Lucka z vedlejšího kanclu

Jsou to asi dva měsíce, co jsem nastoupil do nového zaměstnání. Ono vlastně není úplně nové. Nabídli mi místo ve
firmě, kam jsem jako student chodíval na praxe a letní brigády. Když jsem dodělal školu, měl jsem veliké
ambice, nastoupil jsem k velké mezinárodní firmě a ani mě nenapadlo, že bych se do těchto betonových chodeb
ještě někdy podíval. Realita byla ale tvrdá a postupem času jsem zjišťoval, že to není to, co bych chtěl. Ale
to je jiná historie.

V sousední kanceláři sedí 5 lidiček. Různý věk, různý přístup k životu, různé koníčky, člověka až překvapí, jak
si ta parta rozumí. Přes zeď jsou často slyšet různé zábavné historky následované výbuchy smíchu, přátelské
pošťuchování ale i hádky, doslova na krev, po kterých jako by se nic neřeklo, uvolní napětí a baví se vesele
dál. Jeden z těch pěti človíčků je taková šedá myška. Holka, starší možná tak o pět roků než já, klidné povahy,
nenápadného vzhledu a s milým upřímným úsměvem. Rozhodně není ta, kdo by rozpoutávala salvy smíchu, ale
legraci nikdy nezkazí. Má světle hnědé vlasy do půlky zad, žádná zářivá barva, lesknou se ale už na dálku. Její
pleť je asi přirozeně snědá, možná tráví čas venku, nevím, nikdy o sobě nemluví. Smaragdově zelené oči,
nevýrazné rty, delší krk a menší uši dotvářejí její nenápadně příjemné vzezření. Postavu také nemá jako
modelka. Má sice celkem pěkné dvojky a poměrně pevné bříško, celkový dojem ale narušuje její zadeček. Asi je to
osud všech úřednic, které nesportují a neholdují extrémně zdravé výživě. Pod pasem jí začíná obrovská široká
vlna, půlky se jí při každém kroku vlní, možná až přelívají, ale přecházejí zpět v docela normální nožky.

Byl pátek. Většina kolegů to ve dvě hodiny zabalila a vyrazili si užívat víkend. U nás v kanceláři jsme byli už
jen dva, většina kolegů od vedle už se také rozloučila. Seděl jsem u stolu, dodělával poslední tabulku a
přemýšlel jsem, jestli ještě stihnu projet Prahu před špičkou. Kolega už vypínal počítač a balil si tašku.
Tento tradiční páteční obřad nám narušilo zaklepání na dveře a v nich stála Lucka. Obrátila se na kolegu:
"Martine, já jsem z toho úplně špatná, nejde mi to uložit a já nevím, kde mám chybu. Podíváš se mi na to?".
"Promiň, Lucko, dnes opravdu nemůžu, jedeme na chatu, ale tady mladej ti s tím určitě pomůže" a ukázal na mě. S
těmito slovy se zvedl, popřál nám hezký víkend a zmizel v síti chodeb. Lucka se na mě tázavě podívala a já
nemohl odmítnout. Vzala si Martinovu židli, přisedla si k mému stolu a začala mi popisovat, kde uvázlo její
snažení. Ach ta vůně, copak to má asi za parfém, pomyslel jsem si. Nikdy předtím, jsem si nevšiml, jak voní.
Dobrý patnáct minut jsme procházeli krok po kroku její projekt a hledali problém. Nevím, jak se mi to stalo,
ale moje myšlenky se až moc často odkláněly od práce k tomu, že se mi její křivky vlastně líbí. Stejně jasně
jsem si uvědomoval, že pod tíhou těchto myšlenek mi začíná být poněkud těsno.

"Už to vidím, tady je problém", zvolala najednou Lucka a za 20 vteřin měla hotovo. Jak se zvedala od stolu, asi
pod tíhou té emoce, položila mi ruku na rameno, usmála se a řekla: "Ještě že tě tady máme, sama bych na to
nepřišla". Všechno se to ale zvrtlo ve zlomku následující vteřiny. Při zvedání se na mě usmály její kozičky a
já na okamžik uhnul pohledem k této pastvě pro oči. Co čert nechtěl, Lucka si samozřejmě mého pohledu všimla, na
tváři se jí objevil vyčítavý výraz. V tom okamžiku už měla v zorném poli i můj stan dosud stíněný deskou stolu.
Výraz ve tváři se jí změnil, kousla se do spodního rtu a asi sama nevěděla jak z této situace ven. Sám jsem se
cítil úplně maličkatý, horkost a studený pot polili moje tělo a udělal jsem něco, bych do sebe byl býval nikdy
neřekl. Vyskočil jsem a dal Lucce pusu na tvář. Ta jakoby to čekala, chytila mě kolem pasu, hluboce se nadechla
a naše rty se se setkali. Ani jeden z nás nevěděl, co se vlastně stalo, Lucka měla ale jasno v tom, co ji tlačí na pupíku. Její tázavý pohled jsem uspokojil tím, že jsem se předklonil a začal ji líbat na ucho a krk. V rytmu
polibků se začala pohupovat v bocích a tím tak hezky hladila moji chloubu. Hladil jsem ji u toho ve vlasech, po
zádech a po zadečku, oplácela mi to pevným stiskem v pase a slastným vrněním.

Opřela mě o stůl, zručným rychlým pohybem mi rozepla pásek a kalhoty. Šibalsky se usmála, zvlhčila si špičkou
jazyka rty a klekla si přede mě. Párkrát mi rukou přejela po trenkách, ohmatala si, to co, k čemu si klekla.
Stáhla mi trenky tak, že jsem tam měl na okamžik kyvadlo. Ale byl to krátký okamžik, protože vzápětí už jsem
měl její ruku pevně obemknutou kolem kořene a jazykem mi zkoumala uzdičku na naběhlém žaludu. Vzala si ho mezi
rty a dopřála mi nádherně vášnivé chvilky. Hladil jsem ji ve vlasech, ale věděl jsem, že ji chci. Vzal jsem ji
pod ramena, posadil na hranu stolu, přes halenku jsem jí začal hladit prsa. Začala zhluboka dýchat. Stáhla si
halenku, rozepnula podprsenku a s neuvěřitelně hříšným výrazem si pomaličku spouštěla košíčky. Vykoukli na mě
nádherná prsa. Dvorce jen o malinko růžovější než zbytek její pokožky, bradavky jak malé hrášky hrdě mířili k
nebi. Zaklekl jsem a začal jedno kůzlátko líbat a druhé masírovat. Bylo vidět, že se jí to líbí. I během těchto
vášnivých chvilek jsem si vychutnával její nádhernou vůni. Trošku se mi vzpříčila, vzala můj spodní ret mezi
svoje, na okamžik se napřímila u stolu a jediným pohybem si stáhla legíny i s kalhotkami. Přede mnou stála
nádherná žena, klín vyholený do úhledné čárky, lasturka se leskla vlhkostí. Zaklekl jsem pro změnu já. Opatrně
jsem jí jazykem projel kolem lasturky, políbil ji na poštěváčku, zavlnila se blahem, špičkou jazyku jsem
pokračoval dolů, na okamžik jsem jej zabořil celou délkou mezi její pysky. V tom okamžiku mě zatáhla za ramena
a tiše vzdechla: "chci ho tam" a nastavila mi svoji růžovou šťavnatou mušličku. Zajel do ní jak po másle, měla
ji tak krásně uzoučkou! Začala hluboce dýchat, oči přimhouřené a opět spodní ret mezi zuby. Její nehty mi přes
košili drásali záda, její chuť a vůně mě tak strašně vzrušovali, že jsem věděl, že už to dlouho nevydržím.
"Lucko, už to bude", hlesl jsem a chystal jsem se ho vytáhnout. Chytla mě za zadek a přirazila si ho ještě
hloub. V tom okamžiku už nebylo zpět a do její mušličky pronikly tři obrovské dávky semene. Usmála se a
přitulila se na mou hruď. Po pár chvilkách společného dýchání se na mě podívala takovým zvláštním způsobem. Z očí jako by vyzařovala věta: "Proboha, co jsem to udělala". Chtěl jsem něco říct, vyčítal jsem si zároveň to, že se to stalo a zároveň to, že jsem byl tak rychle. "Lucko,…“ nestačil jsem nic říct, její ukazováček zakryl moje rty. Rychle se beze slova oblékla a doslova odběhla do své kanceláře. Ani ne za minutu jsem slyšel, jak zamyká a odchází. Oblékl jsem si kalhoty, rozvalil se do křesla a snažil jsem se rozdýchat co se to vlastně stalo.

Co bude teď dál? Můžu jít v pondělí do práce?