Kovbojova pomsta

19. 10. 2015 Milvus_milvus

Tak ty na mně
postrádáš temnotu? Stačí říct. Je čas shodit růžové brýle,
holčičko!
Přišel jsem se před odjezdem rozloučit. A to si teda piš, že se nespokojím s nějakým romantickým cicmáním.
Přiblížím se k tobě zezadu, aniž bys mě
zpozorovala a nečekaně tě chytnu za krk. Pevně ho stisknu jednou rukou. Lekneš se a strachem ztuhneš jako kámen. Vychutnávám si tvé překvapení a nejistotu a bez hlesu stojím za tebou. Pak vytáhnu z pochvy dlouhý nůž a jediným prudkým pohybem rozříznu tvé svršky na zádech. Vyjekneš zděšením. Neboj, s nožem to umím. Neublížím ti. Alespoň ne teď a tímto způsobem. Dvě
další rychlá máchnutí rukou a stojíš tu přede mnou polonahá.
Instinktivně si rukama zakrýváš hruď. Přesto, že stojím vzadu a na tvá úzkostlivě střežená kůzlátka nevidím.
"Kliiid,
lasičko...! Jenom si s tebou maličko pohraju. "
Tva nejistota se prohlubuje. CÍtím, jak se začínáš chvět. Sáhnu k pasu a z pod opasku vytahuji smotek provazu. Obejmu tě volnou pravačkou, chytnu tě za ruku marně se snažící ubránit tvou počestnost a bez skrupulí ti ji otočím za záda. Snažíš se mi vysmeknout a chceš křičet o pomoc. Naštěstí se mi podařilo bleskurychle pustit tvou šíji a dlaní ti zakrýt ústa. Tisknu tě
pevně na svou hruď a i když se zmítaš co to jde, proti síle mé
paže nemáš žádnou šanci. Volnou rukou navlékám smyčku na tvé
zápěstí a trochu ji stáhnu. Pak chytám provaz do zubů, zakryju tvá ústa druhou dlaní a levačkou si podám zbylou ruku.
Nacvičeným pohybem svážu tvá zápěstí za zády. Zvládnu to jednoruč. S desperados bývá větší práce, i když musím uznat,
že se bráníš statečně. Cítíš ale, že silou nic nezmůžeš.
Ještě jednou se však pokoušíš osvobodit svá ústa a přivolat pomoc. Tisknu tě o to pevněji a skláním se k tobě.
"Tišeee,
šeptám ti do ucha. "Když budeš hodná, nic se ti nestane."
"Moooc hodná, víííš? Protože já hodný nejsem. A to bys určitě nechtěla poznat, že ne. ..?"
Nervózně a vystrašeně přikyvuješ. Nejsem si jistý, zda už nemáš slzy na krajíčku. Konečně se trochu zklidňuješ a já můžu lehce povolit sevření.
Z krku sundávám svůj kovbojský šátek, ně
kolikrát ho zběžně přeložím a zavážu přes oči kolem tvé
hlavy. Už se nebráníš. Víš, že to nemá cenu.
Vnímám, že jsi zpozorněla. Látka na tvé tváři má zvláštní vůni. Po střelném prachu. Ale voní i někým, koho jako bys už někdy potkala.
Jsi teď klidnější, ale přesto stále rozechvělá.
Nechávám tě stát samotnou a o pár kroků ustupuji. Pomalu se procházím okolo tebe a prohlížím si tě ze všech stran,
polonahou a poníženou. Tak to jsi ty, rudošská liško. Tehdy U
šakalího kamene jsi mě málem zavedla do věčných lovišť. Vím,
že jsem přežil jen díky tobě, ale měl jsem namále. Ale hlavně
- dotkla ses mé hrdosti. Trápila mě svým škodolibým ženstvím.
Zničila jsi pýchu svobodného muže zbraněmi, proti nimž jsem neměl obrany. Než jsem potkal tebe, nikdo jiný na světě mě
nedokázal ovládnout, přinutit k čemukoliv, co jsem nechtěl.
Jenom ty jediná. Dokázala jsi to beze slova, pouze tím, že jsi.
Dovedla jsi mě k vrcholu, jímž jsem do té doby opovrhoval. Nikdy jsem nikoho nepotřeboval. Ani ženu. A byl jsem na to hrdý. Tobě
jediné jsem nedokázal odolat. Kolik dalších nocí jsem pak probděl na lůžku s myšlenkami na tebe... Za temných večerů
znovu a znovu potupně rukou vzpomínal na všechno, cos mi tehdy dala poznat... Za dne byl pronásledován myšlenkou na hloubku tvých krásných očí, na tvůj sametový hlas...
Ano, musím tě
potrestat. (Jen já vím, že mi to trhá srdce, ale to se ty nikdy nedozvíš.) Takový je zákon prérie.
Přistupuji k tobě,
tentokrát tváří v tvář. Jsi zmatená. Cítíš mou blízkost,
ale netušíš, co se stane. Znovu tasím svůj ostrý bowie a jedním rychlým řezem tě zbavuji dlouhé sukně. Lehce vyjekneš, ale s rukama svázanýma za zády jsi bezmocná. Zkoumám tvé úžasné
tělo. Za tu dobu od našeho posledního setkání jsi zkrásněla.
Vyzrála a zženštěla. Tvá snědá kůže kontrastuje se zářivě
bílou látkou tvých spodních kalhotek. To, že jsi začala žít mezi gringos a oblékat se po jejich způsobu, ti nijak neubralo na kráse. Naopak. Stále z tebe čiší divošská nespoutanost, která
tak v novém prostředí o to více vyniká.
Chci tě vidět celou nahou! Uvědomuji si, že se přestávám kontrolovat. Nevím, zda mě
víc ovládá touha po pomstě nebo spíše ty sama. O tomhle jsem celou dobu snil. Vrátit ti všechno i s úroky!
Mohutná
čepel se znovu dvakrát zaleskne a na zem padá poslední kus látky skrývající tvou hanbu. Snažíš se dřepnout si k zemi, abys skryla svůj odhalený klín, ale já ti to nedovolím. Pevně tě
chytám pod krkem a zvedám tě zpět. Tisknu tě za čelist,
pootáčím tvou hlavou a zblízka si tě prohlížím. Ta nádherná
tvářička se ještě bude divit! Druhou rukou tě k sobě pevně
tisknu v pase. Pak poodcházím a znovu si tě celou prohlížím.
Ano, to je to, co mi způsobilo tolik potupné rozkoše. Tvá krása.
Tvůj magický zadeček, jemuž jsem tehdy nemohl odolat. Odřezávám od tvého zápěstí plandající zbytek provazu, na několikrát ho přeložím a pevně chytnu do dlaně. Druhou rukou tě uchopím za předloktí a pozvednu je výš, až se celá předkloníš. Zatmí
se mi před očima a já opět cítím své vzpínající se mužství.
Jsem rád, že na mě nevidíš. Rozpřáhnu se a prudce švihnu přes tvou snědou kůži, až hlasitě zakřičíš. Už je mi to jedno.
Křič si jak chceš. Přestávám se ovládat. Švihám tě zas a znovu a boule na mých kalhotách je teď obrovská. Na tvé
překrásné prdelce naskakují červené proužky. Ano, teprve teď
jsi rudoška jak má být!
Dost! Odhazuji provaz a stoupám si před tebe. Chytám tě za vlasy na šíji a zvrátím ti hlavu dozadu. Botou zprudka zajedu mezi tvé kotníky a neurvale ti rozhodím nohy od sebe. Stojíš teď přede mnou s hlavou zakloněnou a nohama široce rozkročenýma. Pevně tě chytnu za ohanbí a stisknu. Prožívám nevýslovnou rozkoš a nevím, zda je to dobře nebo špatně. Dávno jsem však přestal přemýšlet. Vrážím ti prsty do vlhkého nitra a hlava se mi točí. Cítím to, co jsem doposud nikdy v životě nepoznal. Ovládá mě jakási živočišná
síla. Chci být krutý i něžný zároveň. Nevyznám se v sobě.
Třesu se a na chvíli stanu naprosto ztuhlý, zcela paralyzován.
Poprvé v životě jsem V ŽENĚ. Ovládnu to zvíře v sobě, které
má chuť roztrhat tě na kusy. Ještě chvíli zůstávám... pak pomaličku vytahuji prsty ven a pevně s nimi projíždím mezi tvými pysky směrem vzhůru. Jsou celé mokré, lepkavé... Jeden po druhém tě rozevírá v půli a pomalu přejiždí přes tvou perlu rozkoše.
První, druhý, třetí... Při každém sebou zprudka cukneš a vydáš krátký hlasitý vzdech. Hledím na svou mokrou dlaň a zhluboka vdechuji tu nejomamnější vůni, jakou jsem kdy poznal.
Pak ruku přitisknu na tvou překrásnou tvářičku. Pomalu sjíždím svými mokrými prsty po tvém nose, rozevřu jimi tvé rty, líným pohybem pokračuji přes bradu po krku dolů až na hruď... a za mou dlaní zůstává na tvém těle leskle třpytivá stopa. Sjedu až
na tvé pevné šnědé ňadro a lehce ho stisknu v dlani. Zblízka fascinovaně pozoruji ostrý naběhlý rudý hrot, který se tyčí
proti mému pohledu. Pomalu ho pouštím a cítím se náhle slabý,
zkrotlý...
Poklekám před tebou a pomalu... pokorně... políbím tvé hebké mokré chmýří. Jemně, jen na okamžik a se zavřenýma očima o něj opřu svou tvář, pak vstanu a tiše, jakoby provinile odcházím. Jsem šťastný, že mě nevidíš.
Z dálky se ještě ohlédnu. Stojíš stále stejně, na tomtéž místě, s nohama rozkročenýma, s šátkem přes oči a rukama svázanýma za zády. Nemám o tebe starost. Jsi indiánka. Nevím, co si myslíš.
Nevím vlastně ani, co si myslím, já. Kdo je vítěz a kdo poražený. Kdo z nás dvou byl vlastně více ponížen.

Kovboj
Jerry