Poslední z rodu Deveraux

Hrabě Deveraux si nechal přivést mladou služebnou k sobě do komnaty.
"Víš, čím ses provinila?"
"Promiňte sire," uklonila se tak hluboko, jak jen uměla. "Netuším, můj pane. Všechny úkoly jsem splnila tak, jak byly požadovány."
Hrabě seděl v křesle, jednou rukou si pohrával s cínovým pohárem plným červeného vína, druhou rukou hladil zdobené opěradlo křesla.
"Neusmála ses na mě."
"Promiňte, můj pane, už se budu usmívat."
A na důkaz svých slov se usmála. Měla opravdu nádherný úsměv.
"Jsi tu nová."
Neptal se, konstatoval. O služebnictvu měl dobrý přehled.
"Dva týdny, sire."
Venku za oknem štěbetali ptáci a zpívali si o armádě rebelů, kteří se blížili od severu. Ale hřmění děl ještě slyšet nebylo.
"Chci o těch, kteří mě obsluhují, vědět všechno. Úplně všechno."
"Ano, sire."
"Svlékni se."
Podívala se na něj s ustrašeným pohledem. Byla skoro ještě dítě - kdyby nevěděl, že je to pěkně zkušená lasička.
"Ale, můj pane..."
"Svlékni se."
Zdráhala se a tak se hrabě usmál. "Dobře, nejdřív se svléknu já." Rozvázal opasek brokátového kaftanu a shodil jej na zem. Stál před ní, mladý a svalnatý, s mnoha jizvami, které připomínaly nejednu šarvátku ve službách francouzského krále. Zcela nahý stál před ní a pokynul jí: "Teď ty."
"Můj pane," zašeptala, ale jeho svalnaté tělo jí sebralo vítr z plachet. S červenými tvářemi sledovala, jak jeho pyj pomalu roste a jak se hraběte zmocňuje vzrušení.
Pomalu rozvázala šněrovačku a pomalu stáhla košilku. Šat z ní sklouznul jako mávnutím kouzelného proutku a zůstal ležet u nohou.
"Otoč se."
Otočila se. Rukou si zakrývala malá ňadra i zarostlý klín. Ale postavu měla nádhernou. Byla menší, štíhlá, s plnými boky.
"Dobře, můžeš se obléct," poručil hrabě a odvrátil se. "Jsem spokojen."
Malá lasička se na okamžik zarazila. Tohle, že je všechno? To o ní nemá zájem? Jeho mužství ale naznačovalo něco jiného.
Poraněná pýcha jí pohnula. "Opravdu, můj pane?" zeptala se vyzývavě. Když už tu stála svlečená, s hrabětem, který si nezadal s antickými sochami hrdinů, najednou se jí nechtělo jen tak se obléknout a odejít.
Protože k ní stál zády, nevšimla si vítězného úsměvu.
Popošla o pár malých krůčků a lehce se dotkla jeho ramene.
Neucukl.
Dotkla se jej znovu, druhou dlaní jej chytla za ruku.
Stále se nehýbal.
Pohladila jej přes hruď a dlaní pak pomalinku klouzala stále níž. Ucítila hrubé chloupky a horkost jeho penisu. Když jej uchopila do pravé ruky, zatímco levou jej objímala a tiskal se zezadu k hraběti, konečně zasténal.
Měla pocit, že přestože mu stál jako stěžen na královské šalupě, ještě víc ztvrdl.
"Pokud mě, můj pane, potřebuješ znát dokonale, musíš prozkoumat všechna místa. I ta, která zůstávají mnohým skryta."
Pustila ho a došla k loži, tam se položila na záda a roztáhla nohy. Plavé chloupky se leskly jejím vzrušením.
Uspokojil ji - nejprve polibkem, pak dotykem. Sklonil se k její svatyni a dotkl se rty nejcitlivějších míst. Sténala a prohýbala se a prosila: "Víc, můj pane, jen víc."
Když do ní poprvé vnikl, křičela nahlas.
Střídali pozice jako v tajemných knihách z mughalské říše. Dotýkala se jej takovým způsobem, že i poslední přístavní kurtizána by valila oči. Laskala jej rukama i ústy, jako kdyby svou vášní smazala všechny hranice slušnosti.
Byl zkušeným milencem. Ale ona byla protřelá lasička. Užívala si jeho pozornost jako nikdy předtím. Ještě než stihl dosáhnout vrcholu, chvěla se v orgasmu ona. Teprve když odezněl, po několika prudkých přírazech dosáhl vyvrcholení i on. Svalil se vedle ní a chvěl se v orgasmu, měl zavřené oči a jeho penis pulsoval a jen poslední kapička spermatu se mu třpytila na špičce penisu.
Slízla jí.
A pak mu vrazila do krku sponu, kteoru měla do té doby ve vlasech.
"Viva la republique!" zašeptala.
Děla vzbouřenců, kteří přicházeli rozbít staré pořádky, se ozvala za obzorem. A vojsko ve službách francouzského krále už nemělo svého velitele.