BDSM (ne)milé BI překvapení

Poznámka autora. Není to cvičení z češtiny. Jistě zde najdete mnoho gramatických chyb, ale je to spontánní věc, tak mi to prosím odpusťte. :-). Pokud by někdo chtěl text přetvořit do správné formy nebo jen pokecat, napište ta.ko@seznam.cz nebo na profil.

V pátek odpoledne v práci už všichni čekáme na víkend. I pro Petra to byl celkem obyčejný den. Přemýšlí, že už se těší na klidný víkend s Janou. Najednou cinkne telefon. Petr znuděně vezme telefon do ruky. Je na něm zpráva od Jany. Telepatie, pomyslí si. Otevře messenger a čte zprávu. “Odjela jsem na chalupu. Očekávám tě tu v 17:00, otroku! Balit se nemusíš, všechno, co potřebuješ, jsem ti vzala.”
V tom vejde do kanceláře kolega. Petr otočí telefon displayem dolů a proberou pracovní záležitost. Zabral se do práce a ztratil pojem o čase. Po hodině cikne znovu telefon. Další zpráva na messengeru od Jany s krátkým textem “???”. Neodepsal jsem, pomyslí si Petr. Jana nebyla stíhačka, ale v roli Paní netrpěla ignoraci a neposlušnost.

Následovala výměna zpráv.
Petr: Přijedu. Měl jsem tu na chvíli kolegu.
Jana: Hodinu?
Petr: Ne. Pak jsem zapomněl odepsat, promiň.
Jana: Jak zapomněl?
Petr: Pracoval jsem.
Jana: To mě nezajímá, odepsat jsi měl. BTW My si tykáme, otroku? :-)
Petr: Prosím za odpuštění Má Paní. Už se to nestane.
Jana: O tom si ještě promluvíme. Ale teď mám pro tebe úkol. V tašce máš krabičku. Nasaď si to a zamkni tím jednorázovým zámečkem s kódem, abych věděla, že nepodvádíš. :-) Znám tě, otroku! Pošli pak fotku s tím číslem. Zkontroluju si to až přijedeš.
Petr: Jsem ještě v práci, Má Paní.
Jana: No a co? Poraď si. Máš na to 5 minut.

Petr vzal krabičku, telefon a v tichosti se přesunul na toaletu. Tam si nasadil plastový pás cudnosti a zamknul zámečkem, který bez zničení nejde otevřít. Vyfotil se podle instrukcí mobilem, fotku poslal Janě a odešel zpět k počítači.

Zbytek dne se už nedokázal soustředit. Takhle narychlo Jana společné hraní neděla. Bylo jasné, že je to dlouho připravené. To ale Petrovi nevadilo. Víkend sice nebude tak klidný, ale těšil se. Protože se nemusel vracet domů, měl čas a zašel koupit malý dárek Janě. Sám nevěděl jestli jí víc chtěl udělat radost nebo se chtěl pojistit, aby Jana za tu SMSku nebyla moc přísná. Koupil krabičku Ferrero Rocher. Jana je měla ráda. K tomu vybral přáníčko s obrázkem štěněte, do kterého připsal ”Ten, kdo přinesl toho přání by zasloužil odměnu. 🙂 Plný myšlenek, co ho o víkendu čeká, se rozjel na chatu.

Po příjezdu šel rovnou dovnitř. Okamžitě si všiml v chodbě Paní, která už na něj čekala s jezdeckým bičíkem v ruce a sledovala telefon, který následně položila na stůl. Stála tam ve vysokých kozačkách, kožené sukni a bílé halence, pod kterou se rýsoval tvar prsou. Její přísný výraz, který uměla jen ona, umocňoval atomsféru. To napětí by se dalo krájet. Petr si zul boty a přišel k ní blíž. Přivezl jsem Vám dárek, Má Paní, řekl a podal jí krabičku s přáníčkem. Jana ani nepromluvila a bičíkem ukázala na stolek. Petr pochopil, že má dárek položit.

Ještě telefon a vypni zvuk, řekla Jana. Petr tedy odložil telefon na stolek a přiblížil se k Janě. Jana ho ale hbitě odstrčila. Kleknout, otroku! Zavelela Jana přísně. Tohle byl okamžik, kdy Petr nedokázal v ničem odporovat hned poklekl k jejím nohám. Jak pozdravíš svou Paní, otroku? Zeptala se Jana. Petr okamžitě začal líbat špičky bot své Paní a při tom zdravil jako poslušný otrok. Dobré odpoledne Má Paní. Děkuji, že jste se rozhodla ztratit Váš čas s výchovou svého otroka. Jana si chvíli užívala jeho péči o botičky, ale náhle ho odstrčila.

Přišel jsi pozdě, řekla Jana. Opravdu? Zeptal se tiše Petr. Ano, otroku, 6 minut. Hlídala jsem to, měl jsi dost času a přijdeš pozdě? Nemáš ke mě žádnou úctu? Petr se nadechl, aby svou Paní obměkčil, ale stačil jen pronést ”ale … já …”, ale Jana ho rázně utnula. Mlč, když mluvím Já! Křikla na něj a švihla ho bičíkem ze strany přes zadek. Petr se lekl a škubl sebou pod bolestivou ránou. Přistoupila k Petrovi blíž, chytila ho levou rukou za vlasy a pokračovala. Neodepisuješ, když máš, chodíš pozdě. Jsi neposlušný a budu tě muset potrestat, aby sis uvědomil, jak se máš chovat ke své Paní. Vzduchem dvakrát zasvištěl zvuk švihajícího bičíku, který dopadl na Petrův zadek. Ah… tiše zasténal Petr a snažil se omluvit. Ano Má Paní. Prosím za odpuštění. Eeeee … P… p…. prosím o trest Má Paní. Jana pustila vlasy a odstoupila ke stolku. Usmála se. Ferrero Rocher. Jsi hodný, že alespoň v tomhle myslíš na svou Paní. Pak vzala do ruky přáníčko. Nebyl to okamžik, kdy by se hodilo vtipkovat, ale už to nešlo vzít zpět. No on tě přejde smích, škodolibě se ušklíbla Jana.

Vstaň, sundej oblečení a dej ho sem do poličky, už ho nebudeš potřebovat, poručila Jana. Ano, Má Paní, řekl Petr, vstal a začal se svlékat. Během chvíle stál nahý s rukama za zády. Jana ze stolku stáhla malou dečku a pod ní se na stole objevila kovová pouta s obojkem. Pouta na ruce a na nohy byly spojeny řetězem. Kleknout, poručila Jana. Petr byl okamžitě zpět na kolenou, Jana mu nasadila kovový obojek a zajistila zámkem. Dej sem ruce, pokračovala a Petrovi ruce brzy zdobila kovová pouta spojená řetězem rovněž zamčená zámečky. Pak hodila další pouta se zámečky na zem. Ozval se zvuk pout a řetězů dopadajících na zem. Nasaď si je, poručila. Petr měl během chvíle pouta i na nohách spojených řetězem a odevzdal klíčky své Paní. řetězy byly záměrně dost dlouhé, aby dovolili Petrovi chodit a vykonávat některé práce v domě. Dokud Petr stál, zkontrolovala ještě jeho uzamčený penis. Vše bylo, jak má být. Nakonec mu přejela rukou po břiše a zmáčkla mu faldík. Přibral jsi, že? S tím něco uděláme, poznamenala Paní.

Jana připnula vodítko na oko obojku a odvedla si Petra do obývacího pokoje. Tam přivedla Petra ke kovové kleci a poručila, aby si Petr vlezl dovnitř. Za Petrem zavřela klec a zajistila vše zámkem. Posadila se do křesla a chvíli si užívala pohled na svého otroka. Mám pro tebe překvapení. Chceš vědět jaké? Zeptala se. Ano, Má Paní. Prosím. Odpověděl Petr. A Jana tedy začala vyprávět. Jestli si vzpomínáš, tak už jsi mnohokrát prosil, abych sehnala někoho dalšího. Byl jsi nadrženej a prosil jsi o bezmoc. A nebylo to jednou. Rozhodla jsem se, že ti to splním. Nemyslela jsem, že na to jsi, ale mluvil jsi o Pánovi. Tak jsem ti ho sehnala. To jsem hodná viď? V Petrovi by se krve nedořezal, myslel na to a opravdu o tom v návalu nadrženosti a vzrušení prosil, ale teď by to opravdu přišlo. Něco, co si v reálu nedokázal moc dobře představit. Jana byla připravená všechno zrušit, kdyby to bylo přes jeho možnosti, ale odmítala to dát najevo a nechala ho v nejistotě, jak pevná je ve svém rozhodnutí. Když všechno zorganizovala, chtěla si to užít. A pokračovala. Ale musíš o to poprosit. A budeš o to muset poprosit i jeho. Petr polkl naprázdno. Já … eh… víš… eee…tedy víte Má Paní, já nevím jestli to zvládnu. Já …. to … jako …. nevím … Jana ho přerušila. Zkraťme to. Když jsem to připravovala, docela se mi ta myšlenka líbila. A ty jsi můj majetek, takže konec diskuzí. Chtěl jsi to, tak to máš. A uděláš to, aby byla Paní spokojená. Jasný? Nebo máš z huby záchod? Co? Petr nedokázal vznést protiargument. Měla pravdu, věděl to a nakonec tiše zašeptal. Ano, Má Paní. Neslyším, otroku! Křikla Jana. Petr se zhluboka nadechl a poslušně hlasitě odpověděl. Ano, Má Paní. Jak si přejete. Váš otrok prosí, zda byste ho použila, jak jste se rozhodla. Jana se usmála. Ty moje děvko. Já věděla, že tě nebudu muset přemlouvat. Honza přijede v 9 večer. Už nešlo couvnout, prostě se to stane, pomyslel si Petr..

Jana na 10 minut odešla. Po návratu pustila Petra z klece. Začala určovat co je nutné připravit. Tak, otroku, v lednici je maso, připrav vše potřebné, abys pak jen vše uvařil. Připravíš nudličky s rýží, vyndej a připrav rýži do rýžovaru, nakrájej maso, připrav si zeleninu a ostatní. Nebudeš to pak hledat. Do práce. Ano, Má Paní, řekl Petr a začal vše připravovat. Paní seděla, četla si knihu a jen dávala instrukce. Po přípravě na vaření Petr musel přinést láhev vína, připravit vodu, prostřít na stůl … no nenudil se.

Když měl hotovo, Paní poručila. Teď se jdi připravit. Uděláš si klistýr, vyholíš se a dáš si sprchu. Chci abys byl perfektně připravený. Pak přijď a já si tě zkontroluju. Ano, Má Paní. Mám pouta. Poznamenal Petr. To zvládneš s nimi, odpověděla Jana. Petr tedy odešel do koupelny, aby se připravil, jak Paní poručila. Když se vrátil k Paní, klekl k jejím nohám a oznámil splnění úkolu. Vše je splněno, Má paní. Jana pohlédla na svého otroka a zkontrolovala, zda je vše podle představ. Máme ještě půl hodiny než Honza přijede. Řekla Jana a ukázala na klec. Petr pochopil, že tam bude jeho místo, než přijede návštěva. Během chvilky byl Petr opět zamčený v kleci. Petrovi se v hlavě honili různé myšlenky. Najednou zazvonil telefon. Paní začala mluvit do telefonu. Ahoj, Honzíku. Už jsi tu? … Jdu ven. Zaparkuj za tím fordem. Vstala otočila se k Petrovi v kleci. Tak už se dočkáš, zasmála se Jana a odešla ven, přivítat návštěvu.

Po chvíli oba přišli do místnosti. Nový Pán, vysoký muž v kožených kalhotách a černém tričku pozoroval, jak Jana diriguje svého otroka. Přiblížili se ke kleci, kde byl Petr v řetězech. Neumíš pozdravit? Zeptala se Jana přísným tónem hlasu. A… Ano Má Paní. Dobrý den Pane. Jana odemkla klec. Pojď ven, poručila. Petr za zvuku chrastících řetězů vylezl ven z klece a zaujal pozici na kolenou s rukama za zády. Klečel před Paní a novým Pánem. Jsem spokojený, řekl Honza. Jana se zeptala. Dáme si kafe? Rád, odpověděl Honza a oba zasedli ke stolu. Pojď sem, otroku, poručila Jana. Petr vstal a přišel blíž ke stolu. Styděl se a nevěděl co dělat. Každá vteřina trvala jako hodina. Jana rozsekla to hrobové ticho. Posloužíš nám. Tady budeš stát, když nebudeš mít práci a čekat na další rozkaz. Rozuměl jsi? Ano Má Paní, odpověděl Petr se zrakem sklopeným k zemi. Já si dám Late a Ty? Zeptala se Honzy. Já si dám obyč, rozpustné s mlékem. Smím je tedy připravit zeptal se tiše Petr. Musíš, řekl se smíchem Honza. Mazej a nedělej mi ostudu. Poručila Jana. Ano Má Paní. Petr se přesunul ke kávovaru a připravoval Kávu a sklenice s vodou. Jana s Honzou si špitali a bylo slyšet, že se smějí a užívají si to. Petr na tácu opatrně přinesl kávu, sklenice s vodou a cukřenku. Servíroval vše nejistě na stůl. S třesem v rukou se snažil, aby to nebylo poznat. Jana viděla jeho nervozitu. Pohladila ho po ruce. Uklidni se. Všechno je v pořádku. A.. ano Paní, děkuji, poděkoval Petr a stoupl si na své místo. Dal by cokoliv za to, aby byl teď na druhém konci světa.

Jana si povídala s Honzou o běžných věcech a nedávala najevo zájem o Petra. Jako by tam vůbec nebyl. Otevři víno a nalej nám, poručila. Během chvíle Petr připravil sklenice a nalil víno. Tak na co si připijem, zeptal se Honza. Na nahé otroky, odpověděla Jana a ozvalo se cinknutí sklenic. Nezapomněla Petrovi vždy připomínat, jak je ponížený. Bavilo ji hrát si s jeho psychikou. Někdy to bylo lepší než výprask. Venku je hezky, vezmem si to ven, navrhla Jana. Honza přikývl. Petr chtěl vzít lahev, ale Jana ho předběhla a lahev vzala sama. Neobtěžuj se, pro tebe mám jinou práci. Připrav večeři a prostři na stůl pro nás dva. O tvém jídle rozhodnu později. Ano, Má Paní, jak si přejete, poslušně odpověděl Petr. Jana plácla Petra přes zadek a bez Petra odešli na terasu s vínem a skleničkami. Petr zůstal sám v místnosti a začal tedy připravovat večeří a prostírat stůl. Jana občas zavolala, ať se nefláká, že už mají hlad. Petrovi to šlo pomalu, ale nakonec vše zvládl. Jídlo bylo na stole, vše bylo prostřeno a tak odešel na terasu oznámit, že je večeře hotová. Večeře je hotová Má Paní. no konečně, odpověděla Jana a odebrali se ke stolu. Petr stál na svém místě a čekal na další pokyny. Dobré, to se máš, že nemusíš vařit. Pousmál se Honza. Občas musím, viď, otroku? Otočila se na Petra. Ano Má Paní. Po večeři Petr vše uklidil a vrátil se na místo. Jana přinesla okurku a poručila. Půlku jí nakrájej na kolečka do misky. Petr tak učinil a misku přinesl na stůl. Jana vstala, nohou přesunula plechovou misku ke stolu a vysypala kolečka okurky do misky. Můžeš se najíst, řekla Jana, položila prázdnou misku na zem a posadila se zpět ke stolu. Petr poděkoval a začal jíst. To není moc večeře pro chlapa, poznamenal Honza. Petr, ale už byl hladový a byl rád i za toto skromné jídlo. On teď chce trošku zhubnout. Přibral, tak s tím chce něco udělat, viď? Škodolibě dodala Jana. Petr jen přikývl, protože měl plnou pusu. Když byla miska prázdná, Petr vše uklidil.

Po večeři zamkla Jana Petra opět do klece a odešla s Honzou ven. Trvalo to dlouho a Petr usnul. Najednou ho probudil cinkot o mříže. Jana ťukala rákoskou o mříže, již otevřené klece a důrazně pronesla. Vstávej, otroku! Nejsi tu na spaní. Ven! Petr rychle vylezl z klece a na kolenou čekal. Jana hodila na zem klíčky, kožená pouta bez řetězů a poručila. Sundej si železa, vyměníme je za kožené. Obojek si nech. Petr cítil úlevu, když neměl na rukou pouta, ale hned je vyměnil za kožená. Odvedli Petra doprostřed místnosti, kde bylo často používané kovové oko ve stropě. Pouta mu Honza spojil v ocích provazem, protáhl okem ve stropě dlouhý konec a natáhl ho tak, aby petr musel stát na špičkách. Jana přistoupila blíž a odlomila jednorázový zámeček na uzamčeném penisu. Osvobodila jeho penis, což byla pro Petra velká úleva. To ale netrvalo dlouho. Vzala druhý provaz a pevně podvázala Petrovi koule. Petr nedokázal ovládnout vzrušení a jeho penis byl okamžitě tvrdý a připravený k akci. K jeho smůle se ale žádná nekonala. Druhý kus provazu protáhli také okem ve stropě a natáhli, aby Petr trpěl. Stál na špičkách, ale stejně se mu provaz zařezával do kůže. Plácla Petra rukou tvrdě přes zadek se slovy, aby se mi tu neudělal, otroku. Jana přinesla japonské svorky a připnula je Petrovi na bradavky. Na svorky zavěsila ještě závažíčka, která umocnila bolest na sevřených bradavkách. Ah. zasténal tiše Petr. Jana k Petrovi přistoupila zezadu, za vlasy mu hlavu zalomila dozadu a zašeptala mu do ucha. Jsi můj majetek, rozumíš, otroku?, A… ano Má Paní. Dě.. děkuji Má Paní. Jana odstoupila. Byl jsi neposlušný a nesplnil jsi své povinnosti. Dostaneš slíbený trest. Popros o něj. Přikázala Jana. Prosím o přísný trest má Paní, za svou neposlušnost, prosil Petr a cítil, jak mu svorky bolestivě svírají bradavky.

Jana i Honza si vzali důtky a rány začaly dopadat na Petrův zadek. Střídali se v ranách a mezi nimi byly jen krátké intervaly. Nejdříve to bylo příjemné, ale po moha ranách, které už ani Petr nepočítal, byl jeho zadek patřičně rozpálený. Jana se podívala na Petrův zadek a usmála se. To by mohlo stačit, řekla. Petrovi se trochu ulevilo, ale svorky byly stále bolestivější. Odložili důtky, Jana přistoupila k Petrovi a za vlasy mu zaklonila hlavu dozadu. Druhou rukou zajela Perovi mezi nohy. Jeho penis byl stále pevný, ale doba už se začal projevovat na podvázání. Obešla Petra a zatáhla za provaz nahoru až Petr začal sténat. Jana ho ale pevně držela, že ani na špičkách si Petr nemohl ulevit a druhou rukou rozhoupávala závaží na svorkách. Ah … Oooooh …. mmmm, sténal Petr. Prosím Má Paní, snažil se prosit, ale Jana nepovolila. Místo toho na petrům zadek dopadlo několik tvrdých ran páskem, který si mezitím přinesl Honza. Přestaň tu škemrat, okřikl ho. Ano Pane … Paní. AAAAAhhhh … sténal a jeho dech se zrychloval. Na jeho zadek ještě dopadlo pár tvrdých ran a pak teprve Jana povolila. Jeho penis, potřeboval přítok krve a tak Jana povolila provaz a uvolnila podvázání. Děkuji Má Paní, poděkoval Petr, když pocítil uvolnění. Jana se na něj usmála, ale v hlavě jí běžela další myšlenka. Hbitě povolila obě svorky, což způsobilo mnohem větší bolest, než, když byly sevřené. AAAAU zasténal Petr, ale Jana vzala hned jeho bradavky mezi prsty a začala je mnout. AAAhhh … uuu ….. aaaaaah … Petr se začal, kroutit a vymanit své bradavky z tohoto trápení. Jana však nepovolila a na zadek mu za to přistálo pár ran páskem. AAAAhh .. aahh … sténal a rychle dýchal, když rány dopadaly. Když Jana pustila bradavky, Petr si konečně mohl na chvíli oddechnout a nabrat sílu. Jana ani Honza, ale neměli v plánu přestat. Jana s Honzou si vzali rákosky a Jana se postavila před Petra. V rukou prohýbala rákosku se slovy, tak za ten dnešek jsem ti slíbila trest. O šest minut jsi se opozdil, to máme 10 za každou minutu a tvoje ignorace paní je za pětadvacet. To máme kolik? Petr se zarazil při pohledu na rákosku. Číslo 85 se mu ani nechtělo vyslovit. Neumíš počítat? Mám ti pomoct? zeptala se přísně Jana a švihla Petra ze strany přes techno. AAAAhhh. Osm … osmdedsát pět Má Paní. Prosím o osmdesát pět ran za svou neposlušnost Má Paní. Petr už věděl, co chce jeho Paní slyšet. Už byl nějaký čas vychováván. Jana beze slova ještě odložila rákosku a přinesla provaz, kterým svázala Petrovi nohy v kotnících a pod koleny, aby mu omezila možnost pohybu při výprasku. Honza sledovat Janinu výchovu se zájem. Jani, tvoje metody jsou účinné. Myslel jsem, že to bude nuda, když není zvyklý na více osob, ale tohle je super. Je dobré být občas jako pozorovatel. Jana se usmála. Máme jasně nastavená pravidla a já musím dbá na to, aby je můj otrok dodržoval. Netrpím mu lajdáctví. Měl možnost, se ozvat. Teď to musí zvládnout. Prakticky si s ním, můžeme dělat až na pár vyjímek, co se nám zlíbí. Je to můj majetek a otrok je tu pro mé potěšení. Petr tohle slyšel často, ale začal se trochu bát. Byla zde úplně nová situace.

Neměl ale moc času přemýšlet. Jana opět vzala do ruky rákosku a oba přistoupili k Petrovi ze zadu, každý z jedné strany. Tak počítat a děkovat, otroku. Poručila Jana. Ano Má Paní, špitl chvějícím se hlasem Petr. Honza dal přednost Janě a pokynul, že může začít ona. Ozvalo se první švihnutí a Petr sebou trhl. Jana švihla na prázdno. Oba se rozesmáli, jen Petrovi do smíchu nebylo. Další švihnutí už dopadlo na Petrův zadek. Jedna děkuji. Další rána dvě děkuji ... Prvních pár ran bylo celkem zvládnutelných. Pak se to pomalu začalo zhoršovat, když výprask pokračoval. … dvanáct děkuji … J: Zopakuj mi co jsi! P: Váš otrok Má Paní. J: Jaká máš práva? P: Žádná má Paní. Petra to vykolejilo a po další ráně pokračoval číslem čtrnáct. Jana se zarazila. A zavládlo hrobové ticho. P: Třináct třináct děkuji. Jana přistoupila blíž. J: Ty budeš dnes trpět, otroku. A odstoupila. J: Začneme znovu, aby se naučil počítat. A rovnou udělila první ránu. 1 děkuji … 2 děkuji … Při dvacáté ráně už Petr začal sténat, ale snažil se vydržet nebýt hlasitý. Při 40 ráně, už se Petr začal různě kroutit a uhýbat, ale se svázanými nohami to nešlo dobře. Navíc při nepovedené ráně, se rána opakovala. Jana mu občas přejela rukou přes zadek. Při posledních 20 ranách už byl vidět jasně pruhovaný zadek a Petr už začal být hlasitější, což se Janě nelíbilo a nasadila Petrovi roubík. J: Už počítat nemusíš. A pokračovali ve výprasku. Po 85 ráně už měl Petr zadek samý proužek. Jana uvolnila roubík. Děkuji za trest Má Paní, poděkovat třesoucím se hlasem Petr a políbil rákosku, kterou mu Jana nastavila. Rozvázali mu nohy a uvolnili provaz, který fixoval Petrovo Tělo natažené ke stropu. Petr poklekl a čekal. Jana si vyfotila jeho zadek na mobil, poručila Petrovi nasadit si pás cudnosti a zajistit zámečkem. Klíč podal své Paní. Ukázala na klec a Petr byl opět během chvíle zamčený v kleci. Jana s Honzou odešli ven a v místnosti zavládlo ticho.

Netrvalo to ale dlouho. Zhruba za 20 minut byli zpět. Chvíli si povídali u stolu. Špitali si, takže Petr neslyšel téma hovoru. Soudil, ale podle smíchu, že s ním ještě neskončili. Náhle vstali a Jana odemkla klec. Polez ven, přikázala. Připnula Petrovi vodítko a po čtyřech ho odvedli do vedlejší místnosti. Jana přistoupila k Petrovi. Teď nám posloužíš jako děvka. Kleknout! Poručila. Petr byl opět na kolenou. V tom přistoupil Honza a poručil. Rozepni mi kalhoty a začni ho kouřit. Jana uměláka používala běžně, ale tohle bylo nové. Adrenalin u Petra musel dosahovat závratných hodnot. Byl ale připraven i na tuto variantu. S třesoucíma rukama povolil pásek u kalhot a rozepnul zip, mírně stáhl kalhoty a viděl skoro pevný Honzův ocas. Petr už nad ničím nepřemýšlel. Být v této pozici chtěl být už dlouho. Vzal ho do pusy a začal kouřit. Jana se vzrušeně nadýchla a poznamenala, hmmmm, jako kdybys byl profík. Honzův ocas byl během chvíle pevný, Na to, že to dělá prvně … řekl Honza a poručil, dost, teď jdi sloužit své Paní. Jana už ležela na posteli a přikázala. Pojď sem na všechny čtyři a budeš mě lízat. Petr zaujmul pozici na posteli a Jana vyhrnula koženou sukni. Za vlasy si ho přitáhla do svého klína a Petr začal uspokojovat svou Paní jazykem. Jana si to přirozeně užívala. Jo, otroku, lízej mě, dělej. Petr se snažil být poslušný a udělat Janu. V tom, ale cítil chladivý gel a následně to jak Honzův stojící penis proniká do něj. Strapon pro něj nebyla neznámá, ale tohle bylo neočekávané. Ohhhhh zavzdychal Petr a na chvíli se přestal věnovat Janě. Ta ale byla tak nadržená, že vlepila Petrovi facku a přitáhla si ho zpět do svého mokrého klína. Neřekla jsem ti, abys přestal. Petr se stal sexuálním objektem k uspokojení obou. Teď už věděl, že jeho bisexualita je skutečná. Petrovi už po chvíli docházely síly. Jana i Honza si užívali svou děvku. Jana: Oh … mmmm … ano … dělej …. oh … už budu … Jana zažila silný orgasmus a prožívala nával štěstí. Petr dál sloužil k uspokojení Honzova ocasu. Ještě nějakou dobu to trvalo a Honza nakonec přikázal. Popros, abych se do tebe vystříkal otroku! Petr: Ano prosím, vystříkejte se do mě Pane. Honza několikrát plácnul Petra přes zadek, až Petr zasténal a vystříkal se do něj. Když vysunul penis, Petr se převalil na posteli a z hluboka oddychoval. Děkuji Paní Pane. Jana si sedla na posteli a pohlédla na Petra se slovy, ty jsi ale děvka. Budu si tě muset líp hlídat. Dal bys kde komu, co? Jen pokud byste si to přála má Paní, odpověděl Petr. Honza odešel do sprchy a Petr zůstal s Paní sám. Vzal Janu za ruku a snažil se vyjádřit svou vděčnost. Děkuji Má Paní, sám bych neměl odvahu. Jana se přiblížila k Petrovi a políbila ho. Jsem s tebou spokojená. Mám s tebou velké plány. Bože, ještě větší? To chtěl říct, ale svou poznámku nechal nevyřčenou.

Petr s Paní mohli následně odejít do sprchy, kde Petr Paní pomohl s očistou. Dělal to rád. Mohl se dotýkat jejího vlhkého těla. Jana se otočila k Petrovi. Tohle dělám vyjímečně, tak ne že si na to zvykneš. Začala Petra líbat, jeho penis by byl schopen akce, ale zamčený nemohl nic. Po sprše zamkla Petra opět do kovových pout a zamkla ho v kleci. Do misky v kleci nalila vodu a rozloučila se. Dobrou noc, můj otroku. Dobrou noc, Má Paní, popřál Petr. To už ale Paní zhasínala světlo a zavřela za sebou dveře. Petr se opět ocitl sám ve tmě a zamčený v kleci. Neuspokojený a bezmocný. Tak jak si ho Paní přála dnes mít.