Příběh z Pálavy (5.)

Už jsem se ani nesnažil poznat, kdy Adam ráno vstává na své výběhy; kdyby chtěl, abych běhal s ní, řekl by mi to. A tak jsem i další den začal s kafíčkem na zídce penzionu a vyhlížel, odkud se objeví tentokrát, protože trasy očividně střídal. Vzpomněl jsem si, jak jsem v pubertě na chatě na Sázavě běhával jedno léto skoro každé ráno tou samou cestou jen proto, že se mi někdy poštěstilo vidět na terase jedné z chat hezky stavěnou černovlasou čtyřicátnici, která si ráda vypila ranní kafe jen v nepříliš zahalující noční košilce. Jako platonik jsem tak pokaždé klusal kolem jejich zahrady, abych na chvilku zahlédl nakynuté čtyřky, vyvalené ve výstřihu košilky skoro až k bradavkám, případně hezky obtaženou, širokou zadnici. Brzy si mě všimla a bylo vidět, že si zájem mladého kluka užívá, protože pokaždé, když jsem se na cestě objevil, se začala po terase procházet, sem tam se otočila a jako v náznaku dokonce malinko ohnula, takže jsem si mohl oči vykoukat, abych zahlédl, jak se jí vepředu těžké kozy zhouply nebo naopak vzadu košilka vyhrnula po stehnech až k té fešné zadnici... Hrála si se mnou toho léta s očividnou chutí, možná polichocena dychtivými pohledy nadrženého puberťáka, a já se vždycky po zbytek výběhu užíral divokými fantaziemi, co asi dělá, když zajde do chaty, položí se rozkošnicky na postel, vykasá si košilku nad bříško, ramínka nechá spadnout a prsa vyklouznout, zatímco si rukou sjede mezi rozevřená stehna a druhou stiskne jednu z těch velkých, těžkých hrušek s růžovým špuntem bradavky na vrcholu... Zpětně si myslím, že se spíš zasmála naivnímu moulovi, umyla hrnek po kafi, převlékla se do vytahaného trika a pustila se do plení záhonků, ale v jistém věku má prostě člověk fantazii nastavenou jen jedním směrem. Útěchou mi bylo, že podobně prchavé pohledy mohou chlapa vábit i v dospělosti. Kamarád Michal, středoškolský učitel, se mi nedávno přiznal, že během několika let, kdy kantoroval v jednom menším českém městě, běhal s komickou tvrdohlavostí pořád jednou trasou od té doby, co se mu jednou úplně náhodou poštěstilo být svědkem toho, jak se v okně jednoho z domů u cesty zrovna protahovala úplně nahatá krasavice, která zřejmě právě vstala po ranním milování. Sice to bylo jen pár vteřin, protože pak si ho všimla a s leknutím si své odhalené poklady přikryla dlaněmi, ale Michal pak tu trasu věrně brázdil zas a znova a opět doufal ve vyprsení krásné neznámé. "Viděl jsi ji pak ještě někdy?", vyzvídal jsem a pro dobro dobrého kamaráda doufal v nějaké košilaté pokračování minipříběhu. "Ale jo, na třídních schůzkách. Byla to maminka jedné mé žačky a obávám se, že si to, jak mi nechtěně ukázala kozeny, moc dobře pamatovala.", rozesmál mě Michal. "A víš, co je legrace? Když jsem pak náhodou kvůli nějakým lejstrům kontroloval jejich adresu, ukázalo se, že ta fešná, prsatá maminka to ráno, kdy jsem náhodou její dudy zahlédl, vstávala úplně jiné než doma.", dokončil šťavnatou pointou své vyprávění. Inu, tak se to někdy přihodí...

I toho rána mě přišla na chvíli obšťastnit svou břitkou ironií provozní Iveta, které práce s penzionem očicidněě nebránila po ránu tlachat s hosty, a k mé radosti mě hledala pohledem, jen vyšla ze dveří. "Zase Vám čiperný synek utekl?", dobírala si mě, zatímco jsem jí přes hrnek s kafem nenápadně šilhal do výstřihu, jestli přece jen nezahlédnu to skoro už bájné tetování žabky. Na to, že zdálky mohla připomínat rozvernou patnáctiletou školačku, mě tajemství její žabičky opravdu dost bralo. "Necivte, tam ji nemám.", jako by mi četla myšlenky. "Pořád jsem si říkala, že mi třeba ještě Pánbůh trochu nadělí, a to by pak z žabičky byla ropucha.", rozesmála se a výmluvně si vykroužila rukama dva oblouky před svým skromným poprsím. "Líbí se Vám, když je holka tetovaná?" "Co můžu na tohle odpovědět holce, která očividně i neočividně tetovaná je?", zasmál jsem se pro změnu já. "Samozřejmě, a pokud má kérku například na ...." "Zadržte, nechci se červenat. Nejdou Vám ty osamělé noci trochu na nervy?", zaprovokovala. "Nebojte se, já mám své osamění docela pod kontrolou. To spíš Vy abyste tu sama marně neschla. Nebo Vám vztah na dálku vyhovuje? Dneska už technika zprostředkuje cokoliv..." "Chápu, kam tou zvrhlou poznámkou míříte, ale já na nějaké lascivní nakrucování před webkamerou moc nejsem. Vždycky si připomenu, jak moje kamarádka, co už má děti, jednou omylem prošla během covidu kolem synova notebooku bez podprsenky, protože se zrovna převlékala a myslela, že to má vypnuté. Mezi jeho spolužáky byla za bohyni, syn už tak nadšený nebyl. To byste nevěřili, kolik těch neřádů si stihlo pořídit screenshot. Ona se jim navíc, husa jedna, nad obrazovku nahnula, aby se ujistila, že to neběží. A to víte, jak není na rozdíl ode mně žádná chudinka na hrudníku, tak se jí to pěkně zhouplo. No prostě paráda.", zahihňala se. "Já radši hledám zážitky v reálném světe, ne virtuálním. Spíš mi to zní jako fajn brigáda pro nějakou odvážnou vysokoškolačku, co si potřebuje přivydělat." "Cože??? Šmankote... fuj. Fuj! Nemáte dceru, že ne?" "Pokud vím, nemám." "Ach, vy muži-rozsévači. Tu machistickou poznámku nechám bez komentáře, ale měla jsem kamarádku, která kdysi cosi podobného chvíli dělala, a podle jejího líčení to zase taková 'fajn brigáda' nebyla." "Všimla jste si, Iveto, jak často podobné věci dělává nějaká ta kamarádka? To já se taky vždycky ptal 'pro kamaráda', když k nám přišla na besedu sexuoložka." "Na besedu? Vidíte, my to měli už jako normální předmět. Co já se tenkrát přiučila věcí, co jsem ještě nevěděla... A mimochodem, byla to fakt kamarádka. Má nejlepší kamarádka, co má čtyřky už někdy od patnácti, za což jsem ji tehdy nenáviděla. Myslíte, že by na erotickém chatu zaměstnali děvčátko s tímhle?", podepřela si Iveta své malé kozičky, zase tak pěkně obtažené v dalším z letních tílek, až jsem nevěděl, kam s očima. "Je osvěžující, že i zkažený chlípník jako Vy je někdy v rozpacích. Pokud ovšem neodvracíte zrak ze soucitu.", rozesmála se, dopila své kafe a triumfálně odešla. "Jak jako, zkažený chlípník?", hlesl jsem do prázdna.

Adam přiběhl zase až otravně neudýchaný, dal si sprchu, zhltl snídani jak pro dva a s důvěrou mi svěřil výběr denního programu. "Hmmm? Nevim, tady je to všechno hezký.", odbyl mé dotazy, kam by si chtěl vyrazit, a dál na gauči cosi ťukal do mobilu. Vyšel jsem si pro inspiraci na terasu, a právě včas: v apartmánu naproti už taky vstávali. Tedy, vstávaly, obývala ho totiž trojice mladých děvčat, zřejmě kamarádek nebo kolegyň z práce. Jejich kola jsme pravidelně odstrkovali z našich, jak dojížděly každý den skoro za tmy, viditelně rozdováděné z návštěvy sklípků po cestě. Z jejich oken se pak do noci linula tlumená hudba, zřejmě kulisa dámského večírku u dalších lahví. Světlo v okénku jejich koupelny vždycky rozjitřilo mou fantazii a představoval jsem si (zcela marně , protože přes mléčné sklo nebylo samozřejmě nic vidět), která se asi právě sprchuje. Štíhlá, snědá černovláska s malými prsy? Blonďatá baculka, z těch tří nejoplácanější, které se pod porozepnutým cyklodresem houpaly solidní trojky, stěží krocené sportovní podprsenkou? Nebo pihovatá brunetka s drzým kukučem, která se na mě vždycky usmála, když jsme se zdravili? A jaké je asi holky mají? Černovláska určitě vyholenou do čárky - ona je ten typ, co by se jí za drn holky ve fitku smály. Blondýnku jsem naopak tipoval jako hlavní kandidátku na neupravený klín. Pokud momentálně nemá kluka a je tu s kámoškami tak trochu z nouze, svou předpokládejme baculatou micinu asi žiletkou netrápí. Brunetka by mohla být do hladka, anebo taky nosí dole čárku? Trojúhelníček nad oholenými pysky? Slušelo by jí patrně to i ono. Zatímco na vejšce jsem byl úplně urvaný, když ji Hanka (nebo jiná holka, se kterou jsem někde něco měl...) měla kompletně vyholenou, takže jsem si donekonečna hrál jazykem a rty s hladkými závojíčky, což dotyčná většinou "odnesla" orgasmem ještě dřív, než jsem ji to "holátko" opíchal, s věkem nějak čím dál víc oceňuju, když má ženská na pipině aspoň nějaké chloupky. Co mají dole naše tři sousedky, to jsem se mohl jen dohadovat, i když jedna z nich, a zrovna ta žensky výrazně tvarovaná blondýnka, po chvíli vyšla na jejich terasu ještě ve spacím úboru, což byly v jejím podání saténové kraťásky, hezky obtahující její nemalou zadnici, a k nim pasující tílečko, narvané jejími dudami až skoro k prasknutí. Udělal jsem ze sebe sochu, aby periferně nezahlédla můj pohyb, takže se kousek pode mnou pohybovala a pohupovala svými barokními tvary nějaké dvě minuty, než zašla zase dovnitř. Očima jsem vyprovázel polokoule jejích půlek, jak za chůze mimoděk vrtěla zadkem. Hezká macina, tu je za co chytit. A jestli se přitom ráda nechá sem tam přes tu zadnici plácnout... "Bude hic, navrhuju se jet trošku schladit.", přerušil jsem proud svých znepokojivě detailních představ o tom, co by se dalo dělat s oblými křivkami naší blonďaté sousedky. "Mám si vzít plavky?", zajímal se Adam. "Jo, plavky taky."

Vzali jsme to tentokrát přes kopec na Mikulov po pěšině mezi vinohrady, jejíž stoupavý profil jen prohloubil očividný rozdíl v naší cyklistické kondici, takže Adam na mě často čekal. Sice pro jeho generaci typicky s mobilem v ruce, ale k mé radosti jím většinou fotil, i když ostré dopolední světlo hezké obrázky neslibovalo. Odolal jsem touze znechutit ho otcovsky profesionálními radami, sám jsem to nesnášel. Moje focení v tomhle kraji byla navíc kapitola, o které bych se s ním asi do detailů bavit nemohl. Projekt "Krása napříč staletími" se z momentálního nápadu vyvinul docela zajímavě a po pár dnech jsem měl nafoceno hned několik dobrovolných modelek s historickými artefakty. Kupodivu se mi hlásily samy, většinou odpoledne po práci, celkem nenápadně a v době, kdy Hanka, se kterou jsem tenhle svůj nápad logicky moc neprobíral, měla zatím někde jinde na práci něco jiného. Brzy mi došlo, že jde o machiavellistickou práci doktora Komárka, což mi ostatně potvrdila i Sandra, jeho momentální favoritka, když mi s odzbrojující bezprostředností potvrdila, že ji poslal a doporučil "neupejpat se". "Tak fajn, klidně si ten vršek Sandro sundej, ale já na tom netrvám. Ten koncept je postavený na ..." "Jako že nejsi na ty moje zvědavej?", protáhla zklamaně, jako bych jí s vyprsením hezkých dvojek upíral i vstup do nějakého elitního klubu. "Ale jo... teda ne ... teda jo, jo, hezký, co kdyby ses teda otočila tahle a ..." Akceptoval jsem v podstatě příjemný fakt, že se už několikáté děvče z archeologické party nestydí ukázat mi své vnady, a v části fotosetu "nahoře bez" vzniklo několik pěkných záběrů. Sandra si k pózování vybrala dva pazourkové úštěpky, které si pod mým vedením rafinovaně naaranžovala před růžové dudlíky na vrcholcích svých pružných koziček, při čemž se mi ve vší nevinnosti přihodilo několik příjemných doteků. Doktor Komárek je s nimi určitě spokojený... Kromě Lady, Žandy a dalších se k pózování uvolila i Gabča, u které jsem si to pro její rozvernost a nepřehlédnutelnou prsatost tajně přál. Protože ale zároveň kamarádila s mou Hankou, dvě spolužačky z ročníku, držela si přece jen odstup, který by možná za jiných okolností hodila za hlavu. "Jako ten vršek si pro tebe sundám, ale ... však víš, jsme s Hankou kámošky, musím si držet odstup. Nebýt to takhle, hodím to za hlavu a ... Ale známe se.", mrkla významně, když si rozšněrovávala plavkovou podprsenku, ve které chodila přes den skoro pořád. Fotka, na které ji v protikladu k předtím vyřčenému hází za hlavu, takže jí v tom pohybu její nahé trojky krásně nadskočí, neměla s původním zadáním nic společného, ale patřila k jedněm z nejpěknějších. O to víc jsem Gabčina kamarádského odstupu litoval, ale nebylo pochyb, že podruhé už stejný malér riskovat nechce. Nebylo to ještě ani půl roku, co jsme si v partě vyrazili na koncert. Po něm se logicky domů nespěchalo, takže Gabče, která je z Říčan, ujely všechny spoje. Bydlel jsem s kamarádem v podnájmu na Žižkově, Hanka ještě u rodičů, ale ráda u mě přespávala, což měla v plánu i ten večer. Postarat se o kamarádku brala jako povinnost, a tak jsme se v povznesené náladě přesunuli ve třech do žižkovského bytu, a teprve tam obě rozdováděné holky začaly řešit, kam Gábinu uložíme. Nakonec jsme jí rozestlali na gauči, já jí půjčil své dlouhé tričko, protože Hanka u mě moc věcí neměla, a holky se za neustálého chichotání odebraly do koupelny. Nechal jsem si hlavou táhnout tradiční fantazie o tom, jak dvě kamarádky pod jednou sprchou začnou navzájem objevovat tajné lesbické sklony, což je klasikou každého druhého porna, ale odvahu zaklepat na koupelnu jsem nesebral.

Což byla možná ohromná chyba, protože obě vyšly ven ještě rozesmátější než předtím. O to větší bylo mé zklamání, když jsem se po rychlé sprše a s nekonkrétními, ale o to dychtivějšími očekáváními vrátil do pokoje. Hanka ležela na posteli otočená hlavou ke zdi, a když jsem se k ní sklonil, ukázalo se, že normálně vytuhla. Když jsem ji hladil po rameni, jen něco zamumlala a dál spala jako dřevo. Gabča na gauči jen s rozpačitým úsměvem pokrčila rameny. Ležela mém dlouhém tričku a v tlumeném světle lampičky na stolku jsem mohl obdivovat její hezké, dlouhé nohy. Podle nemizejícího úsměvu na tváři se zdálo, že jí se spát ještě nechce. Uložil jsem se vedle Hanky, ale otočený ke Gábině, a dívali jsme se na sebe v jakémsi napjatém očekávání. Lampičku měla u hlavy ona, a když jsem jí kývnutím naznačil, jestli zhasne, s šibalským úsměvem zavrtěla hlavou. K magii jejího pohledu se tak přidalo zajímavé vlnění na hrudníku, které mé tričko nedokázalo úplně zkrotit. Prsty jedné nohy se podrbala na lýtku druhé, a ten nevinný pohyb znovu způsobil zahoupání jejích prsou. Když jednu nohu pokrčila a přejela si po stehně, cítil jsem, že to na mě začíná působit. Stále se mnou udržovala oční kontakt a s vyzývavým pohledem upřeným na mě si začala tričko pomalu vyhrnovat po stehně nahoru. Chvíli to vypadalo, že se zase chce jen poškrábat, ale to by musela někde s vyhrnováním přestat. Jenže nepřestala, až když dosáhla místa, kde se stehno v jejím klínu potkávalo s druhým, zarazila se a zamrkala. Pak si zalovila prsty pod látkou a zatahala se za kudrnaté černé chloupky, které jsem na chvíli zahlédl. Nasadila hraně pohoršený výraz, že je tam dole neupravená, pak ten pohyb zopakovala, jako by zataháním za ty kudrny sama sebe kárala, že ji má chlupatou, a na okamžik si vyhrnula triko ještě výš. Zahlédl jsem tmavý trojúhelník opravdu nevyholené pipiny, než si triko zase stáhla níž jako oponu v nějakém šantánu, kde tanečnice svádí publikum odhalováním svých ženských půvabů. Pokusil jsem se o povzbudivý a souhlasný výraz, takže to samé hravé gesto zopakovala a několikrát za sebou mi na chviličku odhalila svou zarostlou frndu. Pak pořád spíš nevinné laškování ukončila, opřela se o polštář a v polosedě přede mnou už napořád roztáhla stehna doširoka od sebe a začala se mezi nimi hladit jen dva metry od naší postele. Projížděla si prsty kudrnaté chloupky, pod kterými se rýsoval klenutý pahorek, brzy rozevřený masitými pysky, které se roztáhly, jak si Gábina prsty začala projíždět rýhu mezi nimi, každým takovým pohybem víc a víc vlhce se lesknoucí. Už se ani nedívala na mě, ale s přivřenýma očima a hlavou trochu zakloněnou se věnovala laskání své čím dál vzrušenější mušličky. Když do ní ponořila dva prsty a začala jimi lehce, ale postupně stále důrazněji pohybovat, do Hančina pravidelného oddychování bylo slyšet i tiché mlaskání její mokré pičky. Palcem si začala do rytmu třít poštěváček, který se jí krásně odhalil a naběhl. Marně jsem přemýšlel, kdy jsem mohl být svědkem tak nepokrytého masturbování vzrušené, nadržené holky. Vybavil jsem si jen před lety na táboře, když jsme hráli flašku, kamarádku z oddílu, růžolící a korpulentní brunetku Jindřišku, která si dala kolena k bradě a jednou rukou se nenápadně hladila přes kalhotky po vyrýsované micině, když si myslela, že to nikdo nevidí. Gábina ovšem dobře věděla, že zblízka vidím každý její pohyb na rozevřené, vyrajcované frndě, ale přesto si ji dráždila čím dál důrazněji. Na můj čurák to mělo pochopitelný efekt, a protože Hanka vedle mě dál hluboce oddychovala, natočil jsem se tak, aby Gábina mé vzrušení mohla vidět, a přes trenýrky pyžama si ho začal hladit. Několika pohyby se mi prohnul až k břichu silnou erekcí, a když jsem ho nasměroval ven, vystřelil a trčel do prostoru. Gábina tohle všechno už sledovala, zpomalila v mrskání své pipiny, kterou si teď jen zlehka projížděla a zvědavě sledovala, jak si odhaluju žalud a kroužím kolem něj prsty. Nikdy jsem si ho záměrně před žádnou nehonil, takže se mi docela ulevilo, když po chvíli spustila Gabča nohy z gauče, opatrně vstala a odešla co nejtišeji z pokoje. Na prahu se otočila přes rameno a s úsměvem si na chviličku znovu zvedla tričko, takže mi tentokrát předvedla svůj hezký zadek. Jen v náznaku, aby nevzbudila Hanku, se přes něj jakoby pleskla a odkráčela do kuchyně. Čekal jsem několik mučivě dlouhých minut, pak jsem opatrně zhasnul lampičku, a když se Hanka ani tím nevzbudila, vykradl jsem se za Gábinou.

V kuchyni byla skoro úplná tma, z ulice sem nedopadalo moc světla ani ve dne. Naštěstí jsem nemusel čekat, až jí mé oči přivyknou; stačilo jít po tichém, ale dobře slyšitelném, mlaskavém zvuku honěné mokré prciny. Gábina seděla na kuchyňské lince, mimoděk využívala výhodu toho, že jsme kuchyň neměli zrovna moc vybavenou, a prstila si znovu s patřičnou razancí svou mokrou číču. Možná dostala strach, že se neukážu, a chtěla svou vydrážděnou pipinu uspokojit aspoň sama. Když jsem ji poslepu chytil za kotníky a sklonil se mezi její stehna, rozevřela mi ji prsty doširoka, takže jsem ji mohl začít lízat rovnou do štěrbiny. Nahradil jsem snaživě kmitajícím jazykem její prsty, které se tak mohly věnovat klitorisu a zřejmě i dráždění vzrušených bradavek přes tričko, které si radši ani ve tmě nesvlékla. Její rozdělaná micina tekla spoustou šťáv a podle toho, jak se svírala kolem mého jazyka, jsem odhadoval, že předchozím mrskáním se Gábina hodně přiblížila svému vyvrcholení. To se po chvilce i potvrdilo, když si najednou přitiskla mou hlavu těsněji k pičce, položila mi paty na lopatky, jako by si chtěla pojistit, že ji teď v žádném případě lízat nepřestanu, a jak dokázala být do té doby navzdory určitě příjemným pocitům tiše jako myška, teď začala zajíkavě oddychovat, a přestože si zřejmě dala ruku na pusu, vzápětí nedokázala potlačit slastné zasténání, když se udělala a můj obličej zaplavila sprška jejích šťáv. Nepřestal jsem jí vrcholící kundu lízat a hladově sát, doslova jsem se jí zakusoval do rozevřených masitých pysků a jazykem projížděl mokrou dírku, jak jsem přemáhal vlastní vzrušení. Konečně zkrotila dech a rukama na mé hlavě mi naznačila, že mám vstát. Vzápětí mi ovšem nohy omotala kolem pasu, abych snad ani na chvilku nepochyboval, kde mě chce pro nejbližší minuty mít. Hmátla rukou do tmy a našla můj klacek, rychle ho pohonila, aby zase tvrdě stál, a navedla si ho mezi nohy. Ucítil jsem horké vlhko její zmáčené houštinky, zatlačil v rýze mezi pysky a vzápětí plynule vmáčkl žalud do její dírky. Druhým pohybem jsem vnikl do Gábiny až po koule a začal dychtivě přirážet, zatímco jsem se snažil ve tmě před sebou nahmatat její prsa. Rychle na ně mé ruce navedla, zvedla si tričko, abych ji za ně mohl popadnout, a zase ho přes ně spustila. Kdyby teď někdo vešel do kuchyně a rozsvítil, asi by to už nic nezachránilo, ale tím gestem mi připomněla, na co jsem v návalu vzrušení skoro zapomněl: že tu Hančin kluk tajně píchá její kámošku. Kupodivu, namísto pocitu viny se dostavilo ještě silnější vzrušení, a s malinko alibistickým pocitem, že Gábina si už na své přišla, jsem jí bušil do čvachtající pipiny jako o život a její kozy, v rytmu přírazů se mi převalující v dlaních, jsem jí nemilosrdně hnětl a tiskl, naběhlé bradavky sevřené mezi prsty. Zřejmě jí tohle tvrdé šoustání nebylo proti mysli, krásně se mému čuráku roztáhla a patami mě zezadu povzbuzovala, takže jsem ji mrdal, až mi její ceciny v rukou tančily, a cítil blížící se orgasmus. Když jsem zašeptal do tmy, kde jsem tušil Gabčino ouško, tiché varování, dostalo se mi udýchaného ujištění, že bere prášky, podpořeného důrazným kopáním pat, kterým mě poháněla k dalšímu píchání své rozevřené pičky. Zatnul jsem zuby a ještě se pokusil oddálit nevyhnutelné, protože podle jejího tichého vzdychání si navzdory prožitému orgasmu zřejmě i Gábina společné šoustání užívala, ale po chvíli už jsem zatnul prsty do jejích převalujících se koz a s marně tlumeným chroptěním jsem jí začal pulzující pipinu plnit prudkými výstřiky. Aniž by mě nechala ze sebe vyjet, trochu víc se zaklonila, sjela si rukou pod břicho a divokým honěním poštěváku se ještě s mým cukajícím čurákem v projeté pičce znovu udělala.

S Gábinou jsme o tomhle nočním úletu v kuchyni nikdy nemluvili a Hanka se naštěstí nic nedověděla. Že partnerská věrnost není právě má silná disciplína tak zjistila až později, protože Gabča si pak už dávala pozor, aby mezi námi, velmi uspokojivému nočnímu milování navzdory, k ničemu dalšímu nedošlo. Zatímco mi hlavou táhly vzpomínky, dojeli jsme z kopce k dnešnímu cíli, jeskyni Turold. Adama zaskočilo, že ten pradávně vypadající kaňon jak z nějakého westernu vznikl vlastně nedávno, když kvůli vápenci dělníci zdejšího lomu odtěžili skoro celý kopec. Dnes vesele zarůstal divokou vegetací a scenérie nutila člověka mimoděk se rozhlížet, jestli na stráních nezahlédne plížit se indiány. Měli jsme štěstí: prohlídka jeskyně začínala za několik minut a pro dva ještě ve výpravě místo měli. Když nás u vchodu uvítala statná brunetka se silným copem, měl jsem nutkavý pocit, že ji nevidím poprvé. "Tati, není to jedna z těch holek, co se opalovaly na tom bunkru?", rozluštil mi Adam šeptem tu záhadu. Naše průvodkyně nedala nijak najevo, že by si nás pamatovala, ale skutečně to byla ona; ostatně, která jiná jeskyňářka si navzdory stálé a nijak vysoké teplotě i dole nechá svou červenou průvodcovskou bundu rozepnutou tak, že ukazuje aspoň kousek žlábku mezi svými prsy... U vědomí, že jsem z těch rýsujících se melounů před pár dny viděl ještě víc, dal jsem si záležet s několika zvídavými dotazy, takže na konci prohlídky se na mě dlouze zkoumavě zadívala a možná jsem se jí přece jen zdál trochu povědomý... "Tady jste s mámou vykopávky nedělali?", nadhodil Adam, když jsme si po prohlídce sedli u pokladny na dvě kofoly. "Hmmmm? ... Ne, tady se tenkrát nekopalo." Byla to v podstatě pravda; v době mé návštěvy u Hanky už tu výzkum neprobíhal, i když kosti pravěkých zvířat tu nacházeli už dělníci z lomu a po válce i archeologové. Komárek mě sem navedl, když jsem se u ohně zmínil (v době, kdy si Hanka zašla do budovy pro mikinu), že jsem s focením skoro hotový, ale hodilo by se mi i nějaké jiné prostředí než stále dokola jejich naleziště s Pálavou na pozadí. "Tak ukecejte Julču, ať Vám zapózuje v té své laboratoři. A když si rozepne plášť, máte v podstatě novodobou Věstonickou Venuši.", zachechtal se. Musel jsem přiznat, že baculatá a prsatá mikroskopička mi už v tomhle směru dala košem (o několika tajných fotkách, když svou zadnici a další půvaby vystavila proti světlu, jsem se ovšem nezmínil). "Jak to pane asistente děláte, že Vy je ukecáte?" "Odborný asistent, krucinál!", utrhl se Komárek, načež dostal záchvat smíchu, že jsem jeho hranému vzteku naletěl už podruhé. "Koukněte, Radku, Vy jste mladý, což není žádná zásluha, ale taky celkem bystrý, a to už by se chválit dalo. Vy to pochopíte. Jde o správný výběr. Jak bych Vám to... To máte jako s minisukněmi." Zatvářil jsem se asi mimořádně tupě, protože jsem ho znovu rozesmál, načež pokračoval. "Minisukni nosí každá druhá mladá holka, většině to sekne. Já mám hezké nohy rád. A nehezké taky, když je mezi nimi pěkná prcina.", dodal tiše, když se ujistil, že jeho momentální studentská múza Sandra nás neposlouchá. "Ale všimněte si takový holky v mini, když vystupuje z auta. Většina si tu nestydatě krátkou sukničku až hystericky hlídá, aby nebylo vidět nic než ty nohy. Jsou ovšem takové, co jim na tom, že nějakej Komárek, co na ně kouká, zahlídne jejich kalhotky, vůbec nesejde, takže mu ten pohled pod minisukni dopřejí. A kolikrát ani taková pod ní kalhotky nemá... No a to jsou holky toho druhu, co vám zapózuje s klem mamuta, a ještě si u toho svlíkne triko. Na ty se obracejte. A zkuste ten kaňon u Turoldu. Jenom je potřeba chytit dobré světlo, ale to si určitě spočítáte."

Pamětliv toho moudra, když jsem zaslechl, že se páťačka Broňa chystá do Mikulova s nějakými lejstry, co nejnevinněji jsem jí navrhl, že ji doprovodím a třeba můžeme cestou pořídit pár fotek do té mé práce na místě, které mi doporučil Komárek. Broňa, veselé a statné děvče, od pohledu svolné ke kdejaké lumpárně, si mě změřila zkoumavým pohledem a souhlasila. Kousek od jeskyně Turold, krytá od cesty malou skalkou, pak podržela v několika pózách další z keramických nádob, opatrně ji odložila do trávy a vzápětí k ní odložila i tílko, pod kterým neměla nic, takže můj dojem, že se jí cestou sem pod ním houpají nahé dudy, se krásně potvrdil. Když se posadila a opřela se o skalku nahými zády, vmáčkla si mezi ty dvě oblé kozy zmiňovanou nádobu, a když po chvíli usoudila, že je vážně hic, a zbavila se i šortek a kalhotek pod nimi, posadila si ji pro změnu mezi stehna. "Super, Broňo. Neva, že jsou ti vidět to...prsa?" "Neva, já myslela, že o to jde.", usmála se a pohladila si své nakynuté poklady, na jejichž vrcholcích trčely dva masité růžové dudlíky. "Pipina mi doufám vidět moc není.", glosovala svou pózu, když jsem pokračoval ve focení. "Ne, to ne!", spěchal jsem ji ujistit. "A není to škoda, když už jsem se ti svlíkla?", zamyslela se nahlas, prehistorickou nádobu opatrně odložila a nechala mě kochat se pohledem na její dohladka vyholenou, macatou mušli. "To jsi s každou tak profesionální?", zajímala se, když jsem její nahotu ochotně zvěčnil, ale nekomentoval. "Tak fotky máme, co ještě, když už jsem takhle nahatá? A nadržená, protože jsem tu bez kluka a týden jsem nešukala?", mudrovala Broňa, zatímco si beze studu začala se svou macandou hrát. "Neblázni, Broňo, co když někdo přijde?", bránil jsem se chabě. "No to možná přijde, ale značka vede kus pod námi, a kdyby, tak co uvidí? Když ty jsi jak študentík z nedělní školy. Neboj, Hanče toho zbyde dost...", mumlala přesvědčivě, zatímco mi rozepínala kalhoty. Při šukání se jí veliké kozy úžasně vlnily a na konce mi na ně vyhonila rukou... Zatímco jsem zpod slunečníku marně hledal na protější stráni, za kterou skalkou jsme si to tenkrát s Broňou rozdali, Adam se nad kofolou rozpovídal o jeskyni s nečekaným nadšením. To jsem pochopil ve chvíli, kdy jsem si všiml, že prsatá průvodkyně během mého zamyšlení přišla od jeskyně k domku správy, na její verandě v křesílku shodila červenou bundu a kousek od nás se vystavila sluníčku tak, že tílko na povážlivě tenkých ramínkách mělo co dělat, aby její objemné dudy udrželo aspoň částečně zakryté. "Proč jsem si vlastně měl brát plavky? Do jeskyně těžko, v Mikulově je koupák zavřený, do Březí se asi teď už nepotáhneme...", začal Adam brblat, když si všiml, že jsem odhalil důvod jeho nadšeného horování pro speleologii. "Neboj, znám tu jedno místečko, snad tam bude volno." "Pokud myslíte náš lom, tak to sebou hoďte. Dovnitř pouští jen sto lidí, rezervace neberou.", prohodila jakoby nic průvodkyně, která do té doby nedávala nijak najevo, že by nás poslouchala. "A plavky nutné nejsou. Já se tam třeba chodím koupat výhradně bez nich. Nebo opalovat na bunkr.", zazubila se, aby nebylo pochyb, že si nás nakonec přece jen zařadila. Dopili jsme kofolu a vydali se zkusit štěstí.