Nechť Filípek v klidu spinká - díl 1

Lucinka se cítí opravdu pod psa. Právě dohovořila se svým manželem, který ji smutným hlasem sdělil tu velmi skličující zprávu, že jeho matka a Lucčina tchýně je na tom po zdravotní stránce velmi špatně a že slova o tom, že její život visí na vlásku, nejsou daleko od pravdy. Je sice pravdou, že Libuščin zdravotní stav byl vážný delší dobu, to však nemění nic na pocitu zdrcení, který Lucii přepadl hned, jak položila telefon, respektive s ním v návalu beznaděje mrskla o stůl. Začíná usedavě plakat, po tvářích a líčkách ji tečou slzy a Lucinka se najednou na tom širém Světě cítí zcela osamocena. Chápe, že její muž musí nyní zůstat v nemocnici a být přítomen pro případ, že by bylo opravdu nejhůř. Slíbil ji však, že do dvou hodin se k ní zajisté vrátí a svoji matku zanechá v péči lékařů a v rukou osudu. Leží na gauči, choulí se a svou stresem a steskem trýzněnou hlavu si podepírá o polštář. Má totiž svoji tchýni neskrývaně ráda. Sama totiž své rodiče pozbyla ještě v dětství při požáru. Se svoji tchýní si padli do oka hned a při prvním setkání také poznala, že Libuška je skutečná dáma, která nemá potřebu se jakkoli plést do života svému synovi, ani jeho ženě, ale je více rodinným přítelem, než matkou a tchýní v negativním slova smyslu. O to víc ji daná situace drtí. Velmi lituje toho, že ji byl dopřán tak krátký čas k tomu, aby svou tchýni poznala ještě o něco více. Je tomu totiž 5 let, co poznala svého budoucího muže a po třech letech chození ho pojala za svého muže a po dalších osmnácti měsících povila syna Filipa, který své babičce udělal nevýslovnou radost. Bohužel ale ve stejné době se začal rapidně zhoršovat Libuščin zdravotní stav, její nemoc se bohužel začala rozvíjet rychleji, než dřív. Když se Lucka trošku uklidnila, jde se podívat nahoru do ložnice, kde spinká malý Filípek. Je tak sladký, když jeho zrzavé vlásky budí dojem, jakoby skoro hořely. Spinká naprosto klidně. Lucie se může alespoň na chvíli usmát, její syn je v naprostém pořádku, to kvůli němu zůstala doma, ačkoli původně plánovala, že pojede do nemocnice také i s Filípkem. Její muž jí to ale vymluvil, nechtěl ji totiž vystavovat stresu, který ji však nakonec stejně dohnal. Rozhodla se, že si dopřeje rychlou sprchu, než se Filípek vzbudí, odchází tedy do koupelny, svléká se a chystá se zatočit s kohoutkem, aby si nastavila teplotu vody, když v tom náhle zvonek. Lucie se podiví, nikoho totiž nečeká a tak si trošku neochotně a ležérně obléká župan a jde otevřít. Za dveřmi stojí malá bruneta, kterou Lucie poznává, ta se jí přesto představuje. "Dobrý den, omlouvám se, že vás vyrušuji, já jsem Tarantíková, sekretářka vašeho muže, mohla bych s ním mluvit, nesu mu nějaké vyžádané dokumenty," mluví rázným, přesto příjemným hlasem. "Pojďte dál, já vás znám, manžel mi vás jednou ukazoval ve městě, bohužel jsme tehdy jeli autem, takže nás nemohl představit. On musel náhle do nemocnice za maminkou," zve Lucie sekretářku dál. "Proboha a je to s maminkou vážné?" zajímá se sekretářka. "Bohužel ano, naděje je mizivá, doktoři nás upozornili, že se blíží ke konci své cesty," snaží se doříct větu Lucie, ale daří se jí to s ohromnou námahou, neboť ji opět přemáhá pláč. "To je mi strašně líto, nemám tedy přijít jindy, zas tolik to nespěchá, jen bych vám tu nechala ty dokumenty a s panem šéfem se domluvím v práci," nabízí sekretářka, zároveň však poznává, že Lucie je na rozsypání a nějakou společnost potřebuje jako sůl. Ta má stejný dojem. "Ne, ne pojďte dál prosím, alespoň přijdu na jiné myšlenky a my se konečně poznáme osobně. Mohu vám udělat kávu?" nabízí se Lucinka. "Kávu si dám ráda a mimochodem, jmenuji se Denisa, co kdybychom jsme si tykali, počítám, že budeme přibližně stejně staré." "Jo, to by bylo fajn, já jsem Lucie, posaďte se, já udělám tu kávu."

Sedí vedle sebe v obýváku na gauči a Lucie poté, co převzala dokumenty pro manžela a uvařila sobě i Denise kávu trošku vzpomíná na svoji tchýni, přičemž se neubrání slzám. Denisa ji připadá velmi sympatická, rozumí si inteligenčně a pocitově. Možná by z nás mohli být i kamarádky, pomyslí si, ačkoli se na chvíli neubrání myšlence týkajícího se klasického klišé, že šéfové často obcují se svými sekretářkami. Lucinka si tedy Denisu prohlíží důkladně. A že je co prohlížet, Denisa je totiž překrásná a svůdná žena. Lucie si náhle uvědomí, že těch podobností je u nich o něco více. Podobná, menší postava, spíše menší prsa, ba i styl oblékání je dost podobný, jen oči se liší. Denisa má oči hnědé, zatímco Lucinčiny očka lehce pomrkávají po zelené. Přece, kdyby mi chtěl zahýbat, vybere si jiný typ, přemýšlí Lucie, zatímco hledí upřeně Denise do očí. Ta je z toho malinko nesvá, je totiž lesbicky orientována a už během pití kávy si uvědomila, že se jí Lucie moc líbí a přitahuje ji, takže zatímco si Lucie neochotně představuje možnost milování Denisi s jejím manželem, Denisa si naopak až příliš ochotně představuje lesbické hrátky s Lucinkou. Lucie si najednou uvědomí, že župan je to jediné, co na sobě má, dokonce i podprsenka s kalhotkami leží na zemi v koupelně. Nabírá dech, aby se Denise omluvila a mohla se jít obléknout, ale Denisa ji předběhne. "Vy máte vlastně syna, Filipa, že?" "Ano, je to naše zlatíčko, spinká nahoře. Chceš ho vidět?" Denisa jen zvědavě kývne a tak se obě zvedají, přičemž se uvolní uzel a Lucinčin jediný oděv se na malou chvíli rozevře. Denisa si Lucii instinktivně měří. Shledává, že její prsa jsou přece jen o malý kousek větší, než její, také bradavky má o něco výraznější. Pomalu míří pohledem níž, po tetováním zkrášleném bříšku, nicméně k tíženému cíli nedohlédne, jelikož si Lucie uvědomí situaci a s ruměncem na tváři se zahaluje. "Omlouvám se, chtěla jsem se vysprchovat předtím, než jsi přišla. Ukážu ti Filípka a pak se půjdu upravit," nezakrývá svůj stud. "Ale jdi ty, to jsi takový stydlín? A navíc, za takový kozičky se přece stydět nemusíš," usměje se Denisa a neodpustí si lehké poplácání Lucinčiny pravé půlky. Ta opět zrudne. "Tak tohle je Filípek," představuje šeptem, ale o to ještě s větší pýchou svého syna. "Týýýý jóóóó, vždyť jemu normálně hoří vlasy," směje se potichu, přesto s maximálním údivem Denisa. Chvíli ho obě láskyplně pozorují.

"Tak se ještě posad a já se jdu trošku upravit," Lucinka míří do koupelny, sundává si župan a hází ho na věšák, který ale s velikým rachotem padá. Denisa vstává a běží do koupelny. "Lucinko, jsi v pořádku proboha?" "No to víš, že jsem v pořádku, to spadl jenom stojan na prádlo," usmívá se na Denisku a stojí před ní celá nahá. Tentokrát si ale uvědomuje, že ji něco láká, aby se už před ní nezahalovala, chce, aby si ji Deniska prohlédla celou. A Denisa tak činí. Prsa už viděla prve, tetované bříško také, nyní se tak může směle zaměřit na její pičku, nad kterou se táhne jen lehce zarostlá čárka s chomáčku chloupků a především je na ní krásně vidět, jak se Lucinka začíná třpytit vzrušením. Denisa se nemůže vynadívat a přistupuje k Lucii. Ta však znejistí. "Snad ten pád stojanu nevzbudil Filípka?" obává se. "Já se tam jdu podívat, ty zatím našteluj správnou teplotu vody, vysprchujeme se spolu zlato," Denisa ani nečeká na odpověď a míří nahoru. "Spinká, jako andílek," vrací se spokojeně se tvářící Denisa a okamžitě přebírá iniciativu, začne se totiž sama svlékat. "Když já jsem s holkou ještě nikdy…," bere zpátečku Lucinka. "Neboj, zlatíčko, já si tě nejdřív pěkně osprchuju, určitě jsi hodně špinavá, no jo třeba tady jsi ale hodně špinavá, no podívej se sama," přistoupí k Lucii zezadu a pevně ji chytne za ňadra a začne ji mačkat a dráždit bradavky. Postupně střídá dvojice prstů, kterými svírá její již ztopořené lentilky. Také mění důraz a sílu doteku. Jednou zlehka laská, podruhé silně štípe. Lucinka se přestává bránit, také výčitky hází za hlavu. Uvědomuje si, že se se svým miláčkem o téhle variantě sexu bavila, s tím že vždycky měla chuť okusit chuť a vůni ženského klínu a lízacího milování. Hřeje ji u srdce, že její manžel se vyjádřil v tom smyslu, že by ji tuto zkušenost nikterak nevyčítal. Proč si tedy nedopřát v tento tak nešťastný den trochu holčicí něhy a lásky?

Obě stojí ve sprše pod tekoucí vodou a vzájemně se myjí, objímají se, laskají se a dráždí. Deniska je aktivnější, s Lucinkou si krásně pohrává a ta si to náramně užívá. Prožívá přesně takové pocity, o kterých snila při masturbaci a při občasném pozorování lesbického porna. Denisčin jazýček je mrštný, jako chřestýšův ocásek. Olíbává Lucinčin krk a záda z takovou pečlivostí, že Lucinka je už teď ve stavu naprosté a nepředstavitelné blaženosti a to se zatím děvčata vyhýbají svým nejvzrušivějším místům, což ale nebude platit dlouho. "Chci tě lízat lásko," zní Denisčino jasné přání. Lucinka si lehá na zem a široce roztahuje nohy, její mušlička svůdně voní, je jako čerstvě z moře vytažená. Deniska ji ochutnává, olizuje ji svým chřestýším jazýčkem, který kmitá s takovou sílou, že na Lucinku jdou brzy mrákoty a netrvá dlouho a její první lesbický orgasmus je na Světě. A orgasmus je to jedním slovem mocný, její kundička sebou viditelně cuká a škube, až se Lucinka musí svíjet také. Její nožky se přitom blaženém prožitku krásně choulí do pěstiček. Lucinka snad ani nečekala takovou míru slasti, nicméně si toto počínání užívá s absolutní odevzdaností. Alespoň na chvíli je pryč ten veškerý stres, stesk, strach, to utrpení lidských osudů a veškerá ta zloba nad neschopností a nemožností vzepřít se boží vůli. "A teď vylížu já tebe," hodlá Lucinka obdarovat svého hosta stejnou protislužbou. "Bože, ty tak krásně voníš," zaculí se Lucinka, zatímco si prohlíží hříšné tělíčko sekretářky svého muže. Vzápětí začne se stejnou odhodlaností, jaké se jí prve dostalo, jazýčkem zpracovávat ztopořený klitoris své nové kamarádky. Ta už je rovněž vtažena do kouzelného ráje, kde není bolesti, ani strasti, ale kde je vše krásně zalito nekonečnou a nekončící slastí plovoucí na vlnách rozkoše. Lucinka nepotřebuje dlouhou dobu na to, aby se naučila všechny ty triky, fígle a kouzla, jak dovést svoji souložnici k tížené vše zlé zavrhující mete. Trvá to jen několik málo minut a Denisčina lasturka se ocitá ve stejných křečích, jako před chvíli pička Lucinčina. Obě se k sobě choulí, tulí se a mazlí se, líbajíc se na všech možných místech. "Asi bychom měli přejít do obýváku, kdyby se náhodou Filípek vzbudil," upozorňuje Lucie. "Neboj, miláčku, za chvíli půjdeme, ale chci si tě vzít ještě takhle," opáčí Deniska a počíná se svojí kundou třít o kundu své milenky. Ta pohyby své nové přítelkyně bez skrupulí opětuje. Dívky se o sebe třou, krásně pičkou na pičku, jejich šťávičky se vzájemně mísí, také jejich vůně se vzájemně propojují a vytváří tak vůni další, vůni společnou, která je opojnější, než ta nejtvrdší droga na celém Světě. Uteče jen pár vteřin a ony vybuchují ve společném a vzájemném orgasmu, který je strhává hlouběji, než jim může nabídnout Mariánský příkop a zároveň výše, než jim nabízí majestátná výška Mount Everestu. To jen příroda zná, jak vykouzlit takový zázrak, že dvě osoby, které se ještě před několika minuty prakticky neznali, si jsou mávnutím kouzelného proutku a v okamžení tak propojené a nerozlučně blízko. Obě se vzájemně hladí, laskají, utišují a vzájemně se prohlíží, masturbujíc při tom. Posléze se vzájemně utřou a obnažené jdou zkontrolovat poklidnost spánku nic netušícího Filipa. Jeho mysl si pohodlně plove na vlně brokátové nevinnosti dětského snu. Není třeba ho jakkoli vytrhávat ze sladkého spánku. Lucie s Denisou si mohou dopřát ještě něco hrátek. "Chtěla bych tě oprcat svým pérem, Lucinko," přiznává se Denisa ke svému přání. "A copak ty máš nějakého ptáka," podiví se Lucinka. Sekretářka nemešká, sahá do kabelky a vyndává poměrně veliké dildo s připínacími popruhy. "Ty vole, chceš mě roztrhnout," nebrání se Lucie údivu. "Neboj, broučku, však já si tě předtím řádně rozlížu a při nejhorším mám i krásně hřejivý gel, podívej," ukazuje tubu s lubrikantem. "Tak jo," Lucinka si lehá na záda a roztahuje nohy, čímž pobízí Denisku k lízací přípravě k domluvenému aktu. Chřestýší jazyk je stále při chuti a neubral ani na čilosti a hbitosti. Lucinčina pinda je rázem opět v jednom ohni. "Jo, lízej, lízej mi tu mokrou píču," prosí svého hosta. Prosit není třeba. Lucinka je během chvilky připravena na průnik. Deniska si tedy připíná svůj nabiják a už přejíždí špičkou umělého těšitele po přetékající studánce, kterou má spanilá a líbezná Lucinka mezi stehny, stejně tak vlhké jakou ji měla Lilith, skutečná první žena, která se však vzepřela Adamovi, jelikož nechtěla ležet pod ním. Není nic lehčího, než vniknout do chtíčem rozpálené a v touze plameny šlehající kundy, jež právě zdobí Lucčino mezinoží. Denisa bortí svými přírazy veškeré rozpaky a hranice, které by se mohli vklínit do jejich mysli. Vzájemná touha a chtíč je pohlcuje do svých zvrhlých plamenů instinktivního souznění vtisknutou do ženského já sídlící v každé dámě. Lucinčina píča přijímá umělého spasitele, jako součást Denisčina klínu. Toužebně si pomlaskává a prosí tak o další a další vniknutí. Denisa bez okolků přiráží, není to muž, nemusí se bát předčasné ejakulace, či ztráty erekce. "Budu do tebe bušit tak dlouho, jak budeš potřebovat, ty zvrhlá kurvičko," dává najevo vilným pohledem těšitelka. Hostitelka si rajtování užívá plnými doušky, respektive hlty, kterými vtahuje prodlouženou část Denisčina libida do své promočené moci. Obývákem se line ta omamná vůně dvojmocné propojenosti, ta vůně, která proniká chřípím tak samovolně a smyslně, jako Denisa vniká do Lucky, která se už opět ocitá v chvějivém záchvatu orgasmického spočinutí v objetí slastné planety.

Lucinka má plné ruce práce, aby chytila spoj na cestu zpět do reality. "No teda, takhle mě omrdat," kroutí hlavou a přitom se culí na Denisu. "A teď ošukám já tebe…" "A co kdybych ji ošukal já?" obě dívky se otočí a ve dveřích stojí Denisčin šéf a Lucinčin manžel. "Lukáši, ty už jsi doma?"