Co přináší řeka (2.)

Můj projekt na hydrologické stanici mi za necelý měsíc přinesl spoustu dat pro diplomovou práci a zároveň tolik nečekaných zážitků, že jsem si připadal skoro jako ve snu. "Na poště máš stipendium. Kváč je sice děvkař, což mu zrovna já nevyčítám, ale drží slovo.", připomněl mi Pavel jednoho rána příjemný fakt, že jsem na stanici navíc oficiálně jako pomocná vědecká síla. "A stav se v drogerii. Výjimečně ne pro šprcky, ta boubelatá Moravanda, co se jí včera tak pěkně houpaly, si kupodivu nakonec chtěla jenom povídat. Potřebujeme ale plechovku hnědýho Balakrylu, Dita ji má pro mě odloženou.", úkoloval mě. Nutností vzít to na poštu přes drogerii mi udělal velkou radost, takže za čtvrt hodinky jsem už stepoval u dveří Ditina království a těšil se z toho, že má u pracovní košile rozepnutý právě ten jeden knoflíček navíc, díky kterému je jí nádherně vidět žlábek mezi prsy. Velkoryse mé hladové pohledy přehlédla, a když jsem se zmínil o poště, zaradovala se. "Já tam vlastně taky musím, mám tam nějaký doporučený dopis. Počkej minutku, dám ceduli na dveře, servu ze sebe tu hnusnou pracovní košili a jdeme." Ochotně jsem se nabídl, že ji z ní klidně servu sám, což doprovodila zdviženým obočím a úsečným "Věřím." Když se ale o pár minut později objevila před krámem v nádherných červených letních šatech s puntíky, zklamání mě rychle přešlo. Slušely jí přímo ďábelsky a svým střihem s vrškem na tenká ramínka a velkorysým výstřihem dávaly vyniknout Ditinu poprsí skutečně do sytosti. Jak jsme se vydali do mírného kopečku směrem k poště, musel jsem ocenit i sympatickou délku, nebo spíš krátkost, spodní části, která nádherně obepínala Ditin pěkně stavěný zadek a nezakrývala příliš z dlouhých, opálených nohou. Že nemá drogistka pod šatičkami podprdu by poznal i slepý, jak se jí ale za chůze vlnily na bocích a já marně hledal pod nimi obrys čehokoliv dalšího, začal jsem Ditu podezřívat, že si vyrazila "na ostro" a nemá pod šaty ani kalhotky. A pokud je za pultem v krámě měla, znamená to, že si je teď svlékla kvůli mně? Bylo ohromně příjemné zabývat se v prosluněném dopoledni podobně vzrušujícími, i když možná úplně zcestnými úvahami a nezávazně klábosit o všem možném s tak krásnou holkou. Na poště jsme byli hned hotovi, když jsme se ale loudali zpátky, Dita do krámu nijak nespěchala. "Já tam dala ceduli PŘEJÍMKA ZBOŽÍ, takže můžu být pryč třeba hodinu.", pokrčila rameny, když jsme si v místní Včele koupili nanuk. "Navíc teď dopoledne je městečko jako vymetený, takže mě málokdo uvidí a bude pomlouvat, že se tahám s tím Pražákem z vily.", mrkla na mě šibalsky. "A my se taháme?", zatvářil jsem se nevinně. Dita to nijak nekomentovala, ale po chvíli sešla ze silnice a pohodila hlavou směrem ke staré kamenné bráně. "Pojď, něco ti ukážu. Ulice jsou tak rozpálený, že mi taje nejen nanuk, ale i mozek." Prošli jsme bránou, kdysi určitě vznosnou, ale teď spíš romanticky zchátralou, do velkého parku, kde byl ve stínu možná i staletých stromů příjemný chládek. Dita mě vedla po cestičkách do jeho odlehlejší části, kde jsme se posadili na jeden padlý kmen a mlčky jsme lízali zbytky nanuků. "Vůbec jsem nevěděl, že tu máte zámek.", ukázal jsem k masivní siluetě, rýsující se o kus dál mezi stromy. "Máme, ale prohlídky se nekonají.", přikývla Dita a začala kývat nohama sem a tam jako školačka. "Je v hrozným stavu. Býval tam domov důchodců, pak pasťák. Jako malá jsem tam chodila za prababičkou. Do domova důchodců, ne do pasťáku.", rozesmála se a já pocítil nutkavou touhu začít tu krásnou holku líbat. Kupodivu, nebyl to tak nereálný plán. Když jsem vzal smějící se Ditu opatrně kolem ramen, zvážněla a po dvou nekonečných vteřinách ticha se naše rty skutečně potkaly. Líbala nádherně. Rukama jsem instinktivně sjel na její krásný zadek a pod látkou šatů jsem skutečně krom dvou pružných polokoulí neucítil žádné prádlo. Dita tiše vzdychla, když jsem ale začal látku šatů pomalu vyhrnovat, rychle se odtáhla. "Hele, připadám ti jako jedna z těch vašich kačen, co jen vystoupí z lodi, už je svrbí pinda a koukají, pro koho by roztáhly nohy?", zamračila se a sjela mě pohledem. "Pokud sis maloval, že budu další, kterou ohneš, tak to pardon, pane vědátore, takhle to nefunguje.", zavrtěla hlavou, když seskočila z kmene a vydala se ráznými kroky k bráně parku. Když jsem ji dohonil, připadala mi spíš zklamaná než uražená. Na rohu ulice se na mně dokonce slabě usmála, než řekla "Čau." a odkráčela k drogerii. Chvíli jsem tam stál jako trouba, kterého jsem ze sebe bezpochyby udělal, protože Dita mi dala vydatnou lekci o tom, že ne každá holka poslušně nastaví, když si usmyslím, ostatně ne poslední takovou. K dovršení všeho jsem si uvědomil, že jsem v parku zapomněl síťovku s tím Balakrylem.

Měsíční výročí mého působení u Sázavy jsme s Pavlem oslavili stylově opět panákem Myslivce jako v den mého příjezdu, já sám pak, snad abych sám sobě dokázal, že mě extempore s Ditou tak nezasáhlo, ještě důvěrným sblížením se štíhlou Slovenkou Idou. Těžko říct, proč namísto "hore Hronom" vyrazila s kamarádkami na Sázavu, ale když jsme se po sérii jiskřivých pohledů přes oheň od veselé party ostatních vodáků vytratili "projít k řece", hned jak nám tábořiště zmizelo za zatáčkou cesty, skončila v mé náruči. "Boskaj ma.", šeptala pořád dokola, když jsem jí líbal na krku, ramenou, na pupíku a pak i na páru dvou malých, kulatých kůzlátek s rychle nabíhajícími dudlíky bradavek, které ukrývala pod tričkem. Překvapilo mě, že se jí mezi nimi v šeru leskne malý křížek na zlatém řetízku, ale asi byl pánbůh toho večera někde na prázdninách, protože po chvíli jsme už leželi v měkké trávě a já jí bez odporu pomalu stahoval kalhotky. Každý centimetr nově dobytého území jsem zlíbal, až moje rty skončily na jejím pahorku, krásně vyklenutém v houštince jemných chloupků. Dal jsem si záležet, aby si pipinka tiše vzdychající Slovenky užila svoje, než ji začnu šukat, takže brzy byla úplně zmáčená mým lízáním a Idčinými šťávičkami. Když jsem vytáhl z kapsy prezervativ, navlékla mi ho na ptáka se zručností, jakou bych u slovenské katoličky nečekal, a pak se mi na ocas se stále hlasitějšími vzdechy nabodávala v pozici na koníčka, dokud se se zajíkavým sténáním na mě nezhroutila v křeči orgasmu. Měl jsem silné nutkání ji strhnout pod sebe a udělat jí to pořádně zezadu, ale zachoval jsem prvky letní romantiky a namísto tvrdého ojetí jsem ji jemně přiměl přetočit se na bok a šukal jsem ji s nádherným přístupem k jejím hebkým kozičkám, kterým mé chtivé prsty daly co proto. Když jsem na konci přece jen trochu přitlačil, Ida začala hlasitě sténat "Áno, áno...takto!", takže jsem ji možná předtím nemusel tak šetřit, ale i tak to bylo krásné letní milování s krásnou mladou holkou. "Kdě si bola, Idka?", šlehla po ní u ohně, kam jsme se jako myšky vrátili, její kamarádka, kudrnatá Slovenka s mocně se dmoucími prsy pod bílou halenkou a já si v duchu vzpomněl na první rozhovor s Pavlem po mém příjezdu na balkoně vily. Skutečně, holky všeho druhu... "Hele, jak dál se mnou?", nadhodil jsem otázku svého dalšího pobytu, když jsem druhý den vešel do Pavlova pokoje. Dal jsem si záležet, abych předtím zaklepal, protože několik jeho nočních návštěv jsem v minulých týdnech v různém stupni svlečenosti a rozpaků v domě už nachytal. "No, pokud máš zájem, můžeš tu zůstat klidně celé léto. Kváč ti potvrdil stýpko i na srpen.", usmál se Pavel a když viděl můj nechápavý výraz, zvesela doplnil: "Já ho o to tvým jménem minulý týden požádal. No no, dobrý, dobrý.", zarazil gestem mé díky. "Já jsem rád, že jsi v pohodě a nejsem tu na to sám." "Myslíš na TY sám, ne na TO.", ušklíbl jsem se. Pravda ale byla, že jsme si za ten měsíc z nějakého důvodu ani jednou navzájem do zelí nevlezli. Tím, že Pavel coby třicátník končil v posteli spíš se staršími vodačkami, to bylo jen z části; i znepokojivě dost povážlivě mladinkých holek se rádo svěřilo do rukou zkušeného milence. "Co je tohle?", padl mi pohled na nástěnku nad Pavlovým stolem, kterou pokrývala spousta pohlednic. "To je kamaráde zeď slávy. Tisíce děkovných dopisů od ukojených milenek!", zadmul se inženýr pýchou. Tisíce jich samozřejmě nebyly, ale dost rozhodně. Některé z blízkých posázavských městeček v okolí řeky, jiné z větší dálky, pár i ze Slovenska. "Co myslíš, které jsou nejcennější?", mrkl na mě. "Asi ty z dálky.", zhodnotil jsem po chvilce dumání při pohledu na pohlednici s Trenčínským hradem. "Pokud pisatelka měla i po návratu domů vzpomínku tak silnou, aby ti poslala čumkartu..." "Rozumná úvaha. Ale druhé hledisko zase říká, že když holka se mnou prožila noc, načež druhej den v Týnci šla hned do trafiky koupit mi pohled, musel to bejt silnej zážitek taky. Prostě boduju na každej pád.", smál se Pavel. "Třeba neboduješ, třeba ti na těch pohledech spílají, vyčítají...", kontroval jsem. "Klidně si pár přečti.", nasadil velkodušný výraz. "Skoro nic tam samozřejmě nepíšou, je to otevřená zásilka, která by chtěla bavit pošťáka nějakými pikanteriemi. Občas je tam akorát srdíčko nebo obtisknutá pusa a iniciály, takže ani nevím, o kterou holku šlo. Takový to klasický zamilovaný psaníčko, znáš to." Neznal jsem, ale doufal jsem, že třeba koncem léta najdu v otřískané plechové schránce na zdi stanice taky nějaké takové. Třeba zrovna Ida by mohla...

S prodloužením mého pobytu na stanici vyvstala nutnost zajet do Prahy, a tak jsem vlastně poprvé od začátku léta městečko aspoň na pár dní opustil. V matce měst jsem se ale moc neohřál. Zařídil jsem pár nezbytných věcí, došel do knihovny vyměnit knížky a jen se pousmál nad původním plánem zkusit se stavit v Podolí přeptat Markéty, jaké má letní plány - do těch mých už rozhodně nezapadala. Zastavil jsem se na katedře , abych profesoru Kváčovi formálně nahlásil pokroky v práci, ale byl jsem jeho zakaboněnou sekretářkou úsečně informován, že pan profesor odjel na dovolenou (zřejmě ji trápilo, že bez ní). Všichni kamarádi byli někde na brigádě nebo na cestách, a tak jsem zběžně poklábosil s rodiči a s díky odmítl nápad otce jet mu pomáhat na chalupě kopat pařez "aspoň na den", protože spojení z Krkonoš na Sázavu jsem si v duchu představoval jako dvoudenní epickou výpravu. V pátek dopoledne jsem popadl sbalený batoh a vyrazil zpět. Na radu Pavla jsem namísto autobusu zvolil vlak, přestože doba jízdy byla delší a dokonce bylo třeba přesedat. Mohl jsem si ale protáhnout nohy v uličce, zchladit se u otevřeného okénka a pokochat se pohledem na krajinu i některé fešné cestující. Statná, asi dvacetiletá brunetka s dvěma silnými copy, která podle vizáže vyrážena někam na tremp, si postupně rozepla tři knoflíčky své zelené zálesácké košile a pranic jí nevadilo, že mi tak poskytla výhled na své štědře narostlé prsy, které se jí, jak se sem tam ovívala dlaní, pod košilí krásně houpaly a prozrazovaly, že trampka se rozhodně neobtěžovala svoje výrazná ňadra omezovat v pohybu podprsenkou. Díky tomu jí cecky, které se objemem od pohledu téměř rovnaly servírce Zuzaně, krásně šponovaly košili, přes jejíž látku se zřetelně rýsovaly dva široké prsní dvorce s i v klidu nápadnými dudlíky bradavek. Obdařená trempka mi připomněla mou první vodačku Bětku a v duchu jsem musel souhlasit s Pavlem; přestože jsem tohle léto už prožil víc milostných dobrodružství než za všechna předchozí dohromady, holek takových ani makových jsem se zatím nenabažil. Když druhý spoj, pozůstávající z jediného vagónku, vjel na malé nádražíčko a já uviděl známou siluetu kostela, naproti němu v komickém kontrapunktu přízemní prodejnu potravin a za tratí na růžku hospodu s oprýskaným vývěsním štítem, zalila mě vlna srdečného pohnutí. "Že uhádnu, co si jdeš koupit!", ušklíbla se Dita za pultem drogerie a mě skoro píchlo u srdce z toho, jak jí to bez ohledu na fádní plášť prodavačky zase sluší. "Neuhádneš, v Praze máme lepší, a dokonce s jahodovou příchutí. Jdu si koupit jen šumák.", odpálil jsem její jedovatost a zároveň zamluvil to, že vlastně nepotřebuju nic, ale nechtěl jsem se připravit o možnost ji aspoň na chvilku vidět. "K čemu s příchutí?", zavrtěla nechápavě hlavou. "Namaž si doma banán jahodovou marmeládou a pochopíš." mrkl jsem a pásl se na jejím roztomilém ruměnci, když jí to došlo. "Bože, ty jsi fakt ještě větší prase než Pavel. A kde bych jako v červenci sehnala banány?", zamračila se a já se zastyděl. Jakkoliv jsem si zakázal přemýšlet o Ditě a o tom, co mezi námi je nebo může být, pranic mě netěšilo, že mě považuje za Pavlova stejně zkaženého kumpána. I když jsem jí to vlastně těžko mohl vyčítat.

Můj návrat na stanici připomínal scénu z nějaké hodně rozverné prázdninové komedie. Když jsem totiž vešel dovnitř a příjemně stinným schodištěm vyběhl do patra, naskytl se mi pohled na neznámou ženu, stojící ve dveřích pracovny, od hlavy až k patě úplně nahou. Ne že by se v minulosti nečekaná setkání v chodbách stanice už neodehrála, jekot vodačky Jarmily, kterou jsem v rouše Evině uviděl, když jsem náhodou jednoho rána vešel do koupelny a ona se zrovna předklonila pod umyvadlo pro kartáček, takže mi svou chlupatou frndu prakticky nastrčila pod nos, mi zněl v uších ještě dlouho. Tahle kráska se ale vůbec nenamáhala svou nahotu jakkoliv zakrýt, namísto toho se doširoka usmála a vydala se ke mně s rukou nataženou k pozdravu. "Ahoj, ty musíš být Honza. Já jsem Hedvika.", představila se a nijak ji neznervózňovalo, že když jsme si potřásli rukama, její krásně opálená, hrotitá ňadra jí několikrát poskočila. "Nazdar vole!", zaburácelo ode dveří a hrnul se k nám už i Pavel. "Aha, Hedviku už znáš, no prima. Jak bylo v Praze? Pojď, dále pivko na terase." Celý zkoprnělý z toho, že jsem evidentně jediný, koho absence jakýchkoliv šatů na nepopiratelně krásném těle Hedviky maličko uvádí do rozpaků, jsem si odnesl batoh do svého pokoje a usedl vedle Pavla do proutěného křesílka. "Tak prosím, pánové.", vešla na balkon chvilku po mně, v každé ruce orosenou láhev piva, kterou držela před sebou, aby ji nestudila do prsa. Jak před námi stála v Evině rouše s lahvemi piva, blesklo mi hlavou, že to zhmotnělý sen každého chlapa. Vzápětí jsem nejistě poposedl, protože mi zaparkovala svůj nahý klín, zřetelně se rýsující pod světle hnědými kudrnatými chloupky, přímo vedle hlavy, a když se pak ohnula, aby mi pivo podala, její kozičky se mi zhouply pár centimetrů před obličejem. "Určitě si máte co říct, takže já jdu na zahradu.", usmála se pak a odkráčela, čímž mi pro změnu poskytla parádní pohled na svůj zadek, taktéž parádní. Pavel se tvářil jako úplné neviňátko, zatímco já bez dechu sledoval, jak si po chvíli dole pod námi roztáhla na trávě kostkovanou deku a ladně se na ni položila, pochopitelně stále "na Evu". "Hele, co tohle jako je?", vykulil jsem oči, když se Pavel nadále neměl k tomu mi přítomnost nahaté Hedviky nějak objasnit. "A co jako? Jo aha, myslíš Hedu. Mno... to je jedna známá." "Bezva, fajn, známejch je tenhle barák celý léto plnej, ale většinou oblečených, nebo aspoň většinu času.", dorážel jsem. Pavel pokrčil rameny, zhluboka se napil a rozvláčně začal: "Hedvika jela vloni Sázavu. No, spali tehdy tady, nějak jsme se potkali... a poznali, znáš to... A teď mě přijela navštívit. Taky jsem byl překvapenej, no ale je tu. A pokud se divíš, že chodí nahoře i dole bez, tak ona je naturistka." "To jako že chodí pořád nahatá?" "Tady ve vile rozhodně.", přisvědčil Pavel a mimoděk zase použil pro stanici její poněkud buržoazní původní označení, které postupně přecházelo do krve i mně. "Když jdeme ven, tak si natáhne šaty.", doplnil lakonicky a nechal pracovat mou fantazii, jestli si jako natáhne ještě něco nebo se nosí po městečku pod šaty naostro. "Nesmíš na to koukat upjatě, vysvětlila mi, že naturisti berou nahotu úplně přirozeně, ne jako nějakou sexuální vyzývavost. Takže žádný hromadný orgie nečekej.", vysvětloval dál. "To samozřejmě neznamená, že by byla nějaká frigidní, to naopak. Hedvika šoustá jako děvka, co zavřeli na rok do kláštera. Ta ženská to má fakt ráda.", dodal se zasněným úsměvem. "No tak to gratuluju, to se máš.", blahopřál jsem mu k takové milence a po očku přitom sledoval, jak si dole pod námi roztírá s nevinným úsměvem opalovací krém po svém stejnoměrně snědém těle. Pavel se pousmál a pak zcela v rozporu s tím, co mi právě spokojeně sdělil, vyhrkl naléhavě: "Musíš mě jí zbavit, Honzíku!" "Cože? Právě jsi mi objasnil, že máš svolnou milenku, u který se navíc nemusíš zdržovat svlíkáním, když to na vás přijde, tak jakýpak zbavit? S tou můžeš prožít parádní zbytek léta.", nechápal jsem, o co tu jde. "No právě. Tohle je úplně proti konceptu toho všeho tady.", rozhodil Pavel zoufale rukama. "Milenku jako je Hedvika si pořídím, až budu mít barák v Jevanech a budu se v něm sám nudit. Ale tady je léto o tom, že potkávám nový holky, seznamuju se, zkouším to, něco vyjde, něco - a podotýkám, máloco! - zase ne, každej den je jinej. Já nechci mít ráno co ráno v posteli tu samou ženskou, i kdyby to byla mrdavá rajda jako je Heda.", zaúpěl Pavel, přestože mimoděk společně se mnou sledoval, jak si Hedvika dole maže opalovacím mlékem svoje prsa, krouží po nich dokola dlaněmi a pak prsty vyběhne po dvou tmavě rudých hrotech. "Pamatuješ na nástěnku slávy? Žádná z těch holek se tu v životě neobjevila znova, až teď ona. A já chci, aby zase zmizela.", dodal umanutě, zatímco já cítil, jak mi z té podívané začíná v kalhotách pořádný frmol. "Vloni byl podobnej případ ve Všenorech.", odlehčil jsem situaci citací z oblíbeného Švejka, dobře věda, že mluvím k poučenému posluchači. Pavel ocenil literární aluzi, ale zavrtěl hlavou: "Dobrej pokus, ale to nevyjde. Hedvika sice nosí prstýnek, ale je to prej dočasnej pozůstatek něčeho, co brzy skončí. A jelikož ten jejich rozvod od stolu i od lože probíhá právě proto, že její manžel si rozestlal lože s jinou, asi sem nebude uhánět, aby si svou nahatou ženušku odvezl. Musíme na to jinak. Musíš ji prostě svést."

Když jsem později ležel na posteli a pozoroval v uplývajícím odpoledni praskliny na stropě mého pokoje, musel jsem uznat, že plán, který mi Pavel následně vyložil, když přitom nepřestal po očku sledovat nahatou krasavici na našem trávníku, nepostrádal logiku i nemalou dávku zvrhlosti. Hedvika byla opravdu krásná ženská, navíc o pár let starší než já, takže milostná zkušenost s ním byla pro mě ještě přitažlivější. Jenže vyspat se s ní proto, aby měl Pavel záminku ji vyhodit z vily, nebylo ani podle dost relativních měřítek, která jsme tu uplatňovali, právě morálně na výši. Představoval si, že až ji svedu, domluvím se s ní na dalším postelovém dostaveníčku, do něhož nám vpadne a ztropí žárlivou scénu, po které ona se sbalí a opustí nás. Aby mi umožnil ty správné manévry, oproti svým zvyklostem hned druhý den na celé dopoledne zmizel. Což o to, když jsem pozoroval Hedu, jak si na balkoně čte Květy, na sobě ani nitku, touha si s ní něco začít byla intenzivní. Buď mou přítomnost nevnímala, nebo byla skutečně tak bezprostřední, ale po chvilce pozorování jejího přitažlivého těla jsem si všiml, že má ruku, kterou nedrží časopis, položenou v klíně a mimoděk se při čtení zlehka hladí na své mušličce. Krásně se jí pod houštinkou chloupků rýsovala a bylo vidět, jak se závojíčky rozevřely a odhalily hřebínek poštěváčku. Sluníčko Hedě rýsovalo na jejích kulatých prsou vzor zprohýbaného zábradlí a já seděl kousek od ní jako na trní. Po chvíli se protáhla, odložila Květy a sáhla po Vlastě. Ruku zcela cíleně opět položila do rozkroku a začala se při čtení hladit mezi nohama, stejně pomalu a nenuceně jako před tím. Pak si začala z poprsí smetat imaginární smítko, což jí dalo záminku prsty si několikrát přejet přes bradavku. Tohle nemohla dělat omylem, bylo zcela zřejmé, že se navzdory mé přítomnosti nenápadně, ale evidentně hladí a laská, ale já byl úplně bezradný. Nemohl jsem se na ni vrhnout, i když právě tohle bych nejradši udělal. Bolestně jsem si uvědomoval, že sbalit ženskou starší než já prostě neumím. Když dočetla i druhý časopis, přitáhla si kolena k bradě a pozorovala přes zábradlí řeku. "Honzo, co je tamten barák na druhém břehu?", mávla rukou po chvíli. Vstal jsem s velkými rozpaky, protože pozorování jejího nahého těla i vzrušující hry prstů jednak rozjitřilo mou fantazii, navíc mi ale způsobilo erekci, přes látku šortek naprosto evidentní. Když jsem se neochotně přiloudal, pohledu Hedy pochopitelně boule na mém poklopci neunikla a vyloudila jí na tváři pobavený úsměv. Doufal jsem, že celou věc přejde bez komentáře, ale tu radost mi nedopřála. "Copak to tu máme?", pokývla hlavou k mým partiím a jako nic se protáhla, až se jí nahá ňadra rozhoupala. Bezradně jsem rozhodil rukama: "Jsi krásná ženská, sedíš tu přede mnou nahá ... a já nejsem z ledu." "To vidím, spíš z kamene.", rozesmála se. "Přitom lidská nahota je ten nejpřirozenější stav. Kdyby takhle chodili všichni, bylo by po...ehm, napětí. Schválně, zkus to a svleč se.", vychutnávala si moje rostoucí rozpaky. "Nebo se přede mnou stydíš?", dodala vítězoslavně. I přes trapnost celé situace mi došlo, že tohle je vlastně pro mou věc docela pozitivní vývoj, a tak jsem zašel zpátky do kuchyně a pomalu se vysoukal z oblečení. "No vidíš, nádhera přirozenosti.", okomentovala to Heda, když se přišla podívat, kam jsem zmizel. "A nádherný přirození.", dodala se šibalským úsměvem směrem k mému péru, které se díky její přítomnosti opět vztyčilo ve vzorném ztopoření. "Já za to nemůžu.", hlesl jsem. "Takový napětí není zdravý, takový napětí by se mělo uvolnit.", prohodila zamyšleně, načež mě za ptáka vzala a začala mi ho pomalými, důkladnými pohyby zvolna honit. Zůstal jsem na ni civět jako opařený, ale Heda už zjevně měla náladu na něco jiného než mi dál kázat o výhodách naturismu. Poznal jsem to z toho, že vzala mou ruku a položila si ji na nahé ňadro. Okamžitě jsem ho začal hníst, potěžkávat a prsty tisknout bradavku, vztyčenou a tvrdou jako kámen. Když jsem jí druhou rukou sjel pod bříško a pod prsty ucítil její hebký kožíšek, vzdychla a prohnula se. Byla celá vyhřátá od sluníčka a její měkká, baculatá buchtička se pod mými prsty sama vláčně rozevírala. Opřela se o stůl, přitáhla si mě k sobě a nasměrovala si můj čurák mezi nohy. Chvíli si třela můj žalud v rýze mezi pysky, a když jím potřetí přešla přes svou dírku, podvědomě jsem přirazil a vjel jí zpola do štěrbiny. Vyhoupla se na stůl, roztáhla stehna už doširoka a nabídla se mi tím, že si prsty rozevřela růžové závojíčky. Okamžitě jsem jí vrazil pták do pičky až po kořen a začal ji šoustat, až jí nahé kozy nadskakovaly. Perfektně vycítila, kdy mě tohle zbrklé tempo přivedlo nebezpečně blízko výstřiku a v pravý okamžik se z mého klacku sesmekla. Stihl jsem oddálit svoje vyvrcholení tím, že jsem si klekl mezi její snědá stehna a začal jí projetou prcinu lízat. Tiskla si mou hlavu mezi nohy a sama si prsty kmitala na poštěváčku, zatímco jsem jí jazykem vjížděl do nádherně zmáčené kundy. Když se udělala, zaplavily mi tváře její šťávy, které jsem jí z cukající se pičky dychtivě slízával.

Jakmile po svém orgasmu popadla dech, začala Heda pracovat na tom, abych si na své přišel i já. K tomu, aby mi klacek znovu postavila do pohotovostní polohy, stačilo vsunout si ho do pusy, dosednout rty na kořen a začít sát; během chviličky musela můj žalud cítit až na mandlích, ale přesto se s mým pérem láskyplně mazlila, než se otočila tentokrát zády ke mně, zapřela se rukama o stůl a nabídla mi svou zmáčenou prcinu k ojetí zezadu. Vstoupil jsem do ní, chytil rukama její převalující se prsa a začal ji v rytmu přirážení tahat za bradavky. Pak jsem se dostal do tempa, které vyžadovalo popadnout Hedu za její krásně klenutou zadnici, ale ochotně se svým cecíkům začala věnovat sama. "Klidně...do mě...", zasténala, když jsem namáhavě vykoktal, že už budu. Nemusela mě pobízet dvakrát, ještě několikrát jsem prudce přirazil pérem do její horké pičky, stiskl půlky jejího zadku a s výkřikem jsem se udělal. V neskutečně intenzivním orgasmu jsem Hedě doslova napumpoval píču svým semenem, než jsme vyčerpaní divokým milováním padli na podlahu a snažili se popadnout dech. Chytil jsem ji oběma rukama za nahé kozy a malátně je hnětl. V hlavě mi blikala jediná myšlenka: moct s touhle úžasnou ženskou co nejdřív mrdat zase. Ať si Pavel trhne nohou, já tuhle bohyni sexu prostě musím mít znovu. "Tak tohle Pavlovi zatajíme...", nadhodil jsem udýchaně. "... pokaždé, když k tomu dojde.", doplnila Heda a já se nad tím příslibem do budoucna málem rozplynul blahem. Když se odpoledne vrátil, bez uzardění jsem mu referoval, že Heda je vůči mně netečná, ale zítra to zase zkusím. Druhý pokus byl ještě úspěšnější než první, částečně se odehrál na schodišti a já měl ještě intenzivnější výstřik než den před tím. Jenže už po dvou dalších dnech jsem cítil, že to takhle dlouho nevydržím. Jedna věc byla, že Heda byla ženská k neutahání. Vůbec jsem nepochyboval, že každý den si to rozdá nejen se mnou, ale i s Pavlem, přesto se milování se mnou oddávala pokaždé naplno a se zjevnou chutí. Musel jsem zároveň uznat, že to v posteli doopravdy umí. Nikdy předtím jsem, s výjimkou Zuzky utěšitelky, s ženou starší než já nic neměl, a teď jsem si sebekriticky přiznával, že se vlastně pořád učím, co všechno spolu muž a žena mohou dělat, když jsou spolu a nazí. To bylo něco úplně jiného, než se někde na mezi dostat do kalhotek povolné sedmnáctce, která vleže naznak roztáhne nohy, zavře oči a svěří mi svou kačenku do péče. Zároveň jsem ale cítil, že díky Hedvice v podstatě ztrácím zájem o holky, které večer co večer vysedaly z kánoí a zvaly nás k ohni a kytaře. Což byla škoda. Už jsem Pavlovu odporu k mileneckému stereotypu, aťsi s tak dokonalou a šukavou milenkou, začínal rozumět. Navíc tím, že jsem jeho nápad spát s Hedou sice plnil, ale aniž bych mu o tom řekl, jsem se dostal do slepé uličky, kdy jsem vlastně nehrál fér ani s ním, ani s Hedvikou. Pokud tohle léto mělo dál pokračovat bez mráčku, bylo třeba zabránit hrozícímu průšvihu. "Hedo...musím ti něco říct.", vysoukal jsem ze sebe, když Pavel opět na celé dopoledne zmizel a my si krátce po jeho odchodu fantasticky zapíchali na velkém měkkém koberci v pracovně. Hedvika uměla kreativně měnit tempo a skvěle pracovala se svými poševními svaly; na konci toho úžasného píchání, kdy jsme vystřídali polohy snad z půlky Kamasutry, zůstala zdánlivě bez hnutí klečet, naznačila mi, ať nepřirážím, a pak mě přivedla k prudkému výstřiku jen stahy svojí kundy. Doslova mi jí ptáka ždímala a já explodoval do toho horkého klínu s pocitem, že se svět se mnou otřásá. Ještě teď jsem při té vzpomínce ucítil ve slabinách zacukání. "Copak, Honzí, neříkej, že chceš ještě.", mrkla na mě se škádlivým úsměvem, pak si ale všimla mého výrazu, sama zvážněla a přisedla si. Neobratně a s co možná největšími okolky jsem jí vysvětlil celou delikátní situaci a s obavami čekal na reakci. Heda chvíli mlčela, pak se napila ze sklenice vody a usmála se. "Hele, Honzo, ono se to se mnou má nějak takhle. Mám za sebou hodně špatný období, který se nějak moc táhlo... Asi víš, že se rozvádím. Můj nápad to nebyl, no ale jinak to asi nepůjde. Sem na Sázavu jsem přijela na pár dní vyčistit si hlavu s milencem, se kterým mi to vloni přišlo hezký. Taková letní romantika... Věřil bys, že jsem na Pavla občas v zimě vzpomínala jen tak, abych si připomněla léto, řeku, tu pohodu tady? No a namísto jednoho milence jsem tu našla azyl hned u dvou. To ale neznamená, že tu chci mezi vámi dvěma poletovat celý léto. I když musím přiznat, že spát na střídačku se zkušeným prasákem a nadaným kolouškem má hodně do sebe. Kámošky puknou závistí.", rozesmála se a já se zatetelil. "Hele, Pavlovi nějak naznač, že jsem ti zkrátka nedala, a můžeš být v klidu, já pozítří tak jako tak musím sbalit a vrátit se domů. Dovolená končí. Teď se jdu opalovat, ať ten rybář s dalekohledem, co mě už tři dny šmíruje, nečeká zbytečně.", dodala zvesela a za chvíli už jsem slyšel její bosé nohy pleskat na schodišti. Opravdu hodně se mi ulevilo, že se věci mají takhle, i když zároveň jsem se přistihl, že mě brzký odjezd tak báječné ženské začíná mrzet. Chvíli jsem překresloval na milimetrový papír hodnoty posledních měření, pak jsem zvedl vedle ležící Pavlův námořnický dalekohled a našel si v něm Hedviku. Pokud na ni vilný chlapík musel čekat, dělala teď všechno pro to, aby mu to vynahradila: s až přehnanými gesty si teatrálně natírala pomalu celé tělo opalovacím olejem, přičemž zvlášť důkladně se věnovala svému výstavnímu poprsí, a když se jí kozičky snad už víc lesknout nemohly a bradavky na nich kvůli láskyplným dotykům trčely jako dvě anténky, prostě rozevřela stehna a začala si hrát se svou lasturkou. Radši jsem nechtěl vědět, co to se šmírujícím rybářem dělá, ale já sám měl co dělat, abych odolal pokušení si ho při sledování spokojeně masturbující Hedviky vyhonit jako puberťák. Musel jsem znovu dát Pavlovi za pravdu, že to opravdu má ráda.

Když se odpoledne vrátil do vily a vrhl na mě svůj tradiční tázavý pohled, znovu jsem jen pokrčil rameny. Během odpolední siesty se z jeho pokoje ozývalo sténání, které dost výmluvně svědčilo o tom, že důvod myslet si, že Heda se se mnou ve skutečnosti uspokojila a já mu to jen tajím, Pavel mít nebude. "Ty vole, dělej něco, ta ženská mě umrdá k smrti.", sykl na mě, když šel večer se džbánkem pro pivo a na vodácké tábořiště vrhl jen unavený, rezignovaný pohled. Jenže tomu všemu měl být už druhý den konec. Když jsem se vrátil z nákupu, po kterém jsem se těšil na další Hedvičinu lekci lásky, byla pryč a s ní všechny její věci. V rozporu s tím, co mi předtím řekla, odjela o den dřív, snad aby se vyhnula loučení. Na stole v kuchyni jsem našel rukou psaný vzkaz: "Díky, za všechno, kluci.", doplněný o usmívající se srdíčko. Když jsem odnášel svlečené povlečení její postele do pračky, na chviličku jsem si prostěradlo přitiskl k obličeji, abych si slabou vůni opalovacího oleje vtiskl do paměti. "Bude mi chybět, Heda.", meditoval Pavel, když jsme se odpoledne posadili na balkon, ale očima už klouzal po postavách dívek a žen, které přistávaly u břehu. "Stejně je to divný, že s tebou si říct nedala.", zadíval se na mě jakoby s lehkým podezřením. Zatvářil jsem se jako neviňátko a chvíli mu mazal med kolem huby řečmi o tom, že prostě dala přednost alfa samci. Dodnes nevím, jestli mi uvěřil nebo prostě nechtěl pravdu znát, jisté ale bylo, že všechno se zase vrací do starých kolejí. Seděli jsme na balkoně, srkali vychlazené pivo a dívali se, jak se pomalu prodlužují stíny topolů na druhém břehu, neklamné znamení, že čím dál víc lodí začíná ze středu proudu odbočovat ke břehu. "Jak na riviéře, co? Jen ty černošky chybí.", nadhodil jsem. "No jo, už jen ty a Eskymačky.", zachechtal se Pavel. "Dej na mě, v Sázavě ještě uteče hodně vody, než ji budou sjíždět cizinci." Spletl se nejen ve střednědobém, ale kupodivu i krátkodobém horizontu, protože už druhý den odpoledne vyběhl schody a halasil: "Vyval rudej koberec, cizinci jsou tu." Ukázalo se, že na tábořišti už krátce po poledni přistálo několik lodí s německými vodáky. Tedy pochopitelně s těmi z NDR, ale cizina to každopádně byla. K naší velké radosti z lodí vystoupilo podstatně víc vodaček. "No vida, holky německý nám sem přinesly nový, svěží vítr. Od pomořanských rovin až k oblým kopcům Harzu.", usmál se Pavel a pohybem hlavy mě upozornil na legračně nesourodou dvojici hubené, vysoké blondýny a vedle ní stojící oplácané černovlásky; zatímco ta první měla hrudník jako prkno a plochá ňadra se jí z něj zdvihala téměř neznatelně, druhé se v těch samých tělesných partiích nadouvalo bujné poprsí, jen stěží zkrotitelné objemnou plavkovou podprsenkou. "Umíš dobře německy?", vyzvídal Pavel. Připustil jsem, že se obstojně domluvím; na střední jsme měli jistý "frojndčaft" s jedním drážďanským gymplem a během výměnného pobytu si obohatili slovník i méně spisovnými výrazy, ze kterých pak naši němčinářku omývalo, když jsme se s nevinnými výrazy po návratu ptali: "Soudružko učitelko, co to vlastně znamená Muschi, Hannelore mi něco takového chtěla ukázat." "Oni přece taky u Baltu pěstují tenhle naturismus, ne? Mají na to nějakou takovou zkratku, někde jsem to viděl...", dumal Pavel. "Jasně, FKK, jako frei Körper Kultur.", odříkával jsem jako kniha. "To je vono, FKK! Super. Někde tu byl kus kartonu, že jo." Pavel začal cosi horečně kutit a po chvíli se vytasil s ručně malovanou cedulí, která nad rozverně vyvedenou šipkou vesele hlásala "FKK Strand", kterou vzápětí přidrátoval na plot naší zahrady hned vedle pohostinně otevřených vrátek. Teď se nám hodilo, že Hedvika nás před pár dny donutila pro své "nudění se" posekat trávu na břehu řeky, aby se mohla nahá chodit do Sázavy svlažit rovnou ze zahrady. "Tak, a teď se Gréty a Lotty můžou začít obnažovat.", mnul si Pavel ruce. "To si fakt myslíš, že se ti sem některá přijde svlíct?", vrtěl jsem hlavou skepticky. "Napevno s tím počítám." "To nemůže v životě vyjít." "O panáka? "O flašku!" Zpočátku to vypadalo, že jsem měl pravdu; několik německých vodaček se u cedule zastavilo, chvilku o ní se smíchem debatovaly, ale na náš "štrand" žádná nahotinka nemířila. Co se stalo pak, to jsme se vlastně pořádně nedověděli. Černovlasá Antje mi na mou otázku později večer se smíchem odpověděla něco v tom smyslu, že to byla sázka, ale kdo se s kým vsadil a proč, to už zůstalo nerozřešeno. Nijak jsme po tom ostatně nepátrali, podstatné bylo, že někdy kolem půl čtvrté prošla kolem Pavlova transparentu pětice německých děvčat, chvíli si vybíraly na naší zahradě plácek, kde si rozloží ručníky, načež se všech pět nenuceně svléklo. Donaha. Zírali jsme na to z balkonu jako uhranutí. Holky si sice nejdřív trochu upejpavě lehly na bříška, takže nám předvedly svoje zadečky, ale netrvalo dlouho a došlo i na přehlídku poprsí a klínů. Kromě exhibice přitažlivých půvabů německá pětice posloužila za jakési jádro, kolem něhož se postupně přidávali další. "Tady je fakt, nudi, děcka?", protáhla s typickým moravským akcentem statná blondýnka. "Špica, já se chcu hezky opálit bez ramínek!", zaradovala se, když jsem vágně přisvědčil a za chvíli už jsem mohl po očku obdivovat její výstavní kulaté melounky i drn světle kudrnatých chloupků mezi silnějšími stehny. Postupně se z tábořiště trousili další vyznavači opalování bez plavek a Pavel doslova zářil. Samozřejmě, že dorazilo i dost chlapů, ale i tak bylo na co koukat. "Ty vole, nemám začít prodávat limonádu?", křenil se Pavel, zatímco já očima laskal kulatý zadeček vysoké brunety, která kolem mě právě prošla.

Nebyli bychom v Čechách, aby nějaká dobrá duše, které leží na srdci morálka a mravnost, neuvědomila nakonec příslušné orgány, takže posázavskou nudapláž krátce před šestou ukončil příjezd policejního antonu. "Samozřejmě, inženýr Toman. Nepřítel socialistické morálky, sukničkář a skandalista.", zamračil se strážmistr. "Tak co, máme začít opisovat občanky?" Šlo o zcela zbytečnou demonstraci policejní zhovadilosti, ostatně nebylo ani proti komu zasahovat; hned jak vé bé dorazilo, všichni naháči a nahačky se začali kvapem oblékat a trousit pryč. Mladý praporčík tak jen obrátil oči v sloup, pak se poškrábal na nose, odvedl Pavla kousek stranou, a když si myslel, že ho neuslyším, udělal za celým případem poněkud neprofesionální tečku: "Hele, Toman, a teď mi přiznej, jestli sis ty germánský prdelky a frndičky stihnul vyfotit. Protože jestli jo, tak já ty fotky taky chci." Spěchal jsem, abych se stihl vloudit do přízně oné Moravandy, které jsem kozičky i kudrnatou pipinku okukoval ze všech nudistek asi nejvíc. Pak mě ale okatá černovláska ze skupinky odvážných Němek přiměla svým úsměvem a pronikavým pohledem změnit plány a namísto vlasteneckého zájmu upřednostnit lekci němčiny. Antje byla přesně ten typ holky, za kterou se vedle její prvoplánově hezčí kamarádky člověk neotočí, ale po večeru v baru daleko spíš odejde s ní. Vtipná černovláska s brýlemi na výrazném nose a vlasy staženými do culíku pocházela z malého městečka někde u Lipska, kde pracovala druhým rokem jako knihovnice. Pozvání do vily na prohlídku naší knihovny jí roztáhlo hezká rudá ústa do širokého úsměvu, až se jí ve tvářích udělaly roztomilé ďolíčky. Pravila, že je spíš na klasickou literaturu, ale snad ji odborné publikace nebudou nudit. Pokoušel jsem se jí svou nedokonalou němčinou vysvětlit ten v češtině úsměvný paradox o nudě a nudapláži, takže se na mě nejdřív dívala trochu soucitně jako na osobu ducha mdlého, ale když jsme si vsedě na mé posteli připíjeli vínem na přátelství mezi lidem ČSSR a NDR, šibalsky po mně mrkla a připila na nudismus. Věděl jsem, že pod ledabyle porozepnutou kostkovanou košilí určitě nemá podprsenku, a když jsem rozepnutí posledních tří knoflíků dokončil, Antje sebou zavrtěla, až se jí špičaté kozičky s rudými bradavkami zahoupaly, a položila se na znak na postel. S přivřenýma očima tiše vzdychala, když jsem jí cucal na střídačku oba naběhlé cecíky, a nijak mé ruce nebránila vyhrnout jí krátkou sukýnku až k pasu. Kalhotky pod ní neměla, kundičku měla krásně chlupatou a na dotek horce měkkou. Když jsem jí začal rukou laskat mezi stehny a přitom dál dráždil její kozičky, nahmatala mi přes látku kalhot péro a tlakem dlaně ho přiměla se vztyčit. Pak už stačilo navléct si prezervativ a vniknout do její úzké lasturky. Pokud do tvé chvíle Antje s tichým vzdycháním přijímala moje laskání, průnikem ptáka do jejího klínu se změnila v divošku. Přiměla mě lehnout si na záda, zaujala polohu na mně a prudkými přírazy svých útlých boků si mým klackem těšila horkou pičku, až jí špičatá prsa nadskakovala. I když se snažila zakrývat si dlaní ústa, stejně sténala čím dál hlasitěji a nakonec se s výkřikem prohnula, několikrát ještě prudce dosedla kundou nadoraz na můj ocas a udělala se. Vzápětí se z divoké stala zase tichá Antje, schoulila se vedle mě do klubíčka a tiše oddychovala. Jenže já měl péro stále prohnuté silnou erekcí a myšlenky jen na to, jak si přijít taky na své. Jak ležela na břiše, nahý zadeček vysazený pod ním mezi stehny hustou kudrnatou houštinku, nalehl jsem shora na ni a nasměroval jí do projeté prciny ptáka znovu. Ležela, svírala stále křečovitěji látku prostěradla mezi prsty a vycházela mi frndou vstříc. Nevím, jestli se udělala podruhé, ale já se na ní odbavil parádně a naplnil pánskou ochranu až po okraj. "Hele, chodíš u vás doma na FKK často?", nadhodil jsem, když jsme pak vedle sebe ležely, a už podruhé jsem jemně, ale důrazně odkryl její pihovatá ňadra, která si po milování se stydlivým úsměvem snažila zakrýt dekou. "v životě jsem na nudistické pláži nebyla.", rozesmála se Antje a smířila se se svou momentální nahotou. "Ale po dnešku docela vážně uvažuju, že bych zašla. Jestli to pokaždý skončí takhle..."