Škola hrou

Je to sotva pár dnů co jsem začala chodit na vysokou školu, ale už se mi hlavou honí myšlenky, jak zdejší veliké budovy a anonymity využít. Hned první věc, co mě zaujala, je systém fungování skříněk v šatně, který totiž naprosto svádí k čemukoliv nekalému, úchylnému, lechtivému a perverznímu. Jde o to, že když ráno přijdu do školy a pípnu si v šatně kartou, přiřadí se mi jedna asi ze sedmi set skříněk, ale pouze na den. Všechny skříňky se pak o půlnoci odemknou a otevřou. Pravděpodobnost že další den ráno dostanu stejnou skříňku, je tak hodně malá. Toto zjištění vyvolalo v mé hlavě tolik myšlenek a v kalhotkách pak tolik vlhkosti, že jsem se ten den už jen těžko soustředila na učení.

Je to zhruba týden od mého vstupu na novou školu, nestihla jsem se ještě téměř ani rozkoukat a už mám na zítra naplánovány úchylný plán. Na jednu stranu se za svou nadrženost stydím, na druhou stranu už se děsně těším, a jsem ráda za to, jak úchylná dokážu být. Celý den jsem nemohla přestat myslet na zítra, jaké to bude. Fantazie dokáže být pěkná potvora. Když jsem pak zamykala svou skříňku a nechávala tam v úrovni oči ležet klíček, přeběhl mi mráz po zádech. Celou cestu autobusem jsem si v duchu přehrávala nejrůznější scénáře, do kterých bych se mohla zítra dostat, až jsem domů dorazila rozpálená do ruda. Kabelku jsem hodila za dveře a rovnou zamířila do svého pokoje, kde jsem se vysoukala z těsných kalhot a lehla si do postele.

Prsty jsem pomalu zamířila přes bříško do kalhotek. Byla jsem tak vlhká, že mi ruka téměř sama vklouzla do kundičky. Když jsem si přejela bříšky dvou prstů po přední stěně mě kundičky, z úst mi uniklo lehké zasténání, bylo to nádherné. Dráždila jsem si svoje oblíbené místo čím dál silněji a rychleji, až jsem ucítila blížící se orgasmus. Chvilku jsem balancovala na hraně, ale moje vzrušení bylo tak silné, že jsem to vydržela jen pár sekund. Vrchol přišel tak náhle, s takovou intenzitou, až mě to zaskočilo a já prožila dva nádherné a silné orgasmy těsně po sobě. Chvilku potom jsem se cítila příjemně unavená. Ruku a kalhotky jsem měla úplně promáčené, tak jsem se šla osprchovat a převléct do čistého prádla. Zbytek dne jsem pak strávila projížděním perverzních obrázků na internetu. Večer už jsem byla opět nadržená, snad víc jak při cestě že školy.

Tentokrát jsem si ale žádné uvolnění nedopřála. Zítra mě čeká krásný a vzrušující zážitek, nebude na škodu, když budu trochu nadržená a sexuálně frustrovaná. Na ráno jsem si budíka přenastavila o hodinu dřív než normálně, snad se mi podaří vše stihnout. Usínání bylo dlouhé, nemohla jsem z hlavy dostat ty úchylnosti, co se mi tam celé odpoledne hromadily. V kolik hodin jsem nakonec usnula nevím, ale budík začal zvonit v osm, přesně podle plánu.

Probudila jsem se stále vzrušená, letmý pohled do kalhotek prozradil, že moje kundička se musela dožadovat pozornosti celou noc. Vyskočila jsem z postele a teprve teď mi začalo docházet, co vše mě čeká, co je vlastně za den. Zamířila jsem do koupelny, kde jsem ze sebe stáhla kalhotky a tričko na spaní. Dopřála jsem si rychlou a teplou sprchu a neodpustila si pár letmých pohlazení mé už tak vzrušeně kundičky. Cestou zpátky do pokoje jsem už přemýšlela, jak moc zlá na sebe dnes budu. Nápadů jsem měla shromážděných několik, šlo jen o to jaké vybrat a dnes jsem se neměla chuť šetřit, to ani náhodou.

Jako první jsem si do rukou vzala punčochové kalhotky. Jelikož cestou do školy ujdu skoro tři kilometry, rozhodla jsem se to dnes nožkám trochu zpříjemnit. Do obou špiček punčoch jsem nasypala hrst nevařené rýže. Punčošky jsem si pomalu natáhla na nohy a rýži urovnala tak, aby jí většina byla pod chodidly. Punčochy jsem měla o velikost menší, než normálně nosím, takže rýže byla pěkně na svém místě i když jsem se zkoušela projít po pokoji. Zatím to nebylo moc nepříjemné, ale věděla jsem, že než dojdu k zastávce autobusu, budu se za tento nápad proklínat. Dále jsem si připravila proti únikovou ochranu, v podobě malého rybářského háčku zapíchnutého zevnitř punčošek zhruba v úrovni lýtka. Od tohoto háčku vedl nahoru vlasec, který končil zhruba v úrovni pasu a byl zakončen dalším rybářským háčkem.

Lehla jsem si na postel a konečky prstů si lehce hladila bradavky. Trvalo jen pár okamžiku, než jsem ucítila, že jsou tvrdé jako kámen a vzrušeně čekají, co bude dál. Dva středně dlouhé, tenké provázky jsem přivázala na skřipce a ty pak umístila na své malé bradavky. Takový dárek asi nečekaly a tak dávaly bolestivě najevo, že tohle se jim nelíbí. Na volné provázky jsem si postupně začala připínat dřevěné kolíčky, které mi zdobily poprsí, hrudník a bříško. Celkem jsem použila asi třicet kolíčků spojených provázkem. Výsledek svého snažení jsem si ještě naposled prohlédla v zrcadle a pak ho skryla pod upnuté a dlouhé tričko. Všechny kolíčky začaly okamžitě bolet daleko víc, a já zepředu vypadala, jak když mi pod oblečením rostou bodliny. Vše ale bylo vymyšlené. Až budu hotová, neměl by nikdo nic poznat.

Konečně přišla řada i na moji kundičku. Lehce jsem ji pozdravila prsty a ujistila se, že je stále tak vlhká jak byla a že je připravená na dnešní školní den. Teď by se nabízelo použít vibrátor a nechat ho uvnitř sebe pracovat, já se ale nechtěla udělat, tedy ne dřív jak doma. Ani kdybych ho zapnula jen na nejmenší výkon tak by to nic nezměnilo, vlastně s tím jak jsem vzrušená a kolik toho dnes nachodím, bych se udělala klidně jen s robertkem. Natáhla jsem si tedy punčošky na sebe, do nich jsem si zasunula svoje dlouhé tričko a za něj pak zahákla onen připraveny rybářský háček.

Na řadu přišla kovová bondage. Prvním řetězem jsem si obepnula zatažené bříško přes tričko a punčošky, byl cítit při každém nádechu. Další řetěz navazoval na ten první, vedla jsem ho mezi nohama, zaříznutý v mé kundičce. Abych měla cestu ke kolíčkům zcela uzavřenou, obepla jsem řetězem své tělo nad poprsím. Všechny řetězy byly samozřejmě zajištěné zámky. Zadívala jsem se na sebe do zrcadla a byla jsem potěšena. Pod chodidly jsem cítila tvrdou rýži, hluboko mezi nohama jsem cítila řetěz při každém kroku, pod tričkem byly schované kolíčky, které šli sundat jedině pomalým strhnutím za provázek, který koukal z pod trička a pokud by mě náhodou napadlo si to tričko zpod řetězu vysoukat, udělám si na pravé noze díky rybářskému háčku obrovské oko.

Začínala jsem být nesmírně vzrušená. Přišel na řadu poslední krok, krátký řetěz natažený mezi koleny a zajištěny zámečkem. Neomezoval mi chůzi, ale mohla jsem dělat jen malé kroky, pohybovat se pomalu a tak v tomto svém trápení strávit mnohem delší dobu, než za normálních okolností. Při pohledu na hodiny jsem zjistila, že už mám lehké zpoždění a jelikož dnes opravdu nepůjde spěchat, natáhla jsem na sebe sukni, která tak akorát skrývala řetěz u kolen a huňatý svetřík. Naštěstí venku bylo celkem chladno, takže jsem nevypadala nijak výstředně. Všechny klíčky od zámku na řetězech jsem dala do své malé plechové krabičky, kterou jsem zaklapla. Při tom zvuku mi přejel mráz po zádech. Klíček od této krabičky byl samozřejmě ten ve školní šatně, který tam ale touhle dobou už nemusí být. Druhý klíč od krabičky jsem pak měla tady doma. Zatím jsem se tedy pořád ještě mohla osvobodit, ale na to jsem ani nemyslela. Vzala jsem si svou kabelku a vklouzla do bot na podpatku.

Musím se přiznat, že efekt rýže pod chodidly nabral v botách nový rozměr, až jsem z toho byla lehce zaskočena. Na druhou stranu jsem byla ráda, že zatím můj plán funguje perfektně. Vyrazila jsem ze dveří k nejbližší zastávce autobusu a zkoušela, jak asi velké kroky můžu dělat, než se řetěz naplno napne. Byl dost dlouhý akorát na běžnou pomalou chůzi, takže jsem byla potěšena a musela sama sebe pochválit. Na zastávku jsem dorazila asi za deset minut. Stoupla jsem si vedle čekárny a cítila, jak mě vteřinu po vteřině začínají víc a víc bolet chodidla. Začínalo to být neúnosné, hlavně na špičkách. Chůze se dala, ale tohle stání bylo příšerně, tak jsem nejdřív začala přešlapávat z místa na místo a po chvilce přecházet sem a tam. Cítila jsem na sobě pohledy čekajících lidí a začínala se lehce stydět, ale přijíždějící autobus mě vysvobodil.

Nastoupila jsem a uvelebila se na prázdné dvousedačce. Byla to nádherná úleva pro moje chodidla a i mezi nohama jsem cítila, jak řetěz lehce povolil. Do školy to mám asi patnáct minut cesty, na první přednášku tam budu akorát. Začala jsem přemýšlet, co udělám s kolíčky. Když jsem teď nemusela myslet na rýži v botách, začaly pěkně bolet a představa takhle strávené dvou hodinové přednášky byla děsivá. Měla bych to stihnout ještě před začátkem. Z myšlenek mě vyvedly dvě holky, které dostaly pubertální záchvat smíchu, když procházely vedle mě. Nevěnovala jsem tomu bližší pozornost, ale jejich stálé chichotání mi začalo být podezřelé. Letmo jsem se prohlédla, jestli nemám nějaký flíček na svetru, nebo něco podobného a když jsem sklopila zrak, polilo mě horko.

Vůbec mi nedošlo, že když se posadím, sukně se vysouká lehce nahoru. Ty holky se smály mému řetězu mezi stehny, který byl teď krásně vidět. Rychle jsem si poposedla a sukni stáhla trochu dolů, následoval další tlumený výbuch smíchu, musela jsem být rudá jako rak. Neměla jsem ani odvahu se otočit, nebo cokoliv udělat, jen jsem seděla a koukala před sebe. Naštěstí autobus zanedlouho dorazil na moji zastávku a já děkovala bohu za to, že ty dvě holky jedou dál. Když se autobus rozjel, obě mě ještě zaujatě pozorovaly. Tak to by bylo, první trapas dne a to ještě ani nejsem ve škole.

Vykročila jsem směrem ke škole a opět ucítila pod chodidly své malé a ostré jehličky, mezi nohama mi kundičku vzrušoval řetěz a kolíčky ani teď nepřestávaly bolet. Byla jsem rozhodnuta, pokud v šatně nenajdu klíček, musím před přednáškou na záchod a zkusím si je co nejrychleji strhnout. Snad tam budu sama, protože jsem si nenamlouvala, že bych dokázala být potichu. Jak dlouho je na sobě vlastně mám? Půl hodiny? To asi déle. Vstoupil jsem do školy a zamířila do šaten, měla jsem zhruba pět minut času. Včera jsem měla skříňku číslo 457. Už z dálky jsem viděla, že je stále otevřená. Nikdo ji dnes ještě nepoužil, začínala jsem mít naděje, že klíček bude pořád na svém místě, ale zároveň jsem si v hloubi duše přála, aby nebyl. Moje temnější přání se vyplnilo, klíček byl pryč. Nebyl čas něco řešit, nebo ho hledat, musím se postarat o kolíčky.

Vystoupala jsem do prvního patra a vklouzla na záchody přímo proti vchodu do posluchárny, kde mám za chvilku přednášku. Štěstí mi dnes ale opravdu nepřálo, nebo vlastně přálo? U umyvadla stála moje kamarádka. Okamžitě jsme se daly do řeči, zjistila jsem, že jde na stejnou přednášku a že tu na mě počká. Zapadla jsem do kabinky a nevěděla, co dělat. Ona samozřejmě jako správná drbna stála u dveří a vyprávěla mi, co vše se jí včera přihodilo. Zkusila jsem si vyhrnout svetr a zatáhnout za provázek, ale jakmile jsem strhla první dva kolíčky, musela jsem si zacpat rukou pusu, abych nevykřikla. Tak tohle nepůjde, ty kolíčky tam jsou už opravdu dlouho. Naprázdno jsem spláchla a vylezla ven. Hlavně zůstat v klidu. Prostě po pár minutách odejdu z přednášky na záchod, nic se neděje, chvilku to ještě vydržím.

Pomalu jsme došli do posluchárny a já byla ráda, že si můžu sednout. Ani ve snu by mě nenapadlo, jaký efekt může obyčejná rýže mít. Tentokrát jsem si už dala pozor na sukni a řetěz, ale stejně to bylo obtížné. Pořád lezla nahoru tak jsem ji stále rovnala a cítila, jak rudnu. Navíc díky té bolesti a ponižující situaci, jsem byla nadržená víc a víc. Dnešek bude ještě zajímavý. Do posluchárny vešel přednášející. Když už jsem si říkala, že vše dobře dopadne, přivítal nás s tím, že si vyplníme krátký dotazník. Kolíčky už nesnesitelně bolely a o skřipcích na bradavkách ani nemluvím. Měla jsem, co jsem chtěla, nebo spíš co moje kundička chtěla, té se to líbilo a dávala to dostatečně najevo. Krátký dotazník byl asi na tři stránky, které byly plné otázek.

Kdyby se mě někdo zeptal, co a jak jsem teď vyplnila, nedokázala bych odpovědět. Musela jsem zatínat zuby a soustředit se na svou bolest, k tomu jsem se občas přistihla, jak se pohybuju na židli a dráždím se řetězem. Bylo to nekonečné. Naštěstí byl dotazník anonymní. Když jsem vstala, a řetěz se mi zařízl přímo do poštěváčku, myslela jsem, že spadnu zpět na židli. Byla jsem tak děsně vzrušená a citlivá. Od stolu kam jsem položila všechny papíry, jsem zamířila přímo na záchod, zaplula do kabinky a konečně se mohla zhluboka vydýchat. Nikoho jiného jsem neslyšela, ale i kdyby, bylo mi to vlastně už jedno. Vyhrnula jsem si svetr a pomalu začala tahat za provázky. Samozřejmě by bylo daleko jednodušší je strhnout rychle a všechny najednou, ale to bych pravděpodobně skončila s obrovským okem na svém lýtku.

Bylo to příšerné ale zároveň nádherné. Kolíček po kolíčku, děsná bolest doprovázená tichým klapnutím. Nejhorší bylo, že jsem ani nemohla pohladit kůži, krev se do ní tak vracela velice pomalu a o to déle bolela. Snažila jsem se být potichu, ale nešlo to. Nekřičela jsem, ale hlasitě oddechovala, občas lehce vyjekla. Kdyby tu někdo byl, přinejmenším by mu to přišlo podivné. Další a další kolíčky byly dole a mě bolela kůže čím dál víc. Cítila jsem na tváři své slzičky, ale nevím, jestli to bylo tou bolestí, nebo strachem z toho, že se blížím k bradavkám. Když jsme opět zatáhla za provázky a čekala další pár stržených kolíčků, projela mi celým tělem od bradavek páteří, až dolů k nohám vlna bolesti. To už jsem se neudržela a vykřikla na celý záchod.

Kolíčky byly dole, teď mě čekalo to nejhorší. Díky mému zatahání teď bradavky bolely daleko víc než předtím a já dostala strach. Opakovala jsme si, že teď jsem tu sama, musím to zvládnout, než někdo přijde. Několikrát jsem se nadechla a chtěla trhnout, ale nešlo to, nedokázala jsem to. Hledala jsem odvahu tak dlouho, až nakonec vešla parta holek. Smály se, bavily se, dělaly jako když tu jsou jen ony. Já tu zatím seděla s bradavkama v jednom ohni, nadržená tak, jako žádná z nich nikdy nebyla. V duchu jsem je vyháněla, zatímco jsem měla jednu ruku před pusou a druhou si držela provázky, připravená trhnout. Bylo to nekonečné, koho zajímají vaši kluci, a kolik toho máte na zítra do školy, a kdy píšete zápočet?

Konečně byly pryč. Tohle už nechci znovu opakovat, teď nebo nikdy. Nadechla jsem se a co nejrychleji zatáhla za provázky. Udělalo se mi černo před očima, musela jsem křičet a cítila jsem, jak mám zuby zakousnuté do své pěsti. Druhou rukou jsem si pak silně škubala za řetěz mezi nohama, a vysílala tak do svého těla vlny slasti. Bylo to úžasné ale i děsivé. Rukama jsem si mačkala a mnula bradavky, aby se do nich vrátila krev co nejdříve, ale bolest byla stále stejná. Po tvářích mi tekly slzičky a já se zkoušela udělat, to mi ale nešlo. Byla jsem vzrušená čím dál víc, chyběl už jen kousek, ale nedokázala jsem se přehoupnout přes okraj. Totálně frustrovaná a vysílená jsem to nakonec vzdala. Upravila jsem se, jak nejlíp to šlo a vykročila z kabinky směrem k zrcadlu.

Cestou k umyvadlům jsem potkala neznámou holku, která se mě jen tiše zeptala, zda je všechno v pořádku. Bylo mi to jedno. Bylo mi jedno, zda tu byla, nebo jestli teď přišla, že vidí můj rozteklý zaslzený obličej. Umyla jsem se, udělala si nové stíny a s bolavými chodidly se vrátila do posluchárny. Přivítala mě udivená otázka, kde jsem tak dlouho? Odpověď že jsem musela něco zařídit, jí naštěstí stačila. Zbytek přednášky jsem pak strávila hlídáním sukně, přemýšlením kdy mě přestane bolet hrudník, hlavně bradavky a přemýšlením o tom, kdy a kolikrát se konečně udělám. Když hodina skončila, kamarádka se rozloučila a já vyrazila na další, dnes už poslední dvouhodinovku. Při přesunu jsem narazila na další problém, jako by to dnes už nestačilo.

Nemohla jsem skoro chodit. Ta rýže pod chodidly se zabodala do mé kůže tak pečlivě, že každé zrníčko bylo snad stále na jednom místě. Každý krok mi teď připadal jako chůze po jehlách někde v Indii. Nevěděla jsem co s tím. Boty sice sundám, ale punčochy byly tak napnuté, že nohám těžko ulevím. Navíc bych se bála něco zkoušet kvůli háčku u lýtka, trapasů už dnes bylo dost. Zhluboka jsem se nadechla, a se zatnutými zuby došla až do další učebny. Jsem zvědavá, jak takhle dojdu na autobus. Abych trošku ulevila nohám, začala jsem si opět hrát s řetězem. Seděla jsem vzadu a za mnou nikdo nebyl, takže jsem se nemusela bát, že by si toho někdo všimnul. Bylo úžasné, za jak krátkou dobu jsem byla opět blízko orgasmu. Tak blízko, stačilo by odemknout řetěz a pohladit svůj nateklý poštěváček. Začala hodina.

Hodina z které jsem absolutně nic neměla. Těšila jsem se na cestu domů, na orgasmus, ale netěšila jsem se na chůzi. Začala jsem přemýšlet, jestli je to na mě znát. Jestli je znát strach, vzrušení, bolest, dokáže to někdo poznat? Dvouhodinovka utekla jako voda. Myšlenky, které mi proběhly za ten čas hlavou, by daly na napsání té nejperverznější knížky. Pomalu jsem vstala a vydýchala řetěz tlačící se na můj poštěváček. Nevím, zda to bylo bolestí, nebo vzrušením, ale bylo zatěžko se udržet na nohou, dokud si kundička opět nezvykla. Vykročila jsem z učebny, z chodby, ze školy.

Chtěla bych běžet, chtěla jsem být doma co nejdřív, chodidla jsem měla v jednom ohni. Proč jsem byla tak pečlivá? Tak přísná? Jeden hloupý řetěz mezi koleny a tolik nepříjemností. Naplánovala jsem si to krásně, zlomyslně. Byla jsem na zastávce. Jsem zhruba v půlce cesty, nikdy bych si nemyslela, že to zvládnu. Byla jsem už připravená roztrhat si svoje punčošky a osvobodit se. Tento plán jsem ale ještě nezavrhla, čekárna byla plná lidí a já musela stát, bosými chodidly na ostrých jehlách. Přijel autobus, samozřejmě bez jediného volného místa. Při každé zatáčce co jsem musela balancovat, se rýže vrtala hlouběji do mé kůže. Nejhorší a nejdelší cesta autobusem, kterou jsem zažila. Kéž by si to samé myslela i moje kundička, kvůli ní to budu muset někdy zopakovat.

Cítila jsem slzy na krajíčku. Moje nohy byly vyčerpané, ne jenom chodidla, ale i kotníky a lýtka, jak jsem se snažila ulevit od bolesti. Jednou rukou jsem sjela k pasu a nenápadně si přes sukni začala hrát s řetězem. Teď když jsem stála, bylo vše daleko intenzivnější, každý letmý dotek se přenesl na můj vzrušený poštěváček. Bolesti jsem znatelně ulevila, jen jsem se teď ještě víc těšila domů. Konečně, moje zastávka. Byla jsem vyplivnuta davem ven a vyrazila domů. Už jen pár minut. Hloupý řetěz mezi koleny. Pokaždé když proti mně na chodníku nikdo nešel, sahala jsem si mezi nohy, nedovedu si představit, jak teď musím být vlhká. Konečně jsem uviděla svůj dům. Zabouchla jsem za sebou dveře, vyndala svou krabičku s klíčky a kabelku hodila do kouta.

Okamžitě jsem zamířila do svého pokoje, cestou ze sebe odhodila sukni a svetr. Můj záchranný klíč ležel na poličce, přesně tam kde jsem ho nechala. Rychle jsem si odemkla všechny řetězy a strhla ze sebe tričko. Na zem k nohám mi spadly kolíčky a skřipce, které dneska vykonaly velice dobrou práci. Úplně jsem zapomněla na háček u lýtka, takže jsem na punčoškách měla teď díru jako hrom. No ještě že tohle se mi nestalo ve škole, vypadalo to fakt hrozně. Všude po mém hrudníku byly stopy od kolíčků, stále ještě viditelné a bradavky jsem pak měla celé rudé a nateklé, byly znatelně větší než je normálně znám. Stáhla jsem si punčochy ke kolenům. Od mé kundičky až dolů se táhly mé šťávy, které mi teď stékaly i po stehnech. Poštěváček jsem měla také nateklý a vzrušený v celé své kráse.

Zasunula jsem dva prsty hluboko do kundičky. Byla jsem tak vlhká, že jsem nemusela vynakládat nejmenší úsilí. Přejela jsem si po přední stěně a cítila přicházející orgasmus. Stále jsem stála na nohou, rýže mi nemilosrdně mučila chodidla a já rychle a hlasitě oddechovala. Takhle vzrušená jsem ještě nikdy v životě nebyla. Volnou rukou jsem si stiskla jednu z bolavých bradavek, slast mi vystřelila celým tělem až do poštěváčku a já cítila, jak se mi kundička pevně stahuje kolem prstů. Na nic jsem nečekala a začala jsem rychle a silně narážet na své oblíbené místo. Stačilo opravdu dvakrát přirazit a já si užívala nekonečné přívaly slasti v celém svém těle.

Orgasmus jsem cítila všude, i v konečcích prstů, křičela jsem úlevou a přitom si stále víc a víc mačkala bradavky. Ani nevím, jak jsem se ocitla na zemi, asi mě už nohy nedokázaly udržet. Vnímala jsme jen další a další vlny orgasmu, nevím jestli to byl jen jeden, nebo jich bylo víc. Ležela jsem zkroucená na zemi a rukou si dráždila svůj bod tak silně jak to jen šlo. Bylo to děsně intenzivní a já prostě nechtěla přestat. Cítila jsem se jak na houpačce, stále jsem ze svého těla ždímala kapky nové slasti. Nedokážu říct, jak dlouho to trvalo. Vnímala jsem, že mě bolí ruka, ale stejně jsem nedokázala přestat. Každý další prožitek se stával čím dál víc nesnesitelným a moc intenzivním. Nakonec jsem dospěla k bodu, kdy se veškerá slast změnila jen ve vysilující stahy a já přestala.

Ležela jsem tam a odpočívala ještě několik minut poté. Když jsem byla konečně schopná se alespoň posadit, stáhla jsem si dolů punčošky a ometla rukou všechnu rýži, která držela na chodidlech. Některá zrníčka byla zarytá opravdu hluboko a tak jsem tuto zkušenost při chůzi cítila ještě několik dnů poté. Můžu říct, že to byl jeden z nejlepších orgasmů, co jsem kdy prožila a už se těším na nějaký další zážitek v mé nové škole.