Páteční odpoledne

V kanceláři je relativní klid, zůstali jsme tu už jen já, mladší kolega a starší kolegyně. Rázné zaklepání přeruší chvilkové ticho v kanceláři. Zvednu oči od počítače a spatřím ve dveřích vysokého tmavovlasého muže ve světlé košili a tmavých kalhotách. Na sucho polknu a musím si na židli poposednout. Vyzařuje z něj neskutečná energie. A ty oči!
Z chvilkového snění mě probere jeho hlas: „Dobrý den, hledám paní Janu YY.“ „Dobrý den. To jsem já. Mohu Vám nějak pomoci?“ odpovídám třesoucím se hlasem. „Jsem Pavel XX z firmy OO, máme domluvenou schůzku.“ Úplně jsem na něj zapomněla. Zatím jsme spolu hovořili jen po telefonu. I tak jsem cítila, jak z něj sálá energie. Při podání rukou mnou jemně projede lehký elektrický výboj.
Odvádím ho ke vzdálenějšímu stolu, abychom si mohli pohovořit bez zvědavých pohledů kolegů. Cestou se snažím získat zpět svůj klid. Sedáme si vedle sebe, abychom měli možnost lépe prostudovat materiály a nemuseli se natahovat přes stůl. Probíráme se papíry, hovoříme o zakázkách a jakoby náhodou při podávání stránek se letmo dotýkáme. Při každém doteku mě zamrazí. Podává mi poslední list a naše pohledy se setkají…a já se v těch modrých očích ztrácím. Jen mě pohladí po ruce a pokračujeme v hovoru.
Z druhé strany místnosti je slyšet hluk, kolegové odcházejí a na dálku se loučí a přejí klidný víkend. S provinilým výrazem pohlédne na hodinky a začne se zvedat k odchodu. Zastavíme se u mého stolu, abych mu podala kopie dokladů, které jsme teď probírali. Podáváme si ruce na rozloučenou. Ten dotek je nekonečný. Najednou se nakloní a políbí mě. Má tak měkké a horké rty. Chci ještě. Vášnivě se líbáme, naše jazyky se přetlačují, desky s doklady skončily kdesi na zemi. Dech se nám zrychlil, mě ztvrdly bradavky pod krajkou a začínám vlhnout. Přitlačí mě ke stolu a cítím, jak mě svým kopím zatím uvězněným pod kalhotami tlačí do podbřišku. Jako rána z čistého nebe se ozve: „Ahoj holky,“ a rachot vozíku. Uklízečka. Ze zvyku se hlásí přes celou chodbu. Pavel na mě šibalsky mrkne a už se souká pod stůl. Zvedám ze země zahozené desky, sedám si na židli a zasouvám se trochu pod stůl. Máme stoly s předními a bočními stěnami, není tam vidět. Nikdo nic nepozná.
Rozletí se dveře a do kanceláře vpadne usměvavá uklízečka. „Dneska máš prodlouženou, Jani? Že raději nejdeš dom,“ zahlaholí. „Musím jen dopsat poznámky k zakázce, dokud na to myslím. Za půl hoďky budu pryč,“ zní moje odpověď. Trochu se mi třese hlas, protože Pavel pod stolem má nenechavé ruce. Hladí mě po nohách, sune sukni nahoru až je vidět krajka samodržících punčošek. Roztáhne mi nohy a zkoumá. Cítím horký jazyk na kundičce až musím zadržet vzdech. K jazyku se přidá prst. Obkrouží mušličku a vydává se na průzkum dovnitř. A druhý prst. Regulérně mi šuká prsty kundičku a jazykem masíruje citlivý hrášek nahoře. Držím se opěradel židle a snažím se být potichu. Uklízečka zatím vysypala obsah košů a už hlásí: „Nechám tě v klidu pracovat. Zatím to jdu přelíznout do patra. A moc to s těmi přesčasy nepřeháněj.“ Jen za ní zaklapnou dveře vybuchuji orgazmem. Pavel pod stolem je překvapen sprškou mých šťáv. Labužnicky je chytá do úst a čistí studánku, odkud vyvěrají. Musím to vydýchat a odsouvám se s židlí dozadu. Pavel se zatím zvedá z pod stolu. „Ty mrško, nenosíš kalhotky?“ zní překvapeně. „Ne. Když je teplo, je mi to bez nich pohodlnější,“ odpovídám.
Stoupne si a já znovu polknu na sucho. Boule na jeho kalhotách je neuvěřitelná. Sesunu se před něj na kolena, pohlédnu mu do očí a rozepínám pásek a zip u kalhot. Jeho žilnaté péro mě plácne do tváře…také nemá spodní prádlo. Chytám jsem jeho chloubu do ruky a jemně přejíždím po celé délce. Chutná mi. Jazykem jsem pomalu zkoumám temně fialovou špičku. Ráda si tak hraji. Nejdříve lehce špičku obkroužit, špičkou jazyka zajet za ráfek a pak do dírky na špičce žaludu. A jemně jej nasát. A u toho držet chlapa za zadek. Teď jsem si hodně pomalu strčila celé péro do pusy, až na mandle a dívám se mu do očí. Pochopí. Proplete prsty do mých vlasů a opatrně přiráží. Cítím, jak je napjatý. „Takhle by to bylo moc rychlé, kočičko,“ říká a vyndavá péro z mé pusy. Naznačí mi, abych se zvedla. Rozepne mi halenku a hraje si s prsy a bradavkami. Jako by věděl, co mám ráda. Drsně mačká prsa, mezi prsty mne bradavky a klínem se tře o mou štěrbinu. Jednu bradavku stiskne zubama až jsem syknu bolestí. Druhou hodně pevně promne. Tělem se mi rozlévá horko. Ještě trochu, kousat na střídačku obě bradavky, druhou mnout …a budu. „Aaaahhhh,“ uteče mi z hrdla táhlý sten. Udělal mě.
To ho nabudí. Divoce mě líbá a vysadí na stůl. Žaludem mi obkrouží kundičku, klepne na citlivý hrášek a rychle zasune. Vyjekne jsem překvapením. Jsem tak plná. Chvilku počká než si zvyknu na jeho velikost a šuká. Palcem mne poštěvák. Vyndá péro a plácá přes citlivý poštěvák. To je moje…stříkám. Údery péra o kundičku rozstřikují šťávu po okolí. Cítím, jak mi kapky padají na prsa a obličej. „Jooo, dělej…,“ povzbuzuje mě. Pohlédnu mu při tom do očí. Ztmavly, srší z nich chtíč. Stříkám znova. Chvilku mě ještě šuká na stole a pak zavelí: „Otoč se, opři se o stůl, nohy pořádně od sebe!“ Udělám to. Najednou přiletí rána na zadek. Na druhou půlku. A další, další. Zadek mám červený. Kundička se chvěje dalším návalem slasti. Pevně mě chytí a naráz zasune až vyjeknu. Levačkou si namotává mé vlasy a přitahuje k sobě. Jede jak šicí stroj. Ještě jeden příraz a zase stříkám. Stahy svalů masírují péro, cítím jak cuká. Pavel ze sebe vyrazí: „Už budu…“ Pustí mě, otáčím se k němu, klekám na kolena a nastavuji obličej. „Do pusinky, prosím.“ Poslední přetažení kůžičky a už se z péra valí hustá bílá šťáva. Bílé cákance končí nejen v puse, ale i na brýlích, ve vlasech a na prsou. Co jde, polykám. Nakonec ještě péro očistím. Vydýcháváme spolu zážitky posledních minut.
Upravíme se. Je nejvyšší čas. Musíme nepozorovaně proklouznout před zraky všetečné uklízečky. Byla jsem přece v kanceláři sama. Venku se loučíme letmým polibkem.

-----------------
Je to první nesmělý pokus o delší příběh. Snad se povedl.