Maškarní bál

Dnes mi přišla pozvánka na ples. Trochu jsem se lekla, protože nikoho kdo by mě pozval neznám... Asi si ze mě někdo dělá legraci. Hodila jsem pozvánku do kabelky a šla na dvojku bílého a kamarádkou. Seděli jsme a probiraly všechno možné. Zmínila jsem se i o pozvánce s tím, že nikam nejdu. Vždyť nevím od koho to je a stejně nemám nic na sebe. ,,Máš tu pozvánku?" zeptala se mě Míša. Vytáhla jsem ji z kabelky a přes stůl ji podávám. Míša se najednou začíná smát a říká: ,,Všimla sis, že ten ples je maškarní?" Ne, tak toho jsem si nevšimla. ,,Proč bys nešla? Už jsi dlouho nikde nebyla, můžeš si užít a přece nikdo nemusí vědět kdo jsi." ,,nemám co na sebe a samotné se mi tam nechce." Vymlouvám se, ale zvědavost začíná vítězit. ,,Tak já půjdu s Tebou a kostýmy se dají půjčit. Mám známou v divadle tam si určitě vybereme. "Váhám, ale chuť po nějakém tom malém dobrodružství nakonec zvítězila. ,,Tak dobrá, ukecalas mě. Kdy půjdeme pro kostýmy? Přece jen je to už za týden." Míša zvedla telefon a během minuty domlouvá schůzku s kostymérkou už na zítra.

Ráno je mi hrozně špatně. Bože, kolik jsme toho vína vypily? Zkusím posnídat, káva a tousty mi naštěstí tělo vrátili do vcelku použitelného stavu. Jen ti permoníčci v hlavě by svoji šichtu mohli skončit. Než se tak stane zvoní telefon. Radši po něm rychle sáhnu, než se mi hlava rozskočí úplně. ,,Ahoj Dášo! Nezapomněla jsi na tu zkoušku?" Hlavou mi proletí celý včerejšek a po chvilce přemýšlení, které dnes obzvlášť bolí mi dochází o co jde. ,,Ahoj Mišo! No abych řekla pravdu, úplně mi to vypadlo. Necháme to být. Nikam se mi nechce, ten včerejsek mi dal pořádně zabrat. "No tak na to zapomeň a okamžitě mi otevři. Stojím dole před domem. Dám Tě do pořádku a vyrazíme. Už totiž vím co si vezmeš na sebe." Položím telefon a bzučákem Míšu pouštím nahoru. Hodím na sebe aspoň spodní prádlo a tričko, když už zvoní za dveřmi. Jdu otevřít a jen se na Míšu podívám, začnu se smát. ,,pro pána Míšo co to máš na očích? To jsi ukradla masařce?" ,,jo,srandu si ze mě dělej. Ráno se mě zrcadlo leklo tak, že jen zakňučelo a radši prasklo. Ovšem Ty taky máš celkem ránu" Směje se mi. Naštěstí existuje make up a ten nejhorší následky včerejšího hýřeni zakryje. ,,Tak šup rychle se obleč. Katka nás čeká už za půl hodiny" honí mě Míša do oblékání. Rezignuji ,,Tak co jsi mi vymyslela za kostým?" ,,Nech se překvapit. Bude se Ti líbit." Trochu se bojím, ale když bude nejhůř, tak ho odmítnu, zkusím vymyslet něco sama, nebo nepůjdu.

Vyrazíme do divadla kde na nás čeká kostymérka Katka. Holky se pozdraví a Míša mě představí. Něco pošeptá Katce do ucha a Katka jen přikývne. ,,Ano to tu mám a bude to to pravé." ,,Holky, nestrašte už se bojím co jste na mě vymyslely." ,,Neboj, budeš úžasná. Se staženým žaludkem jdu jako na popravu. Vcházíme do místnosti kde na ramínkách čekají spousty kostýmu od historických až po ty nejnovější. Katka rovnou míří ke stojanu kde visí korzety, kosticové spodničky a další spousta pro mě nedefinovatelnych součástí historických kostýmů. Tohle je ze hry Madame Pompadour. A vím přesně co Ti padne jak ulité. Když začne vytahovat kousky kostýmu a skládat mi je do náruče jen se prohnu pod jejich vahou. Chabě se snažím protestovat ,,Vždyť to na sobě ani neunesu." ,,Ale uneseš. Korzet Tě stáhne a udrží pěkně rovnou." Jdu kousek bokem k místu, které mi Katka ukáže a čekám co bude dál. ,,Tak se vysleč a vyzkoušíme Ti to. Zůstávám jen ve spodním prádle a na pokyn Katky sundávám i podprsenku. ,,Do korzetu ji nepotřebuješ." Podává mi bílé punčochy a boty,které ladí s barvou šatů. Naštěstí jsou mi dobře, ale punčochy mi sjíždí že stehen dolů. Nemám postavu modelky a tak je to s tím trochu těžší. ,,Neboj, ty se přichytí k podvazkům na korzetu." říká mi Katka, Míša se jen opodál culi a probírá se kostýmy sama. Nakonec si také vybírá a jde si ho vyzkoušet. ,,No jo, ale to když budu mít kalhotky, tak je nesundám když se mi bude chtít na wc?" ,,Však pod tyhle šaty se kalhotky nenosi" říká mi Katka a při tom mě svazuje do korzetu. Skoro nemůžu dýchat, ale na druhou stranu je příjemné cítit ho na sobě. Jen prsa vypadají ještě větší než obvykle. Přes korzet mi Katka navléká spodničku s kosticovou obručí a šaty z brokátu. Jsou těžké, ale díky korzetu se v nich cítím celkem pohodlně. Celou mě sešněruje a odvádí mě k zrcadlu. Jen zatajím dech. To snad nejsem ani já. Ze zrcadla se na mě dívá trochu neupravená kráska barokních tvarů v nádherných vínově rudých šatech že kterých ji vystupuje majestátní pohoří prsou. Katka mi podává vejíř a malou kabelku případně zvanou pompadůrka.

,,Ještě Ti upravíme vlasy a trochu Tě nalíčíme a nikdo Tě nepozná. Ani Radek ne." ,,Cos to řekla?" ptám se Míši. ,,Já, nic. Jen, že Tě nikdo nepozná. Nic víc." Tak se mi asi jen zdálo, že říkala něco o Radkovi. Vždyť o mém malém dobrodružství se sousedem přece nikdo neví. Zatím to nechám být, ale pak se jí na to zeptám ještě jednou. ,,Sluší Ti to" říkám Míše, která má na sobě mírně průsvitnou antickou tuniku spojenou jen na rameni velkou sponou. Může si to dovolit, protože má postavu odpovídající mužskému ideálu a k tomu vlasy havraní černi padající až do půlky zad.

,,Teda dámy, myslím, že vás nikdo netrumfne." ozve se Katka. ,,Šaty vám tu nachystám na pátek, ale v pondělí je potřebuju mít zpátky a pokud možno v původním stavu" usmívá se. ,,To je samozřejmost, Katy" dušujeme se obě. Nechám se zase rozšněrovat a s úlevou se oblékám do svých civilních věcí. Ještě domlouváme s Katkou nějaké podrobnosti a pak už jsme z divadla venku.

,,Nezajdem někam na kafe?" ptám se Míši. ,,Ale jo, jsem po tom zkoušení nějaká vyprahlá. Jen to nesmí dopadnout jako včera." odpovídá mi Míša. ,,Neboj, taky je mi ještě nějak divně."

Chvilku jen tak sedíme a plácáme až to nevydržím a ptám se na Radka, kde na něj přišla? ,,Já jsem o žádném Radkovi nemluvila" dušuje se Míša ,,vždyť žádného neznám" No dobře, budu jí tedy věřit, ale pořád ve mě hlodá červíček pochybností. Dopijeme kávu a rozcházíme se domů. Celkem se na sobotní ples těším.

V pátek si jdu vyzvednout šaty za Katkou a ta mi říká, že Míša nakonec nejde, protože má horečky a není jí dobře. Dost se vyděsím a hned jí volám. Sípe do telefonu, že mám jít sama a pořádně si to užít. Samotné se mi nechce, ale nakonec mě přesvědčí, že mám jít, protože tam na mě čeká překvapení. Že jen v sobotu přijde a pomůže mi zašněrovat korzet.

Celý pátek věnuji úpravě svého zevnějšku abych se cítila sama co nejlépe. A navíc...má tam přece čekat nějaké překvapení.

V sobotu Míša dorazí a sama vidím, že by to pro ni bylo těžké, protože je celá rozpálená horečkou. ,,Tak pojď na to. Kolem sedmé tu máš taxík." ,,Taxík? Ale to přece není potřeba." ,,To chceš jet tramvají v kostýmu?" Musím dát Míši za pravdu, to by asi nebylo zrovna ideální. Zaváže mě do korzetu a pomůže mi obléct punčochy, boty a nakonec i šaty. Cítím se bez kalhotek celkem zvláštně, nejsem zvyklá chodit takzvaně naboso. Nakonec mi upraví účes a pomůže s nalíčením. Skoro se sama v zrcadle nepoznám. Vezmu si posledních pár věcí a pozvánku do kabelky když zrovna pod oknem zatroubí taxík. Míša je poklad. Objednala mi větší vůz abych se tam vešla i se šaty.

Řidič zastaví přímo před vchodem do opery a já se začínám cítit strašně opuštěně, když vidím jak dovnitř jdou většinou páry. Najednou se mi před obličejem objeví ruka s nádhernou rudou růží. Otáčím se a dívám se na masku fantoma opery. Přemýšlím zda jej znám, když mi mlčky nabídne rámě a vede mě dovnitř. Je na něm něco velmi známého a příjemně vzrušujícího. Zachovávám stejné mlčení jako on a při prvním tanci si prohlížím jeho masku a kostým. Je krásný. Černý oblek zvýrazňuje jeho postavu a pláštěnka víří při valčíku kolem nás. Stále přemýšlím co je mi na něm tak známé. Až mě napadne se podívat se do očí a v ten moment mi dojde kdo to je. ,,Radku?" ,,Pst" odpovídá mi. ,,Neruš to krásné kouzlo má krásko" Tiše tančíme dál a moje srdce se může radostí zbláznit. Tolik nocí se mi o něm jen zdálo. Tolikrát mi má vlastní ruka nahrazovala jeho doteky, že už jsem málem zapomněla jak vzrušující je doopravdy. Na jazyk se mi hrnou stovky otázek, ale polibkem mě umlčí. Vede mě při tanci dál a dál od parketu až se ocitneme v místnosti kde nikdo není. Zamkne za námi a znovu mě vášnivě políbí. ,,Tak moc se mi po Tobě stýskalo" vzdychne mi do ucha. ,,A mě po Tobě. Kde jsi byl celou tu dobu?" ,,Musel jsem odjet na služební cestu, ale nemohl jsem na Tebe zapomenout a tak jsem Ti poslal pozvánku a Míša mi trochu pomohla" ,,Ty znáš Míšu? Teda to je potvůrka" směju se ,,a mě tvrdila, že Tě nezná" ,,Chodili jsme spolu do školy a jsme hodně dobří kamarádi. Když jsem jí povídal o holce do které jsem se zamiloval, tak poznala Tebe a pomohla mi s tímhle. Kdyby mi neřekla jaký budeš mít kostým, tak bych Tě asi nepoznal. Jsi nádherná" Než stihnu odpovědět znovu mi zavře ústa polibkem, který pokračuje na krku a do výstřihu kde se snaží vyskočit mé srdce zaroveň s ňadry. Hladí mě přes korzet a já se mu snažím doteky oplácet. I přes šaty cítím jeho vzrušení a tak pokračuji. Pomalu rozepínám plášť a oblek putuje hned za ním. Víc nestihnu, protože najednou klečí na kolenou a nadzvedává mi šaty. Opírám se o stěnu a užívám si jeho hlazení a polibků na tom nejintimnějším místě a mé vzdechy jsou stále hlasitější. Najednou se postaví a s vyhrnutými šaty mě nabodne na své vzrušené kopí. Má sílu, drží mě přitisknutou ke zdi a pomalu rozehrává koncert pro dvě vzrušená těla končící staccatem vyvrcholení.

S příslibem dalších hrátek se vracíme do sálu a bavíme se téměř až do rána kdy ples končí. Taxík nás veze domů kde mi pomůže ze šatů a nahou, jen v punčochách mě pokládá na postel kde rozehrává další koncert vzrušení a nádherného milování....