Uhranutý čarodějnicí - soutěžní

„Ahoj Tondo,“ volá na mě sousedka. „Dobrý den,“ odpovídám a pokračuju v cestě do školy. Jsem ve čtvrťáku na gymplu. Před půlrokem jsem oslavil osmnáctiny a chystám se k matuře.

Začíná jaro, všechno se probouzí a já už se těším na spolužačky ze třídy. S přibývajícím teplem se oblékají stále méně a už jen pohled na ně stojí za to. A já můžu s potěšením říct, že se mi daří nejen koukat, ale také často skórovat.

Ve třídě převažujou holky, ale vůbec na celé škole je víc děvčat než chlapců, takže šance na zásun je velká.

Momentálně chodím se spolužačkou Táňou, ale nebráním se jakémukoli kontaktu s něžným pohlavím. S přicházejícím jarem cítím i já, že se ve mně probouzí síla a chuť. Klacek mi stojí dennodenně a kolikrát se ztopoří jen tak, aniž by přišel nějaký erotický impulz.

Odpoledne se vracím kolem sousedčina domu a zase ji vidím na zahradě. Žije sama jen s kocourem. Lidé o ní říkají, že je divná, někdo dokonce tvrdí, že je to stará čarodějnice. Tentokrát mi jen zamává a já jí to oplatím. Prohlížím si ji trochu podrobněji a tak stará rozhodně není. Tipuju, že je jí tak kolem čtyřicítky, tmavé vlasy, na svůj věk fakt dobrá figura a je hodně drobná.

Večer přemýšlím, jaké má vlastně sousedka křestní jméno. Bydlíme ve stejné ulici celý život a já znám vlastně jen její příjmení. Na zvonku stojí Šmídová, ale nevzpomínám si, že by o ní někdy někdo mluvil jinak než o té Šmídové.

Ráno si to zase šinu kolem jejího baráku a tentokrát na mě zahaleká: Ahoj Toníku, zastav se u mě někdy na kafe.“ Jsem docela překvapený návrhem, ale i tak ze mě vypadne: „Dneska mám krátkou školu, stavím se ve dvě.“ „Budu se těšit,“ odvětí paní Šmídová a já koukám, že má na sobě mikinu a kraťasy. Poprvé v životě se na ni dívám jinak a musim konstatovat, že má fantastický nohy. Polknu a cítím, že se mi pták postavil jen při pohledu na to tělo.

Pokračuju v cestě, ale ještě se ohlédnu a zaregistruju, že sousedka běží opačným směrem, jen si na hlavu nasadila čepici. Cestou do školy náhlou erekci rozchodím a taky přemýšlím nad nečekaným pozváním.

„Čau, to kino dnes v pět platí?“ přitočí se ke mně o přestávce Táňa. „Jasně,“ soukám ze sebe, ale v duchu si nadávám, že se mi to úplně vykouřilo z hlavy. „Tak v půl pátý před kinem,“ mrkne na mě Tánička a já jí to oplácím úsměvem.

Pět minut po druhé zvoním na zvonek s nápisem Šmídová a v hlavě mi bleskne, že jedním z důvodů, proč se o ní říká, že je divná, je to, že nepřijímá návštěvy a s každým mluví jen přes plot. Než mi to dojde, z domovních dveří vyjde sousedka v krátkých černých šatech a už odemyká branku. „Ahoj, jsem ráda, že jsi dorazil,“ usmívá se a podává mi ruku. „Pojď dál,“ ukazuje směrem k domu a mně neujde, že než zamkne branku, rozhlédne se po ulici.

Vcházím do domu následován hostitelkou, v chodbě si zouvám boty a nasazuju připravené pantofle. Pokračujeme, cestou míjíme schody do patra a náhle se ocitáme ve velké hale s pohovkou, stolem a dvěma křesly. Kolem celé místnosti jsou police se spoustou knih, v rohu gramofon a pod ním stovky desek.

Rozhlížím se, sousedka si toho všimne a podotkne: „Ráda čtu a poslouchám hudbu.“ Pak odstoupí a vyhrkne: „Dáš si to kafe?“ „Ano, paní Šmídová,“ odvětím. „Já jsem Barbora a tykej mi,“ prohlásí sousedka a odchází do vedlejší místnosti, odkud se za chvíli ozve zvuk kávovaru.

Chodím kolem polic a prohlížím si to obrovské množství knížek. Některý jsou dost starý. Vedle románů a poezie je tu hodně výtisků o okultismu, čarodějnictví a taky hodně filozofických spisů.

„Taky rád čteš?“ vytrhne mě z přemýšlení Barbora, která nese na tácu dva hrnky, misku s cukrem a karafu s mlíkem. Tác položí na stůl a sedá si na pohovku. „Čtu rád, ale většinu knížek, co tu máš, ani neznám.“ „Sbírám knihy o duchovnu,“ pronese a protáhne se jako kočka, „pojď se posadit.“ Sedám si do křesla proti ní, lžičkou si naberu cukr, osladím si kafe a doleju mlékem.

„Kde máš kocoura?“ navazuju konverzaci. „Ále, Church někde lítá,“ mávne rukou Barbora a napije se ze svého hrnečku. Taky beru svůj šálek do ruky a nejprve k němu přivoním, překvapí mě netradiční vůně, vlastně nevím, k čemu bych ji přirovnal. Napiju se a musím uznat, že takovou kávu jsem zatím nepil. Zvláštní chuť, ale opravdu dobrá.

„Chutná?“ vyzvídá Bára. „To teda jo,“ přiznávám a pořádně si ji prohlížím. Prsa nejsou velký, obličej je jemný a vyloženě sympatický a až teď jsem zaznamenal, že má na nohou punčochy v tělové barvě.

„Asi tě zajímá, proč jsem tě pozvala na návštěvu,“ pronese Barbora a znovu se napije kávy. „Určitě víš, že bydlím sama a chtěla bych si čas od času dopřát pořádnýho mladýho milence, ty se mi líbíš, a tak ti nabízím, aby ses tu občas zastavil a pomiloval se se mnou.“

Na chvilku jsem určitě přestal dejchat, protože mě ten návrh totálně šokoval. Vlastně jsem ani nepřemýšlel, proč mě pozvala, ale když to na mě takhle vybalila, úplně jsem oněměl.
Barbora navíc vstala a bez jediného slova si vyhrnula šaty až k pasu. Tam má podvazkový pás, na němž jsou přichycené punčochy, ale nemá kalhotky, takže koukám s otevřenou pusou na úplně vyholenou kundičku.

„Promiň, ale já, já nemůžu,“ koktám a pořád přitom civím na tu nahatou nádheru s malinkýma pyskama. „Nevadí,“ pronese Barbora a spustí šaty zase dolů, „ale kdyby sis to rozmyslel, můžeš kdykoli přijít.“

Kopnu do sebe zbytek kafe a rychle vstávám z křesla: „Už budu muset jít.“ „Děkuji za návštěvu,“ zašeptá. Pak rychle obejde stůl, pohladí mě po vlasech a doprovodí ke dveřím. Celou dobu se usmívá a nevypadá, že ji moje odmítnutí naštvalo nebo rozzlobilo. Zavře za mnou branku, otočí se a pak odejde zpět do domu.

Doma si uvědomím, že pravděpodobně už nikdy v životě podobnou nabídku nedostanu, ale moje lepší já mě nakonec přesvědčí, že jsem udělal dobře.

V půl páté už stepuju před kinem. Vidím Táňu a hrnu se k ní. Dává mi pořádnýho francouzáka a jdeme vybírat film. Ještě před představením se ke mně moje láska nakloní a pošeptá mi do ucha: „Dneska večer jsem doma sama.“

Ani nevnímám, co se děje na plátně a v duchu si představuju, jak to Táně udělám. Už jsme spolu píchali a pokaždý to byla paráda. Táňa se udělá jen občas, ale říká, že jí to nevadí.

Cestou z kina jdu tak rychle, že Táničku doslova táhnu za sebou. Držíme se za ruce a Táňa se směje mé nedočkavosti: „Nechvátej, máme celej večer.“ Alespoň symbolicky zpomalím, ale stejně se naše chůze blíží lehkému běhu.

V chodbě bytu Tániných rodičů z ní strhávám tričko a stahuju džíny, sám ze sebe svlékám svoje svršky a do Tánina pokojíčku se vpotácíme jen ve spodním prádle a neustále se přitom líbáme.

Najednou si uvědomím, že něco není v pořádku. Můj pták mi nestojí! Pokračuju ve svlékání svojí holky. Má krásný pevný prsa a na kundičce čárku z hnědých chloupků, Cucám její pevný bradavky, prsty jí zajedu do mušličky, ale od pasu dolů jsem pořád mrtvej,

„To nevadí, lásko,“ utěšuje mě Táňa. Ležíme nazí na její posteli a můj pták je pořád zvadlej. Táňa ho zkoušela kouřit, honit, ale výsledek žádnej. Aspoň jsem ji vyprstil a vylízal, aby z toho něco měla. Měl jsem na sebe vztek a dal jsem do toho asi víc síly, protože po chvilce odstrčila ruku, která kterou jsem v ní rejdil. Tak jsem se dal do lízání a sání jejího poštěváku, až se mi podařilo ji dohnat k orgasmu.

Dovlekl jsem se domů a padnul do postele naštvanej a znechucenej. Tohle se mi stalo poprvé v životě.
Probouzím se s ranní erekcí, pták je tvrdej jak kámen. Proplížím se do sprchy a začínám si ho honit. Snažím se myslet na Táničku, na její pevný kozy a mladou kundičku, ale do mysli se mi pořád vkrádá představa vyhrnutých černých šatů a holé Bářiny pičky. Za moment stříkám a je to úlevnej pocit, že jsem v pořádku.

Moje radost ale byla evidentně předčasná. Hned na dalším rande s Táňou zůstal můj ocas v klidovém stavu. Ani jsem se o nic nepokoušel, procházeli jsme se parkem, ale vymluvil jsem se, že musím doma našim ještě s něčím pomoct, políbil Táňu a mazal domů.

Večer jsem šel brzo spát, ale už během noci jsem se probudil s erekcí. Došel jsem si na záchod a normálně si ho vyhonil. Už mi ani nepřišlo divný, že si představuju, jak ho zarážím do Bářiny holý kundy.

S Táňou to jde samozřejmě z kopce. Vodění se za ručičky, návštěvy kina a kaváren jí evidentně nestačí, i když to nedává najevo a neustále tvrdí, že jí to nevadí, mně je ale jasný, že tohle je začátek konce.

V zoufalství udělám další blbost. Pozvu na rande Štěpánku z vedlejší třídy. Nádherná blondýna, o níž se říká, že dá každýmu. Nechá se pozvat do restaurace na večeři a potom ji půjčeným autem svýho táty vezu na naši chatu kousek od Plzně.

„Máte to tady hezký,“ obdivuje Štěpánka naši chajdu. Zatápím v krbu a otvírám víno. „Romantika,“ směje se Štěpa a sedá si mi na klín. Za chvíli mám její jazyk v krku. Líbá skvěle, můj jazyk kmitá jako o závod, ale to je všechno. Ohon je totálně chcíplej a nic na tom nemění, že ji chci brutálně vojet.

Nakonec se z toho nějak vylížu, ale Štěpánka nijak neskrývá svoje zklamání: „Hele, nejseš náhodou teplej?“ „Nejsem, ale poslední dobou mám nějaký problémy,“ přiznávám. „Tak si zajdi k doktorovi,“ radí, ale mně je jasný, že tady doktor nepomůže.

Vykazuju všechny příznaky uhranutí, je to jasný jako facka. Asi tejden chodím kolem toho baráku jak kolem horký kaše, ale nakonec se vzchopim a v sobotu po obědě mačkam zvonek s nápisem Šmídová.

„Ahoj,“ myslela jsem si, že se ukážeš,“ zubí se na mě ode dveří Barbora, „pojď dál.“ Otevírá branku a já se pomalu šourám do toho čarodějnickýho doupěte.

Zase sedím v křesle veliké haly, Barbora proti mně na pohovce a pozoruje mě svýma zelenýma očima.

„Asi víš, proč jsem tady,“ leze ze mě jako z chlupatý deky. „Možná tuším.“ „Dokážeš mě odčarovat?“ vyhrknu. „Přece nevěříš na kouzla,“ zamračí se na mě.“ „Nevěřil jsem až doteď,“ odpovídám nasupeně. „Moje nabídka pořád platí,“ říká úplně klidně Bára. „Dobrá, tak můžeme začít hned teď,“ vyskočím ze židle a přetáhnu si tričko přes hlavu. Také Barbora vstane, usměje se, sundá si tričko a legíny a stojí proti mně jen v černém krajkovém prádle. Stahuju si džíny a cítím, že můj pták stojí v pozoru. Svléknu si i trenýrky a stojím před tou divoženkou, jak mě Pánbůh stvořil, ovšem s trčícím čůrákem, kterej je jak ze železa.

„Pojď do sprchy,“ zavelí Bára a já ji následuju směr koupelna. Cestou do koupelny si sundá podprsenku, stáhne kalhotky a obojí odhodí na zem.

Ve sprše se vzájemně namydlíme a pak nás oba Bára spláchne sprchou. Kozičky má menší a kundičku dohladka vyholenou. Hladím ji po celém těle, ona chytne můj ztopořený pyj a párkrát ho rychle pohoní. Během sekundy stříkám a zmůžu se jen na pardon, které ze mě vypadne na omluvu. „To nevadí,“ prohodí Bára a ještě jednou mi opláchne klín sprchou.

„Půjdeme do ložnice,“ pronese, zatímco se vzájemně třeme osuškami. Vede mě do patra, kde otevírá dveře naproti schodům. V ložnici se nachází manželská postel a tři skříně. Napadne mě, proč má manželskou postel, když žije sama, ale neřeším to. Pravděpodobně nejsem první oběť.

Barbora mi pokyne, abych si lehl na postel. Lehám si a vzápětí mám Bářinu hlavu u svého klínu. Můj pták je v takovém tom stavu lehké ztuhlosti, prostě ani tvrdej, ani měkkej. Bára ho bere do pusy a začíná mě kouřit. Okamžitě cítím, že mi parádně tvrdne, je to prostě kouzelnice. Kouří ho krásně hluboko a svými rty zajíždí až ke kořenu ocasu. Pak se přesune k mý hrázi a začne po ní jezdit jazykem, klacek přitom drží pravou rukou a lehce ho honí. Ještě nikdy jsem nic takovýho nezažil a mám pocit, že se zblázním. Bára pak jazykem párkrát zajede až do mýho zadku a v ten moment můj tvrdej penis snad ještě víc ztvrdne.

Barbora zvedne hlavu, klekne si a nasedne na mě jako na koně. Možná bych měl říct naskočí, protože si mýho ptáka do sebe narve fakt rychle a začne na mně rajtovat. Rychle, přímo zběsile na mně jezdí, dosedá a nadzvedává se rychle a z úst jí vycházejí vzdechy, které se svou intenzitou blíží malé siréně. Snažím se naznačit, že za chvíli budu zase stříkat, ale Bára mi jen dá ruku na pusu a dál skáče jako pominutá. Za moment stříkám a hlasitě u toho zahekám. Barbora sundá svou ruku z mých úst, dosedne a přestane přirážet.

Chvíli jen oddychujeme a nehýbeme se, strnuli jsme v jedno sousoší a já si vychutnávám odeznívající orgasmus. Bára se pak zdvihne, odvalí se z postele a stoupne si vedle ní. „Pojď ke mně,“ přikáže a já za vteřinku stojím proti ní. „Otoč se,“ nařizuje a já se k ní točím zády. Zaregistruju, že si klekla za mě. Pak cítím, že mi rukama roztahuje půlky. Nejprve ve mně hrkne, ale za chvíli cítím její jazyk, jenž mi rejdí v zadnici, a znovu cítím dosud nepoznanou slast. Za chvíli zase chytne můj klacek pravou rukou a k lízání zadku přidává i honění ocasu.

Trvá to zase poměrně krátkou dobu a můj penis se stává opět provozuschopným. Bára vstává, lehá si na postel a roztahuje nohy. Hned se za ní vydávám, beru ptáka do rukou a pomalu ho strkám do její kundičky, ona mě ale chytne oběma rukama za zadek a přitlačí mě na sebe. Pak mě pustí a já se pouštím do práce. Chytnu její ruce a dám jí je za hlavu. Pak začnu přirážet a cítím, jak mi jde naproti. Takovýhle šukání jsem fakt ještě nezažil. Je nenasytná, nestydatá, prostě skvěle mrdá a to mě tak rajcuje, že do ní bušim jak hluchej do vrat.

A taky se umí krásně udělat. Začíná čím dál rychleji a hlasitěji oddychovat, až přejde v jekot, pak mi zareje nehty do zad a celý tělo se jí roztřese, potom překříží svoje nohy na mym zadku a zatlačí na mě, jako by mě chtěla do sebe vcucnout celýho. Za chvíli ale sevření povolí a já zase pokračuju v šukání týhle chtivý děvky.

Ona se udělá ještě jednou a potom do ní stříkám já. Je to tedy už jenom takový plivnutí, ale počítá se. Pak se odvalim a ležím jako zabitej. Bára se ke mně naklání: „Moc krásný, jsi úžasnej.“ Jsem unavenej, zničenej, ale aspoň ze mě vypadne: „Díky.“

Domů se vleču jak po absolvování maratonu a zbytek soboty prospím. Ráno se ale překvapivě probouzím svěží. Po snídani se jdu projít, a když procházím kolem Bářina domu, zaškube mi v rozkroku a můj pták vystřelí jako na povel. Popojdu k brance, můj ukazováček na chvíli zaváhá, ale potom zmáčkne zvonek s nápisem Šmídová…