Hra bez pravidel

Pravidla té její hry byla od začátku jasná. „Žádná nejsou. Poprosíš o lubrikant, kondom, o svolení se udělat,“ řekla pádným hlasem. „A já se rozhodnu, jestli něco z toho připustím. Spíš asi ne, budeš to nejspíš muset vydržet. Jinak budeš držet hubu, nebo dostaneš roubík.“ Její poslední slova se mi ale vpálila do paměti ještě výrazněji. Těsně předtím, než mi přes oči přetáhla elastický šátek, mi sladce zašeptala do ucha: „jestli se vystříkáš bez mého svolení, všechno si to po sobě do poslední kapky slížeš z podlahy!“. Ta mrcha si svou roli dominy vyloženě užívala. A já se začínal bát, do čeho jsem to zase spadnul.

Přitom to začalo nenápadně. Psali jsme si už docela dlouhou dobu, a tak po nějaké době přišla řeč i na naše sexuální představy. Ty aktuální. Před lety jsme si totiž spolu užívali víc než dost, ale cesty života nás rozdělili. Teď tu byla, Ona, překrásná a dokonalá, která toužila po divokém sexu. Při psaní mluvila o tom, jak jí láká představa znásilnění, nebo spíš násilného milování. Padla i nabídka. Představa zubů a drápů v posteli mě spíš pobavila. Dřív za moc nestála. Taková ospalejší ryba. Někde ale nasbírala víc než dost zkušeností, a mě až pozdě došlo, že ty razantní sexuální prakticky divočiny se týkají mě, a ne jí. „Těšíš se na jízdu?,“ zeptala se, ale moc prostoru k odpovědi mi nedala. Vlastně jí můj názor ani moc nezajímal.

Dlouhé psaní vystřídalo snad ještě delší domlouvání, kde a kdy se potkáme. Volba padla na můj hotelový pokoj. Služební cesta se dá totiž spojit i s příjemným rozptýlením. Pozvání na kávičku nebo sklenku vína ani nepadlo, čekala mě už na místě. Vypadala úžasně. S malým batůžkem vypadala trochu jako studentka, ale ve vypasované kožené bundičce měla blíž k motorkářské leštěnce. Kočka. Naprostá. To, jaké má tahle šelma drápky, se ale ukázalo už brzy. Zhodnotila můj nadržený pohled a odpověděla mi vášnivým polibkem. „Žádné zbytečné řeč, žádné otázky. Pojď,“ vybídla mě a vzala za ruku. Věděla líp než já, kde bydlím. Batůžek hodila na postel. „Mám tam připravené nějaké hračky, které se ti určitě budou líbit. Běž si dát sprchu, za chvilku si pro tebe přijdu.“

Z kalhot jsem v koupelně doslova vyskočil. Stál mi jako telegrafní tyč. Sprcha mě příjemně zchladila, ale to už tu byla. Zhasla světlo, a lehkými kroky její silueta došla až ke mně. Pohybovala se jako tanečnice. Jednou rukou mi přejela po tváři a a dlouhým nehtem projela konturu mého obličeje. Svůdnice. Cítil jsem blízkost jejího těla. Horkost, a také to, že se jím od plných ňader odrážely kapky vody ze sprchy. Chtěl jsem ji k sobě přivinout a zatáhnout k sobě do sprchy, sevřít v náručí a ucítit na svém hrudníku ty její úžasné vdolečky. Měla ale její plán. Druhou rukou mě hmatem, který si rychlostí nezadal s útokem kobry, chytila za koule. Pevně a bolestivě.

„Už jsi se ve sprše nacachtal dost,“ řekla, zatímco se mi jeden ostrý nehet zarýval do brady, jak mi zvedla hlavu, a série dalších se mi podepisovala do koulí. Vytáhla mne ven, a já jako pes na vodítku, vedený svou ztopořenou „chloubou“ ji musel následovat do pokoje. Před postelí do mě strčila já jako podťatý padl čelem do peřin. Skočila na mě a posadila se mi na záda. Byla rychlá, mrštná… a pokud si dobře pamatuji, i ohebná. Neztratila z toho nic. Kochat se tím, že na svých bedrech cítím pod vahou jejího těla i vlhnoucí škvírku, ledabyle zakrytou kalhotkami minimální velikosti, mi ale nebylo umožněno. Jakmile na mě dosedla, natáhla se po mé ruce, a kolem zápěstí se mi sevřel kovově chladný kruh pout. „Je to pro tvé bezpečí.“

Ani jsem nestačil ucuknout, a už chytila druhou ruku. Ležel jsem nahý, na břiše, rozpažený. Cinkající pouta dávala tušit, že jsou uchycena k masivu postele. Naklonila se sedíc nade mnou. Hroty jejích ztvrdlých bradavek mi projely po kůži. Bylo to elektrizující. Přitiskla se ke mně ještě víc, a ty dvě božské jablíčka se mi přitiskla k zádům. „Nemyslel sis přece, že to bude jen tak. Ano, miluju to a zbožňuju, když se to dělá do zadečku. Ale jistě sis nemyslel, že to bude moje prdelka, která se tu dneska bude roztahovat. Zahrajeme si takovou hru…“