomačkat pár kláves na klávesnici….Bože to je úleva, Eva to zvládla na jedničku. To bylo…..neuvěřitelné……..A krásné…..Moc krásné …
Do háje, zapomněli jsme na Máriu. Ta nám dává najevo že už nechce. Třese se jí celé tělo a dýchá jako by uběhla maraton. Rychle si natahuju kalhoty a sedám na židli. Tak, povolit, ještě ještě trochu a vytáhnout. Lžíce zrcadla se nesmi povolit úplně, to bych jí mohl skřípnout. A Mária se pomalu uklidňuje. Když nasbírá dech, hned je zase na koni.,,Čo ste…čo ste.. to Vy dva… tu so mnou robili…. To bolo tak… silné…..Bože môj....Eva ty bosorka, však som očula ako mu našepkáváš, no len počkaj, ja Ti“…. ..jak že to říkal ten náš Duško?,,Len keby tú papuľu nemaly“…….
No, popisovat co se ještě dělo potom,je asi zbytečné.Pokud vám funguje fantazie,pokuste si to představit.Skočil jsem si do sprchy a když jsem se vrátil do pokoje,viděl jsem ne jeden pár rysích očí,ale dva.A slyším jak Eva vesele říká ,,Á pan docent už ide, no tu Vás chceme, tu u nás“…. A já jsem se v ten moment cítil trochu jako Bolek Polívka když ho holky táhnou do baráku a on zoufale volá.,, Né, postel né…,Né, já nechcu…….nechcu…..já už nechcu………postel né…
Jo a ještě volal ,,kurňa baby neblbnite,však sú tu.......!“ No ,to ovšem naštěstí na tomhle hotelu opravdu, opravdu nehrozilo.
Á ještě chybí podpis :
Doc (89Kg).MUDr Vít Blahoděj , MUDr Jana Veselá
Zvláštní poděkování za jazykovou spolupráci : Mgr. Renáta Pekná -Zaujímavá