Cesta vesmírem III.

Cesta vesmírem trvala už příliš dlouho. Od posledního přistání uplynulo hodně vody. Na Zemi to vypadalo, jako po nukleární válce. Všichni jen doufali, že posádka vesmírné lodi brzy dorazí s novým životem na Zem. Díky extraktu, jenž se podával všem ženám na Zemi, se podařilo zničit virus v jejich tělech. Bohužel však nezbyla ani jediná živá spermie, která by mohla oplodnit vajíčko. Život se absolutně zastavil. Děti rostly, ženy stárly a každý se modlil, aby pomoc přišla včas, ale nikdo nemohl s jistotou říci, jestli se podaří posádce lodi Noemi, Ester a Sáře přiletět na svou domovskou planetu včas, aby se povedlo oplodnění několika málo adeptek. V laboratořích se naštěstí podařilo vypěstovat několik odrůd stromů a pár desítek květin. Zachraňovalo se alespoň to, co se ještě zachránit dalo. Zákeřný virus ztrácel sílu a jeho mutace se v totálním pohřebišti přestávala rozvíjet. Antivirus, vyvinutý předními světovými profesorkami, ničil každou buňku mutace, která ohrozila a téměř zničila život na Zemi.

Celý svět se neustále snažil rozvíjet své výzkumy, rozmnožovat zeleň a pročišťovat vody. Jediné co se nikomu nepodařilo, bylo zachránění několika málo spermií ve spermobankách. I přesto jim pohled na novou rozkvetlou květinu dodával naději. Celou Zemí vládly ženy a stále více truchlily po mužích. Nevzdávaly se a nesnesly pomyšlení, že by jednoho dne zemřely a život na Zemi by se dočista zastavil. Vrátil se na úroveň, kdy se pracně pokoušel o své zrození. Čím dál častěji vzhlížely ke hvězdám a prosily o pomoc. Poslední zpráva od vesmírné posádky dorazila před více než půl druhým rokem. S nadějí všechny ženy na světě naslouchaly zprávě a jejich prvotní nadšení se měnilo ve zklamání. Zpráva zněla prostě a jasně: „Našli jsme planetu je tam život, květiny, stromy, moře. Bohužel lidská rasa, která tam žije se lidem jen podobá. Jejich oplodňování není totožné s naším! Jediné co jsme si tam odtud odvezli je několik květin, malých stromků a zelená tráva.“ S pláčem odcházely ženy na Zemi do svých domovů a věřily, že se podaří najít v nekonečném vesmíru další planetu, jenž bude lidskou rasou totožná se Zemí.

Sára, Noemi a Ester proplouvaly vesmírem a hledaly naději pro jejich Zem. Věrný android Frank neustále sledoval přístroje a kontroloval průběh letu. V podstatě byl tak samostatný, že všechny tři ženy neměly co na práci. A tak se stále častěji věnovaly svým sexuálním hrátkám a zdokonalovaly milování. Vymýšlely si stále nové a nové polohy, střídaly vibrátory a těšily se z častých orgasmů. Jediné co je trápilo byla představa, že se jim nepovede najít muže. Ale víra neznala mezí a tak stále doufaly.

Sára byla ze všech dívek nejvíce sexuálně aktivní a většinou to byla ona, kdo rozpoutával milostné hry. Stačilo jí k tomu opravdu jen málo. Četla si časopis, prohlížela si nahé muže na fotografiích, jenž byly pořízené ještě v dobách, kdy mužů bylo jako máku. Stále víc toužila poznat rozkoš, kterou jistě dokázal mužský Penis docílit. Vzrušila se při takovém přemýšlení natolik, že bez rozpaků zasunula svou ruku pod kalhotky a prsty přejela Poštěváček. Nevadilo jí, že Noemi si toho všimla. Naopak byla ráda, že jí někdo sleduje a dobře věděla, že se Noemi a Ester brzy přidá. Noemi to dlouho nevydržela. Při představě, jak se Sáře leskne Kundička a jak božsky chutná se Noemi zvedla z křesla a přistoupila k Sáře blíž.

„Svlékni si kalhotky Sáro.“ Doslova poručila Noemi a Ester zpozorněla. Bohužel dnes s nimi nemohla prožít rozkoš, sužovala jí menstruace, proto se vzdálila do své kabiny a ponechala je osudu.

Sára poslechla Noemi a rychle si svlékla své krajkové kalhotky, které už byly tak jako tak, celé promáčené. Noemi se sklonila a políbila její Lasturku. Ucítila tu nádhernou ženskou vůni a ochutnala lahodnou šťávičku vytékající z horké Dírky. „Musíš mi to udělat. Prosím.“ Zažadonila Sára a tiše vzdychla. Venušin pahorek již měla nabobtnalý jako rozinku a závěsky stydkých pysků nalité krví. Touha se jí zračila v očích a Noemi vycítila, že Sára bude mít orgasmus co nevidět. Laskala a hladila celou Kundičku, zasouvala prsty do rozžhavené Jeskyňky a pomalu se jí zmocňoval chtíč. „Noemi, taky Ti to chci dělat.“ Sára se svezla z křesla a položila své nahé tělo na zem. Noemi byla v blesku svlečená a znovu zabořila svá ústa do té měkké Boubelky. Sára měla její Lasturku na dosah svých rtů a na nic nečekala.

Prsty odhrnula záclonky pysků a obnažila Poštěváček, jenž čekal na první polibek. Jen se ho Sára dotkla, Noemi zapištěla: „Aach … ano…Hmmmm.“ Rozlehlo se kabinou a Sára přidala na intenzitě. Noemi v nestřeženém okamžiku rychle otevřela zásuvku a vyndala ten největší vibrátor, jaký tam měli. Sára neviděla, jak Noemi vibrátor vyndává, ale nemohla neslyšet ten vibrující zvuk. Těšila se, až jí Noemi vibrátor zasune do Dírky, jenomže Noemi si se Sárou pohrávala a napínala její touhu. Přiložila vibrátor k Poštěváčku a pomalu jím kroužila kolem celého klitorisu. Sára křičela chtíčem, touhou a rozkoší. „Tak už mi ho tam zaraz. Noemi nenech mě čekat!“ Zavzdychala a Noemi jí vyhověla. Kundička byla celá nažhavená pojmout tu obří náhražku. Absolutně rozevřená a čekající. Noemi zasunula špičku dovnitř. Centimetr po centimetru se dostávala hlouběji a Sára sténala stále víc hlasitěji. Nepřestávala však dráždit Noeminu Lasturku a po tvářích jí stékaly milostné šťávy řinoucí se z Dírky ven. Oběma dívkám se začínala vařit krev v těle. Sáře se střídavě stmívalo a rozjasňovalo před očima. Noemi s mechanickou pravidelností pumpovala vibrátorem sem a tam a její orgasmus, se při pohledu na Noeminu roztaženou elastickou Dírku blížil. Už se téměř procházela po pomyslné cestě duhových barevných rozkoší, když v tom se ozval bzučák nad jejich hlavami. Sára vyskočila, jako když do ní střelí a Noemi okamžitě zapomněla na rozkoš. „Planeta! Rychle za Frankem!“ Vykřikly obě naráz a kvapem se oblékly. Když doběhly do hlavní řídící kabiny, Ester už stála u Franka a sledovala monitory. „Holky, netěšte se zbytečně, ještě nemáme analýzu povrchu.“ Sára pobízela přístroje k činnosti a oči se jí ještě leskly slastí. „Tak co Franku, jak to vypadá?“ Zeptala se Noemi a zrychleně dýchala. „První výsledky přicházejí.“ Odpověděl Frank a začal číst :

„Atmosféra normální, povrch samá skála, písek a jen málo vodních ploch. Nevidím to nadějně, člověk tam asi nebude. Ale zkusit se to musí.“ Ester poslala Sáru a Noemi, aby připravily modul k odletu z mateřské lodi a znovu pročítala analýzu. „Nemyslím, že tam najdeme člověka, spíš to vypadá na dost neobydlenou planetu.“ Přemýšlela nahlas a Frank jí téměř dával za pravdu. „Jdu se připravit, až budeme na oběžné dráze, dej nám vědět a my poletíme planetu prozkoumat. „Už jsme na oběžné dráze.“ Řekl Frank a Ester měla pocit, že se usmál. I ona se zasmála své nepozornosti, ale Frankův úsměv jí ještě chvíli vrtal hlavou, než si řekla, že se jí to asi jen zdálo. Převlékla se a přidala se k Sáře a Noemi. Modul zavrčel a pomalu odlétal z lodi. Všechny tři dívky ani nedutaly, nechtěly předbíhat okolnostem a nechtěly být předčasně natěšené.

I když ve skrytu duše doufaly, že konečně našly to co hledají. Muže.

Sára se chystala na přistání a Noemi se pokoušela najít vhodné místo. Počítač jí vygeneroval správnou souřadnici a modul s hučením přistál. První vystoupila Ester a zhluboka se nadýchla. Kolem dokola nebylo nic, než jen samý kámen a hlína. „Hm, tak tohle asi nebude to pravé,“ povzdechla si. Sára s Noemi pobraly všechny věci z modulu a všechny tři se vydaly na průzkum. Šly dlouho, nohy je už bolely, ale stále se nevzdávaly naděje. Ester se posadila na zem a z kufříku vyndala láhev s pitím. Sára zašmátrala ve své tašce až konečně našla dalekohled. Pomalu se rozhlížela po pusté krajině, až najednou vykřikla: „Hele, tamhle je tráva a dokonce stromy?!“ To zvedlo Ester ze země. „Tak jdeme ne?“ Čím víc se přibližovaly k travnatému porostu, tím víc zrychlovaly svůj krok. Ester pojednou spatřila něco, jako střechu obydlí. Upozornila na to své kolegyně a vše začínalo vypadat růžověji. Dorazily k prvnímu domu. Střechu měl z nějakých větví, zdi byly postavené z hlíny a okna byly bez výplně.

První se odvážila promluvit Sára. „Je tady někdo?“ Zavolala do okna a kupodivu se ozvala odpověď: „Kdo jste?“ Ester se lekla, Noemi ustoupila o krok zpátky a jediná Sára se zmohla na odpověď. Z chalupy vyšla žena. Byla velice stará, ale byla stejná, jako lidé na Zemi. Pečlivě si je všechny prohlédla a potom je pozvala dál. V domě to vypadalo zcela normálně. Dřevěný stůl uprostřed místnosti, kolem něj několik židlí. V rohu stála postel, která byla také ze dřeva. Dívky se posadily ke stolu a ta stará žena jim podala sklenice. Nalila do nich nápoj, který velice lákavě voněl. Sára ochutnala jako první a vyzvala Noemi, aby učinila totéž. V krátkosti pak vyprávěly té ženě co se na Zemi přihodilo a jak se pokouší najít muže. Zjistili, že nedaleko odsud je vesnice, kde se mužů nachází víc než dost. Bohužel však nevěděli, jestli je to ta správná cesta k navození života na Zemi. Potřebovaly k tomu krevní vzorky. A tak se v podstatě naslepo vydaly k oné vesnici. Po cestě měly dobrou náladu, protože to začínalo vypadat, že jejich dlouhá pouť vesmírem se blíží ke konci. Vesnice nebyla zase až tak daleko, jak se na první pohled zdálo. Mezi domky pobíhalo několik dětí a Sára začala věřit v lepší časy a když spatřila muže, který seděl u ohně a cosi opékal, nebylo pochyb. Rychle se seznámily s místním obyvatelstvem a po dlouhém rozhovoru odebraly několik vzorků krve. Během hodiny už držely v ruce výsledky, které byly dokonalé a Noemi se rozplakala. „To není možné. Konečně jsme našly záchranu.“ Ester jí však musela uklidnit a zchladit její vzrušení: „Ještě nevíme, jestli někdo s námi poletí k nám na Zem.“ Noemi se tedy zvedla a odešla z chalupy ven na vzduch. Přistoupila k ohni a přes slzy si nevšimla opodál stojícího mladíka. Přišel blíž a promluvil na ní. Noemi si setřela slzy z tváří a očí a užasla. Mladík měl nádhernou postavu, svaly na něm jen hrály a široký úsměv jí povzbuzoval k veselí.

„Ahoj, Ty jsi Noemi viď?“ Promluvil první a Noemi se téměř roztřásla. Nevzpomínala si kdy naposledy slyšela tak sladký mužský hlas a to jí rozhodilo. „Pojď, ukážu Ti trochu naše okolí jestli chceš a jestli nejsi moc unavená.“ Noemi souhlasila a tak šli úzkou cestičkou směrem k lesu. Zastavili se až na palouku mezi stromy a Noemi si sedla. Andrey se posadil vedle ní a objal jí kolem ramen. Noemi se opět roztřásla a nedokázala to zastavit. Andrey, jakoby tušil, že se v ní doslova vaří krev vzrušením přitiskl své rty na její. To už Noemi nevydržela, odtrhla se a tiše promluvila: „Nesmíš mi to mít za zlé, ale já nevím jak se miluje s mužem. Nikdy jsem to neděla, znám to jen z časopisů.“ Trochu se styděla a kouzelně se červenala. „To nic, já Ti přece neublížím, nech se vézt a uvidíš že je to krásné.“ Jeho ruka zaplula pod tričko a nahmatala malá oblá ňadra. Noemi zasténala. Byly to jiné doteky než od Sáry nebo Ester, byly tak vzrušující a něžné a přitom drsné a pálící. To touha jí spalovala, chtíč který opanoval její tělo i mozek a ani nevěděla jak Andrey dokázal, tak rychle jí svléci.

Oba leželi nazí v trávě a jejich těla se dotýkala. Polibky nebraly konce, Noemi svými prsty osahávala každičký sval na tom mužném těle a nemohla se dočkat až se jí naskytne příležitost dosáhnout na Penis. Ten byl čím dál tvrdší a dosahoval neuvěřitelných rozměrů. Andrey se položil na záda, jakoby tušil co Noemi nejvíc zajímá. Chtěl jí nechat, aby si pohrála s jeho s tělem a Noemi to pochopila. Její oči spočinuly na ztopořeném Pyji a nemohla je odtrhnout. Snad se i trochu bála dotknout, ale zvědavost byla větší než strach. Její prsty obemkly tu nádheru a ona cítila jak v Penisu tepe krev, jak je živý a jak je krásný. Kundička se jí stáhla chtíčem a v Poštěváčku to pulzovalo. Nasměrovala Penis přímo do Dírky a pomalu usedla. Tu rozkoš nikdy nezapomene. Byla okamžitě rozhodnutá. Nadzvedávala zadeček a napichovala se. Najednou se chovala, jakoby milování s mužem dělala každý den. Andrey třel její bradavky, které ztvrdly jako oříšky, laškoval s Poštěváčkem a Noemi křičela blahem: „Vííc, chci ještě víc, hmmm…..ano to je ono…Aaaa…“ Nedopověděla větu. Orgasmus jí vzal řeč. Ve všech nervech cítila tu slast a nechtěla se jí vzdát. Třásla se rozkoší a v hrdle jí vyschlo. Andrey přetočil Noemi na záda a bez přemýšlení zarazil svůj chtivý Úd do rozevřené a hladové Jeskyňky až to s Noemi škublo. Nadzvedla nohy a položila kotníky na jeho ramena, aby Penis mohl co možná nejhlouběji do tunýlku slasti. Cítila ho ve svém břiše, chloupky na těle se jí ježily a jeden orgasmus střídal druhý. Andrey už nevydržel to svírání Pyje a musel kapitulovat. Celou Boubelku naplnil až po okraj svým bělostným horkým a tolik žádoucím potokem spermií.

Noemi pomalu přicházela k sobě. Barvy se vracely do reálu, horko ustupovalo a nádherný pocit zůstával v každé buňce jejího těla. Ještě dlouho se mazlili, dotýkali se a líbali dokud nepřišel soumrak. „Já s Tebou poletím na Zem.“ Prohlásil Andrey po cestě a Noemi byla víc než šťastná. Vrátili se do vesnice, kde už bylo vše připraveno k odletu. Asi deset mužů opouštělo vesnici společně s Noemi, Ester, Sárou a nechyběl ani Andrey, který si Noemi držel za ruku, jakoby se bál, že mu jí někdo sebere. Postupně se všichni dopravili do mateřské lodi a Sára dala povel k odletu.