Když Paní venčí…

To, že ho Paní pozvala na foot fetish party Pavla samozřejmě potěšilo, pro ženské nožky, natož nožky své Paní, měl slabost. Na druhou stranu nemohl pustit z hlavy to, že mu Paní Vé řekla, že tam nepůjdou sami dva, ale že sebou bere i svého druhého suba. Ani na vteřinu ho nenapadlo, že by nabídku Paní odmítl, třebaže mu to volbu dala, ale byl z toho samozřejmě nesvůj. Možná v tom byl hluboko skrývaný pocit majetnictví, že se nechtěl o svou Paní, resp. o její pozornost dělit s nikým dalším, spíš si ale musel přiznat, že hlavní roli hraje jeho vnitřní nejistota a nedostatek sebedůvěry. Trochu mu to rozpoložení kazilo náladu a vyvolávalo v něm obavy, ve výsledku mnohem větší, než to, co se bude odehrávat na oné party. Což bylo s ohledem na jeho introvertní povahu, jež měla na hony daleko k jakékoliv extrovertnosti, s podivem.

Paní Vé určila, že se jejich trojice sejde v kavárně ještě před akcí, aby se všichni poznali, domluvili na průběhu a pak již neztráceli čas. Pavel to pokládal za rozumné, přesto, jak se k místu blížil, byla v něm malá dušička a přemýšlel, jestli se nepřecenil. V okamžiku, kdy ale vzdal za dveře a vstoupil dovnitř, nebylo cesty zpět. Natolik jsem v sobě hrdosti. Jen vstoupil dovnitř, spatřil Paní Vé, jak sedí u stolu s dalším mužem, od pohledu přibližně stejného věku. Jelikož seděla tváří ke vchodu, uviděla ho takřka okamžitě, stejně jako on ji a zamávala na něj. Nejpozději teď už tedy nebylo cesty zpět.

Ačkoliv měl Pavel najednou pocit, že má nohy zalité v betonu, přece jen přistoupil ke stolu a pozdravil se s dvojicí. Paní Vé políbil, jak se patří, a popřál ji krásný den, kolegovi podal ruku. Musel uznat, že jeho stisk je příjemný, stejně jako vzhled a první dojem. Usedl k nim a stejně jako oni si objednal tonic a kávu. Paní Vé je navzájem seznámila, kolega se jmenoval Honza, a poté jim předestřela svou představu o průběhu celého večera. Nebylo o čem diskutovat, s čím polemizovat. Program byl více než jednoduchý, bavit se a užít si společně pěkný večer. A k tomu bylo potřeba, aby byli dva, jak jim Paní Vé s pobavením sdělila. Má přece dvě nohy, takže ani jeden z nich nebude zahálet a ona si jejich péči a pozornost náležitě užije. A oni dva jistě také. Paní si při těch slovech začala významně hrát se svým řetízkem, obepínajícím její krk, na němž visely dva klíčky. Dva podobné, přesto různé klíčky. Pavel i Honza se na sebe podvědomě podívali a ve svých očích vzájemně četli pochopení. Oba jsou na tom stejně, oba jsou oddaní své Paní.

Ačkoliv se toho Pavel zprvu bál, i díky pomoci Paní Vé brzy našli společnou řeč a čas v kavárně jim v rozhovoru příjemně utekl, než přišla chvíle, k odchodu na místo večírku. Poté, co zaplatili, Pavel z nich se zvedl, aby podal Paní Vé kabát, zatímco Honza se chopil poměrně velké tašky, které si předtím Pavel. Paní Vé za pomoc s oblékáním s úsměvem poděkovala a přitom, jako mimoděk, sáhla Pavlovi do rozkroku.

„Jsem ráda, že je všechno v pořádku,“ řekla spokojeně, poté, co nahmatala uzamčený pás cudnosti, zatímco on se vyděšeně podíval nejprve na ni, poté kolem sebe. Ale nezdálo se, že si někdo něčeho všiml.

Tato situace předeslala, že se Paní Vé rozhodla začít připravovat atmosféru. Během cesty metrem se usadila tak, aby každého z nich měla po boku. To jí dalo možnost se průběžně každého z nich dotýkat a dráždit jak jejich frustrované libido, tak i nervy z toho, že si někdo z okolních spolucestujících všimne jejího počínání a dovtípí se. Čím víc se oni dva styděli, tím víc se bavila Paní Vé. I cesta metrem jim tak rychle utekla.

Konečně byli na místě. Pavel šel první a přidržel Paní Vé i Honzovi, obtěžkanému taškou, dveře. Uvnitř už se pohybovalo docela dost lidí. Pavel si je po očku prohlížel a přemýšlel, co bude dnešní večer obnášet. Zatím to vypadalo na velmi různorodou společnost. Část lidí byla oblečena zcela civilně, jiní využili příležitosti a oblékli se do oblíbených fetish oblečků. Honza i Pavel následovali Paní Vé, jejich první kroky mířily do šatny. Tady Pavel poznal, co nese Honza v tašce. Zatím oni dva dostali pokyn obléct si nějaké pohodlné černé kalhoty a košili stejné barvy, Paní Vé si vzala věci na převlečení s sebou. Na chvíli je nechala o samotě a za několik okamžiků se vrátila oblečena ve slušivých černých šatech zdobených červenými kvítky, tak akorát dlouhých, aby si mohli ve vší počestnosti vychutnat její nohy, které nyní zdobily nejen fantazii podněcující síťované punčošky. Rozhlédla se a rukou, oblečenou v elegantní černé krajkové rukavičce, ukázala Pavlovi, aby jí přinesl židli. Když tak učinil, Paní Vé si spokojeně sedla a natáhla své nohy před ně.

„No a teď mě přezujte,“ udělila Pavlovi s Honzou další úkol a ukázala směrem k tašce.

Honza byl blíž, vydal se tedy k tašce a vyndal z nich nádherné rudé lodičky na poměrně vysokém podpatku. Přinesl je k nim a pak oba, Honza i Pavel, poklekli u nohou Paní V. Každý k jedné nožce, nejprve ji políbili a pak každý tu „svou“ vyzuli z pohodlných tenisek, které měla Paní Vé prozatím obuty. Bylo zřejmé, že tuhle činnost mají oba naprosto zautomatizovanou. Než začali Paní Vé obouvat lodičky, oba nožku ještě políbili, s citem a vroucně. Až poté obuli Paní boty, které si na večírek vybrala.

Když byla obuta, Paní Vé oba dva pohladila po tváři a vtiskla jim polibek na čelo.

„Děkuji, jste miláčkové…,“ pochválila je s úsměvem na rtech.

„No, a když už tak krásně klečíte, zůstaňte tak.“

Pavel s Honzou bez mrknutí oka poslechli. Paní se mezitím zvedla a přešla kamsi dál za jejich záda. Když se vrátila, držela v ruce svou kabelku. Položila si ji na židli a vyndala z ní dva obojky. Byly z černé kůže, s kovovým očkem, zdobené kovovým písmenem V. Honza s Pavlem pochopili, až nyní, jak pečlivě se Paní Vé na dnešek chystala. Jeden z nich nasadila Pavlovi, jeden Honzovi. Oba jí po nasazení poděkovali, slovem díků i políbením ruky. Paní Vé poté znovu sáhla do kabelky a vyndala z ní vodítko, které připnula Pavlovi i Honzovi na očka u obojků. Vodítko mělo tvar písmene ypsilon, větvilo se k oběma obojkům, zatímco v ruce Paní Vé spočíval jen jeden řemínek. Paní Vé se na oba muže spokojeně podívala a poručila jim, aby vstali.

„Tak se mi líbíte,“ ohodnotila jejich vzhled.

Pak Paní Vé vzala konec vodítka, poručila Pavlovi, aby otevřel ústa a vodítku mu do nich vložila se slovy, aby ho držel. Poté ještě jednou sáhla do kabelky a vyndala z ní krátký bičík. Ten si za poutko zavěsila na zápěstí, vzala si od Pavla konec vodítka a tahem jim oběma dala najevo, že odcházejí. Pavel s Honzou se na sebe mlčky podívali, ale to bylo jediné, co mohli dělat. Paní Vé nečekala, nezbylo jim, než následovat tah vodítka. Pokud mezi nimi doteď byla nějaká nejistota, tahle situace, kdy jsou oba na jednou vodítku v cizím prostředí, je spojila. Vedle společnosti Paní Vé se teď mohli spolehnout především jeden na druhého. Ať už se večer stane cokoliv.

Vyšli z šatny a Paní Vé je vedla do hlavních prostor klubu. Bylo patrné, že ví, kam kráčí. První kroky osvětlenou chodbičkou nebyly pro Pavla vůbec lehké. Najednou se styděl před všemi těmi cizími lidmi, že ho Paní vede na obojku. A to i přesto, že kolem sebe viděl i další muže a ženy, buď jen s obojkem, anebo také na vodítku. Chvíli mu trvalo, že si uvědomil, že mu nikdo nevěnuje pozornost. S tím, jak se uklidňoval, pocítil naopak stud za to, že si neváží toho, že s ním Paní Vé vyšla do společnosti a veřejně se k němu hlásí. Podíval se po očku na Honzu a z jeho výrazu měl dojem, že i jím zmítají podobné pocity. Dojem sounáležitosti tím narostl.

V hlavní místnosti klubu vládlo příjemné intimní přítmí a rozléhala se tu ambietní hudba, která podkreslovala atmosféru. Paní Vé si vybrala volné místo a usadila se. Oběma subům jen ukázala, aby zaujali místo u jejích nohou a poté, co oba poklekli, svěřila jim do péče své nožky. Pavel i Honza se sehnuli k nohám své Paní a začali je líbat, zatímco ona si užívala péče. Po chvilce, když se trochu nabažila, vyslala Honzu, aby jim přinesl pití. Pavel zatím dostal za úkol, aby si klekl na všechny čtyři a dělal Paní Vé podnožku. Ta zatím odpočívala, než se vrátí Honza s pitím, jen tu a tam nabídla jednu nohu Pavlovi, aby ji políbil. Krom toho se bavila tím, že Pavla tu a tam plácla bičíkem přes zadek.

Když se Honza vrátil a položil na stůj tři sklenky, pro Paní Vé s vínem, pro sebe s Pavlem s vodou, přikázala jim Paní, aby se nejprve napili, a poté si zase klekli, vyzuli jí lodičky a začali jí masírovat nohy. Zatímco ona zvolna upíjela vína, Pavel s Honzou se věnovali svým povinnostem, které jim ovšem byly oběma zábavou. Pečlivě masírovali nárt, kotník i chodidlo Paní Vé a svému úsilí se naprosto oddali, až ztratili povědomí o tom, co se děje kolem nich. Tak se stalo, že skoro přeslechli příkaz Paní Vé, která tak musela svým slovům dodat na důrazu za pomoci bičíku.

„Teď použijte jazyky, slyšíte? Věnujte se pořádně mým prstům,“ nakázala svým subům.

Honza a Pavel opět bez zaváhání poslechli. Sklonili se k nohám své Paní a začali jazyky masírovat prsty i prostor mezi nimi. Paní si to užívala a i Pavel cítil, že oblíbené aktivita způsobuje pnutí v jeho klícce. Jehož si Paní Vé byla určitě moc dobře vědomá.

„Dobře, stačí,“ zastavila je Paní na nějakém čase.

Oba je nejprve políbila na čelo a poté jim zase přikázala napít se. Následně pro změnu poslala pro nové občerstvení Pavla. Poté, co se Pavel vrátil s drinky, vyzvala je, aby se posadili na zem vedle ní. Honza i Pavel na sebe překvapeně letmo pohlédli, ale jinak bez většího zaváhání splnili přání Paní Vé.

„Blíž. K mým nohám a položte si hlavy na má stehna,“ upřesnila Paní Vé své přání.

Stalo se, jak si přála. Pavel s Honzou obejmuli její nohy a své hlavy položili na její stehna. Paní Vé střídavě usrkávala se své sklenky a hladila je po hlavách, hrála si s jejich vlasy a zároveň k nim promlouvala s tím, jak je jí jejich společnost milá a jak se těší z toho, že tu s nimi může být. Její nohy se přitom zároveň jakoby náhodou ocitly v jejich rozkrocích a začaly si jemně hrát s jejich genitáliemi, sevřenými v pásech cudnosti. Cílevědomě tak znovu vybudila jejich nadržení, takže když jim znovu poručila, aby se začali věnovat jejím nohám, vrhli se k nim jako lační. Společné pouto bylo navázáno a utuženo a trojice si společně užila výtečný večer, který neměl být tím posledním, který strávili společně…