Co přinesla jedna venkovská svatba

Každý pracovní kolektiv najde ve svém středu člověka, který něčím vybočuje. Ne, že by osazenstvo naší reklamní agentury tvořili samí nudní a průměrní patroni, ale i na naše poměry vybočoval Jirka, zvaný Džordžíno, zcela nepřehlédnutelně. Vzhledem, mluvou, prakticky vším. Rozevlátý Moravák vtrhnul před dvěma lety do Prahy jako uragán a všichni jsme z něj byli paf. Prvních pár dní jsme se bavili jeho přízvukem a málem padali ze židlí pokaždé, když nás pozdravil "Čus, děcka". Měl tak silný východní akcent, že mnoho lidí ho zpočátku považovalo za Slováka. "Chlapi, zpacifikujte si toho novýho čobola, v jednom kuse mi civí na kozy.", stěžovala si servírka Marta z kavárny v přízemí dotčeně, přestože musela vědět, že na kozy, mimochodem opravdu pěkné, jí civíme všichni, jen Jirka se neobtěžoval to nějak zastírat. "Ale Martičko, my prostě jenom obdivujeme krásu, proto se díváme.", lichotil jí Pavel a neopomněl přitom obdařit její bujné vnady toužebným pohledem. "Civíte proto, že jste všichni do jednoho prasata.", ušklíbla se Marta, ale přitom se nezapomněla polichoceně usmát a pohledem zkontrolovat svoje poklady, pohupující se v hlubokém výstřihu. "Nicméně u něj jediného mám pocit, jako by se chystal mi je přede všemi vyndat z podprdy. Radím vám dobře, držte ho zkrátka!" Rada nad zlato, ale marná. Džordžíno byl na ženské magnet a on sám se honil za kdekterou sukní s neukojitelnou náruživostí. "Pro ňa vztah néni, děcka. Já tu holku třeba aji mám rad, ale tak nějak tuším, že nějaku jinu bych měl eště radši.", vysvětloval nám svou životní filozofii, kterou omlouval fakt, že holky střídal jako ponožky. Ostatně i prsatá servírka Marta, námi všemi platonicky milovaná bohyně, se k našemu kolektivnímu děsu zanedlouho polapila do pasti jeho šarmu. Když ji mezi nás jednou večer přivedl do baru s lakonickým "Martičku už všeci znáte, děcka.", málem jsme popadali z barových stoliček. "Poslyš, Marti, už přestalo vadit, že ti náš Jiřík pořád civí na kozy?", zajímal se Pavel, když úspěšný svůdce na chvíli odběhl pro drinky, neboli obluzovat vtipnými řečmi mladičkou barmanku. "Hele, Pavlíku, naprosto.", ušklíbla se Marta a pohledem zkontrolovala, jak se jí halenka v oblasti hrudníku tradičně nadouvá. "On mi totiž na ty kozy nejenom civí, víš?", dodala se sladkým úsměvem. Netřeba zdůrazňovat, že po několikatýdenním poblouznění přišel rozchod. Marta nosila následující měsíc košili upnutou až ke krku a z kavárny v přízemí se stalo minové pole, které Džordžíno s provinilým úsměvem obcházel širokým obloukem, veda za ruku tu nebo onu novou slečnu. Díky jeho nesčetným milostným eskapádám nás proto naprosto šokovalo, když jednoho rána v kuchyňce u hrnku kafe vytáhl z kapsy svatební oznámení a s provinilým úsměvem ho přilepil na lednici. Představa, že by se Džordžíno ženil, jako by ani nebyla z tohoto vesmíru. "Ty vole, zbouchnul jsi dcerunku nějakýho mafoše, debile?", zformuloval Ondřej do slov jediné vysvětlení, které se nám honilo v hlavách. "Depa, děcka.", děl Džordžíno měkce. "Zamiloval sem sa."

Svou vyvolenou, o které se před tím jen letmo zmínil a nám splynula do davu ostatních slečen a paní, které oklátil a opustil, nám nejdřív tajil, ale pak podlehl tlaku nevybíravých poznámek a párek snoubenců si s námi vyšel na drink. Což o to, slečna Kristýna byla prvotřídní kočka. Ani se nemusela obléct nějak zvlášť svůdně, aby i pod konzervativní halenkou a sukní přiměřené délky vynikly její nepřehlédnutelné křivky poprsí, pevný zadeček a krásné, dlouhé nohy. Rozhovor zase záhy odhalil její pronikavý intelekt, díky kterému krátce po dokončení prestižní soukromé akademie už zastávala manažerský post v jedné nadnárodní firmě. Popravdě, vlastně nás svým přehledem a břitkým úsudkem maličko ztrapňovala. Háček vězel v něčem jiném: Kristýna kolem sebe přímo vyzařovala auru přirozené dominance. Džordžíno vedle ní jakoby zmalátněl a zprůsvitněl. Ten tam byl jiskrný svůdce žen, nonšalantní pijan a veselý společník. Když v půl jedenácté Kristýna zavelela k odchodu, bývalý pařič vyskočil jako na pružince a vzápětí už venku mával na taxík s vehemencí větrné turbíny, zatímco u stolu nastalo šokované ticho. Ondra, z nás všech bezpečně největší sprosťák, celou situaci lapidárně a po svém způsobu patřičně peprně shrnul: "Ty kráso, frajerka je to parádní, šuká určitě jak nymfomanka po roce na samotce, ale taková domina domácí našeho Jiříka zničí." No ale veselka se blížila a na Jirkovo prozření jsme čekali marně. Namísto toho přišlo pozvání na onu slávu, která se kupodivu měla konat v Jiříkově rodném kraji. Neřešili jsme, jak dceru bohatých rodičů z pražské Ořechovky přesvědčil, že se bude vdávat v jakési Horní Dolní na východě republiky, a těšili jsme se na výlet, který opět Ondřej shrnul do nesvaté trojice "chlastačka, žranice, píchání". Džordžíno měl radost, že bude mít na veselce svou pražskou partu; z náznaků jsme vyrozuměli, že doma je sice poměrně populární u ženské části populace, zato mužské obyvatelstvo jeho donchuanským kouskům v minulosti příliš na chuť nepřišlo. Nechtěl to moc rozvádět, ale obrázek jsme si udělali z toho, že například svou obec přestal reprezentovat ve fotbale poté, co ho trenér přistihl, jak mu v době tréninku doma šuká manželku... Jelikož se u nás dělá ne podle pracovní doby, ale podle zakázek, měli jsme všichni mraky přesčasů, takže jsme se rozhodli vzít si pár dní volna a trochu v Jirkově rodišti ještě před samotným velkým dnem zrelaxovat. Byli jsme trojička jak vystřižená z nějaké komedie o nafoukaných Pražácích, co vyrazili na venkov. Nikdo z nás nebyl ochoten si komplikovat plány na bezuzdné chlastání řízením auta, jeli jsme tedy vlakem. Přesněji řečeno, hned několika, postupem času stále menšími, staršími a pomalejšími. "Von to bude hezkej kraj, takovej zpomalenej, ale hezkej.", utrousil nápadnou pražštinou Pavel, když do našeho motoráčku přistoupila skupina rozesmátých studentek, vracejících se patrně ze školy. Poslouchal jsem štěbetání náctiletých slečen jako vzdálené ševelení a po očku sledoval štíhlou blondýnku, která se sklonila nad tabletem své kamarádky tak šikovně, že se jí za odstávajícím cípem košile zboku v příhodném úhlu poodhalilo ňadro až k bradavce. Pohled na její nahou neopálenou bábovičku, vybíhající do růžového poupěte a jemně se natřásající v rytmu přejížděných pražců, mě těšil dlouhé minuty, než slečna vystoupila. Trochu ve mně hrklo, kdo mě předtím obdařila upřeným pohledem a zářivým úsměvem, který evokoval, jako by o mém pokukování věděla. Poetickou atmosféru vzápětí rozptýlil Ondra, který pokynul hlavou směrem k jedné z gymnazistek a uvažoval, až znepokojivě nahlas: "To je zvláštní móda, tyhle legíny. Copak ty holky nevědí, že se jim v tom kolikrát rýsuje úplně všechno? Koukněte na tu zrzku, jak má vepředu parádně obtaženou kačenu." Byla to pravda, pihovaté rusovlásce, která naštěstí měla na uších sluchátka, se pod látkou upnutých legínek v podbřišku klenuly křivky, které výmluvně vysvětlovaly, proč se pro tyhle dívčí partie občas užívá slovo "mušlička". "Mládenci, vy jste z Prahy, že?", naklonila se k nám vedle sedící starší paní s výrazem, jako by nám právě diagnostikovala mentální poruchu. Začali jsme se radši bavit o počítačích.

Džordžíno pro nás dojel na vlak, protože jeho ves měla jednu z těch zastávek, co kdysi pro strach sedláků ze stodol, zapálených od lokomotivy, postavili několik kilometrů v polích. Sice bychom to došli, ale evidentně mu dělalo dobře prohánět po zdejších cestách své nové Subaru, které schválně zaparkoval před vraty, přestože za nimi byl prázdný dvůr, který by pojmul i kombajn. Ubytovací kapacity ve vsi byly skrovné, takže nás uložil u své sestry Madly. Starší sestry, rozvedené, se dvěma dětmi, statné černovlásky s vlasy jako divoženka, která si nás neměřila právě přátelsky. Džordžínova plamenná řeč, kterou k nám pronesl u panáka na uvítanou, mi tudíž připadala trochu zbytečná. "Hovada, chlastejte do padnutí, ojeďte kterou chcete, ale proboha vás prosím, doma se mi chovejte slušně.", zahovořil rázně a oči upíral bez obalu na Ondru, který byl z naší trojice s přehledem největší úchyl a ani se s tím netajil. Už dávno se nám bez rozpaků přiznal, že od střední ošukal tolik holek, že "v rámci obvyklého standardu" (jeho vlastní slova) ho to už nebaví. To nám ostatně brzy demonstroval tím, že se sblížil s jistou mladou nastávající maminkou. Šlo o klasickou dívku v nesnázích, která přišla do jiného stavu, ani nevěděla jak. A především s kým. Spíš naivní nanynka než coura, každopádně se s outěžkem ochotně nechala Ondrou sbalit, načež ten nám několik měsíců extaticky referoval o tom, jaké to je, píchat holku v rostoucím stupni těhotenství. Jeho zasněná a znepokojivě podrobná líčení, jak už má Katuška pěkný buben, jak se jí nalévají kozičky, jak jí cucal první mlíko, jak má na to v osmém měsíci chuť skoro pořád, to všechno jsme měli na talíři denně. Pokud dotyčná doufala, že vybruslila z prekérní životní situace a našla svému ještě nenarozenému miminku nového tatínka, prožila jistě trpké zklamání. Ještě před porodem ji Ondřej zase opustil, když navázal intimní poměr s elegantní, udržovanou paní lehce přes padesát, u které si nechával napravit bolavá záda. Připomněl mi tím, jak jsem půl roku oddaně a beznadějně toužil po fyzioterapeutce Kláře, která mi pomáhala do formy po operaci menisku. Měla veselý pohled, šibalský úsměv, drzou ofinku a příliš si nedělala hlavu s tím, že když se skloní k mému kolenu, ve výstřihu jí viditelně tančí pružné kulaté kozičky. Pokaždé se mi při tom pohledu postavil, což Klára sledovala s neskrývaným pobavením, zatímco já se ani nepokusil zjistit, jestli se mi jen posmívá, nebo by si dala říct. To Ondřej postupoval podstatně přímočařeji. Když nad ním dotyčná dáma barokních tvarů rozhoupala pod halenkou své plné, těžké prsy, které ani podprsenka nemalé velikosti nedokázala zkrotit, prostě se otočil na záda a položil jí ruku na svoje péro, zatímco tou svou zkusmo chytil jednu její kozu. "Tak v nejhorším by mě praštila a nic by nebylo.", vysvětloval s odzbrojující upřímností. Paní mu namísto toho šikovnými prsty masérky péro fantasticky vyhonila, příště mu ho vzala do pusy a při třetí návštěvě se od něj nechala zezadu vestoje opíchat, zatímco se opírala o své masérské lehátko. Ondrovo líčení její široké zadnice, visících houpavých cecků a horké štěrbiny bylo tak plastické, že jsem musel vyjít na vzduch a v zoufalství v mobilu hledat, samozřejmě marně, smazané číslo na Kláru, abych se pokusil napravit, co jsem svou ostýchavostí nejspíš zbabral. No a tento Ondřej se svým zvráceným vkusem měl záhy v příkrém rozporu s tím, o co nás prosil Džordžíno, přidat další netradiční zářez.

Prvenství v námi dopředu vysněných erotických dobrodružstvích však kupodivu nezískal on. Džordžíno nás postupně představil celé své košaté rodině. Když jsme se jakž takž zorientovali v tom, kdo je čí teta a strýc, což bylo nakonec jedno, protože v tomhle kraji to je generický termín pro nějak příbuzné nebo jen známé osoby, objevilo se děvče, které do vesnického koloritu zjevem úplně nezapadalo. "To je má sestřenka Kája.", představil nám Džordžíno černovlásku v čepici s rovným kšiltem, skejťáckém triku a legínách. "Bude sa vám líbit, cérka je taková hipstérka.", glosoval to jeden ze strýců a "cérka" Kája bezmocně zvedla oči v sloup. Pak jsme se odebrali do místní hospody s tímto strýcem, který tam jako každý večer mířil. Právě vřelých pohledů jsme se od místních nedočkali. "Moc tu nad námi nejásají.", prohodil Ondra, když jsme srkali druhé pivo. "Divíte se? Hoši, kupte mi panáka a já vám povím, proč.", zazubil se strýc. Když tam poslal borovičku, začal: "Vy jste chlapci z Prahy, že? Máte fajnou práci, zarobíte dost, že?" Nechápavě jsme přikyvovali. "K nám jste přijeli chlastat, že?" Opět souhlas. "A pokusíte se ohnout každou cérku, co vám dá, nemám pravdu?" Do třetice jsme zamumlali rozpačité ano. "No vidíte, a to oni všeci vědí.", rozesmál se strýc vítězoslavně. Pak se rozpovídal o tom, jak byl v šedesátém pátém s chlapy z fabriky na montáži ve Studénce. "Za dva týdny jsme si tam každý fajně zašukali, každý. Od nás učňů až po mistra, co skolil jednu tamní paničku. Jo jo, hoši, ty cérky ze Studénky nebyly vůbec studené.", mrkal šibalsky. "Taky jsme každý dostali aspoň jednou po hubě.", dodal zamyšleně a vydal se vratkou chůzí k toaletám. Než jsme si stihli rozmyslet, jaké z toho plyne ponaučení, do výčepu vešla Kája. "Cérečka hipstérečka.", nadhodil Pavel tak, aby to slyšela, a Kája nám podruhé předvedla, jak umí obrátit oči v sloup. Pavel, jindy spíš apatický a lenivý, ale projevil nečekanou snahu svůj dojem vylepšit a začal do Káji hučet slangem, který jsme od něj neznali. "Dobrý štýlo.", pochválil jí outfit. "Děláte tu gráfka? Pár pieců v Praze sem dělal.", nasadil jakýsi gangsta styl. Byla to ovšem trefa, Kája zabrala. Za čtvrt hodiny dopila kofolu a vyrazili s Pavlem ven. "Jdeme sprejovat.", zubil se na odchodu. "Ty vole, tady se sprejuje? Na co, na stodolu? A tys to někdy dělal?", snažili jsme se skrýt závist. "Pánové, kousek za vsí je dálniční přivaděč s velkou zdí, na střední jsem za posprejování tělocvičny dostal třídní důtku a ... nezáviďte.", vysmál se nám a zmizel. Vrátil se za dvě hodiny, s Kájou se na sebe uculovali a my si celí kyselí připravovali křížový výslech. Cestou z hospody Pavel po kratším nátlaku přiznal, že když s Kájou vyšvihli půlmetrový obrázek tří barev, uvolnili cestou zpátky nahromaděný adrenalin tím nejpříjemnějším způsobem. Se zvráceným potěšením z naší závisti nám pak líčil, jak se "cérečka hipstérečka" zbytečně nestydí a jak inspirativně umí pracovat s boky. "Na svůj věk má holka docela prdel, ne?", snažil se mu Ondra zkazit radost. "Prdel má pěknou, dudy maličko visí, ale při tý velikosti na to mají nárok. A brát si ji nebudu, nejsem Džordžíno.", odbyl ho Pavel. "Zítra jdeme na koupálko a Kája vezme i kámošku.", nadhodil mnohoslibně. To už jsme přicházeli k domu Jirkovy sestry. Madla na nás čekala ve dveřích obýváku, ve kterém tlumeně hrála televize, a výraz její tváře mi připomněl mou matku, když jsem se v pubertě vracel nad ránem. "Opovažte se vzbudit děcka!", zasyčela. I v pološeru chodby jsem si všiml, že se jí pod noční košilí zřetelně pohupují nahá prsa s výrazně trčícími hroty bradavek, ovšem z kombinace jejího rozcuchu a blesky sršícího pohledu šel strach. Ondřej se ji pokoušel chlácholit, já s Pavlem jsme si debatu se semetrikou na prahu čtyřicítky nechali ujít a vytratili se do pokoje. Pavel, zřejmě unavený milostným dováděním s "hipstérečkou", sebou hodil na postel a do minuty spal. Usoudil jsem, že by nebylo špatné dát si před spaním sprchu a vydal se hledat koupelnu. Tápal jsem v šeru neznámým domem a naslouchal zvukům noci. Maličko mě znervózňovalo tiché, rytmické vrzání, doprovázené neartikulovanými hlasy, které se ozývalo z obýváku. Došlo mi, že Ondřej s námi vlastně na pokoj nedorazil, a se sílícím podezřením jsem se plížil chodbou ke zdroji. Jak jsem předpokládal, Ondra se s Madlou už dávno nevěnoval jen konverzaci. Seděl na pohovce a vlastně jsem z něj skoro nic neviděl, protože ho z větší části zakrývala Madla. Seděla na něm nahá, silnými stehny ho objímala v pase a její široká zadnice se rytmicky natřásala, jak se nabodávala na jeho péro svou rozevřenou píčou. I když bylo v pokoji zhasnuto, blikající televize její nahá záda i prdel osvětlovala dostatečně. Netušil jsem, jak se Ondřejovi podařilo během několika minut rozčilenou dračici proměnit v ochotnou rozhoďnožku, která mu vesele rajtuje na péru. Počítám, že když nezabralo jeho žvanění, prostě to zase risknul a chytil Madlu za cecky. Měl štěstí, nadržená ženská, co už nějakou dobu žije bez chlapa, si dala říct. Radši jsem opatrně pozpátku zmizel v chodbě a šel spát bez sprchy.

Druhý den jsme se probudili do krásně slunečného rána a koupaliště se jevilo jako správný cíl nejen pro Pavla, který tam měl domluvené další rande s "hipstérečkou". Ondřej se ovšem zatvářil znuděně a pravil, že se mu v tom hicu k vodě nechce. Smysl to moc nedávalo, leda v kontextu toho, co jsem v noci zahlédl a zaslechl, ačkoliv Madla se u snídaně mračila spravedlivě na nás všechny, ale mávl jsem nad tím rukou a vyrazili jsme. Když nakráčela Kája k naší dece, musel jsem v duchu Pavlovi závidět. Co na tom, že se jí už po dvacítce rýsovalo trochu bříško, když se nad ním lákavě pohupovaly tak pěkné dudy, kterým daly jednoduché trojúhelníčkové košíčky horního dílu plavek bohatě vyniknout. Jako mnoha jiným prsatým slečnám, co sáhly po takovém střihu, se i Káje pod košíčky pohupovaly nahé spodky prsou, která jí výmluvně vykukovala i po stranách... Zvesela k nám přisedla, dala se s Pavlem do řeči a mou osobu zdvořile ignorovala. Když jsem se po chvíli nejistě přeptal na údajnou kamarádku, zatvářila se nejistě: "Aha, jo ... no, hele, ona vlastně nemohla." Načež se s Pavlem pustila do prohlížení svého alba komiksových kreseb, protože jak se ukázalo, "hipstérečka" kromě čmárání spreji studovala v Praze druhý ročník malby a navíc kreslila storyboardy pro jednou animační studio. Když sebou nad kresbičkami hodila na břicho, musel jsem uznat, že sice měl Ondřej pravdu v tom, že má celkem prdel, ale prdel velmi přitažlivou, jak mi umožňovaly ohodnotit plavkové kalhotky, zpola zaříznuté mezi kulaté půlky. Nemělo smysl ty dva rušit, a tak jsem se párkrát smočil v malém koupališti, platonicky se pokochal zadečky a kůzlátky několika středoškolaček, jejichž nahánění by v mém věku kromě mizivé šance na úspěch bylo i neskutečně trapné, a vydal se domů. Kousek od chalupy mě málem porazily Madliny děti, které uháněly kamsi na kolech a než mi došlo, kdo jsou a proč halekají zrovna na mě, málem mě sejmuly. Pasovalo to dobře jako předehra k tomu, co mě čekalo doma. Když jsem, pro jistotu opatrně a co nejtišeji, vešel do domu, okamžitě jsem uslyšel nezaměnitelné zvuky milující se dvojice. Nejsem povahou šmírák, spíš zvítězila zvědavost, jak to, co jsem v noci v šeru spíš tušil, vypadá na denním světle, a tak jsem se opatrně plížil za dvojitým sténáním a pak, krytý skříní, mohl sledovat, jak si to Madla s Ondřejem rozdávají bez rozpaků v kuchyni. Vášnivá černovláska měla tílko vyhrnuté až k bradě a jak byla v předklonu opřená o kuchyňskou linku, na hrudníku jí o sebe pleskaly a narážely dvě visící kozy hruškovitého tvaru, postupně se rozšiřující, s širokými tmavými dvorci přes celé vrcholky, z jejichž středů trčely dva masité dudlíky bradavek, naběhlých jako struky na vemeni. Ondřej ji svíral rukama za širokou zadnici a prudce ji píchal do divokého drnu černých chloupků mezi stehny. Madla s každým přírazem jeho péra do své mušle hlasitě hekla, po chvíli se mu ale vysmekla a donutila ho lehnout si na zem. Odkopla kalhotky, shrnuté už předtím na kotníky, zbavila se sukně a od pasu dolů nahá začala Ondřejovi rukou honit péro, až mu stálo jako svíčka. Pak se nad ním rozkročila, nasměrovala si ho do rýhy mezi pysky a prudkým dosednutím ho pojala do své kundy až po koule. Její veliké kozy se jí opět rozhoupaly v rytmu přírazů a Ondra se je celkem marně snažil zkrotit v dlaních. Madla se s přivřenýma očima a křečovitě stisknutými rty se supěním šoustala na jeho čuráku, přirážela čím dál rychleji, oběma rukama se chytila kraje linky, takže jsem si všiml tmavých chomáčků v jejím nevyholeném podpaží, a kmitala boky, až jí Ondrovo péro projíždělo píču jako píst. Musel jsem uznat, že i když věkem ani vzhledem není rozhodně žádná modelka, vyzařuje z ní živočišná ženskost a mrdání si s plnou parádou a bez zábran užívá. Když se po chvíli udělala, třásla se jako v zimnici a slastí téměř křičela. "Pane bože...", vydechla, když sklouzla z Ondřejovy klády a otřela si z čela pot. Jeho trčící péro jasně signalizovalo, že si tu na své přišel z dvojice milenců zatím jen jeden, Madla ale pokrčila rameny a přiznala s odzbrojující upřímností: "Promiň, musím se jít vychcat." Tak nějak jsem tušil, co touhle větou u prasáka Ondřejova formátu způsobí. Okamžitě se vymrštil, popadl Madlu kolem boků a začal jí lízat kundu, zmáčenou milostnými šťávami. "Počkej, já fakt musím...", snažila se mu vykroutit, ale držel ji pevně a jeho jazyk, kmitající jí v klíně, jí asi také nebyl nepříjemný. "Tak dělej, čůrej...", šeptal dychtivě. "Ne, počkej...cože ??? Nech toho, ty prase...přestaň...pane bože...jo, joo..." chrčela Madla a radši zavřela oči, když z její rozcapené frndy vytryskl zlatý proud a začal zkrápět Ondřejův obličej. Nedokázal jsem od té perverzní a zároveň podivně vzrušující podívané odtrhnout oči, přestože to bylo určitě to nejbizarnější, co jsem kdy viděl dva lidi v sexu dělat. Ondřej se zvedl a nechal dopadat Madlin proud na svoje péro, zatímco jí oběma rukama divoce hnětl a masíroval cecky. Postupně jí k chčijící píče ocas přibližoval, až ho přitiskl těsně k její čůrací dírce. Jakmile skončila, prudce jí pérem, prohnutým erekcí, nabodnul kundu a začal ji tvrdě píchat. Madla se rychle otočila, ohnula se a nastavila se mu podruhé zezadu. Skučeli při mrdání jako zvířata a podle toho, jak sebou Ondřej při posledních přírazech škubal, bylo vidět, že Madle vystříkal píču plnou dávkou mrdky. Pak ustal v pohybech, nalehl na ni, svíral její vzdouvající se vemena a hlasitě oddechoval. Přinutil jsem se co nejtišeji vycouvat na dvůr a rychle se vzdálit.

Celý zbytek dne jsem se snažil nějak zabavit a především dostat z hlavy ty scény Madlina a Ondřejova bezuzdného šoustání. Najít na vesnici ve všední den v létě nějaký podnětný program nebylo snadné. Chvíli jsem okouněl v jediném místním krámku, kde mě zaujala pokladní s opravdu impozantním poprsím, které se jí lákavě pohupovalo ve výstřihu, ale měla pohled upřený kamsi do prázdna a já nějak nenašel téma k rozhovoru. Nakonec jsem si koupil sáček bonbónů a nazdařbůh se toulal vesnicí dál, až jsem došel k poště. Odmala jsem vždycky sbíral známky a vášnivě rád jsem psal i dostával pohledy, a tak jsem bez jasného plánu vešel. Sympatická, asi třicetiletá blondýnka za jedinou přepážkou mě uvítala na rozdíl od prsatice v krámě živým úsměvem, zřejmě jsem byl v její každodenní rutině malou nadějí na trochu změny. Můj dotaz, zda prodává nějaké pohlednice s místními motivy, ji ovšem upřímně rozesmál. "Víte, my tady právě pamětihodnostmi neoplýváme. Mám tu nějaké gratulační, pak můžu nabídnout krtečka, myšáka Mickeyho...", smála se, až jí svítily krásně bílé zoubky a nepřehlédnutelné půvaby pod pošťáckou košilí se jí lákavě zavlnily. Žena, která si záměrně rozepne ještě jeden knoflíček, přestože musí tušit, že tím zákazníkovi za sklem poskytne pohled na vršek košíčku své podprsenky, lákavě naplněné, mi prostě musí být sympatická. A ten pohyb na jejím hrudníku, ten prozrazoval, že objem poprsí je dílem přírody, nikoliv podpory spodního prádla. Dal jsem si záležet, aby Zuzana, jak hlásala její jmenovka, nepřehlédla, kam jí koukám, a čekal na reakci, která by mi napověděla, jestli se dotyčná pohorší nebo mi dá šanci. Vypadalo to spíš na to druhé: pobaveně mě pozorovala a ječet nebo si teatrálně dopínat košili se zjevně nechystala. "Když mi půjčíte papír a pastelky, tak já si ty pohledy namaluju.", navrhl jsem. "A jaké místní skvosty hodláte zvěčnit?", zajímala se. "Když mi postojíte modelem, tak klidně Vás. Zdejší kraj ženskou krásou oplývá. Zrovna před chvílí jsem v krámě viděl úplnou místní Venuši." "Já bych Vám možná i postála, ale něco mi říká, že byste chtěl, abych se svlíkla... a to by mi manžel určitě zakázal.", ušklíbla se a já s radostí kvitoval, že žádné své námitky k té možnosti nezmínila. Sedl jsem si ke stolku, odsunul štos starých reklamních letáků a chvíli s půjčenými tužkami trápil své výtvarné vlohy. "Panečku, nekecal jste, kreslit umíte.", uznala Zuzka, když jsem jí předvedl skicu krajiny za okny její pošty. "Nicméně pózovat Vám asi nebudu. Musíte holt zkusit tu naši Venuši." "A kam byste se aspoň nechala pozvat, řekněme dnes večer?", nadhodil jsem se záměrně přehnaným výrazem světáka. Zuzana se znovu rozesmála. "Poslyšte..." "Honza, těší mě." "Zuzana. Poslyšte, Honzo, vy patříte k těm Jurášovým Pražákům, viďte? Smůla je, že tady nejsme v Praze. Tady za chvíli přijdu do řečí už jen proto, že babky před poštou Vás viděly vcházet, ale už skoro dvacet minut ne vycházet. Já nejsem upejpavá, ale až odjedete, nechci mít bezdůvodně pověst rajdy.", mrkla na mě a pak dodala: "A taky si tak nefanděte. Pokud Vám Jura vykládal, že ženy tu máme krásné a povolné, trochu přeháněl. Ne každé vesničance se hned orosí klín, když po ní vyjede Pražák." "A Vám se orosil? Abyste teda nebyla za rajdu bezdůvodně...", vrátil jsem jí vlastní slova a notně tím přitopil pod kotlem jiskřivé atmosféry. Upřeně se na mě zadívala a jakoby zvážněla. "Pošta dnes zavírá ve tři. Ve čtyři musím na trávu na draha. Pokud chcete ten pohled poslat, základní poštovné dělá šestnáct korun.", odříkala několik vět zdánlivě bez souvislosti a rozklíčování toho, co z toho vyplývá, zřejmě bylo už na mně. Odpočítal jsem šestnáct korun a vyrazil z pošty, protože jestli jsem to správně pochopil, měl jsem zhruba dvě hodiny na zjištění toho, co a kde jsou "draha".

Podrobnou instruktáž mi naštěstí poskytlo starší z Madliných dětí, takže pak už stačilo vyjít za ves a čekat. Zuzana přijela klasicky po venkovsku na starém kole a se srpem a to, že si ji budu pro to dobírat, zjevně čekala, takže se obrnila svou zřejmě vrozenou ironií. Já to s invektivami ale nepřeháněl, protože jí to v halence na ramínka a modré sukni neodolatelně slušelo. "Když mi pomůžete žnout, nebude manželovi podezřelé, že toho vezu za dlouho tak málo.", mrkla na mě a podala mi druhý srp. Z té elegantně naznačené možnosti jsem se úplně zatetelil a oháněl se srpem se vzpomínkou na prázdniny u posázavské babičky jako divý. "Tak jak je to s těmi orosenými klíny vesničanek?", nadhodil jsem, když jsme se trochu udýchaní posadili na mez. Zuzana si odfoukla pramen neposedných vlasů z obličeje, až mě z té krásy píchlo u srdce, a zamyšleně odpověděla zdánlivě bez souvislosti. "Můj strýc Jarin pracoval před lety, než začal fest chlastat, jako pilot práškovacího letadla. Znáte to, šedesátá léta, družstevní lány, boj o zrno a víra ve všemocnou chemii... No a když jsem byla malá, teda vlastně ne zase až tak malá, spíš už větší, tak mi vyprávěl, kolik při tom lítání nad krajinou vždycky viděl dvojic, co si to v přírodě rozdávaly.", poposedla a přihladila si cíp sukně. "Říkaval, a já se tehdy u toho děsně červenala, že celý moravský venkov mrdá, a že je to dobře, protože jako národ nevyhyneme. Akorát jak to vyprávěl, vždycky mi tak nestydatě koukal na prsa, no.", dokončila. "Dneska se už u toho nečervenáte." "Asi mi nekoukáte na prsa dost nestydatě." "Ještě jste mi je neukázala." Tenhle jiskřivý slovní ping pong Zuzana přerušila tím, že si mlčky rozepla všechny knoflíčky své halenky a rozevřela její cípy do stran jako oponu. Podprsenku pod ní neměla, zato prsa nádherná. Skoro s trémou jsem je vzal do dlaní a jemně stiskl. Zavřela oči, trochu zaklonila hlavu, až její blond vlasy udělaly nádherný vodopád, a nastavila mi své poklady. Jel jsem jazykem pomalu od klíční kosti přes krásně se zdvihající kopeček ňadra až na růžový vrcholek, který jsem jemně stiskl rty a chviličku sál. Krásně se napřímil a Zuzana slabě vzdychla. Pak jsem stejně něžně vydráždil bradavku i na jejím druhém prsu, přitiskl obě kozičky k sobě a sál střídavě z obou napružených cecíků. Zuzana tiše vzdychala a vypínala svou nádhernou hruď směrem k mým laskajícím ústům. Když jsem sjel z ňader na bříško, jen maličko vypouklé, pokrčila nohy a rozevřela stehna, takže jí z nich sukně sjela mezi ně. Když jsem ji opatrně vykasal, ke svému překvapení jsem měl před obličejem namísto očekávaných kalhotek nahou kundičku, krásně se klenoucí a se závojíčky v houštince kudrnatých chloupků už zpola rozevřenými. Když jsem přitiskl rty do rýhy mezi nimi, Zuzka slabě zasténala, zvedla nohy a patami si mou hlavu přitáhla těsněji do klína. Lízal jsem ji pomalu, dlouhými tahy od růžového poštěváčku až k dírce, do které jsem jemně zajížděl špičkou jazyka, nejdřív jen na krajíček, pak důrazněji, sem tam jsem nečekaně vyjel na klitoris a chviličku ho sál... Dráždění její nečekaně nahé lasturky mě silně vzrušovalo, nejradši bych na Zuzku nalehnul a uvolnil svého ptáka ze sevření kalhot, ale něco mi říkalo, že si krásná poštmistrová zaslouží pozornější přístup. Její vzdechy se navíc díky mému lízání prohlubovaly a postupně slévaly v tiché sténání, které signalizovalo, že se brzy udělá. Když na ni orgasmus přišel, její štěrbina se kolem mého jazyka na chviličku sevřela a vzápětí mi celou tvář zaplavil příval jejích šťáv. Pokračoval jsem v laskání její vrcholící pičky, Zuzka se posadila, tiskla si mou hlavu mezi stehna a se zakloněnou hlavou nahlas sténala slastí. Pak si s očima stále zavřenýma a roztomile zrůžovělými tvářemi lehla celá udýchaná na bok, ale sukni si nechala do pasu vykasanou a stehna necudně rozevřená, takže mi nabízela nádherný pohled na svou vlhce se lesknoucí rozevřenou prcinu. Teď byla ta pravá chvíle zbavit se od pasu dolů oblečení, přilehnout k ní a nasměrovat svůj beznadějně ztopořený ocas do rýhy mezi baculatými pysky. Zajel jsem do Zuzčiny štěrbiny vláčně a jediným pohybem až po kořen. Chvíli jsem si ten průnik bez pohybu vychutnával, až jsem pocítil, jak mi péro masírují rytmické stahy jejích poševních svalů. Popadl jsem Zuzčina nahá prsa a začal důrazně přirážet. Zuzana se přetočila na záda, sevřela mě nohama kolem boků a stiskla si obě nahá prsa k sobě, abych mohl jako předtím na střídačku sát obě bradavky. Když jsem kvůli rovnováze přestal a soustředil se na píchání její vlhce mlaskající kundy, sama si prsty začala naběhlé cecíky důrazně potahovat a dráždit. Cítil jsem, že to jde i na mě, ale Zuzka po mém varování jen udýchaně zamumlala: "Hmmmm.....to neva, můžeš do mě...." Po tomhle ujištění jsem hodil všechny zábrany za hlavu, popadl ji za její nádherné kozy a několika prudkými přírazy se dovedl k prudkému výstřiku. Píchal jsem její frndičku dál a přitom ji plnil dalšími a dalšími dávkami semene, dokud jsem vyčerpaně nepadnul vedle ní do trávy. Leželi jsme vedle sebe s očima upřenýma na oblohu mlčky dlouhé minuty a já si teprve po chvíli uvědomil, že držím Zuzanu za ruku. "Uuuuf, to bylo... Úplně jsem zapomněla, jak to může být krásné.", přerušila nakonec ticho a pomalu, beze studu se začala oblékat. "Tak díky tobě teď mám klín orosený značně.", navázala s úsměvem na naše předešlé slovní popichování, než si cudně spustila sukni přes svou nahou kačenku. "Jé, my si už tykáme?" "Tady to tak slušné holky mají, dokud se s klukem nevyspí, vykáme si.", šlehla po mě pohledem. Přitáhl jsem si ji k sobě a rukama zachytil její prsty, kterými se chystala zapnout si halenku. Namísto toho jsem ještě jednou v rukou jemně stiskl její nádherná prsa a přešel prsty po jejich vrcholcích. Zvláčněla mi v náručí a tiše zavzdychala. Chvíli si nechala laskat svoje půvaby, než se mi neochotně vykroutila a špitla omluvně: "Promiň, vážně musím." "Uvidíme se zítra, musím poslat nutně několik telegramů svým pražským milenkám.", zavolal jsem za ní, když nasedala na kolo. "Cože? Svým pražským courám jsi říkal? Telegramy už pošta zrušila.", dolétl ke mně její smích, než mi zamávala a šlápla do pedálů. Počkal jsem čtvrt hodiny a pak se zvolna loudal k vesnici se zasněným výrazem jako zamilovaný študentík po prvním rande na Petříně.

Druhý den jsem s roztržitým úsměvem vyslechl, jak Pavel naoko přemýšlí, že by šel zase na koupaliště, pobavil se Ondrovou briskní odpovědí, že jemu se rozhodně nechce, ale duchem už jsem byl na poště. K mojí smůle si mě Džordžíno vyvolil za garde v delegaci, která jela naproti ekvipáži nevěsty. Sice by ve století gps cíl snadno našli sami, ale chtěli se oficiálně sejít v nedalekém okresním městě a poobědvat. Moje šance na to, že si svůj jediný oblek pobryndám ještě před velkým dnem, tak rapidně stoupla, zato možnost svádět dál krásnou poštmistrovou Zuzanu se vzdálila. Když jsem sledoval vyfiknuté fifleny, tvořící doprovod Kristýny, jak ironicky glosují všechny a všechno kolem, krapet jsem se zastyděl, že jsme se cestou sem chovali asi podobně. Bez ohledu na to, že to byly sexy kočky, zaujal jsem k nim odtažitý postoj, jakkoliv nejmíň jedna, štíhlá černovláska Iveta s malými hrotitými prsy zřetelně bez podprsenky, mi dávala najevo jakousi spikleneckou náklonnost, jakou se vyznačují náhodně se setkavší krajané v exotické zemi. Vypadaly jako pařanky, které si daleko od domova hodlají užít a nebudou trvat na tom, že při tom musí být nutně celou dobu oblečené, ale to potěšení jsem hodlal nechat na místních chasnících. Jakmile oficiality skončily a my se vrátili na dědinu, nechal jsem Pražandy klopýtat na jehlách po návsi a marně hledat fitko a zamířil jsem na poštu. Zuzanu jsem zastihl kupodivu před přepážkou a uvítala mě s úsměvem. "To je skvělé, že jsi tu, pomůžeš mi s tímhle balíkem.", ukázala na objemnou bednu v béžovém papíře, spočívající na poštovním vozíku. "Když mi na oplátku půjčíš razítko...", nadhodil jsem a výmluvně jsem ji chytil za zadek. "Pokud mi s ním hodláš tiskat po zadnici, tak nejsi ani trochu originální. To jsem čekala větší představivost." "Promiň, když já jsem z tebe úplně unešenej." "Co jsi to říkal? Nadrženej?" "Nechci, abys ten včerejšek brala jako záležitost na jednu noc." "Nebyla noc, ale vlahý podvečer a jediný, co teď chceš, je dostat se mi znova do kalhotek." "Jak to, znova? Včera jsi přece žádný kalhotky neměla." "Tak dneska je jako slušná ženská samozřejmě mám." "To může bejt dočasný." "To, že mám kalhotky nebo to, že jsem slušná ženská?" "Tipni si." Během téhle štiplavé slovní přestřelky Zuzana neudělala ani ten sebemenší pokus zbavit se mých rukou, které dychtivě hnětly přes sukni její krásný zadeček, a ani snahu přesvědčit se, jaké kalhotky slušná ženská nosí, nijak nesabotovala. Pro jistotu jsem si klekl, rovnou jí je stáhl na kotníky a začal její nahou mušličku líbat. Mimochodem, černé krajkové mini nebyly slušné ani náhodou a maličko mě zahřálo, že si je možná vzala kvůli mně. Zuzka se rozkročila a přitiskla si mou hlavu k podbřišku. "Ty jsi blázen...nech toho.", šeptala vzrušeně, ale v protikladu k tomu si mě tiskla ke svému klínu a vycházela laskajícímu jazyku pohyby pánve naproti. Teprve když jsem jí rozevřel zvlhlé závojíčky a začal jí jazykem zajíždět do štěrbinky, ovládla se a vymanila se mi. "Tady to vážně nejde, někdo může přijít.", šeptala omluvně. "Vydrž ještě hodinu, králíci potřebují žrát i dnes." A tak jsme si namísto miliskování se v poštovním úřadu dali druhé dostaveníčko na čerstvém vzduchu, když jsem předtím Zuzaně skutečně pomohl s balíkem, ve kterém nastávajícím novomanželům jakýsi příbuzný posílal zřejmě kompletní zámecký servis porcelánu. Zuzana mě tentokrát odvedla kousek z cesty, ale namísto toho, aby mě nutila si milování nejdřív odpracovat sekáním trávy, otočila se ke mně zády, chytila rukama kmen třešně a výmluvně se rozkročila. Když jsem jí vykasal sukni, už zase byla namísto slušné ženské rajdou bez kalhotek, zato s kundičkou krásně mokrou. Ponořil jsem rty a jazyk do měkka kudrnatých chloupků a ucítil chuť jejích šťáv. S přivřenýma očima zakláněla hlavu a nechávala si celou prcinku lízat, zatímco si rozepínala halenku a pak tiskla nahá prsa ke kůře stromu, dokud jsem nevstal a nezmocnil se jich rukama. Po hmatu osvobodila, aniž by se otočila, můj ocas z kalhot a nasměrovala si ho zezadu mezi nohy. Když jsem přirazil, skoro vykřikla. Vjel jsem do ní napoprvé až po kořen a koule mi pleskly o baculaté pysky její buchtičky. Pak jsem začal přirážet a rukama dychtivě hnětl její nádherná, pružná prsa a tiskl naběhlé bradavky. Milování v téhle pozici bylo ohromně vzrušující, zároveň ale i praktické, protože Zuzana díky němu viděla daleko do kraje. Proto také sebou včas hodila do trávy a stáhla mě k sobě, když cestou od vsi přicházela známá dvojice pražský floutek plus zdejší prsatá sprejerka. Modlil jsem se, aby ruku v ruce pokračovali mezi lány třeba až za obzor. Naneštěstí žádné dlouhé výšlapy v plánu neměli, a když se kousek od nás uvelebili do trávy, bylo hned jasné, za čím se do přírody vydali. Stali jsme se neplánovanými svědky toho, jak Pavel "hipstérečku" bez jakéhokoliv odporu zbavuje trička i objemné podprsenky, jak se mazlí s jejími osvobozenými dudami, až se jí bradavky staví do podoby dvou růžových špuntů, které Pája hltavě saje, jak ona mu na oplátku těší rozkrok svými dovednými ústy i jak konečně splynou jejich těla v jedno, když si ji Pavel vezme zezadu, klečící na čtyřech s kozami pohupujícími se v rytmu jeho přirážení. Zuzka byla trochu v rozpacích a provinile se na mě usmívala, nicméně její stud nebyl dost velký na to, aby mi přestala rukou jemně masírovat čurák, díky jejímu laskání i vzrušující podívané stále v pozoru ztopořený. Jakmile se dotyční vydováděli, oblékli se, když se Kája předtím poutírala papírovými kapesníčky, a odkráčeli, mohli jsme si tak čekání vynahradit. "Pane bože, vraž mi ho tam...já myslela, že umřu.", vzdychla mi Zuzana horce do ucha. Bylo z toho ještě krásnější milování než den předtím. "Tak z jednoho úletu Pražáka a vesnické pošťačky se nám rodí pletka, snad až románek?", mrkla na mě, když si natahovala sukni. "Aby to nebyla dokonce avantýra.", pozvedl jsem významně obočí. "To asi ne, zítra je ta slavná svatba a pak...", povzdychla si a podala mi srp. Králíkům bylo třeba dát k snědku aspoň něco.

Ten velký den, co nás nazítří čekal, byl na jednu stranu pompézní událost plná vážnosti a důstojenství, ale na druhou stranu pro ty, co viděli za kulisy, jeden velký stres a přetvářka pro všechny zúčastněné. Sledoval jsem kolektivní hysterii kolem sebe s pobaveným odstupem cynika, kterého se to netýká, pak se mi ale zželelo Džordžína, který byl v tom mumraji evidentně na pokraji sil, a začal jsem v rámci svých možností být užitečný. Přineslo mi to i jednu nečekanou drobnou vzrušující příhodu, když mě jakási teta poslala rozdat družičkám snítky myrty na špendlících. Zjevně přecenila jejich tempo oblékání, protože když jsem vešel do určeného pokoje, většina z nich byla maximálně ve spodním prádle a dvě, u kterých střih šatů nevyžadoval podprsenku, dokonce jen v zanedbatelných kalhotkách. Všeobecný chaos je ale tak semlel, že namísto aby mě s ječením vyhodily za dveře, jako ve snách jedna po druhé ke mně přistupovaly a přepíraly si z malého košíčku tradiční ozdobu. "To si to mám jako připíchnout na kozu?", zavrčela oplácaná brunetka, jejímž jediným kusem oblečení byly zaříznuté kalhotky a na hrudníku se jí pohupovaly nahé, ke kulatému bříšku visící čtyřky s širokými růžovými dvorci bradavek. Nedostal jsem ani jednu facku a ta černovláska, malé kozičky skryté v elegantní podprsence bez ramínek, na mě zase tak čertovsky mrkla... Obřad byl naplánovaný na pravé poledne, takže v jedenáct se vyčerpaný ženich s námi sešel tajně u láhve slivovice, ze které pil z nás všech nejvydatněji, zatímco nás smířeným hlasem poučoval o programu oslav. Ukázalo se, že na obřadu bude celá ves, my pak budeme v úzkém kruhu hodovat doma, ale na večer je připravena na místním hřišti veselice, na níž přijdou více méně všichni, kdo chtějí. "A nebudou vás pomlouvat, že jste je nepozvali na slavnostní oběd?", ptal se trochu naivně Pavel. "To pochopitelně budou, ale míň, než kdyby nebylo nic.", povzdychl si Džordžíno unaveně. Coby ekipě ženicha nám z obřadu nevyplývaly žádné extra povinnosti, jen jsem bojoval s nutkáním vydat se davem k Zuzaně, která stála ve špalíru ostatních přihlížejících a v nestydatě krátkých modrých minišatech jí to ohromně seklo. Vyslala ke mně pár zářivých úsměvů, ale také varovně zašilhala na vedle ní stojícího podmračeného muže, zřejmě pana manžela. "Přijdeš večer na hřiště?", šeptl jsem jí do ucha, když se mi cestou z kostela povedlo se k ní přitočit. Nejistě pokrčila rameny a já se propadal do beznaděje, kterou pompézní rodinný oběd moc nerozptýlil. Trapnost dosáhla vrcholu, když Džordžínův novopečený tchán v květnatém proslovu, kterých s ubíhajícím časem přibývalo, mimo jiné prozradil, že cesty novomanželů se spojí i v profesním životě, neboť Jiří už brzy nastoupí na místo v oné nadnárodní korporaci, která je už tak spokojená (při těch slovech se samolibě usmál) s prací Kristýnky. Podívali jsme se s Ondrou a Pavlem na sebe a pak sborem na Džordžína, který pokrčil rameny a zbaběle uhnul pohledem někam pod stůl. Vztekle jsem do sebe obrátil skleničku před sebou a odešel se s lahví slivovice vydýchat do zahrady. "Ty jsi to nevěděl?", promluvila po chvíli za mnou Iveta, ona štíhlá černovláska, které můj odchod neunikl. "To je práce Týnina papá, dal se slyšet, že jeho zeť si nemůže vydělávat jako reklamní agent. Co to piješ?", natáhla ke mně svou skleničku. "Varuju tě, je to síla.", zavrčel jsem a dolil jí. "To je tohle celý.", pokrčila rameny. "Ze svateb mám pupínky." "Nepovídej, a kde všude?". zamračil jsem se a sjel její útlou postavu pohledem tak nestydatým, že normální reakcí by byla facka. Iveta ale jen s vyzývavým úsměvem pokrčila rameny: "Jdeš na to zajímavě." "Na nic nejdu.", odsekl jsem podrážděně a zaparkoval oči na dvě malé obliny v jejím výstřihu, patrně trochu zveličené pomocí podprsenky. "Pokud ale máš v plánu tohohle odpoledne nezávaznou rychlovku s oboustrannou orální předehrou, znám tu pár zadních vchodů." Mluvilo ze mě zklamání z Džordžínovy zrady, stesk po Zuzaně, ze všeho nejvíc samozřejmě ta slivovice a očekával jsem, že Iveta udělá čelem vzad, pokud mi teď už skutečně jednu nevrazí. K mému šoku jen pokrčila rameny a konverzačním tónem odvětila: "Pokud tím zadním vchodem myslíš to, že bys mě šukal do zadku, tak na to moc nejsem. A varuju tě předem, že jestli ho máš velkýho, při kouření se asi budu zakuckávat." Musel jsem uznat, že tohle nebyla tuctová holka a bylo by neslušné zařadit teď zpátečku, takže jsem vzal Ivetu za ruku a přes sad ji dovedl do starého altánu, který nám ženich před tím neprozřetelně ukázal, když se chlubil, kam si vodil zdejší dívky i paničky. Navzdory sešlému exteriéru ukrýval čisté a pohodlné hnízdečko a klíč byl schovaný pod bílou cihlou. "Hezký, a čistý.", ocenila Iveta, načež si rozepla své bílé družičkovské šaty a jen v podprsence "bardotce" a titěrných kalhotkách na krajkovém pásku poklekla přede mně. Buď jsem ho neměl velkýho, nebo své schopnosti orálního sexu záměrně podcenila, ale nezakuckala se ani jednou, ovšem jinak mi ptáka laskala jazykem a pusou s bravurou zkušené coury, takže po chvíli mi navzdory vypitému alkoholu trčel jako svíčka. Iveta se s ním ještě chvíli mazlila, pak se zbavila podprsenky, aby dopřála volnost svým malým, špičatým kozičkám, a vydechla vzrušeně: "Pokud trváš na tom, že orální předehra musí být oboustranná, klidně mi frndu přelízni, ale radši bych byla, kdyby mě rovnou ošukal." Protože se přitom několikrát výmluvně stiskla rukou přes průhlednou krajku minikalhotek, ze kterých po stranách odstávaly nahé, dohladka vyholené závojíčky, mezi nohama, spokojil jsem se s tím, že jsem její "na holčičku" vyholenou prcinu těch kalhotek pomocí rtů a zubů zbavil, a pak jsme se dali do divokého šoustání, při kterém mi svou úzkou štěrbinkou ptáka fantasticky svírala. Před zásunem ještě, dbalá správných návyků, vytáhla z malé kabelky model psaníčko, které jsem si předtím ani nevšiml, kondom a zručně mi ho na ptáka navlékla. "Šprcka, nezbytné vybavení každé družičky.", neodpustila si jakoby filmovou hlášku a udělala legrační pukrle. Její umění být i během sexu ironická a nad věcí mi morální dilema, že si to rozdávám s náhodnou známou, trochu ulehčovalo, stejně jako možnost držet ji za hubené boky, vrážet jí ptáka do úzké pičky a přitom zuby vášnivě pokusovat její trčící tmavé cecíky. Vypitý alkohol způsobil, že jsem se dlouho nemohl udělat, což Iveta přivítala dvěma orgasmy, ale i pak musela ještě chvíli trpně držet jako nějaká šukací figurína, když jsem jí mechanicky bušil do píči ve snaze konečně vystříknout. "Ty jo, šoustáš skvěle.", pochválila mě, když si natahovala své titěrné spodní prádlo. Víc už neřekla, jen elegantně vplula do šatů, mrkla na mě a vyklouzla ze dveří altánu.

Nečekaným ojetím Ivety jsem docela vystřízlivěl a po zbytek odpoledne jsem se už v pití krotil, protože naděje jsem do večerní veselice na místním hřišti vkládat nepřestal. Přistihl jsem se, že směrem k Zuzaně mám spontánním sexem s Ivetou jakýsi pocit nevěry, což bylo u vdané ženy docela absurdní. Když se svatební dav, prořídlý o starší příbuzné a několik zoufalců, co už stihli přebrat, přesunul na lidovou oslavu, ta už byla v plném proudu. Novomanželé se ovšem nezdrželi dlouho, už za půl hodiny je odvážela najatá limuzína do jakéhosi luxusního penzionu, který jim otec nevěsty pronajal na svatební noc. Pražská parta se tak ocitla v drtivé převaze místních. Nevěstiny děvenky, převlečené do klasických modelů pražské klubové scény, takže z pohledu místních spíš jako děvky, si na nedostatek pozornosti nemohly stěžovat. Iveta směrem ke mně vyslala několik neutrálních, spíš kamarádských úsměvů a já se rád uspokojoval myšlenkou, že zážitku se mnou už nemá na další erotická dobrodružství chuť. Na chvíli jsem se dostal do sféry zájmu další Pražandy Báry, což byla ta korpulentní prsatice, která si dopoledne ode mně přebírala myrtu s nahými cecky. Vzhledem k jejich velikosti hodně odvážně byla i teď zjevně bez podprsenky a ceciny se jí dmuly přes vyšponovaný topík tak, že jsem mohl spočítat hrbolky na jejích širokých prsních dvorcích. "Chápeš, že tu nemaj mojito?", svěřila se mi u výčepního pultu, když mi neopomněla svoje dudy opřít o předloktí. "Ale zase je tu krásná příroda.", snažil jsem se zmírnit její šok. "Na přírodu seru, nechci, aby mě kousnul do prciny mravenec. Nemáš od něčeho klíče?", nadhodila s výrazem jak laciná štětka, takže jsem jen zavrtěl hlavou a vzdálil se. Tušil jsem, že její barokní půvaby ten večer někdo nakonec potěší. Protože jsem po modrých minišatech pátral v davu marně, ukořistil jsem od jakéhosi strýce, který si přinejmenším myslel, že mě zná, láhev jiskrně průzračné tekutiny a vydal se s ní na stráň, odkud jsem měl hezký výhled na cestu od vesnice. Ta, kterou jsem vyhlížel, se na ní bohužel neobjevila. S hořkým úsměvem jsem sledoval, jak se s houstnoucím šerem po stráni směrem k lesíku vykrádají páry, z nichž některé se možná právě vytvořily, a připomněl jsem si slova Zuzčina strýce aviatika, že celá Morava mrdá. Jedna mladá dvojice, která si mě nevšimla, se uhnízdila v trávě kousek ode mě a když si slečna přetáhla přes hlavu triko, musel jsem ve zbytcích denního světla obdivovat, jaké má ve svém věku už velké dudy. Abych mládí nerušil v jeho sympatickém počínání, vrátil jsem se dolů ke slavícím. "Nevíš, kde je Ondráš?", vybafla na mě najednou Madla a mně chvíli trvalo, než jsem svého kolegu pod místně upraveným jménem poznal. "Slíbil mi, že mě...že mi...že prostě...a není tu.", vysvětlovala kostrbatě. Oči se jí dychtivě leskly a rozježené černé vlasy jí zase propůjčovaly vzezření lesní divoženky, takže jsem nenašel odvahu jí udat, že Ondřej už před drahnou dobou odcházel ve společnosti děvčete, které pokud dosáhlo zletilosti, tak popíralo učebnicové údaje o změnách ženské fyziologie během dospívání. Prostě zase nějaký Ondrův extrémek. Protože z Madly šel trochu strach a já neměl náladu suplovat rozdychtěné vášnivce svého kolegu, radši jsem se vytratil. Ten večer jsem skončil v posteli nečekaně brzy a sám. A ráno bylo tak nějak po všem. V nepřítomnosti ženicha, o kterém se už stihla rozšířit fáma, že usnul už cestou do jejich hnízdečka lásky a Pražanda si tak svatební noc asi moc neužila, jsme tu byli najednou jakoby navíc. Madla se navzdory tomu, že Ondřej ráno vyklopýtal z její ložnice, už zase mračila, Pavel byl melancholický a já se neměl kam jít rozloučit, protože v neděli je pošta zavřená. Nastal čas sbalit se a vyrazit domů.

Výlet na východ nicméně kromě Džordžínova odchodu, který jsme mu samozřejmě později odpustili a ještě ho bohatýrsky zapili, přinesl po čase několik dalších novinek. Ta nejméně překvapivá souvisela s Pavlem, který byl i v Praze záhy po návratu opakovaně viděn s "hipstérečkou", jež se na začátku září do metropole kvůli práci i škole vrátila. Na rovinu přiznal, že s ní chodí, a neváhal nám barvitě líčit divoká erotická dobrodružství v podnájmu, který sdílela s třemi dalšími dívkami, většinou studentkami různých uměleckých oborů. S chutí zdůrazňoval, že hubená blondýnka Lada chodí i v jeho přítomnosti po bytě jen v kalhotkách, a protože si stále není jista svou sexuální orientací, pro jistotu spí s muži i ženami. Ovšem zanedlouho mi namísto dalších pikantností s rozpačitým úsměvem mezi čtyřma očima sdělil, že nějakým nedopatřením s ním Kája kapku otěhotněla. "Já si myslel, že trochu přibrala, navíc se jí zvětšily prsa, no a ona najednou, že je v třetím měsíci. Musel jsem to vyvést už tehdy před Džordžínovou svatbou, pokud jsem to teda byl já.", meditoval zasmušile. Situaci komplikovalo to, že se u hipstérečky nečekaně projevily mateřské touhy, razantně odmítala jít na potrat a Pavlovi vyhrožovala svatbou. Nicméně to byl ještě slabý odvar proti tomu, co si na východě dokázal nadrobit Ondřej. Jednoho dne do kanceláře vrazil Džordžíno, a kupodivu ne proto, že by se chtěl podívat na bývalé kolegy. Chladně si vyžádal Ondřeje na rozhovor mezi čtyřma očima, což bylo úplně zbytečné, protože z vedlejší zasedačky jsme perfektně slyšeli jeho řev, jehož hlavním motivem byla opakující se věta: "Zbouchl jsi mi ségru, ty dobytku!" Mrkli jsme s Pavlem na sebe a chvíli se pásli na tom, jak naše nová kolegyně Janička roztomile rudne, načež jsme tam vtrhli a postavili se mezi ty dva zřejmě krátce před tím, než by se začali rvát. "Jak jsem měl do prdele tušit, že když si Madla nechá pokaždý vykropit kapličku, že do hajzlu ta ceckatá kurva nebere žádný prášky?!", naříkal později Ondra. "A může ta rašple vůbec otěhotnět, dyk je jí přes čtyřicet, do prdele.", vztekal se. Ochotně jsme mu vysypali jména pár celebrit toho věku, které nedávno povily, i Janička ostýchavě několik přidala. "Tohle je poučné, Jani, to si pamatujte, když budete spát s takovými prasaty jako jsou tady kluci, můžete si zkazit život.", využil jsem neštěstí obou kolegů a mrknul na Janu, opět už roztomile tonoucí v rozpacích, zatímco Ondřej se snažil uklidnit před nezbytným telefonátem Madle, na kterou mu rozzuřený Džordžíno přinesl číslo. Neposkytl nám potěšení ten rozhovor slyšet, ale vrátil se ještě zoufalejší. "Vona si to ta nanda kozatá chce taky nechat. Ty vole, mně jebne... Víte proč?", zalkal, když se sesul do židle. "Prej by potrat byl hřích. Hřích! Do prdele, to mi řekne ženská, která si ode mě nechala vyšukat obě díry a chcala na mě... " To už Janička nevydržela a vyběhla z kanceláře. Oba mí kolegové se tak vinou hejskovského a floutkovského obcování s kyprými moravskými děvčaty dostali do pořádné šlamastyky. No a pak došlo i na mě. "Dole u nás sedí nějaká blondýna.", mrkla na mě asi za týden na schodišti servírka Marta. "Ptala se, jestli tu sídlí vaše firma, a pak i přímo na tebe. Celkem hezká, mimochodem.", dodala a šibalsky si opsala rukou dva oblouky před hrudníkem - neklamná známka toho, že i decentní dáma může dlouhodobým stykem s lůzou, jako jsme my, přijít o dobré mravy. Marně jsem si lámal hlavu, které jsem kde v poslední době popletl hlavu tak, aby mě musela shánět, a opatrně jsem vešel postranním vchodem ze schodiště do kavárny. Ukrytý za lednici s džusy jsem obhlížel hosty, až jsem očima našel ... Zuzanu! Seděla sama, měla na sobě ty krásně nestydatě krátké modré minišaty, které měla na Džordžínově svatbě, a ohromně jí to slušelo, já ale, zpitomělý novinkami posledních týdnů, ještě chvíli zůstával v úkrytu a pohledem na její atraktivní postavě hledal jakékoliv známky gravidity, než jsem se odhodlal jít se s ní přivítat. Když mě uviděla, po tváři jí přejel zářivý úsměv, který se mi podařilo s vrozenou netaktností zahnat debilní otázkou: "Jsi těhotná?" "To rozhodně nejsem, jak tě to napadlo?", zamračila se a mimoděk se pohladila po bříšku, které nebylo o nic větší než na začátku léta. Kvapně jsem jí objasnil, že řádění mých kolegů u nich nezůstalo bez následků, což Zuzku očividně pobavilo. "No, já už tam u nás vlastně nebydlím.", dodala. "Od pondělí jsem Pražanda. Taky se rozvádím. Pamatuješ na pokladní Věrku z našeho konzumu? Ta blbá, kozatá. Chlapi si většinou nejdřív všimnou toho druhýho.", ušklíbla se hořce. Pak mi bez zbytečných podrobností vylíčila, že právě s touhle prsatou blběnou ji její manžel něco přes rok podváděl. "V Praze celkem nikoho neznám, tak mě napadlo... Neboj, mám kde bydlet, i práci mám.", dodala rychle, když si všimla mého poplašeného pohledu. "Spíš jsem myslela někoho, kdo by se mnou třeba někam zašel. Znáš to, husička z Moravy, chci vidět místa, kam chodí pařit Geislerová, kde chlastá Roden...", zahrála se smíchem hloupou. Ach, jak rád jsem souhlasil!