Z kovbojovy korespondence 1.

Vzpomínám na jeden kreslený obrázek, který jsem viděl v dětství a od té doby mi nedává spát. Jmenoval se "Indiánova pomsta". Kovboj stojí zády přivázaný u kůlu, kalhoty stažené dolů a k penisu má přivázaný provázek. Ten vede přes kladku po kůlu nahoru,
kde je na příčném trámku připevněn natažený revolver mířící
na kovboje. Provázek vede přes další kladku k revolveru a jeho druhý konec je přivázán ke spoušti. Před kovbojem klečí na všech čtyřech krásná mladá indiánka. Vyzývavě na něj špulí
svůj zadeček a přirození. Jakmile by měl kovboj erekci,
zdvíhajícím se penisem by zatáhl za provázek a revolver by ho zastřelil.
Tahle "pomsta indiána" mi už dlouhé roky nedává spát. To šílené vrušení bez možnosti ukojení, to sebezničující trýznění, kdy je struna napjatá až k prasknutí,
to je nepopsatelný pocit. A zároveň ta ženská nadvláda nad mužem, kdy ona si s ním hraje, má ho ve své moci a dokáže ho potýrat svými ženskými zbraněmi. Udělat z něj šílejícího tygra v kleci, který je vůči ní absolutně bezmocný. Kdyby mohl,
tak by v takovém stavu na onu ženu skočil a samým vydrážděním ji roztrhal na kusy.
Takové pocity mě kdysi přivedly k odvážné
mailové korespondenci s mou kamarádkou. Pokud vám nevadí
chybějící diakritika, tady máte první část.

xxx

Klecis zady ke mne na vsech ctyrech, tak, jak ti prikazal tvuj indiansky muz, ktery te sem privedl. Na sobe barevnou tuniku a jednoduchou sukenku z jemne tenke jelenice, ktera obepina krivky tvych boku. Ac s holyma rukama, vlastnis ty nejrafinovanejsi zbrane a dobre to o sobe vis. Vyspulis zadecek jeste o neco vic a jednou rukou si pomalu zajedes pod sukenku. Nevidim presne kam, ale spravne tusim. Zmitam se u kulu s rukama svazanyma za zady a snazim se stuj co stuj odvratit zrak. Je to vsak nad me sily. I kdyz se chvilkami nedivam, slysim tvuj zrychleny dech a tiche vzdechy. Vratim se ocima k tobe. Rukou si pomalu, ale rytmicky prejizdis kdesi v hloubce pod sukenkou a ja citim, ze tohle nemohu vydrzet. Napeti v rozkroku sili, ac se mu branim sebevic.
Najednou ustavas v pohybech, otacis hlavu a pres rameno pohlednes na me. Mas nadherne hluboke hnede oci. Tva indianska matka musela byt stejne krasna, jako ty.
Vytahujes ruku z pod sukenky a ja vidim, jak se ti lesknou prsty tekutym stribrem. Chytas okraj jelenice a pomalicku ho zacinas soukat vzhuru. Tva svudna sneda stehna pomalu vystupuji na svetlo Bozi jako chramove sloupy zpoza zdvizene opony. Jeste vic a vic..., az konecne zahlednu vyspulene rtiky svirajici dva uchvatne okvetni platky prerijni ruze.
V tu chvili se zvedne hladivy jizni vanek a zanese k memu chripi slastnou vuni vabiveho zenstvi. Zatoci se mi hlava. Vdechuji ho tak, jako tisice muzu vsech generaci prede mnou a stejne jako oni i ja podleham.
Nemuzes si toho nevsimnout. Z celenky vytahnes orli pero a jeho spickou jemne projizdis svym rozevrenym hebkym lunem, jako bys stetcem roztirala barvy na malirske palete. Zaviram oci ve snaze alespon o par vterin oddalit nevyhnutelne. Jsem vsak ztracen.
Nevidim, jak se zvedas a pristupujes ke mne. V dalsim okamziku uz jen citim, jak jeste horkym, sladce mokrym orlim perem kreslis tajny indiansky znak na me naposledy lacne rty.
Zazni vystrel...

xxx

Odpověď indiánky

Můj milý
kovboji-básníku,
uspěl jsi v testu ješitnosti :-)
Opravdu jsi trošičku domýšlivý, když se domníváš, že v intimních chvílích se svým přítelem myslím na tebe. Ale existuje domýšlivost neopodstatněná a domýšlivost opodstatněná.
Té by se asi vlastně nemělo říkat domýšlivost a ješitnost,
ale zdravé sebevědomí, a to je i tvůj případ :-)
Vpodstatě
jsi mou hádanku uhodl velmi správně, ovšem popsal jsi to tak nádherně vzletně, že se až divím, kde se Bledá tvář naučila tomuhle umění poetismu :-) Píšeš moc hezky, barvitě a eroticky. Má to na mě neblahý vliv :-)
Popíšu ti, jak bych to udělala ve skutečnosti, kdyby mi náčelník kmene nebo můj muž poručil dráždit tě u kůlu.
Samozřejmě, že bych poslechla. Indiánská žena je zvyklá poslouchat a ví, že slovo muže je pro ni zákonem. Ale stejně bych se v duchu hněvala – že se musím takhle ponížit, že musím před nějakým cizincem pokleknout na všechny čtyři jako nějaká psice. A když by mi pak můj muž jedním mocným
škubnutím strhnul sukni a já bych se náhle před bledou tváří ocitla odhalená, cítila bych to ponížení a příkoří hodně intenzivně. Dusila bych v sobě
stud a vztek.
Jenže pak bych se podívala na tebe a spatřila,
jak jsi z celé té situace vyjevený. Viděla bych ti na očích, že se ti líbím. Viděla bych toho sebevědomého kovboje, jak je náhle slabý, jak ho mám ve své moci a můžu si s ním pohrát dle libosti. Z dravé silné šelmy je náhle bezmocný medvídek přivázaný ke kůlu.
Začala bych si to užívat. Nejdřív bych tě vzrušovala na dálku v té necudné pozici, s vyšpuleným zadečkem, do které mě přinutil můj muž. Snažila bych se tě
vzrušovat a přitom se tvářit, že to dělám jen jako tvé
mučení, že si to neužívám. Ale ve skutečnosti by to i mě
vzrušovalo. Cítila bych, jak vlhnu a zatoužila bych po tom,
dotknout se tě. Nevěděla bych, zda smím - manžel mi nedovolil vstát. Ale já bych to stejně udělala.
Vstanu a jdu k tobě.
Rozepnu ti vestu a zajedu svou dlaní na tvou holou hruď. Hladím tě
po hrudi, pak na krku. Jsem u tebe hodně blízko a cítím vůni střelného prachu, tvé kožené vesty a tvou osobní vůni Bledé
tváře. Je pro mě úplně nová a vzrušivě dráždivá. Vím, že i ty cítíš mou jemnou vůni prérijních bylinek, kterou jsem si vetřela do vlasů. Hřbetem ruky tě hladím po tvářích, konečky prstů se jemně dotýkám tvých rtů. Jsi tak úžasně
bezbranný!
Pokleknu před tebou a hladím tě po břiše.
Nedotýkám se tvých intimních míst, zůstávám trochu výše, na tvém Venušině pahorku, který je náhle tak dojemně jemný. Vůbec jsem nevěděla, že silní kovbojové mají něco tak žensky jemného.
Samozřejmě bych si všimla, jak je tvůj úd zvětšený.
Malinko se vychyluje ze svislé polohy. Cítím tvůj vnitřní boj,
jak se snažíš překonat své vzrušení, ale ono to nejde. Jsem uvolněná. Už se vůbec nezlobím na svého muže, naopak jsem mu v duchu vděčná za tyto chvíle.
Vstanu a usmívám se na tebe mile. Z mých očí vyzařuje radost, touha a vzrušení, ale ty tam uvidíš i malý plamínek něčeho ďábelského, protože já
už vím, co ti provedu. Otáčím se k tobě zády a mírně se předkláním. Rozevírám si prsty vstup do svého lůna a pomalu,
velmi pomalu se jím přibližuji k tvému údu. Zastavím se jen kousíček od něj, jen tak, abych se tě nedotkla. Ty to nevidíš,
ale tušíš.
Musím stát na špičkách, nejsem tak velká jako ty. Promiň, asi jsem svými chloupky zavadila o špičku tvého
údu.
Nemůžeš tomu odolat a tvé mužství milimetr po milimetru stoupá vzhůru a přibližuje se ke mně. A jsi to ty, kdo se přibližuje - já jsem stále na stejném místě. Čekám, až
se tvá jemná kůžička dotkne vzrušeného a zvlhlého ústí mé
lasturky. Prožívám to vzrušení podobně mučivě jako ty.
Teď!
Cítím, jak ses mě dotkl. Ten dotyk je velmi jemný a přece tak strašně intenzivní! Stojím strnule, bez pohybu. Nedovolím ti,
abys do mě vklouzl. Smíš se jen lehce dotýkat, cítit mou vhlkost a teplo mého nitra. Nic víc.
Chvíli tě nechám, ale pak včas ustoupím. Včas na to, aby spoušť ještě odolala tahu provázku.
Obdivuji tvou statečnost. Neprosíš o milost, nežadoníš o slitování. Kráčíš po stezce vstříc Věčným lovištím statečně jako velký bojovník. Posouvám ti klobouk do očí, abys neviděl. Něco dělám, ale ty nevíš co. Za chvíli jsem zase u tebe.
Stojím těsně u tebe a ty cítíš na svém krku můj dech. Poznáváš z něj jasně, jak moc jsem vzrušená. Proklínáš
mě a současně jsi šťastný, že tě do Věčných lovišť
doprovázím zrovna já. Dotýkám se tě v obličeji, přejíždím ti prsty pod nosem. Při příštím nádechu ucítíš vůni mého lůna. Jsi ztracen, protože téhle vůni nedokáže vzdorovat nikdo.
Vím to, ne nadarmo zní mé jméno Vonící vánek.
Klapne spoušť
a na vyprahlou prérii dopadnou tvé první kapky. Není to
však krev. Výstřel nevyšel, bubínek revolveru byl prázdný.
Přemýšlíš o tom, proč se tak stalo.
I indiánské ženy jsou odvážné a statečné a dokáží ocenit mužnost. Není v souladu s přírodou zabít silného - i jaguár útočí na slabého a nemocného jelena, ne na vůdce stáda.
Něco ostrého se zarazilo těsně vedle tvé ruky. Pohmatem vycítíš chladnou čepel nože.
Nerozumíš slovům, které ti tvá trýznitelka i zachránkyně v jedné osobě pošeptala do ucha. Jen ještě uslyšíš, jak se rychlými drobnými kroky vzdaluje.
Zase jsi o vlásek unikl,
opět jsi sešel ze stezky vedoucí do Věčných lovišť. Tak teď
ještě rychle přeřezat pouta dřív než se vrátí ten proklatý
rudoch, co tě sem přivázal.

:-) Tvůj Vonící vánek