Štědrý den trochu jinak

A byl štědrý den.
Lidi se scházeli se svými blízkými, cpali se vším možným, sledovali tv, vařili, pekli, smažili a dělali tak nějak vše, co běžní lidi v tento sváteční den dělají. I Perseus a Andromeda jsou obyčejní jako ostatní. Alespoň na první pohled. Pohledný pár s obyčejnou prací, se všedními starostmi a povinnostmi, jako mají jiní. Zkrátka na první pohled nebyli odlišní. Možná ani na druhý či třetí pohled, by člověk neodhalil nic nevšedního. Tak ale jak byli na povrchu obyčejní, tak neobyčejný měli intimní vztah. Jejich láska byla podtržena velkou vášní a touhou po tom druhém a intimností, která sahá tak daleko, kam běžné oko nedohlédne. Nemilovali se tak, jako to právě dělají ti běžní lidé. Oni to dělali velmi neobyčejně. Bořili jednu hranici za druhou, prozkoumávali, co dokáže lidské tělo, zkoušeli, co vše dokážou zvládnout oni. A onen štědrý den se rozhodli zlomit další hranici, překonat se a vyzkoušet úplně nové role.
Už dlouho nebylo výjimkou, že byl Perseus v dominantní roli. Když to tak bylo, Andromeda se mu podřizovala. Nechala se svázat, zbičovat, omrdat do zadku, nechala se chytnout pod krk, kouřila, co ji síly stačily. Zkrátka dělala to, co ji Perseus poručil. Za odměnu ji pak omrdal do mdlob, nebo pomiloval tou největší něžností, jakou láska dokáže vytvořit. Andromeda svého muže milovala a tím, že se mu v této roli podřizovala, mu dokazovala svou nejhlubší lásku. Perseus byl tvrdý muž. Vyžíval se v této roli. Bavilo ho mučit Andromedu, dělat si s ní co chce, bavilo ho dívat se jí do očí, ve kterých zářila hluboká oddanost. Protože byl ale muž mnoha tváří, dokázal něco, co bylo daleko za hranicí mužského ega. Přesně tak, jako dokázal být dominantní, dokázal se podřídit své Andromedě a v momentně se stát submisivním. Poslouchal její rozkazy, jako poslušná čubka. Přijímal všechnu bolest a všechno potěšení, které mu způsobovala. Nejdříve byla jeho žádostí zaskočena, ale později si nově nabytou roli dominanta užívala, někdy možná více než bylo zdrávo. Bez milosti mu sedala na obličej a dovolila mu dýchat, jen když se ji zachtělo. Škrtila ho, vyfackovala, chcala na něj a on poslušně polykal a děkoval. Co měl ale nejradši, když si sevřela pěst a pěkně mu ji narvala do zadku. Sténal a lapal po dechu a ona z toho tekla. Když to nestačilo, nasadila si čuráka , chytla ho za boky a omrdala ho tak, jak to dělal on jí. Střídali si role, jak se jim zrovna zachtělo. Všechny tyhle hry prokládali milováním, kdy se dotýkaly a vnímali teplo toho druhého. Hladili se a nevychali jedinou část svých spojených těl. Ten den se ale Perseus rozhodl, že zboří další hranici. Takovou, která se zdála být zapovězena. Ten den, se chtěl nechat zbičovat.
Andromeda nevěděla, jak má s tímto přáním naložit. Bála se, zda jí to nebude vadit, bála se, že mu ublíží, bála se, že ji zastaví a ona se bude cítit trapně. Přes vše se ale rozhodla, že přání svého Persea splní. Už dávno předtím se bavili o tom, že Vánoce chtějí strávit nazí, ona v roli dominanta, on v roli jejího submisiva. Nikdy si v této roli nebyla úplně jistá. Perseus měl rád, když na něj byla sprostá a tvrdá, ale jí to nešlo nikdy jako jemu. Přesto tomu od rána dala, co se dalo. Skutečně chodila nahá. Trápila ho, jak jen uměla. Oblékla si korzet, ale kundičku nechala volně přístupnou. Vrtěla mu s ní před obličejem, občas ho nechala ochutnat. Ochutnávala i jeho. Kouřila ho, a když se mu to začalo líbit, schválně přestala. Sedala mu obličej, ale vždy jen na malou chvíli aby chtěl přidat. Strkala si před ním prsty do mokré kundičky a ty mu pak surově nacpala do úst a přikázala, aby vše slízal. Všechno to trápení prokládala potěšením, kdy mu strkala prsty do vypucovaného zadku a lízala mu nažhavenou dírku. Sténal jako čubka a Andromeda tekla čím dál více. Než se ohřála polévka k obědu, nasedla si na něj a lehce se a něm projela. Potom přišla chvíle splněného přání. Vzala do ruky kožené důtky a se zatajeným dechem ho poprvé udeřila. Perseus přijal ránu hrdě, tak jak mu bylo přirozené. S přerývavým dechem přidávala jednu ránu za druhou. Občas praštila přes zadek, ale skutečným cílem byla dírka. Ta se pomalu prokrvovala a červenala. Rány začaly nabírat na síle, stejně tak i šrámy, které začaly chytat sytou barvu. Při jedné takové ráně si ale Andromeda uvědomila něco, co ji vyděsilo. Ona žádnou hru nehrála. Skutečně bila svého muže. Při každé ráně se jí v hlavě objevila vzpomínka na to, kdy se musela v běžném životě podřídit, kdy se cítila utlačena, kdy musela poslechnout proti své vůli, objevila se každá křivda, jakou kdy pocítila. S každou další ranou křivda ztrácela na síle a objevovalo se uspokojení. Poslední rána a Andromeda zlomila důtky. Vyděšeně a se slzami v očích se prolomila, když viděla, co mu udělala. I přesto, že ji Perseus utěšoval, že mu neublížila, ona viděla jen ty rány, které způsobila svou horkokrevností a touhou vrátit všechny křivdy. Pevně ji objal a ujistil, že je vše pořádku a aby ji uklidnil, svěřil se, že se mu to líbilo a byl velmi vzrušený. Andromeda byla překvapená, protože se k této praktice vždy stavěl odmítavě a najednou tu stál a prosil, aby mu dala ještě a přidala na síle. Andromeda na to neměla. Potřebovala chvíli, aby vstřebala, co se stalo. Cítila se provinile a bála se, jak daleko může zajít a jak velkou sílu dokáže vyvinout, když ucítí velkou křivdu. Bála se, že dokáže svému muži skutečně ublížit. Perseus ale už dávno tyto pocity znal. Dávno věděl jaké to je, bát se, že ublíží až příliš. Tím Andromedu uklidnil a ona souhlasila, že to udělá znovu. Přišla chvíle, kdy proběhla klasická situace o štědrém dni. Pár se hezky oblékl, sedl ke štědrovečerní večeři tak, jako to v tu chvíli dělalo mnoho dalších, jejich večer tím ale zdaleka nekončil. Potěšili se navzájem dárky, které si pro sebe připravili. Na jeden dárek ale Perseus ještě stále čekal. Až se na něj Andromeda vrhne a dá mu co proto. Vezme si, co jí patří a bude na něj sprostá. Sklenička sektu vystřídala další a Andromeda se cítila pro tuto roli ještě silnější. K odhodlání se přidal ještě pocit ublíženosti, který způsobila hádka těsně před večeří. Aniž by si Andromeda cokoli plánovala, najednou ležel Perseus v jejich ložnici s pěstí zabořenou hluboko v zadku. Sténal a tvrdnul. Chtěl ale mnohem mnohem více. Andromeda se v tu chvíli proměnila v to, co si přál. Krutou, přísnou dominu, která si nebere servítky. Andromeda se nepoznávala, byla sprostá a hrubá. Dělala všechny ty věci, po kterých Perseus vždy toužil. Fackovala ho tak, až ho bolela tvář, ale nenechala se zlomit, bolestí, kterou viděla. Strkala mu pěst do zadku, lízala mu díru, sedala na obličej a dusila ho svojí mokrou kundou. V jednom naprosto neočekávaném momentu sáhla pro zbytek důtek a udeřila tak, jak jen dovedla. Perseus zatl zuby a výkřik spolkl. A přišla další a další rána. Byly ale mnohem silnější než odpoledne. On to tak ale chtěl a ona mu plnila přání. Bila ho, jak se jí zachtělo. Perseus všechno snášel s tvrdým čůrákem. Andromeda si vybila všechnu zlost, kterou v sobě držela. Údery prokládala dobře mířenými fackami. Dopředu už měla nachystaného čuráka, a když se jí zdálo, že už to stačí, a že má dost, vytáhla ho a narvala mu ho do zadku. Tak tvrdě, jak jen jeho prdel dokázala přijmout. Okamžitě si ho přitáhla za boky a začala přirážet. Perseus byl v sedmém nebi. Ta slastná bolest se mu rozlévala po roztouženém těle. Andromeda měla dost. Oba cítili, že už je načase, role vyměnit a vyvrcholení si užít v rolích, které jsou jim nejpřirozenější. Andromeda podřízená svému dominantnímu Perseovi. Andromeda mu nastavila svůj roztoužený análek a Perseus tak mohl konečně ucítit to hluboké teplo, které v ní celý den vřelo. Neostýchal se. Byl tvrdý a takový jako má dominant být. Profackoval jí, chytl pod krkem a dovolil jí nadechnout se až ve chvíli, kdy prosila a hmatala po kousku vzduchu. Den byl ale dlouhý a Andromeda už vysílená. Už dál nemohla a tak Perseus povolil a postříkal ji, tak jak si zasloužila. Perverzní štědrý den tak nabyl ke konci velké síly a byla splněna všechna přání a touhy. A potom všem se k sobě přitulili jako všechny obyčejné páry. Hladili se a vyznávali si lásku a pronesli přání, aby takové byly všechny štědré dny. Večer se úplně zabalili do deky a u pohádek si povídali o všem možném. I takovou podobu může mít láska.