Zásilka

"Dobrý den,
rád bych poslal tenhle balík."
Blondýna u přepážky na mě znuděne mrkla a ukázala na formuláře u okénka."Tohle vyplňte."
Balík i s formulářem jsem prostřčil okénkem a čekal na výraz, který určitě přijde.
"Jé! Vy jste..." překvapeně na mě zírala pošťačka..
"Manžel vaší šéfové, přesně tak. Mohl bych se Zdenou mluvit?"
"Noo..
Ona teď.. Too.. Je nahoře v kanceláři, řeší něco s někým z vedení.." Blondýna začala rudnout, koktat a věnovala mi velmi smutný úsměv.
"To nevadí. Stejně se s ní za dvě hodiny uvidím. Nashle." Měl jsem se k odchodu.
"Počkejte.
Teď už stejně nikdo nepřijde, tak vám udělám malou exkurzi po pobočce.. Asi byste měl vědet, jak to tady chodí, když už jste ten manžel né?" Úsměv byl tentokrát mnohem hezčí a měl v sobě něco, co jsem nerozpoznal. Zarachotily klíče, otevřely se dveře vedle okénka a blondýna byla najednou mnohem sympatičtější.
Žlutá halenka hezky zvýraznila jinak nevýrazné přednosti a sukně obepínala větší, ale pořád moc hezky tvarované boky.
Gestem mě vyprovodila na chodbu, pak za sebou zavřela dveře,
zamkla mříž a pověsila na ni cedulku "Za chvíli jsem zpět".Vedla mě chodbou a po schodech nahoru kamsi. Vím, že mluvila a rozhazovala rukama, ale jak šla přede mnou a obliny jejího pozadí mi kmitaly ve výši očí, vůbec jsem nevnímal co mi říká. V duchu jsem přemýšlel o tom, že bez těch kalhotek,
které dělily zadek na zvláštně tvarované čtvrtiny, by to byl mnohem hezčí pohled a vůbec ta sukně.....
"No, a jsme tady. Tohle je společná kancelář a tam pak je i kancl vaší
ženy. Ale asi bych vás měla varovat. Možná se vám nebude líbit,
co uvidíte." Měl jsem jen chvilku na to být zmatený a něvědět, která bije. Protože jakmile pošťačka otevřela dveře, všechno bylo naprosto jasný.
"..tobě se to líbí
ty čuně. Dělat mi to mezi kozy co? Vdaný ženský. Ty prasáku.
Jo!..." Byl to hlas mojí ženy. Opatrně jsem vstoupil do místnosti a podél stěny se sunul k proskleným dveřím její
kanceláře. Co jsem viděl mě překvapivě nepřekvapilo, ale ani to ve mě nevyvolalo nijak výrazné emoce. Asi bych měl být nasraný, rozrazit dveře, ženě nafackovat a chlapovi vrazit. Místo toho jsem byl jen pobavený. Souložící pár vypadal neuvěřitelně
směšně.
Žena klečela na zemi, punčochy a kalhotky měla zmuchlané mezi kotníky, sukni napůl vyhrnutou k bokům, sáčko i halenku rozhalenou, modrý šátek uvázaný kolem čela, aby ji dlouhé černé vlasy nepadaly do obličeje. Rukama si mačkala svoje obří kozy k sobě. Před ní stál chlap, odhadem přes padesát,
bez kalhot ale v ponožkách, nohy jako dvě špejle, v saku a košili zapnuté až ke krku, na kterém měl pověšenou podprsenku. Po velké lysé části jeho lebky se kutálely kapky potu jak se urputně snažil vrážet svůj penis mezi kozy mé ženy.
Pozoroval jsem jeho snahu asi minutu. Pořád jsem nevěděl, jestli se mám smát nebo jim zábavu přerušit. Asi nedokážu přesně popsat, co jsem v tu chvíli cítil. Pak se o mě opřela žlutá
halenka.
"Já vám to nedřív nechtěla říct, šéfová by mi tady udělala peklo, nemějte mi to za zlý. Tady o tom ví každý.
Jinak by se na tu pozici ani nedostala, chtěl ji vyhodit. Pak ale
Slizounovi podržela a zůstala. Jezdí za ní jednou za dva týdny.
Začíná na nás ale bejt pěkně hnusná, tak jí to aspoň vrátím,
když vám to takhle ukážu. Vy se nezlobíte?" Chtěl jsem něco podotknout, ale v tu chvíli pár změnil polohu, tak jsem jen zíral. Chlap vytáhl ze žlábku mé ženy malý napůl povadlý
penis, zvedl ji za límec sáčka, otočil a opřel o stůl. Pak se docela dlouho marně snažil proniknout do lůna.
"Musím
říct, že se za ni spíš stydím." Šeptal jsem do ucha blondýně. Mimoděk jsem cítil její parfém a rty se lehce dotkl jejího ušního lalůčku. "Že mi zahne s takovym dědkem jsem fakt nečekal. Aspoň vím, že je to kvůli práci, ne kvůli sexu.
Navíc mám mnohem ale mnohem většího ptáka, a to každýmu chlapovi udělá dobře ne?." Blondýna se začala pitomě
chichotat, až jsem myslel, že ji ti dva uslyší.
"Máte jo? To by skoro stálo za srovnání." Podívala se mi zpříma do očí a pohladila mě u toho po poklopci. Po očku jsem mrknul na
ženu a její předstírané hekání a na čím dál tím víc se potícího chlapa. Už měl koláče i na saku. A proč ne. Políbil jsem blondýnku, rukama sjel po bokách až k sukni a začal ji vyhrnovat.
"No, já teď nemůžu." Špitla mi do ucha.
"Ale vykouřím vás ráda." Jemně mě kousla. Pak si narovnala sukni, zaklekla a začala mi rozepínat kalhoty. Došlo mi,
že to nedělá proto, že bych ji byl kdovíjak sympatický, ale kvůli osobní žásti vůči mé ženě, své šéfové. Tím lépe,
taky ji něco dlužím. Narozdíl od ní si to ale užiju. Opřel jsem se o zeď a nechal blondýnu dělat, co umí. Doma už to se
ženou tak horký nebylo, proto mi stál během několika málo sekund. Blondýnka se na mě podívala, obdivně a labužnicky nakrčila obočí a pomalu začala olizovat žalud. Jednou rukou mi ho pomalu honila, druhou mi hladila koule. Byl to neuvěřitelně
krásný pocit. Tím hezčí, když jsem věděl, že má žena někoho mrdá hned za dveřmi (jen jsem si nesměl moc detailně
vybavit ji a jejího milence, rázem by mě vzrušení přešlo).
Blondýnka začala zvyšovat tempo, strkala si ho hlouběji a hlouběji do pusy a její ruce odváděly velice dobrou práci.
Netrvalo to dlouho a cítil jsem, že to na mě půjde. A že toho bude hodně. Naznačil jsem ji to. Začala sát ještě rychleji. Pak jsem vybuchl. Chytil jsem ji oběma rukama za hlavu, aby nemohla uhnout a stříkal jednu dávku za druhou do její pusy. Bylo toho mnohem víc, než dokázala spolknout. Teklo ji to po tvářích a po bradě a ukapávalo na žlutou halenku. Chvilku se lehce zakuckala,
vytáhla můj povadající peniz z pusy a polkla. Poslední výstřik byl doručen na krk a stékal za límeček. Blondýna se už nesmála.
Kapesníčkem se snažila sušit mokré fleky na košily. Nešlo ji to. Jen je roztírala víc a víc. "Doprdele", zaklela a vytáhla další kapesníčky. Moje sympatie k ní uvadaly stejně
rychle jako moje vystříkané nářadí.
Oblékl jsem si kalhoty,
pohladil nevnímající pošťačku po hlavě a zaťukal na prosklené
dveře. Tři páry očí se něuveřitelně rychle upřely na mě.
Přes sklo jsem na svou ženu a chlapa ukázal zdvižený palec. Pak se postavila blondýna a s naprosto šokovaným výrazem se snažila vylovit nějakou větu. Neúspěšně. Fleky semene na její blůze musely být nepřehlédnutelné i pro pár za dveřmi. Ten v tu chvíli jen strnule stál (a ležel) a nechápal. Sebevědomně a bez ohlédnutí jsem rázoval z místnosti. Když jsem slezl ze schodů a došel na chodbu, kde byla zamřížovaná pobočka, čekalo tam už
dost lidí.
"Ještě si asi chvilku počkáte. Zrovna se nahoře řeší nějaké personální změny. Chviličku strpení"
poprosil jsem čekající dav a odkráčel do slunečného dne.
Se zvláštním pocitem dobře odvedené práce jsem odjel domů.
Spokojený. Uspokojený.