Fuckemon VI

Zasténal. Otevřel oči, ale sluneční paprsky se mu propalovaly až do mozku, tak je raději zase rychle zavřel. Ještě nikdy ho po prohýřené noci takhle nebolela hlava. Byl zvyklý na pivo a víno o dožínkách a různých slavnostech, ale pití, které se nalévalo v aréně, bylo zrádné. Nejdřív necítil nic, než na něj veškeré důsledky vypitého alkoholu padly takřka naráz.

Bolest hlavy ani s časem nepolevovala, tak nemělo cenu čekat. Zhluboka se nadechl a zkusil znovu otevřít oči. Ložnice vypadala vratce a sama od sebe se pohupovala do rytmu neslyšné hudby. Všechno bylo na místě tak, jak mělo. Oproti tomu, jak ložnici nechal, tu bylo uklizeno a přibyla sklenice s šumící kapalinou stojící na stolku a…

Do obličeje mu hleděl pár smutných očí z černé gumové tváře. Jackovi se sevřel žaludek a udělalo se mu zle. Nečekaně nebyl na vině alkohol, ale výčitky a stud. I když nevěděl proč, když viděl Lindin pohled plný lítosti, cítil se jako by inkasoval stovku ran pěstí. Jack měl neodbytný pocit, že se v noci stalo něco nepříjemného, co se Lindy přímo týkalo, ale na přímou otázku jen zavrtěla skloněnou hlavou a zanechala otázku nezodpovězenou.

Vstal z postele a nejistým krokem zamířil ke koupelně. Až v půli cesty si uvědomil, že je úplně nahý i když netušil proč, ale když se ohlédl po Lindě, stále klečící u boku jeho postele a pohled upírala do podlahy, pokrčil rameny a pokračoval v cestě. Konec konců, neměl se za co stydět.

Nejistě vešel do sprchy a po několika nadechnutích na sebe pustil ledovou vodu, která ho dokonale probrala. Důkladně se osušil, osušku si uvázal kolem pasu a oholil se, ale stopy náročného večera mu v obličeji zůstaly. Vešel zpět do ložnice, natáhl se po sklenici a se sebezapřením ji vypil. Chutnalo to hrozně. Z šatníku vytáhl kalhoty a než si je oblékl a obul se, bolest hlavy začala ustupovat.

„Pane, v jídelně jsem Vám připravila snídani.“

Jack se prudce otočil. Na venek na sobě nedal nic znát, ale srdce mu bušilo o hrudní koš jako splašené. „Díky, Zafi, ale asi dnes nebudu snídat.“ Z nepochopitelného důvodu cítil před dívkou, držící v ruce zašpiněnou prázdnou sklenici, potřebu se omlouvat.

„Snídaně by měla vyhovovat Vašemu dnešnímu zdravotnímu stavu, Pane,“ odvětila decentně s chápavým úsměvem a v mžiku zmizela z pokoje.

Jackovi přeběhl mráz po zádech. Dívčina tichá všudypřítomnost a předvídavost ho děsila jako snad ještě nic v životě. Příležitostně s tím budu muset něco udělat, napadlo ho. Sešel do jídelny, kde na talíři leželo několik zlatavých toustů. Na misky s máslem, jamy a medem se raději ani nepodíval, aby si snad pouhým pohledem nepodráždil žaludek a tousty snědl suché.

Po snídani se vrátil do ložnice. Linda stále klečela na stejném místě a ve stejné pozici. Nehnula se ani, když se Jack zastavil těsně u ní. Napřáhl ruku, ale místo pohlazení, které plánoval, s povzdechem otevřel knihu a nechal ji zmizet uvnitř. S hlavou plnou vířících myšlenek vystoupal do druhého patra a odemkl dveře strohého pokoje, kde trávila noc Amida. Na stěnách pokoje byla řada zřetelně nových a hlubokých šrámů, které tu vytvořila surová zuřivost. Stěny od jednoho z rohů pokoje byly očouzené od ohně. Amida sama ležela na palandě s rukama zaťatýma v pěst pod hlavou a ze spánku se mračila.

„Zafi. Hagu.“

„Ano Pane?“ odpověděli dvojhlasně sourozenci.

Jacka nepřekvapilo, že se odnikud zjevili na pouhé zašeptání svých jmen. Ve skutečnosti to bylo jeho zamýšleným testem. „Na několik dní odjedu. Zafi, připrav mi nějaké zásoby a ty, Hagu, zatímco budu pryč, dej do pořádku tyhle pokoje. Oprav zdi, vymaluj a vybav je trochu pohodlnějším nábytkem. Snad dostatečný počet kreditů na to nechám v pracovně na stole.“

„To nebude třeba, Pane,“ odvětil rozhodně mladík. „Dům je soběstačný. Mám připravit koně na cestu?“

„Ne. Satana nechám tady, tak se o něj dobře postarej,“ řekl důrazně, i když mu bylo jasné, že zcela zbytečně. I se zarputilým výrazem byla ve spánku Amida roztomilá, což se však změnilo. Hlasy ji probudily do opětovně špatné a nenávistné nálady. V první chvíli Jack čekal, že na něj opět zaútočí. Sama to zjevně zvažovala, ale něco ji odradilo.

Když i Amida zmizela v knize, sešel Jack do haly, vzal si připravené věci a vyrazil.

***

„Vítám Vás, Jacku!“ rozzářil se Black sotva Jack vstoupil do dveří jeho krejčovství. Nečekal jsem Vás tak časně. Vidím ale, že jste vskutku odolný. Kdybych vypil tolik co vy, nevstal bych dva dny. Máte můj respekt.“

„Děkuji,“ pokýval Jack hlavou, i když jen ze zdvořilosti. O takovýto druh respektu nestal ani v nejmenším. „Mohli bychom…“

„Včerejší noc se Vám podařilo udělat si spousty přátel a některé z nich i dost vlivné,“ skočil mu do řeči Black. „Dokonce Vám mám vyřídit, že se majitelé arény těší, že Vás příště uvidí zápasit s Vaší Lindou. Nedivím se, že jste ji odmítl prodat i s tak vysokými nabídkami. Přes tu nešťastnou událost to byl příjemný večer, nemyslíte?“ usmál se krejčí.

Jackova mysl při těch slovech konečně překonala alkoholový opar a věci zapadli na svá místa. Najednou zmizela prázdnota a on si jasně vzpomínal, jak za nimi do lóže přišla Lady Guinevra a po ní i Malcolm, kteří se ukázali být skvělými a vtipnými společníky, za kterými se začala trousit i spousta dalších hostů, pro jejichž pobavení povolal Lindu, která se snažila dělat co nejlepší dojem, aby na ni byl její Pán pyšný, což se jí i dařilo. Vzpomínal si, jak jej všichni litovali a vyjadřovali mu soustrast k úmrtí jeho otce. Malcolm dokonce zavzpomínal na dobu, kdy jej Jackuv otec učil zápasit a nabídl se, že tuto službu Jackovi oplatí a rovnou mu dal několik rad. A pak… pak se to stalo. Mezi lidmi v lóži se objevil i tlusťoch, loutkař Horalky z prvního zápasu, a začal společnost oblažovat svými nevyžádanými moudry a zápachem. Někteří z hostů kvůli němu opustili lóži a jiní o to stejné žádali ho. O jeho odchod se nakonec postarala Linda, které muž bez dovolení a se značně oplzlými komentáři začal mačkat bradavky, prohmatávat ňadra i hýždě a jeho nenechavé prsty zabloudily i do míst, velmi intimních. V tu chvíli, než kdokoliv zareagoval, Linda předvedla i něco ze svého bojového umění a naprosto přesně ho zasáhla laktačním útokem, takže muže oslepila a způsobila mu nepříjemné svědění v obličeji. Dokonalím saltem vzad jej kopla do brady nárty nohou, vyrazila muži jeden zub a ladně doskočila na přesně stejné místo, na kterém stála před útokem. Tlusťoch opustil lóži, a celou arénu, doprovázen smíchem a potleskem patřícím Jackovi a Lindě. Krátce na to arénu opustil i Jack a tak tak se dostal do domu a své postele.

„Ano, to byl,“ přitakal. „Mohli bychom vyřídit nejprve naši záležitost?“

„Ach ano, jistě. Oddělujete práci a zábavu, to se mi líbí. Prosím, pojďte za mnou dolů,“ pokynul Jackovi k malým dveřím. Z prostor za závěsem se vynořil mladík, který zaujal místo pana Blacka za pultem a snažil se tvářit stejně profesionálně, jako jeho mistr. „Takže, rozhodl jste se pro nějaké změny, nebo necháme vše tak, jak jsme domluveni?“ Jack si s námahou, a dopomocí pana Blacka, vzpomněl na všechny detaily nového oděvu pro Amidu a zvážil několik nápadů a připomínek, kterými Black přispěl a které zněly rozumně.

„Takže jsme domluveni. Jen Vás musím upozornit, že tato práce bude nákladnější, než předchozí“ uzavřel debatu Black. Jack jen přikývl.

„Povstaň!“ přikázal Jack Amidě s rukou položenou na patřičné stránce. „Dostaneš novou garderobu, tak ne, že tu budeš vyvádět!“ varoval ji důrazně. „Obávám se, že s ní budete mít problémy. Je příliš divoká,“ přiznal s lítostí Jack.

„S tím si nedělejte starosti,“ usmál se Black. „Strážci obchodu se už postarají, aby se tu chovala slušně.“ Na lusknutí prstů se z nejbližší stěny vynořila dvojice bronzových postav, která chytila Amidu za paže, a navzdory jejímu urputnému boji a vřískání s ní opět zmizeli ve zdi. „Mám podezření, že jich tu někde je alespoň šest, ale protože golemové nemluví, nejsem si přesným počtem jistý. No… Hlavní ale je, že jsou věrni obchodu a chrání jej před vším z venku. Nebojte se o ni. Nevím, kam ji vzali, ale za tři dny Vám ji v pořádku vrátí.“

Jack trochu váhal, ale věřil Blackovu slovu. Přece jen i přes přátelské chování to byl stále obchodník, chtěl dostat zaplaceno a jistě ne málo. Ve stejně přátelském duchu jako se přivítali, se s ním krejčí i rozloučil a Jack se ocitl na ulici před obchodem dřív, než si to stačil uvědomit. S neurčitým pocitem se ohlédl přes rameno a nahlédl výlohou do krejčovství, ale protože Blacka zahlédl mizet na schodišti do sklepa, vykročil napříč tržištěm k severní bráně vedoucí do lesů na úpatí hor.