Kdo šetří má za tři

23. 10. 2015 Relaxmax

Nemám se špatně, nejsem ani šetřílek. Přesto mi ušetřených pár desítek korun obrátilo život naruby a donutilo popřemýšlet o tom, co je vlastně důležité. S Petrou jsme spolu byli uz asi 3 roky, kdyz jsme se vlakem stejnym jako vzdy vraceli od nasich kamaradu z Moravy. Ve vlaku nikdy nebylo moc lidi a tak jsme si nemeli potrebu kupovat mistenky. Dnes ale byla situace jina. Vlak byl nacpany k prasknuti, prevazne diky skolnimu vyletu pubertalnich vyrostku a zenstin, kteri svym halekanim rusili vsechny siroko daleko. Memu nestesti vsak nemel byt konec. Petra byla unavena a tak,
kdyz prisel pruvodci, jsme dokoupili alespon jednu mistenku, aby si mela kde sednout. Posadil jsem se naproti ni a doufal, ze nikdo neprijde a my si uzijeme nicim nerusenou cestu, ktera nenucene zakonci nas prijemny vikend u pratel. Nemohl jsem se vice mylit.
Arogantni debil. Asi tak bych popsal prosediveleho pana, ktery po chvilce prisel a oznamil mi, ze mu okupuji jeho sedadlo a zda bych se mohl laskave presunout nekam jinam. Koukal jsem na nej s otevrenou pusou a rikal jsem si v duchu, ze asi musel mit dost spatny den. S
neblahym pocitem jsem ho pozadal, zda by mu nevadilo sednout si o nekolik mist vedle, kde bylo jedno volne misto bez rezervace. Vadilo.
Hajzl. Urcite si chce sednout radsi proti me mlade pritelkyni, nez proti babce, jejiz rozevrene noviny zabiraji vetsinu prostoru kolem ni. Tomu jsem bohuzel rozumnel. Jen velmi nerad jsem se zvedl a presunul se k babce, kde jsem se po zbytek cesty dival velmi zblizka na posledni stranku novin. Po chvilce mi prisla sms od pritelkyne, ze ji mrzi, ze jsme nekoupili mistenky dve, ale ze mi nase kratke odlouceni doma nalezite vynahradi. Proti tomu jsem samozrejme nemohl protestovat a vidina slibovaneho zazitku, kdy jsem o vsech moznych detailech se zavrenyma ocima premital, me pomalu ale jiste uspala. Po necele hodine me probudil pomerne hlasity smich. V duchu jsem obvinoval nektereho z vyrostku, ale jak se ukazalo, kdyz jsem otevrel oci, byl to smich moji pritelkyne. Hned me napadlo, cemu se asi tak smeje? Ze by se nasemu arogantnimu panackovi stala nejaka zabavna nehoda? Vykoukl jsem ze sve rady a snazil se identifikovat, co se to tam vepredu vlastne deje. Chvilku, mozna i diky sve rozespalosti, se mi nedarilo pochopit, k cemu asi tak doslo. Ale pak jsem procitl velmi rychle. Petra se s onim chytrakem naprosto nenucene bavila,
rozhazovala vlasama a smala se na cele kolo, pricemz pan s sibalskym usmevem divoce gestikuloval a vypravel nejakou jiste zabavnou historku. Nedalo mi to, vstal jsem a sel se obema pripomenout. Byl to dobry napad. Petra vypadala v prvni chvili docela prekvapene, ze me vidi. Ona na me normalne zapomnela. Byl jsem trochu v rozpacich a nevedel co rict. Milej zlatej zatim koukal z okenka a necemu se priblble smal. Vubec se mi ta situace nelibila. Sebral jsem se a sel zpatky na sve misto doufajic, ze si Petra uvedomi, ze vesele konverzuje s nafoukanym blbem, ktery me vystrnadil ze sedadla a nyni ji obtezoval svymi jiste vymyslenymi pribehy. No co vam budu povidat,
cesta se vlekla a ne a ne skoncit. Kdyz uz se tak konecne stalo,
zavolal jsem taxika a nechal nas odvezt domu. Petra celou dobu koukala z okenka a nerekla ani slovo. To bude zase vecer pomyslel jsem si. Asi se za me stydela a chtela mi to nalezite dat sezrat,
rikal jsem si. Nemohl jsem byt dale od pravdy. Sotva jsme zabouchli dvere byt, zacala se Petra bleskove svlekat a me ponoukala k tomu samemu. Nechal jsem se unest kouzlem okamziku a jejim nahym drazdivym telem a svlekl jsem se take rychlosti blesku. Nebudu vas zatezovat detaily, ale zazil jsem ten den jednu z nejlepsich rychlovek ve svem zivote. Nedosli jsme totiz ani do loznice, ale za to jsme shodili dva obrazy primo v nasi vstupni chotbe. Nevedel jsem, cemu za to prijemne prekvapeni po ctyrech letech vztahu mam vdecit, ale bylo mi to jedno.
Kdyz jsme se pred usnutim valeli v posteli a ja premital o uplynulem vikendu, na starnouciho seladona z vlaku jsem si ani pri nejmensim nevzpomnel.
Dny se line vlekly a prace bylo porad hodne. Uz jsem se tesil az zase nekam vyrazime. Vzdyt za par tydnu prijdou cervencove svatky a my jiste vyrazime za nejakym dobrodruzstvim na prodlouzeny vikend. Petra toho v praci mela touto dobou vzdycky hodne, jelikoz koncilo obdobi pro podani danoveho priznani. Takze me ani neprekvapovalo, kdyz pomerne casto zustavala v praci dele a vracela se domu unavena a bez vetsi chuti podilet se na vecernim programu. O to vice jsem se zacal tesit na prodlouzeny vikend, kdy si konecne oddychneme a vyrazime za zabavou a poznanim. Poznal jsem. Ale az velmi pozde jsem poznal, ze ja nikam nepojedeme. Alespon ne s
Petrou, ktera mi oznamila, ze maji nejake resty, kvuli kterym den dovolene oddelujici statni svatky od vikendu nedostane. Pobizela me ale, abych se domluvil s kamarady a vyratil s nimi na chatu nebo na turu do nedalekych hor.
Tura byla dobra, ale vecer jsem si preci jen vzpomnel na Petru, jeji pracovni naloz, a tak jsem se rozhodl ji zavolat prostrednictvim naseho vcelku noveho zabezpecovaciho zarizeni. Ty smartphony jsou stejne dobra vec. To jsem si myslel jenom do te doby, nez jsem na nasem stole v obyvacim pokoji videl lahev vina a dve poloprazdne sklenicky, z nichz jednu drzela nepochybne muzska ruka. To bylo jedine, co jsem z nej videl.
Nevedel jsem, co mam delat. Nechtel jsem pred klukama delat hysterku,
ale kdybych se mohl teleportovat, uz bych si s chlapkem doma promlouval hezky zblizka. Preci jen po dvaceti letech kontaktnich sportu clovek nejake to sebevedomi ma. Zvlast kdyz jde o jeho peknou pritelkyni. Sedel jsem porad nevericne pred stanem a ziral na mobil,
ktery mi ukazoval smejici se pritelkyni a ruku se sklenkou, jejiz majitel s obsahem sklenky nenucene krouzil a obcas se zlehka napil.
Trnul jsem co bude dal, v duchu jsem si predstavoval vsechny mozne scenare a testoval jsem sam sebe, jak bych na co asi reagoval.
Co se ale stalo pak, jsem rozhodne necekal. Petra se zvedla od stolu a odesla smerem do kuchyne. Na sobe mela svoje pohodlne domaci teplaky, ktere vsak svym strihem dokreslovaly jeji pekne tvarovany zadecek. Nechapal jsem, kam muze jit a v duchu jsem se proklinal, ze jsem k danemu systemu nenainstaloval i mikrofony. Inu, zase mi to pripadalo jako zbytecny vydaj navic. Preci nepotrebuji slyset, co si pripadni zlodeji povidaji. Stacilo by mi vedet, ze tam jsou, aby si pro ne policie mohla prijit. Nicmene vratme se zpet do reality, ktera se mi cim dal tim mene zamlouvala. Jak se nyni ukazalo, pritelkyne nesla do kuchyne, ale k domovnim dveri, kde ocividne reagovala na zvonek. Malem jsem spadl ze stareho parezu, na kterem jsem sedel. Sel s ni totiz dalsi chlap. Mozna ctyricatnik, docel fesak. Ale co tam sakra dela? V duchu jsem zacal vzpominat na cislo taxiku, ktery by mel ihned odvezl domu, ale nemohl jsem odtrhnout oci od obrazovky.
Bily jako stena a neschopny pohybu jsem se dival, jak se druhy pan usazuje pohodlne u naseho jidelniho stolu a doprava si tez sklenku vina, kdyz mi mobilni telefon oznamil, ze mu zbyva 15 procent baterie. To byla asi jedina skutecnost, ktera me nyni mohla probrat z letargie. Okamzite jsem vyskocil a zacal hledat svuj power bank.
Samozrejme, ze kdyz neco nejvic potrebujete, nikdy to nemuzete najit.
Murphyho zakon. Telefon pod tihou online prenosu po chvili unavene zapipal a vypnul se. Proklinal jsem sebe, svuj neporadek a hlavne moji pritelkyni, ktera s temi dvema dzentlmeny jiste nechce ted vecer jen pit vino. Dva chlapi, chapete to? O trojce nikdy ani nechtela slyset. Teda aspon ne o te, ktera zahrnovala dve zeny. A ted tohle.
Kdyz jsem po nejakych dvaceti minutach konecne nasel power bank a dokazal znovu zapnout mobil, zjistil jsem ke sve hruze, ze pred kamerou bezpecnostniho systemu neco lezi, takze jsem nevidel vubec nic. Byly to kalhoty. Panske kalhoty. Krve by se ve me nedorezal.
Vyletel jsem ze stanu a bezel za klukama na recepci naseho campu,
ktera oplyvala i malym barem. Sotva jsem dorazil, zacal jsem
Martinovi a Pavlovi, coz byli moji spoluputovnici, vysvetlovat, ze okamzite musim domu a at mi pujci klice od sveho auta, ktere bylo po kopcem, asi 14 kilometru od nas. Koukal na me jako na blazna a po chvili se zacal smat, povazujic me chovani za jeden z mych castych vtipu. Nez jsem ho presvedcil, ze tohle rozhodne vtip neni, uplynulo nekolik dlouhych minut. Koukali uz na me oba a mysleli si, ze jsem se uplne zblaznil. Bezet ted vecer k autu a jeste jet 30 kilometru domu?
Po tom, co jsme uz odpoledne vypili? Bylo mi to jedno. Chtel jsem se za kazdou cenu dostat domu a spocitat to tem dvema starikum, kteri se jiste domluvili na moji pritelkyni. Hajzlove. Mlada slecna na baru,
ocividne brigadnice pres leto, se na me soucitne divala a nabidla mi,
ze kdyz je to takhle vazne, ze me odveze, kdyz ji dam na benzin. Za dve minuty jsme uz sedeli v jejim malinkem auticku a upalovali smerem k memu domovu. Teprve ted jsem si uvedomoval, co se to vlastne deje.
Hlavou se mi honily jenom ty nejdivocejsi myslenky a ja vubec nevedel, jak budu reagovat az prijedu na misto.
Cesta trvala nekonecne dlouho a kdyz jsme prijeli na misto, ani jsem se nerozloucil, prasknul dvermi a utikal k bytu. Vybehl jsem vsechna 3 patra v rekordnim case a zastavil se az pred dvermi do bytu. Chvilku jsem se zaposlouchal a slysel nezamenitelne rytmicke vrzani postele a zvuky hlasite do sebe narazejicich tel. Zpanikaril jsem, najednou jsem nemohl otevrit. Vypity alkohol, obava co vevnitr uvidim ale predevsim bizarnost tehle situace mi na chvilku zatemnila mozek.
Kdyz jsem se vzpamatoval, coz predevsim zpusobilo najednou nastale ticho, sebral jsem dostatek moralnich sil a rychle vletel do bytu,
pripraven na vsechno. Ten arogantni debil. Byl to on. Stradoval si to jen tak nahej proti me a ocividne miril do koupelny. Nevim, kdo byl vic prekvapeny. Pocastoval jsem ho nekolika slovy, za ktere by se stydel i otrely recidivista a nechal ho stat opareneho v obyvacim pokoji, pricemz jsem neomylne miril do loznice, abych si potvrdil to nejhorsi. Co jsem ale uvidel, prekonalo me nejdivocejsi predstavy.
Cekal jsem vsechno, ale ne tohle. Misto petry, kterou jsem si jiz v duchu predstavoval v nejruznejsich polohach s druhym chlapkem, me v loznici cekal naprosty sok. Postel byla netknuta, zato opreny o ni stal druhy chlapek a z tezka oddychoval. Nechapal jsem, co se deje,
ale me oci letaly po mistnosti a hledaly Petru, nebyla tam. Jsem blazen?
Vratil jsem se do obyvaku a chystal se konfrontovat stale tam postavajiciho nahace, ktery se nehnul z mista a jen prekvapene koukal, kdyz v tom prisla do bytu Petra. Ha, tak tady je,
rikal jsem si. Pak mi ale doslo, ze tu neco nehraje. Petra prichazela hlavnimi dvermi do bytu, kompletne oblecena. A za sebou tahla psa.
Nevedel jsem, ci jsem. Asi jsem se kompletne zblaznil, nebo se mi zda hodne bizarni sen. Asi ten alkohol, rikal jsem si. Petry sokovany vyraz me ale vratil do reality. Stali jsme tam jak tri sochy vyrezane ze dreva ne zrovna talentovanym truhlarem. Petra vykulene oci, ja otevrenou pusu a chlapek si mohl krk ukroutit, jak tekal ocima z jednoho na druheho. Jediny, kdo by v klidu, byl chlapek vedle, ktery se stale jeste opiral o celo postele a z tezka dychal.
Trvalo dlouho, nez jsem se uklidnil a byl ochotny si poslechnout, co mi rikali. Onen arogantni blb, ktereho jsme potkali ve vlaku, se ukazal byti kolegou me pritelkyne, ktereho doposud neznala. A druhy chlapek,
ktery stale popadal dech v loznici a z nejz jsem pres telefon videl jenom ruku? To byl Petry bratranec, gay, ktery si v nasem malem svete za pritele vybral naseho arogantniho fesaka. Pripadal jsem si jak v telenovele a kdyz jsem to rikal klukum po nekolika dnech na squashi,
radili mi hromadne, abych tuto znacku vodky jiz nikdy nepil. Vsichni si mysleli, ze v ramci kryti sveho zraneneho ega vypravim neuveritelne historky, ale tohle proste nevymyslis. Petra, ktera se o vztahu naseho dnes jiz kamarada Alese s jejim bratrancem dozvedela vlastne nahodou, se rozhodla nechat jim chvilku soukromi v nasem byte a zatim vyvencit Alesova psa. Cela situace me stala malem infarkt.
Veci nejsou vzdy tak cernobile, jak se zdaji treba pres displej zabezpecovaciho zarizeni. Dokoupil jsem k zabezpecovacimu zarizeni i mikrofon, abych s Petrou z dalsich zazitku alespon neco měli.