Zápočet

Studium ekonomické fakulty se zaměřením na obchod na blízkém východě s sebou bohužel přineslo i nutnost zápočtu z ruského jazyka. Bohužel, skutečnosti a mé studentské úsilí nebyly natolik dostatečné aby unikly pozornosti našeho pana profesora, a proto jsem byl také pozván na konzultaci do jeho kabinetu.
Pana profesora měli ve škole všichni rádi, byl to stříbrovlasý čerstvý šedesátník, velice milý a ochotný, a proto jsem i já považoval jeho zájem spíše jako nabídku k vyřešení nedostatků v mém studiu, než nějaké kárné setkání.
V domluvený den a čas jsem proto zaklepal na dveře jeho kabinetu a s výzvou pro vstup vkročil dovnitř. Výborně, dobrý den Petře, už na vás čekám. Jistě víte proč jsem si vás zavolal, a proto neotálejme a pojďme k meritu naší schůzky. Předem se omlouvám za svou lehkou pohybovou indispozici, dnes mi opravdu nepěkně jak se říká švihlo v zádech a jsem jako robot. Zasmál se a já si skutečně všiml, že stojí jako s deskou přivázanou k zádům. Všiml jsem si jisté nevyrovnanosti ve vašich výsledcích při studiu ruského jazyka, pokračoval pan profesor a proto dovolte abych si své téze ověřil přímo s vámi malou nenáročnou konverzací. Dovolil jsem si toto ověření postavit na čtené konverzaci. Konverzace je samozřejmě v českém jazyce, zde v těchto deskách, při těchto slovech mi ony desky také podal, a našim společným cílem bude dnes tuto konverzaci plynul replikovat v jazyce ruském. Jde o obchodní schůzku mezi dvěma business partnery. Prosím posaďte se, udělejte si pohodlí a začneme, respektive já začnu. Mé texty jsou značeny jako partner jedna, vaše potom jako partner dva.
S následujícím nádechem již z jeho úst vycházela pouze plynulá ruština. Snažil jsem se co to šlo, pan profesor při svých replikách procházel pomalými kroky svým kabinetem. U jedné obzvlášť náročné pasáže se zastavil za mou židlí. Snažil se mne vést mou konverzaci a stále a stále jsme procházeli mé chyby, přitom jsem si všiml, jako by se dotýkal svým rozkrokem mého ramene. Zprvu jsem si řekl, že šlo pravděpodobně o nějakou náhodu, ale později už bylo zřejmé, že toto chování není nahodilé. Pane profesore, omlouvám se, ale Vaše jednání je ... Při těchto slovech se pan profesor zarazil a asi i uvědomil své počínání. Promiňte, já se vám velice omlouvám, vůbec jsem si to neuvědomil. Kvůli těm zádům se nemohu pořádně hýbat a celé odpoledne mám pocit jako by mne něco škrábalo právě v oblasti zipu kalhot. Je to velice trapné, omlouvám se, pokud chcete celou věc nějak řešit, pojďme rovnou za děkanem. Ne ne pane profesore, rozumím vám, jen nevím jak reagovat, jestli je vůbec vhodné vám nabídnout nějakou pomoc. Myslím, že nějak vydržím až domů, ale děkuji, pojďme pokračovat. Další čtvrthodina uběhla běžným způsobem, ale pak opět nastala stejná situace. No myslím, že dnes raději skončíme. Tato situace je pro nás oba velmi trapná a já nemám slov pro omluvu dostatečných. Odložíme naše setkání na jiný termín. Obávám se pane profesore, že právě dnes je onen nejzazší možný termín abychom se nějak shodli na tom, zda je můj zápočet možný či nikoliv. Opravdu si nemohu dovolit opakovat, to by mne zničilo. Dovolte prosím abych se pokusil vám pomoci, veškeré detaily neopustí vaši kancelář, jsem ochoten toto dokonce ztvrdit písemně nebo audio nahrávkou. Tak dobře, jsem dokonce velmi rád za svou omezenou pohyblivost, kdy mi aspoň částečně má neschopnost plného pohybu přinese do jisté míry pocit intimity, kdy vás při vašem počínání nemohu plně kontrolovat svým pohledem. Tak pojďme na to, poprosil bych vás pouze, zda by jste se nepodíval, jestli nemám někde v oblasti zipu nějakou třísku nebo něco podobného co by mohlo způsobovat ten nepříjemný píchavý a škrábavý pocit, děkuji vám.
Otočil jsem se na židli směrem k panu profesorovi. V sedě na židli a vzhledem k jeho výšce jsem byl téměř v ideální výšce oproti jeho kalhotovému zipu. Snažil jsem se najít onu příčinu nepříjemností, ale nic jsem neviděl. Pane profesore, nic tady nevidím, jestli dovolíte zkusil bych oblast zipu přejet konečky prstů. Dobře, ale rychle, nevím jestli se nepouštíme kam bychom neměli. Lehce jsem sjel oblast zipu opakovaně ze shora dolů. Nemohl jsem si nevšimnout přítomnosti mužského přirození pod kalhotami. Ano mám to, ucítil jsem náhle něco jako by jehličku nebo třísku, ale je to z druhé strany látky pane profesore, z vnější strany to vidět není. No myslí, že jste udělal maximum, mrzí mne to, ale přeci jen to odložíme na příště. Polilo mě horko, to opravu nemůžu. Pane profesore, je to pro mě opravdu velmi důležité a proto dovolte abych zašel za jistou hranici intimity. Jak jsem slíbil budu velice diskrétní. Nenechal jsem pana profesora ani nadechnout k odpovědi a prudkým pohybem rozepnul jeho zip u kalhot. No dobře, vidím, že je to pro vás opravdu důležité, ale pospěšme si. Ještě vám rozepnu knoflík u kalhot, abych mohl celý zip vyhnout ven. Ovšem zrcadlově jsme kalhoty nikdy nerozepínal, moje počínání tedy vedlo k výraznějšímu hmatovému kontaktu v oblasti profesorova rozkroku než bych dříve vůbec nějak plánoval. Podařilo se. Vidím, že nosíte krásné spodní prádlo, značkové boxerky bych si u vás netipoval. Tak na látce kolem zipu nic není pane profesore. Ale už vidím původ vašeho problému. Přímo před mýma očima si v boxerkách blýskala kancelářská sponka, tedy její zahnutá polovina a navíc přímo nad tím jediným co boxerky samotné ukrývaly. Máte tady sponku ze sešívačky, ale musím ji vytáhnout i z druhé strany je zahnutá. Chytil jsem vrchní lem boxerek a stáhl jej dolů. Už jsem viděl sponku i z druhé strany, stačilo ji jen lehce ohnout a bude venku raz dva. Což se lehčeji řeklo než udělalo. Potáhl jsem za lem boxerek silněji než bylo třeba a celý penis pana profesora náhle visel před mým obličejem. Byl opravdu velký a zdálo se mi, že není ani moc v klidu. Snažil jsem se dostat sponku z látky a přitom několikrát zavadil téměř obličejem o profesorův penis. Podařilo se, sponka byla venku. Mám ji podívejte pae poeoe, zaznělo z mých úst. Při onom oslavném prohlášení jsem nadzvedl svou hlavu o něco výše a narovnal se v zádech, pan profesor se ve stejném okamžiku asi pokusil natočit, aby viděl na mou ruku jejíž pohyb vzhůru pravděpodobně zaznamenal a výsledkem toho všeho bylo že jeho penis skončil na mém jazyku v puse. Čas jako by se zpomalil. Sedím před svým profesorem a jeho penis je v mé puse, koukám se přímo na jeho kořen, vidím že je oholený a cítím že voní jako po koupeli. Je opravdu tlustý a snad i sladký, co mám dělat? Tělo profesore se přestalo zcela hýbat, ticho v kanceláři narušil jen jediný zvuk. Nejprve jsem jej nepoznal, ale později mi došlo, že se jedná o vzdech. Nejsem nemile překvapen uvědomuji si v záplavě myšlenek, ba co přímo mám právě opačné pocity. Tohle jsem nikdy nezkoušel, orální sex se mi velmi líbí a rád se na něj dívám, ale že bych jej i sám praktikoval jinému muži, mně nějak nenapadlo, tedy až dosud. Ta myšlenka mne vzrušila, situaci už nešlo změnit, co takhle ji zkusit využít? Otevírám pusu a uvolňuji sevření penisu, ten vypadává ven. Má hlava klesá níže, vyplazuji jazyk z úst a podebírám zpět špičku profesorova penisu, nadzvedávám svým jazykem jeho penis a zasouvám ho zpět do úst. Pohyb opakuji asi třikrát, s každým novým zásunem, si zasouvám profesorův penis hlouběji. Najednou přestávám. Profesorův penis je v mé puse asi ze tří čtvrtin, čekám co se bude dít dále. Sténání je přerušeno větou napůl šeptanou. Jestli chcete pokračujte prosím, ale nejdříve běžte a zamkněte dveře kabinetu. Penis mi vyklouzává z úst a jako automaticky odcházím mlčky ke dveřím. Cvak, cvak zvuk jasně určující další dění. Vracím se profesorovi. Teď si klekněte jestli chcete zápočet a pořádně mi vykuřte čuráka zazní kabinetem. Ten příkaz mě vzrušuje ještě více. Poklekám a beru jeho penis zpět do úst. Stáhni mi předkožku jazykem a lízej mi žalud. Olizuj mi celé péro, od koulí až k okraji. Lížu jeho koule i ptáka, cucám jeho žalud. Jeho penis je opravdu velký. Dvacet centimetrů jeho klobásy překonává můj dávivý reflex a jeho péro se prohání po mém jazyku jako šílené. Chytám jej do ruky, honím a přitom kouřím. Mlaskavé zvuky mojí kuřby zní kabinetem doprovázené profesorovými vzdechy. Užívám si to, líbí se mi to. Tlusté obří péro si honím přímo do úst. Už je opravdu obrovské, lížu kapičky průhledného mazu ze špičky jeho žaludu. Vidím záškuby jeho péra a cítím dopad prvních kapek jeho mrdky na mou tvář. Rychle si zasouvám čuráka zpátky do pusy. Dávky mrdky jsou obří. Chytám do pusy další tři až čtyři brutální výstřiky. Profesor mi přitom zaráží čuráka pořádně hluboko, takže jeho mrdka vystřelí i z mého nosu jak se zakuckám přidušen jeho pyjem. Honím ho a kouřím, lížu vše, je toho hodně a je to výborné. Olízal jsem mu celé péro a vymačkal z něj vše co šlo. Špičkou jazyka vyšťoural špičku jeho žaludu. Nátáhnul mu zpět spodní prádlo a zapnul kalhoty. Děkuji, zápočet je váš. Děkuji rád bych vás kouřil pravidelně, zde je můj mobil, prosí přemýšlejte o tom. Netrvalo dlouho a profesorův čurák opět jezdil mojí hubou v zamčeném kabinetu ...