Letní pokušení

Bylo zřejmé, že i tento den bude jedním z horkých letních dnů na začátku srpna a takový den strávit v sluncem spáleném městě není nic, na co by se dalo těšit. Vzbudil jsem se s pocitem přetlaku v jistých partiích, nebylo se co divit, po týdnu odloučení od stálé partnerky. Odjela k moři se svou sestrou a jejími dětmi. Děti ani pasivní způsob trávení dovolené není můj šálek čaje, ujal jsem se chodu domácnosti a v zaměstnání zastoupení kolegů v době, kdy si téměř všichni vybírali volno na své dovolené. Přetlak jsem utlumil přepnutím vlažné vody na studenou ve sprše a po té se vydal na cestu, pár stanic tramvají a tři stanice metrem.

V metru ani v tramvaji nebylo v této době prázdnin v tuto dobu plno, běžně jsem příliš mladé dívky ani ty naopak zralejší nijak pozorně nevnímal, ale s ohledem na jejich lehké, mnohde přiléhavé nebo až příliš volné letní oblečení se nedaly přehlédnout a opět se projevil pocit přetlaku. Ten jsem opět utlumil ponorem do rutinní pracovní agendy, vyřízení několika telefonů a pracovních emailů.

Prostory našich kanceláří nebyly klimatizované a tak bylo dobré vyřídit ještě dopoledne co nejvíc věcí. Před polednem jsem vzal svou zprávu o vyřízení poslední reklamace a vyšel do horního patra, kde na konci chodby za polootevřenými dveřmi seděla naše obětavá sekretářka Světlanka. Nebylo to nutné, protože velký šéf, který chtěl mít o reklamacích informace, byl zrovna tak na dovolené jako ostatní, ale měl jsem potřebu se jednak zvednout ze židle a také promluvit s nějakou spřízněnou duší. Naše Světlana byla platnou pracovnicí firmy, spolehlivá, ochotná a jako bonus navíc vždy elegantní, upravená a vzhledná ženská. Rozvedená, z manželství s workholikem, kterému už na rodinu pro práci nezbyl čas, měla dceru a slušné hmotné zajištění, stávající partner, sice o dost starší model, ale taky ne z Nemanic a tak si mohla dovolit víc luxusu, než na který by měla ze svého běžného platu. Na jejím oblékání, účesech i výběru parfémů to bylo poznat.

Byla o dobrých pět let starší ode mne, postavou menší, nějaké to kilo navíc nerušilo, spíš zdůraznilo mateřskou ženskost obrysů, pěkný kulatý obličej s jiskrnýma hnědýma očima, polodlouhý nafoukaný účes vlasů se světle hnědým odstínem.

Zaklepal jsem na polootevřené dveře, které měly větrat do chladnější chodby, a vstoupil dovnitř. Světlana seděla za stolem ve vínově červené halence, s ohledem na teplo s rozepnutými třemi horními knoflíky. Když se naklonila, aby si ode mne převzala doklady, otevřel se mi výhled na překrásné opálené trojky ustájené v luxusní sněhobílé průsvitně krajkové podprsence. Nemělo smysl se snažit odvrátit pohled na tu nádheru letní úrody, která jakoby si říkala o sklizeň. Zaregistrovala to s jemným úsměvem a nevypadalo to, že jí moje civění až tak vadí.

„ Máš dnes krásnou halenku, moc Ti to dnes sluší“ zavrkal jsem.

„ Děkuji „ odvětila spokojeně „ mohl bych si zkusit, z čeho je to ušito ?“

Nečekal jsem na souhlas a přistoupil k židli a položil ruku na její rameno. Dlaní jsem jí rameno pohladil a pak mi ruka sjela jakoby náhodou na úroveň jejího levého ňadra. Když nenastalo žádné ucuknutí, uchopila má dlaň plný obsah nalitého košíku.

„ Je to heboučké a měkoučké „ okomentoval jsem

„Příjemné na nošení a přitom to nebylo až tak drahé“ zněla odpověď, zároveň se trochu lehce vstřícně narovnala.

Při lehkém dalším přiblížení jsem se v rozkroku dotkl její pravé paže. Nasál jsem její jemný parfém a následná reakce byla nezastavitelná a prudká, prostě a jednoduše mi brnklo.

Světlana ucítila můj přítlak a na své židli s kolečky kousek poodjela a zabořila pohled na můj vyboulený rozkrok. „ Nemáš ty kalhoty dnes nějaké těsné?“ Otázka byla doprovázená šibalským úsměvem. „ No nediv se, jsem víc jak týden sám doma a na suchu, tak jsem nějaký citlivější “.

„ No to já taky někdy, ale na mě to není naštěstí tak vidět“.

„ Reklamaci máme vyřešenou a na další problém mám zaděláno“ řekl jsem rezignovaně, představa, že se zajdu někam na toaletu samoobslužně uvolnit mě zrovna nelákala, tohle už mám pár let za sebou.

„ No jestli jsem to způsobila já, tak to budeme muset nějak spolu probrat, nechceš mi ten problém ukázat?“

„ Blázníš? Tady a teď? Když sem může kdokoliv přijít?“

„ Neboj se, nikdo tady na patře není, jen Rohlíčková chystá výplaty a výtah bychom slyšeli. Mám pootevřené dveře a viděla bych, kdyby někdo šel.“

S tímto povzbuzením jsem rozepnul kalhoty a vypustil ptáka na světlo boží, vyletěl ven přes shrnuté slipy jako kukačka z hodin, stálo mi to jako topol.

„Hm, to jsi mě docela překvapil, to jsem nečekala, docela velký“ komentovala odborně a mě to potěšilo i když vím, že nad běžný průměr to zas tak nemám.

„Tak se na to podíváme blíž“ řekla jako by byla zdravotní sestra a popojela ke mně s židlí. Konečky prstů svrchu a zespodu palcem mě uchopila a lehce zmáčkla. „Heboučký a tvrďoučký„ napodobila můj komentář k halence.

Poté lehce zaklonila hlavu tak, aby měla výhled do chodby přes pootevřené dveře a jemně začala pohybovat prstíky sem a tam. To už se mi mozek zcela odkrvil a vnímal jsem už jen ten příjemný pocit. Když jsem se sklonil, dosáhl jsem rukou na její ňadro, rozepnul další knoflíček a zajel dlaní pod halenku rovnou k hebkému prádlu podprsenky, přitom jsem zřetelně ucítil naběhlou bradavku. Týdenní půst a napětí z možnosti překvapení nevítaným svědkem způsobil, že pnutí se rychle zvyšovalo. „Asi ti tady brzo pokropím ty lejstra na stole“ řekl jsem jako v tranzu. „Ale to by nevadilo, v tom teple by to zase brzo uschlo, ale zkusíme to ještě jinak“. Sklonila hlavu a nasadila svoje nepříliš masité rtíky na konec naběhlého genitálu jako by troubila na dětskou trumpetku. Moje ruka už nedosáhla na sladké ňadro, tak jsem aspoň pod vlasy nahmatal a žmoulal její ušní lalůček. Možnost přistižení se ztrátou výhledu zvýšila, ale bylo jasné, že tohle dlouho trvat nebude. Stačilo pár přejetí konce žaludu jazykem zvýrazněné zakmitáním a několik vydatných stahů naplnilo pusinku životadárnou tekutinou. Světlana vstala ze židle a s vyšpulenou plnou pusou přeběhla do dveří blízké dámské toalety. Pomalu se mi vracela krev do hlavy, zapnul jsem si kalhoty. Světlany se brzy vrátila, napila se minerálky a s omluvným úsměvem řekla „ Promiň, když se to po mě výslovně nežádá, tak to nepolykám“. „Nevadí, doma to taky neděláme, i tak to bylo moc milé a pěkné “. „Mě se to taky líbilo, už to tady bylo dnes moc fádní a nudné “. Aha, tak to jsi mě uklidnila, já už jsem si vyčítal, jak jsem podlehl a zhřešil. Jen v duchu jsem si pomyslel, jestli tohle neříká i svému šéfovi. Nezeptal jsem se, lepší některé věci nevědět, zvlášť když šéf měl děti a celkem spokojené manželství. Světlana si zapnula knoflíčky o dvě patra výše a řekla: „Je už zase horko jako v peci, na polední pauzu mě můžeš pozvat někam na zmrzlinu, jestli chceš“.

Chtěl jsem a díky nečekanému zblížení jsme si popovídali důvěrněji, než kdykoliv předtím o životě, o sexu i o jiných věcech. Tak jsem se dověděl, že to nemá ráda zezadu a že někdy na to nemá pomyšlení skoro 14 dní a tak to musí trochu nahrát, když už to musí být, pak ale zase to na ni přijde a když není nic po ruce, tak si to musí udělat sama.

Při cestě zpět jsme se ještě trochu pomuchlali ve výtahu, zajel jsem jí dlaní do rozparku sukně a po pevných stehnech stoupal vzhůru. Ruku mi stáhla dolů a řekla: „Tady a teď ne, třeba někdy jinde a někdy příště“. A doplnila „a hlavně tu nemáme sprchu“. „Jo, sprcha by se hodila“ souhlasil jsem, ale byl to právě ten odér ženského těla v kombinaci s jemným parfémem, který mě opět přiváděl do stavu pohotovosti.

Příště ani jindy se však nekonalo. Snad bylo zaděláno na pěkný příběh, zůstala z toho jen příhoda bez pointy, do dnes nevím, zda to bylo dobře nebo ne, pokračování nebylo. Ochladilo se a halenka byla opět decentně zapnutá, kolegové a šéf se vrátili ze svých dovolených a nastal intenzivní pracovní ruch. Moje partnerka se vrátila nabitá sluncem z Jadranu a vysála mě do poslední kapky, na pokračování jinde už zbyl prostor leda tak v představách. Se Světlankou jsme měli až do konce mé působnosti u firmy velmi pěkný kolegiální vztah, nic podobného mě už později nikde nepotkalo. Tak i po letech, kdy už ranní erekce jsou minulostí, mě zůstala pěkná vzpomínka jako jednomu kdysi jednomu prezidentovi na jistou Moniku, která naštěstí zůstala jen naším společným spikleneckým tajemstvím. Jednou se možná, třeba náhodou, zase potkáme a zajdeme na zmrzlinu.