Pohovor u policie

Nebyl to její první pohovor, hledá práci už dost dlouho. Dnes ji čeká setkání s policejním ředitelem. Odepsala totiž na místo sekretářky na místním okrsku a podle všeho docela dost dobře placené. Bylo jí čtyřiadvacet, atraktivní se cítila dost a maturita na obchodní akademii by jí na toto místo měla stačit. Přesto byla tato drobná blondýnka lehce nervózní, když přešlapovala před budovou. Pohovor měl začínat ve dvě, tak měla ještě deset minut čas. Zapálila si cigaretu a prohlížela si celou policejní stanici. Zlehka vyfukovala kouř, zatímco pozorovala zamřížovaná okna a eskortu policejních aut parkující před vchodem. Tak tady by tedy měla pracovat.

Nebylo to její vytoužené místo, ale jelikož v regionu je o práci nouzi, odepsala i na tento inzerát, navíc za takové peníze, kdo by to nebral. Rozhodla se tentokrát nenechat nic náhodě a patřičně se upravila. Vzorované punčochy a lodičky na jehlovém podpatku dávaly vyniknout jejím dlouhým nohám, černá skládaná mini doplňovala patřičně obtažený krémový svetřík. Blond lokny splývaly na ramena a rámovaly velice hezký dívčí obličej, byla sladká jako panenka. Věděla, že je atraktivní, a uměla toho patřičně využít.

Odhodila nedopalek a sebevědomě vstoupila do dveří. „Majerová,“ ohlásila se na vrátnici, „jdu na pohovor na místo sekretářky.“

„Druhé dveře vpravo,“ odvětila vrátná, aniž by se na ni vůbec podívala. Malá zasedačka s kuchyňkou vedle ji docela překvapila. Okolo vyššího dřevěného stolu bylo rozmístěno pár židlí, na podlaze šedivý uniformní koberec.

„Dobrý den, Hájek,“ představil se jí mladší policista a uvedl ji do místnosti. Usadil ji na jednu ze židlí a sám si sedl naproti.

„Majerová.“

„Ještě chvilku vydržte, než přijdou kolegové, a můžeme začít. Dáte si něco k pití?“ zeptal se jí.

„Vodu, děkuji.“

Pečlivě si ji prohlédl od hlavy až k patě. Nervózně dala nohu přes nohu a vyčkávala. Dveře se za chvilku otevřely a vešli další dva policisté. Jeden starší, který se představil jako Svoboda, a mladší, prý nějaký Kovář. Vstala a potřásla si se oběma rukou.

„Takže, slečno, vy byste tedy měla zájem o místo sekretářky ředitele, už jste tuto práci někdy vykonávala?“

´Vždyť to mají v životopise, idioti,´pomyslela si, ale zdvořile se usmála a znovu jim pověděla o předchozí praxi.

„Děti máte, plánujete?“

„Na toto se mne ptát nesmíte,“ odvětila. Jen ať vidí, že si na ni nepřijdou a za sebevědomí bude mít určitě body plus.

Starší z policistů nespokojeně přežvýkl a podíval se na Hájka. Oba na ni upřeli zrak.

„Tak, slečno, myslíme, že byste si měla něco uvědomit. Vy jste ta, která žádá práci, a my ti, kteří mají za dveřmi dvacet dalších uchazeček. Navíc drzost se tady opravdu nehodí,“ pronesl pomalu Hájek.

„Chcete tu práci,“ otázal se Svoboda.

„Ano.“

„Jste připravena plnit náležitě své pracovní povinnosti?“

„Všechny, které vyplývají ze smlouvy,“ přikývla.

„A benefity pro šéfa?“

„Cože?“

Všichni tři propukli v smích. „A já myslel, že už to nebudeme muset žádné vysvětlovat,“ zasmál se Kovář. Začínala tušit, o co jde.

„Jdu pryč,“ zvedla se a chtěla odejít, ale Hájek ji zastavil. „Opravdu? Rozmyslete si to ještě. Najdete dnes tak dobře placené místo?“

Zarazila se. Má v něčem pravdu. Uvědomila si, jak rychle by si z takové výplaty mohla pořídit vlastní bydlení, a sedla si zpět na židli.

„Co se po mně bude chtít? Můžu hovořit přímo s budoucím nadřízeným?“ otázala se.

„Jasně, hned potom, co přejdeme k dalšímu kolu.“

„Jako jak?“ nechápala, ale byla vyzvána, aby se posadila na stůl. Ani nevěděla proč, ale poslechla. Mladší k ní přišel blíž a řekl: „Roztáhni nohy.“

Roztáhla je a policista jí jemně pokrčil kolena, až se odhalily bílé kalhotky jednoduchého střihu. Zrudla ve tváři a sklopila zrak dolů. Uniformovaný muž jí vyhrnul sukni až k pasu a zajel prstem pod lem kalhotek. Styděla se a bylo jí to docela nepříjemné, ale mlčky držela.

„Notak, uvolni se trochu,“ rýpnul si Hájek, „ to je předpracovní příprava.“

„Chlapi, koukněte, má docela dobré kozy. Ukážeš nám je?“ vklouzl jí Kovář rukou pod svetřík a začal ji hladit po prsu. Svoboda si mezitím rozepl opasek od černých pracovních kalhot a vytáhl svůj tvrdnoucí penis ven. Rozhodně se neměl za co stydět, a blondýna tušila, že ostatní dva na tom nejsou jinak. Postarší policista si ho začal pomaličku honit a u toho nespouštěl oči z kolegů hrajících si s uchazečkou.

Urostlý Hájek jí obratně stáhl spodní prádlo. Ucítila, jak jí na odhalenou kundičku proudí chladný vzduch z ventilátoru a rozbušilo se jí srdce. Nikdy nebyla tak rozcapená před třemi cizími chlapy, které viděla poprvé v životě. Dlouho si ji prohlížel, roztáhl ji dvěma prsty a díval se úplně zblízka.

„Dobrá kunda,“ řekl uznale, „můžeš slézt dolů.“

Ulevilo se jí, už bude konec. Brzo zjistila, jak se zmýlila, když ji nadržený Svoboda ohnul o stůl a zezadu jí roztáhl nohy. Brzo bude znásilněná přímo na policejní stanici a vůbec nic s tím neudělá. Co tak asi? Nahlásit na policii?

„Co se mnou chcete dělat?“ vypískla.

„Dát ti trochu pokory, ty čubko,“ natlačil ji na stůl ještě více.

Ucítila, jak se jí něčí prsty pokoušejí zanořit do kundy a stáhla se.

„Pusť mě tam a nedělej drahoty,“ funěl, „musíme zkontrolovat kundičku pro pana ředitele.“

Kroutila se a svíjela jako had, ale nebylo jí to vůbec platné. Tři statní policisté ji pevně drželi přitlačenou ke stolu a evidentně měli v plánu se dostat dovnitř.

„Roztáhni ty nohy víc, kurvo. Nechceš? Tak máš smůlu, bude to dost bolet,“ zasmál se Kovář a dvěma prsty se začal neúprosně dobývat dovnitř. Cítila, jak proniká hlouběji a hlouběji a ona se nemůže ani pohnout, vůbec nic udělat, jen držet a nechat si to líbit. Když byly prsty celé uvnitř, začal ji s nimi zlehka šukat. Tupě zírala na bíle vymalovanou stěnu před sebou, ruce měla zkroucené za zády a kunda ji začínala pálit.

„Ty vole, ona je úplně suchá,“ řekl Kovář, vytáhl prsty, naslinil a opět rychle zasunul nazpět. Kundička se na okamžik zavřela a pak byla zase násilím roztažena. Hájek jí mezi stehna vsunul ruku a začal hladit klitoris. Jemně ho převaloval mezi dvěma prsty, netlačil, jen zlehka kroužil. Začínala vlhnout, což ocenil zejména Kovář: „Jí se to líbí, koukejte.“ A opravdu, prsty mu v její štěrbince hladce klouzaly a šťáva kapala na podlahu. Trochu se jí ulevilo, už to tolik nebolelo, dokonce se uvolnila a poddala se tomu.

Najednou ucítila cosi tlačícího se do zadečku a začala se tomu bránit. „Do zadku ne, tam ne,“ protestovala nahlas.

„Neřvi, vedle jsou lidi,“ napomenul ji Hájek.

„Chci pryč!“

„Ucpeme jí něčím tu její vřeštírnu,“ rozhodl Svoboda, sundal si kravatu z uniformy, a nacpal ji blondýně do pusy. Pro jistotu celé dílo omotal izolační páskou z kanceláře. Byl spokojen, uchazečka nyní vydávala jen neurčité zvuky, které ji dle zkušenosti brzy přestanou bavit, aby vůbec mohla dýchat.

Kovář jí zasunul prsty do kundy, jak to jen nejhlouběji šlo, a zároveň začal opět tlačit prst do zadku. Šlo to pomalu, protože nebyla vůbec uvolněná, ba naopak.

Svoboda vytáhl ze skříňky krém na boty a trochu z tuby vymáčkl na její zadní dírku. „Dík,“ zasmál se Kovář, a vrazil jí palec dovnitř až po první kloub. „Však ty povolíš.“ Ještě trocha krému a byl tam až po druhý kloub. Šukal ji všemi třemi prsty, dokonale ji uvnitř prohmatával ze všech stran a směrů, až se kroutila a cukala.

„Já už ji chci mrdat,“ zaslintal Hájek, a přestal jí hladit kundu.

„Jo to můžeš, ale až jí to udělám do té krásné prdelky,“ odpověděl Kovář. Svoboda jim něco tiše sdělil a dilema bylo rázem vyřešeno.

Pár cvaknutí, a blondýna byla želízky za zápěstí připoutána k trubce od ústředního topení. Nevěřícně poulila oči na strážce zákona, jakoby nemohla uvěřit, co se to děje.

Všichni se postupně zbavili černých uniformních kalhot a zůstali jen v modrých košilích. Tvrdé ocasy jim stály a naběhlé žaludy hrály rudými barvami.

Kovář ji uchopil za boky a zkusmo vsunul do zadečku dva prsty. Držela, už se nezmohla na žádný odpor. Usmál se, zřejmě byl spokojen a mohl se dát do díla. Po krátké přípravě prsty nasadil na dírku svůj mohutný ocas a přitlačil. Bolelo ji to, cítil, jak se stáhla a cukla. Dal jí chvilku oddech a pak znova zatlačil dovnitř, pomalu, ale neúprosně. Dneska jí prostě tu prdel ošuká. Čím byl hlouběji, tím víc hekala, s kravatou v puse ani nic jiného dělat nemohla. „Ještě kousek, čubko, povol tu prdel.“ Zoufale se rozkročila, jak to jen šlo, doufala, že to bude méně bolet. Hájek jí zase začal osahávat kundičku. Klekl si k ní, roztáhl jí štěrbinku prsty a začal ji jazykem jemně prolizovat. Držela a měla slzy na krajíčku, protože cítila, že se jí to zase začíná líbit. Kovářovic ptáka už měla celého nasoukaného v zadečku, šel tam skoro nasucho, takže to pekelně pálilo, stejně jako každý další jeho pohyb.

„Mám hotovo, otočíme ji,“ rozhodl. Hájek přestal s lízáním kundičky a odepnul jí pouta. Kovář, stále s penisem zasunutým hluboko v jejím zadečku, ji uchopil okolo pasu a spolu s kolegy odnesl do nedalekého pohodlného křesla. Sednul si, roztáhnul nohy a posadil ji na sebe. Seděla – ležela s nohama dokořán a s penisem stále natěsno v prdelce, a čekala, co se bude dít. Hájek se Svobodou si mezitím pilně leštili ocasy a těšili se. Zkusila se pohnout, protože už neměla želízka, ale zastavilo ji ostré pálení v prdelce. Každý pohyb byl jako oheň. Hajzlové. Tak takhle si pojistili, že se nebude bránit.

Svoboda jí tvrdým ocasem napřed projel štěrbinku tam a zase zpět, což v ní vyvolalo příjemné chvění. Na nic nečekal a vniknul do ní. „Ta ji má,“ liboval si.

´Bože, to je hnus…´ běželo jí hlavou. Držela a ani se nehla, zatímco jí Svoboda šoustal kundičku, až se tichou místností rozléhalo mlaskání.

„Hele, já chci taky,“ ozval se Hájek, stále si honící ocas.

„Tak se pojď přidat,“ odvětil Svoboda. Hájek se nenechal dlouho pobízet, napřed jí do kundy strčil ukazovák a zkoumal terén, potom už na nic nečekal a začal cpát svého klacka k tomu kolegovému. Z hrdla drobné blondýnky se vydral až nelidský zvuk a celá se napjala v bolestné křeči. Svoboda sáhl po krému na boty a trochu jí promastil dírku, aby to šlo lépe. Měla v sobě dva ocasy a kundu napnutou k prasknutí, plus Kováře v zadečku. Šoustali ji najednou všichni tři, ale krémovali jí jenom kundičku a jenom občas. Zadeček musel zůstat jako pojistka proti útěku.

Po nekonečných minutách znásilňování se ti dva konečně udělali a svoje klacky vytáhli. Kovář ji zručně obrátil na břicho a prdnul trošku krému konečně i na svůj ocas. Zalehl ji celou vahou, kolenem jí držel nohy roztáhlé, pevným stiskem paží zase přidržoval její zápěstí. Zkušeně jí začal pomalými pohyby šoustat prdelku. Byla už unavená, svaly svěrače nekladly odpor, zavřela oči a držela. Po tom všem by už protestovat nemělo smysl. Když se i Kovář konečně udělal, zůstala bez hnutí ležet. Mísily se v ní pocity úlevy, bolesti, i viny.

Po chvilce jí sundali izolepu a z pusy vyndali kravatu.

„Můžeš se oblíknout,“ pobídli ji, „a zítra se hlaš u ředitele, jsi přijata.“