Nudný podnikový večírek

Zas jeden z těch dnů, kdy se musíme do něčeho nutit. Naše pobočka banky dělá večírek na počest založení firmy. Dostavily se všechny vrcholné celebrity z vedení. Nejen z Česka ale ze správní rady zahraničních majitelů. Nám z Prahy se dostalo té cti, že musíme jít dělat tleskající a jásající křoví. Nevím, my Češi k tomu nemáme asi ten nejlepší přístup. Většina z nás to bere jako donucení. Prý v Polsku a Německu se o tuhle přízeň perou, ale u nás musí každá pobočka dodat čtyři lidi. Nakonec se to ještě kontroluje, aby byl správný počet.
No a na tuhle párty jsem byl bohužel vybrán i já. Přiznám se, že bych radši seděl v nějaké vinárně s hezkou kočkou. Co se dá dělat.
Většina kolegů na večírku je ve středním věku. Ti to berou jako nutné zlo, kdežto my mladší se z toho pokoušíme nějak vykroutit. Většina si vyslechne proslovy, jak dobře si vedeme a jak jsme dobří. Pak následuje konstatování, že v Rakousku a Německu jsou ještě lepší a že se musíme víc snažit, abychom byli stejně dobří... Ha..ha dobrý fór. Podmínku tady a v Německu jsou v trošku jiné rovině. Nemá cenu něco těm ze správní rady dokazovat. Mají vždycky pravdu.
Vedení zmizí v salonku a ostatní skončí u občerstvení. Většinou si dáme salát, chlebíček, 2 x deci vína a jde se domů. Vypadá to na to, že i tentokrát se večírek nebude vymykat zajeté rutině.
Sedíme s kolegou u stolu a pocit, že tu jsme už dost dlouho u nás převažuje.

Koukám takzvaně doprázdna, když si uvědomím, že se na mě dívá nádherná kočka. Je to jeden z těch tipů, které vás okamžitě zaujmou. Má takový ty nádherný oči kterých si musíte okamžitě všimnout. Je tutově šmrncnutá nějakou asijskou rasou. Parádně dlouhý, nádherně černé vlasy jí splývají do půli zad. Hezký, hnědý veliký oči jí vykukují z pod vlasů. Vysoké čelo a perfektní dlouhé řasy ještě zvýrazňují krásu ksichtíku.
Není ani nijak malá, jak tyhle kočky bývají. Má tak stopětasedmdesát centimetrů, kecám je menší. Musí se odečíst výška podpatků bot, které má. Stejně, nemá je větší než 5 centimetrů.
Oči mi automaticky sklouznou dolů na nohy. Parádní křivky obepínají černé punčochy. Když jde naproti mně, úplně mě fascinuje její chůze. Nedá se to pořádně popsat. Jemné pohupování a nepatrné kroucení v bocích vytváří neidentifikovatelně krásný pohled na parádní samičku. V duchu si dumám, jestli má tanga a nebo je na ostro. Na parádně vypasované sukni, která ji perfektně obepíná, není jediný záhyb od kalhotek. Bůh ví jak to ty holky dělají. Jak je to možné, že jsem si jí nevšimnul. Nudný večer je zapomenutý.

Vyrážím na výzvědy. Můj kamarád co dělá na jedné naší pobočce, která sídlí na Praze1 skoro u Staromáku, mě vzápětí přichází do rány.
" Znáš tuhle kočku. Není od Vás?"
" To je Sandra. Jasně že je od nás. Dělá na pobočce sekretářku šéfové."
" To máte jako vedoucí ženskou. Asi jste rarita."
" Nemysli si, možná je to horší, nežli když je tam chlap."
" Jaká je, ta kočka?"
" Nevím, nepřístupná a tvrdá jako kámen. Všichni jsme to zkoušely, ale na nikoho nezabrala. Třeba je lesba, ale to je kravina. Jednou jsem ji viděl někde v podniku na nějakém jiném, vynuceném podnikovém večírku a tam se na ni přilepila docela pěkná holka. Měl jsi vidět ten cirkus."
" Třebas jí vyhovuje být takhle bez nikoho? Možná, že si vždycky sežene někoho jen na jednu noc!"
" Tak to zkus, třeba budeš mít štěstí..."
Pokrčím rameny a jdu se podívat, kam zmizela. Nedá mi to. Určitě, by za to stála.

Projdu dva sály a nakonec ji nacházím jak stojí na terase. Stojí a dívá se na nostalgickou, večerní potemnělou Prahu. Temný hukot projíždějících aut a tramvají k nám doléhá jen tak napůl. Jsme sice v centru na Václavském náměstí, ale to že stojíme na velké terase, sedm pater nad chodníkem vytváří tuhle podmanivou atmosféru.
" Přeji hezký večer..."
Koukne na mě a usměje se. " Vám taky, budete se dívat se mnou?"
" Jasně, rád."
Stojíme vedle sebe a koukáme na už notně potemnělé, čtvrteční Václavské náměstí. V dálce svítí Hradčany a nad domy vykukují osvětlené věže kostelů kolem Staroměstského náměstí.
" Hezký pohled...tyhle večery miluji. Jste Pražák a nebo jste se sem přistěhoval."
" Rodilý Pražák a jak je to s Vámi?"
" No, u mě je trochu jinak. Narodila jsem se v Bruselu. Když mi bylo pět odstěhovali jsme se do Rakouska. Do 12 let jsem chodila do školy v Rakousku. A pak už jsem zakotvila v Praze."
" No to je poněkud netypicky prožité mládí. Myslím to tak, že všude kde jste se stěhovali, se mluví jinou řečí."
" To je pravda, zvlášť když táta byl Čech a máma se přistěhovala z Kanady, ale původem je z Jižní Koreje."
" Kolika jazyky vlastně dokážete mluvit?"
" Hovorově od všeho trochu. Dokážu se domluvit francouzky a německy, mám státnici z angličtiny. A to do toho nepočítám Pražskou češtinu."
Jen koukám, moje školní angličtina by asi neobstála.
Je předkloněná a opřená o zábradlí. Dívám se na ní ze strany. Nádherné plný rty vystupují z profilu její tváře. Potom sklouznu pohledem kousek dolů. Pootevřené dámský sáčko se kousek rozvírá. Má tam něco a nebo je jen tak. Nestačím o tom moc dumat.
Oči mi okamžitě sklouznou stranou, když se ke mně otáčí.
Je to legrace. Připadám si jako malý kluk. Instinktivně si přitáhne sáčko k tělu. Tak, to jsem asi podělal. No, na druhou stranu, nemá provokovat. Přeci Ví, jaký jsme. Byl by hřích nepodívat se na něco hezkého.
Odvracím pohled, ale pak se odhodlám k věci, která překvapí i mě samotného.
Zdvihnu ruku a prsty jí pohladím po tváři. Neuvěřitelné se stává skutečností. Nejenže neuhne, ale nepatrně se přitulí.
Skoro se nedokážu nadechnout. Je to okamžik, ale jako by se mezi námi něco zlomilo. Zdvihne ruku a nepatrně si přitiskne mou ruku k tváři. Ještě vteřinu trvá ten nádherný okamžik.
" Jsi krásná..."
Mírné pousmání. Pak mě pouští.
Vnímám stín, který k nám přichází z místnosti. Oba se otáčíme od zábradlí.
Míří k nám starší pán. Je mu minimálně pětapadesát. Zdraví nás sice oba, ale slova která říká, evidentně patří mé společnici.
" Přeji hezký večer. Pojedeš dneska domů a nebo zůstaneš a budeš spát dole?"
" Nevím, ale vzhledem k tomu, že musím na pobočku v šest ráno, asi zůstanu."
" Dobře, jedu se domů vyspat. Řeknu v recepci, že tu zůstáváš. Tak ahoj, hezký zbytek večera mladý muži."
" Dík, strejdo. Hezky se vyspi."
Blesková rozmluva. Ani nestačím pozdravit a chlapík už od nás odchází. Připadám si tak trochu jako trouba, ale co, zítra si na to už ani jeden z nás nevzpomene.

" Strejda je tu v hotelu vedoucí ochranky. Občas tu u něj v kanceláři přespávám, když se mi nechce jet domů do Řevnic. Mám tu tak trochu protekci. Možná taky díky tomu, že jsem tu dělala dva roky na recepci a občas, když tu někdo na recepci marodí, jim vypomůžu.
" Takže tu seš tak trochu doma."
" Jo, ale jen tak trochu. Moc se na to nedá spoléhat...."
" Bydlíš v Řevnicích?"
" Slyšel jsi, ne!"
Trošku zatrpknu, ale má pravdu. Jsem tupec. Ptám se znovu na to, co jsem slyšel.
" Já jen, že nemáš auto."
" Jasně mám, ale taky mám čtyři deci červeného v sobě a nemíním kvůli tomu přijít o řidičák."
Zase jsem to posral. Kruci, copak jsem tupec. Copak se s ní nedokážu bavit? Najednou mě něco napadne.
" Bude asi pršet. Nad Hradčany se blýská. Možná bude bouřka."
" Mám ráda déšť. Jako malá holka jsem běhala vždycky v dešti venku po ulici. Táty se vždycky zlobil"
Konečně jsem se snad chytil...
" A co takhle když prší venku, někde v přírodě?"
" Taky, hlavně v létě v lese. Všechno tam pak voní. Z lesa jde pára, vlhkost stoupá ven z trávy..."
Zasněně se dívá do dálky. Pak se protáhne, jako divoká kočka. Pomalu se ke mně otočí. Vypadá, že chce něco číst, ale pak si to rozmyslí. Podívá se zpátky na noční Prahu.
" Jak se jmenuješ?"
" Jakub, Ludvík."
" Tak jak? Jakub nebo Ludvík?"
" Asi si nerozumíme...skutečně se jmenuji Jakub, Ludvík. Jakub jako první jménem a po kmotrovi Ludvík."
" Jako ten fotograf?"
" Aha, u něj je to jméno a příjmení."
" Ještě řekni, že jste v rodině."
" Naštěstí ne..."
" Jak to.."
" Dělal u táty, když začínal soukromničit."
" Kecáš, kdy?"
" Někdy v roce 1994, no jo ono je to, jedenáct let."
" Jako co?"
" Jako fotograf. Dělal černobílé fotky."
" Kecáš?"
" Když myslíš. Provozovnu měli ve Finské ulici ve Vršovicích. Zeptej se ho!"
" Jakej je.."
" Jako kdo?"
" No vždyť víš. Nevím jestli říct Jakub a nebo Ludvík."
" Aha, všichni šílenci jsou trochu géniové."
" Jednou nás s kamarádkou a asi s dalšíma dvaceti lidma, jako s komparsem fotil v metru. Bylo mi asi sedmnáct. Docela se mi líbil. Nepostradatelný šátek kolem hlavy.
" Jasně, holky mu nedělaly moc problémy."
Vnímám, že jedeme každý v trochu jiné rovině.

Najednou se otáčí do osvětlené místnosti.
" Půjdeme si ještě pro pití?"
Míříme k číšníkovi, který je roznáší. Bereme si od něj každý svoje a vracíme se zpět na terasu.
" Doprovodíš mě?"
Jen to ve mně hrkne. To je skoro pozvání na rande, možná i víc.
" Jasně, rád." Přiznám se, že mě v tomhle okamžiku nic víc nenapadá. Okamžik naděje se zachvěje. Jen to nepodělat.
Pomalu dopíjíme každý svoje pití.
" Jak se vlastně jmenuješ?"
" Sandra, vlastně ty ani nevíš, jak se jmenuji..."
Tak nekecal. Asi tam u nich dělá. Kde mají tu zatracenou provozovnu. V Dlouhý, nebo v Kozí ulici? Sakra je to přeci rohák.
Sandra dopíjí svoje červené víno a já mám prázdnou skleničku už chvilku.
Končíme, vracíme sklenice číšníkovi a loučíme se s několika kolegy. Přivoláváme výtah a jedeme jen o dvě patra níž. Zdá se mi to až neuvěřitelné. Takováhle nádherná kočka a já? Tak, okamžik pravdy je tu. Pozve mě dál a nebo vykopne. Zastavujeme se před neoznačenými dveřmi. Linda vyndá klíče a odemyká.

Neosvětlená velká kancelář. Zvenčí okny proniká světlo reklamního panelu a rytmicky osvětluje místnost.
Na poslední chvíli se otáčí ke mně!
" Chci tě, líbíš se mi. Klidně řekni, že nemáš čas a já ti to nebudu mí zazlé..."
Musel bych být totální blb.
Na nic nečeká. Vezme mě za kravatu a vtáhne dovnitř.
Dveře zaklapnou a jsme v skoro úplné tmě. Chvilku trvá, než si uvědomím, kde jsem.
Velká pracovna s obrovským psacím stolem, na kterém mimo lampy nic není. Zvenku osvětluje místnost jen rytmicky blikající reklama a tlumené uliční osvětlení.
Táhne mě za kravatu.
" Zvíře jedno. Ani si nedovedeš představit, jak mě provokuješ. Modrý oči mě naprosto fascinují. Nedokážu jim odolat a navíc máš perfektní zadek!"
Přitáhne si mě k stolu. Lampu dá na zem.
Na okamžik se proti mně vyšpulí nádherná prdelka.
Nedokážu se udržet a přejedu jí pomalu po zadečku. Potvůrka, na okamžik podrží, než mi sundá ruce dolů.
" Počkej, klídek. Do rána je spousta času."
Otočí se a pozadu nadskočí na pracovní stůl. Ruce kousek roztáhne a nepatrně se položí. Prohlíží si mě s přivřenými víčky, skoro jako had. Pak si mě přitáhne. Sako letí do kouta. Košile s kravatou jen malou chvilku za nimy.

Je řada na mě.
Pomalu jí stahuji sukni. Dá to práci. Má ji doopravdy na tělo.
Připadám si jak v Jiříkově vidění. Ta kočka je fakt naostro. Na nohou jen samodržící černé vzorované punčochy a lodičky které okopla stranou.

Je to na mě. Položí se kousek dozadu a čeká. Opře se o lokty a hoví si.
Rozepnu jí sáčko. Jsem zvědavý na to jestli pod tím něco má a nebo je jen tak. Vykouknou na mě nádherný prsa. Že jsem to ale skoro trefil. Fakt pod tím sáčkem nic nemá.
Roztáhne nádherné dlouhé nohy. Jen letmo se podívám na místo, kde holky mají většinou houštinu. Tentokrát žádný hustý les, ale nádherně vyholený klín kočky která se na mě dívá vyloženě vyzývavě. Musím, se sehnou a sklonit se k tomuhle pokladu. Pravda je taková, že ji všechny mají stejnou, ale přitom ji každá má jinou. Tahle je parádně vyholená, jen nahoře nad poštěváčkem je nádherný klín. Chloupky jsou sestřihnuté na pár milimetrů. Jen tak, aby to bylo vidět.
Nádhera, musím se podívat zblízka. Kleknu si na kolena a skloním hlavu. Pootočím si ji trochu k oknu, abych pořádně viděl. Vytřeštím oči. Z dírky se jí houpá tkanička. Proboha, ale za okamžik mi to dojde. Tahle kočka v ní nemá vložku, ale kuličky. Ten kousek, co se jí houpe venku je jiný. Má brčálově zelenou barvu a centimetrovou zlatou kuličku na konci. Ta jí visí, tak dva centimetry daleko od dírky.
Normálně se zachvěji, když si uvědomím, jaký to asi musí být, když se jí to bimbá dole pod tělem. Musí to být tedy parádně rajcovní. Tyhle kuličky se musí nosit naostro, jinak musí v kalhotkách překážet. Takhle to vypadá, že to nic není, ale skutečnost bude asi jiná. Kdyby to bylo nepříjemné, určitě by to nenosila.
Zvedne mi hlavu nahoru. " Co koukáš? Nikdy jsi to neviděl..."
" Přiznám se že ne. Nosíš to často?"
" Hádej.."
Jasně, nosí to vždycky, když může. To znamená když má sukni a nemá ty svoje dny. To je ale potom skoro pořád. Sukni pokud vím, nosí všechny ženský u nás, mají to v pracovní smlouvě.
" Nevadí ti to?"
" Jako co? Chodit naostro? Dávno jsem si zvykla. Jen v zimě a když musím, si beru kalhotky."
" Tak tohle jsem nemyslel, ale to, že je máš uvnitř,"
" Máš problémy. Kdyby se mi to nelíbilo, nenosila bych je."
Připadám si znovu jako totální blb. Proč se ptám na něco, co je naprosto jasné.
Podívám se nahoru. Kočka zakloní hlavičku a čeká. Je fantasticky rajcovní s tím jak je jí vidět obnažené hrdlo pod zakloněnou hlavou.
Jemně se jazykem dotknu poštěváčka. Lehce si vzdychne a položí se o kousek víc naznak. Leží na loktech a mám ji před sebou v poloze, o které kluk vždycky sní.
Vezmu do úst kuličku a malinko zatahám. Nic se neděje, jen na svalech zadečku je vidět sevření. Těsně před tím, než jsem se jí to pokusil vytáhnout, se sevřela. Zkusím to ještě jednou o něco víc. Výsledek je stejný, jen cítím, že bych se s ní o ty kuličky musel poprat. Jasně, dá mi jen tehdy, když bude chtít.
Zvláštní, uvědomuji si, že ji budu muset pořádně vyhecovat, aby mě tam pustila. Tahle kočka má tedy doopravdy zvláštní styl. Najednou si uvědomuji, proč chodí tím houpavým, trošku zvláštním krokem. Asi má vypozorováno, kdy jí to uvnitř nejvíc ťuká. Na poslední chvíli se zarazím. Skoro mě ta otázka vyklouzla. Jsem to doopravdy blbec. Dopadl bych jako předtím.

Stoupnu si a začínám se svlékat. Není nic hroznějšího než nahý chlap se trčícím přírem v ponožkách a botách. Trvá to jen okamžik. Párkrát se kouknu na to, jestli se dívá.
Jasně mezi přivřenými víčky mě pozoruje. Nedokážu posoudit v přítmí, které tu panuje, jestli se dívá jen na mě a nebo se soustřeďuje na příro, který výhružně trčí dopředu. Nemusím se nijak snažit. Jsem tak nadržený, že bych na něm udržel kbelík vody. Trvá to jen pár vteřin, ale jí to nestačí. Když poklekám znovu na měkký koberec, vidím, že má jednu ruku mezi nohama a hraje si se svým knoflíkem.
Okamžitě se pokládá znovu naznak a nechává to na mě. Mezi tím, než jsem ze sebe stačil strhat oblečení, se velikost lapliček rapidně změnila. Jemně si beru každou mezi prsty. Pomaličku je roztahuji do stran a obnažuji nádherný poštěváček. Je fantastický. Vypadá jako maličký příro.
Nekecám, na špičce je jako miniaturní přirození. I ta vnitřní část jakoby žalud tu nechybí. Pomaličku se na něj přisaji a opatrně jej vcucnu do pusy. Zpočátku se nic neděje, ale když po vrcholu která mi trčí, přímo proti špičce jazyka přejedu, zírám. Kočka se celá napnula a jakoby strnula. Ruce které mám kolem její prdelky, vnímají každý pohyb jazyka. Fakt, ta holka normálně vibruje. Přejedu jí po špičce a celá se sevře. Zadeček se vždycky parádně napne. Několikrát ji vydráždím a když záškuby začínají slábnout, přestanu. Počkám tři vteřiny a přejedu znovu. Nové sevření. Počkám vteřinu až se uvolní a jedu znovu. Po dvou minutách se záchvěvy začínají zvětšovat.
Je fantastická. Dokáže sebou škubnout tak, že mám obavu, aby si neublížila. Pomaličku zvětšuji přestávky a nechávám ji vydechnout. O to je pak větší sevření a záškub těla. Na bradě cítím jak jí začíná ukapávat šťávička z dírky. Zrovna když si říkám, že bych ji měl nechat vydychnout se ozve:
" Ty zvíře, počkej, nech mě vydechnout. Vždyť takhle přijdu o všechny zuby. Pojď sem nahoru!"
Zvedám se k ní a ani nevnímám jak mě bolí kolena.
" Ukaž", sáhne mi do pusy. Naznačím, že ji kousnu. Ucukne.
" Počkej, máš hrubej jazyk, proto je to tak."
Nevím jestli je to dobře, nebo špatně. Okamžitě mě vyvádí z rozpaků. Přitáhne si mě a políbí takovým způsobem, že jsem jak v sedmém nebi.¨
Podrží si mě kolem krku a fantasticky líbá. Její velká a plná ústa se na mě přisají. Voní nádherně. Směs žvýkačky a červeného vína. Všechno to podmalovává vůně jejích vlasů. Fantazie, k dokonalému zážitku by ale mělo být jen to, abych byl uvnitř.
Jazykem se hledáme uvnitř její pusinky. Když mě nakonec pouští zašeptá"
" Máš ho parádního. Jsi jak hřebec."
Teprve když znovu sjíždím dolů, si uvědomuji, že jsem ho celou dobu měl položeného na jejím bříšku a tak cítila bezprostředně moje reakce.
Dole je už všechno jinak. Šťávička se rozlévá po prdelce a koulička se blyští od toho jak je mokrá.
Zvláštní, ta kočka voní i tady dole. Je to neskutečný, ale ona doopravdy voní.
Beru kuličku do pusy. Jemně zatáhnu a neuvěřitelné se stává skutečností. Čtyřcentimetrová zlatá kulička vyjíždí z dírky. Ještě jednou zatáhnu a mám je venku obě dvě. Blyští se v odlesku dopadajícího venkovního světla. Zvláštní, teprve teď si uvědomuji, že jsou teplé. Jasně, byli uvnitř jejího těla, přesto mě to trochu překvapí. Když je pokládám na stůl, jedna mi vyklouzne z ruky. Naprosto jasně je slyšet zpožděné klapnutí, když ta uvnitř, narazí na stěnu té venkovní.
Kráska se zdvihne na loktech kousek nahoru.
" Pomalu, ano, když tě vidím, nechci aby ses udělal hned. Rozumíme si!"
Jen pokývnu hlavou. Trochu mě to zaráží, ale když se podívám na to, co se mi houpe před tělem, uznávám, že má pravdu.
Nemusím si ani nijak navlhčovat žalud. Stačí, když přejedu jednou přes dírku a kolem prdelky. Všechno je jak má být.
Jemně přitlačím. Na žaludu cítím, jak se dostávám dovnitř. Vnímám teplo jejího těla. Pochvička je už roztažená od kuliček a tak mi to nedává žádnou práci dostat se dovnitř. Přes to, když si uvědomím, jakou nádhernou kočku mám, je všechno jinak. Příro sebou začne škubat a musím se zastavit.
Ta fantastická kočka ví, co se ve mně odehrává. Zůstane bez pohnutí a nechává to na mě až se s tím vyrovnám. Trvá to.... nevím, možná deset vteřin. Vyjedu kousek ven a zasunu se znovu dovnitř. Pocit, že se udělám je tu znova. Opět trpělivě čekáme. Ještě dvakrát si to zvopákneme, ale pocit pomalu mizí. Příro si zvyká na teplo, tam uvnitř a uklidňuje se. Po minutě jsem v pohodě.
Podívám se na krásku, kterou mám před sebou. Na její tváři je vidět úsměv. Nakloní se ke mně a dostanu nádhernou pusu. Je to krása. Nebude to žádná šukačka, ale nádherné milování. Jemné polibky na krku a bradavkách střídají pohyby v pochvičce. Párkrát jedu rychleji, ale pak se zbrzdím a jezdím uvnitř jen kousek. Jen to co dovoluje přirážení prdelkou. Ta fantastická kočka jede kousek proti mně, takže vlastně každý jen pohybujeme pánví. Nádhera, ani se to nedá pořádně popsat. Řekl bych, parádní souzvuk duší.

Pohybuji si pomaličku uvnitř a pozoruji, co to dělá s mou partnerkou. Pomalé nádherné milování. Rozevřené nohy mě obepínají nad mou prdelkou. Vím, že si tak pomáhá, aby jí nebolely a zároveň si tak trochu ulehčuje v zasunutí dovnitř. Zvláštní, vnímám na svých zádech hrubý vzor jejích punčoch.
Nedá mi to, vezmu si nádherný prsa, které leží přede mnou do svých dlaní. Má je tak trojky. Prsa parádní ženské. Takové ty, co drží tvar skoro v jakékoliv poloze. Teď když je položená na loktech se jí trošku svezly do stran, ale pořád jsou asi nejhezčí, co jsem ve svém životě viděl.
Bradavky má posazený nahoře a ne na špičce. Nejsou vyloženě tmavé, ale pořád se dost jasně odrážejí od pěkně opálené kůže. Jasně, žádné stopy od podprsenky. Nádherný střed bradavky se vysunuje půl centimetru nad okraj.
Je to fantasticky lákavé. Musím si tenhle skvost vzít mezi prsty. Palcem a ukazováčkem kousek popotáhnu střed. Bradavka perfektně reaguje. Fafík se nalévá a nakonec je skoro centimetr dlouhý. Bradavka se taky trošku změnila. Kůže jakoby zhrubla a vystoupla.
" Potřebuju, tě cítit, jak se hejbeš. Máš ho nádhernýho, tak se ukaž." Zašeptá mi do ucha.
Docela jsem se zapomněl dole při experimentu s bradavkama. Okamžitě se znovu rozjíždím, ale tentokrát bradavku žmoulám mezi prsty. Pootáčím ji doprava a pak zpět doleva. Kousek popotáhnu a potom znovu.
Kočka si vzdychne a položí se ještě kousek víc na záda. Teď už skoro leží. Pomaličku zkouším, co vydrží. Nakonec si zavrní.
" Au, už to bolí. Trošku míň."
Položí se úplně na záda a nechá to všechno na mě.
Nemůže se nechat zahanbit a začínám jí šukat o něco rychleji. Příro vniká co nejdál. Uvědomuji si, že ta kočka ji má ještě delší než je můj těšitel. Dorážím až na konec. Koule mi vždycky dojedou až k její prdelce a stejně nedokážu dosáhnout až na konec její dírky. Zvláštní, nikdy mě to nenapadlo, ale tentokrát to vnímám daleko intenzivněji. Zvláštní nikdy jsem si nemyslel.že ho mám malýho. Dvacet centimetrů, zas není tak málo.
Ještě jedna maličkost. Tam uvnitř vzadu si připadám, že je víc místa. Někdy mě sevře a můžu se zbláznit a pak přijde okamžik a jsem tam naprosto volně. Prostě ta kočka je zvláštní...

Najednou se zvedne na loktech a podívá se mi do očí.
" Líbíš se mi. Neděláš za sebe supermana. Ale umíš. Navíc, jsi fantasticky jemnej. Dokážeš mě správně vyhecovat a nepospícháš. Chceš mě úplně?"
Jen si polknu. Přikývnu hlavou.
" Máš ho tam vevnitř obnaženého?"
Divná otázka, ale uvědomuji si, že to ta kočka, asi nemůže cítit.
Přikývnu, v krku mám sucho, nedokázal bych ze sebe nic dostat.
" Nech to na mě!" Jednoznačné zašeptání do ucha.
Zůstávám zasunutý až na doraz. Koule opřený o prdelku a celé nádobíčko uvnitř. Na totální dokreslení, skutečně tam uvnitř mám ten žalud obnažený. Vždycky když dorazím varlaty na prdelku, musí být venku. Tohle mám vyzkoušený.

Zdvihne pánev nahoru a pak jede pomalu dolů. Nešuká dovnitř a ven, ale nahoru a dolů. Vzadu uvnitř je tolik místa, že si s ním uvnitř šmrdlá o stěny.
Vytřeštím oči. Chvilku se nemůžu nadechnout. Okamžik mám pocit, že mi ho ucvakne, chviličku to bolí, ale pak je to nádherný pocit.
Nevím jak to popsat. Něco jako když si obnaženou předkožku a nahý žalud vezmete do hebké deky a protahujete jej ven. Síla, je to šíleně dráždící pocit, těsně na hranici bolesti. Už to sice bolí, ale nemůžete přestat. Něco jako když se vám partnerka přisaje jazýčkem na vrchní část vašeho žaludu a dráždí vás. Mám na mysli polohu, když je nad Vámi a kouří Vás.
Dost přirovnání. Nádherná mučivá rozkoš. Několik pohybů a začínají se mě kroutit prsty na nohou. Dráždí mě tak ještě několikrát a nakonec přichází okamžik, kdy jsem téměř na konci. Dvě vteřiny než se udělám, ji silně chytnu za prdelku.
Okamžitě se zastaví. Nekecám, v polovině pohybu dolů, strne.
Je slyšet, jen naše zrychlené dýchání. Po dvaceti vteřinách ji pouštím. Několikrát mi dá znovu zabrat. Pocit plnosti se znovu dostavuje. Znovu se zastavujeme. Nová chvilka na uklidnění. Pak už to přestává být zábava.
Rozjíždí se jako ďáblice. Z toho jak šuká je cítit, že chce, abych se udělal. Finíto, konečná. Tentokrát to už nedokážu ustát.
Příro se škube a cuká. Pramínek za pramínkem musejí opouštět uvnitř nadržený pičky příro. Žalud se zmítá v posledních záškubech, když to propukne u ní.
Pocit, že mi ho ucvakne, je málo. Křečovitě mi ho tiskne u kořene. Všechno ostatní mám uvězněné uvnitř. Nakonec se uvolní a udělá několik pohybů. Je to takové zvláštní, že nevím, co si o tom mám myslet. Když si to pak promítám později, uvědomuji si, že asi takhle nasává pička semeno co nejdál. Mám na mysli nejdál, to znamená, nejdál dovnitř. Víte co mám na mysli....
Posledních několik pohybů a jsem volný. Oba toho máme dost. Okamžik totálního odevzdání nám obou dává zabrat.
Příro se smrskává, ale rozhodně se mě nechce ven. Kočka si mě prohlíží..
" Umíš .."
" Co já, ty umíš..jsem slabej jak čajíček!"
" Kecáš, umíš se ovládat. Tohle uvnitř málokdo ustojí."
" Fandíš mi."
" Hloupost myslím to vážně."
Kousek vyjíždím ven, ale jen tak málo, abych pořád cítil to živočišný teplo, který z ní vyzařuje.
" Mám to ráda zezadu. Nechceš změnit polohu?"
" Žádný problém..."
Pomalu vyjedu ven. Dívám se co se děje.
Kočka kolem sebe šmátrá v skoro úplné tmě. Najednou si uvědomuji, že musí být pěkně pozdě. Osvětlená reklama která nám svítila do okna, zhasla a v místnosti je skoro tma. Kočka přestává hrabošit a najednou mi podává ty zlaté kuličky.
"Dáš mi je tam?"
Jen mžiknu. Beze slova beru pěkně těžké kuličky a pomalu je vkládám do místa, kde jsem před chvilkou byl. Teprve v tomhle okamžiku mě dochází, že ji budu šukat do prdelky.
Tak to je tedy síla. To bude pro mě pěkně horká novinka.
"Bojíš se?"
Statečně nahlas řeknu "Ne!", ale moc přesvědčivě to neříkám. " Abych řekl pravdu, mám jen strach, abych ti neublížil."
" Klídek, když budeš jemnej, jako doteď, nic se nemůže stát."
Slézá pomalu ze stolu. Stoupá si na špičky a pak se pomalu předkloní. Bez problémů se dotkne oběma dlaněmi koberce. Pak rajcovně zavrtí prdelkou a zakroutí boky. Dochází mi, že si v sobě urovnává ty kuličky.
Jdeme společně k sedačce, která je u protější stěny. Nádherná kráska se přede mnou sklání. Kleká si na kolena a roztahuje stehna od sebe. Nádherná opálená prdelka se objevuje v celé své nádheře. Musím uznat, že na týhle kočce je všechno, tak trochu jinak. Svaly na zadečku má vypracovaný a když si poklekla prdelka není kulatá, ale taková tříhranná. Není tam nic, co by přebývalo, ale o to je pěknější. Nádherně široké boky se rajcovně zužují.
Bleskne mi hlavou...Tahle kočka nebude mít problémy až jednou bude rodit děti.
Rajcovně se prohýbá do oblouku, bříškem co nejvíc dolů. Ještě si kousek pohoví koleny a pak je to na mě.
Kousek se svezu dolu a pak si potichu plivnu slinu na prsty. Přejedu po nastavené prdelce a jedu kousek dolů. Přejedu prsty po pičce a s úlevou zjišťuji, že ji má natolik vlhkou, že stačí jen jet kousek pod ní.
Je fantastická. Najednou se rozrajcovala natolik, že jí to normálně teče po vnitřní straně stehen. Stačí si jen přejet rukou po navlhčené pokožce a pak tu vláhu otřít o její dírku.
Sklání se přede mnou, poklesává na lokty, které ještě kousek roztahuje od sebe.
Fantazie, neuvěřitelné se stává skutečností. Ta kočka čeká na mě. Přiznám, že je nádherný pohled. Samička která je vyrajcovaná jak to jde nejvíc a čeká, až ji to udělám....
Přetáhnu předkožku co nejvíc dozadu, přejedu nejdřív žaludem a posléze celým přirozením po její vlhké pokožce. Pro kousek šťávičky si dojedu k poštěváčku. Pak už je to jasné.
První zatlačení je trošku nepříjemné, ale pak to jde dovnitř bez problémů. Pomaličku se protlačuji dovnitř. Vždycky kousek dovnitř a když to nejde dál, celý ven. Smočit si příro a znovu dovnitř. Vždycky to jde o kousek dál dovnitř. Nakonec po pěti pokusech jsem uvnitř až na doraz. Koule opřený o pičku a jinak celý uvnitř.
Musím se zastavit. Mám toho vrchovatě. Skoro si ucmrndávám.
Okamžik kdy sevře prdelku a stiskne mi ho, je k zbláznění rajcovní. Nedokážu to ustát. Normálně to ze mě vyjede, jak bouře. Snažím se to udržet, ale nejde to. Příro se škube a vzpíná. Nakonec potupně vystříkávám. Vnímám to jako totální průser, ale ta nádherná kočka ke mně otočí hlavičku.
" Nevadí, je to moje chyba. Vydrž a zůstaň takhle chvilku, bude to v pořádku."
Chviličku počká a pak mě začne tisknout polozvadlý příro. Za dvacet vteřin je všechno, tak jak má být. Neuvěřitelné se znovu stává skutečností. Vzmužil jsem se znovu tutově do jedný minuty od pochybného vystříknutí. Nepotřeboval jsem na to ani jeden kopulační pohyb. Všechno obstarala ta nádherná kráska.
Ještě chvilku se nechávám hýčkat, ale pak je to přeci jen na mě. Jsem sameček a tak mám vůdčí roli.
Předkláním se a levou rukou se opírám o zeď. Současně si pravou rukou podeberu obě její nádherná prsa. Skoro se mi nevejdou do dlaně. Nakonec mi v ní zůstává jen ten pravý.
Lehounce stisknu špičku bradavky. Mezi prsty vezmu fafík a pomaličku jej kroutím do stran. Kroucení kombinuji s popotahováním. Zkouším, co vydrží. Nakonec jsem tak daleko, že ji to musí tutově bolet. Kousek povolím a když si představím, jaký to musí být, ještě uberu.
Kráska ani necekla. Drží jako by se nic nedělo. Žádný pocit bolesti, nic. Přeci je nemá bez citu.
Dost hraní s kozičkou. Pouštím ji z ruky a postavím se pořádně k našpulené prdelce. Kousek se musím rozkročit, abych byl ve správné výšce a pak pomaličku začínám šukat. Prvních několik pohybů se mi moc nevede, ale pak to začíná dokonale klouzat, jede se už naplno.
Je to nádherný pocit. Úzká pružná teplá prdelka se oddává mým přáním a pohybům bez omezení. Pomaličku zkouším, co si můžu dovolit. Od mojí partnerky nepřichází žádný náznak bolesti, jen roztomilé vzdychání a kňourání. Pomalu zkouším různé směry zasunutí, a najednou si uvědomuji zajímavou věc.
Když jedu kolmo dolů, něco cítím. Zamrazení mi přeběhne po zádech. Normálně vnímám jak jí drncám do kuliček který má v pochvičce. Několikrát to zkusím jemně, ale když není žádný náznak bolesti přitvrdím.
Vypadá to, že tohle to, co mou kočku nejvíc rajcuje. Nechává se takhle dráždit a vyloženě si v tom libuje. Je to poznat, jak si natočí prdelku, abych do ní mohl, co nejlíp vniknou.
Nakonec mě přidrží tím, jak si ji sevře. Zastavím se a čekám!
" Ne, ne, ještě ne...."
Nedokážu se pohybovat. Jsem na okraji a ta kouzelná kráska mi tiskne prdelkou tak, že se to fofrem blíží...
" Už..Už.."
Jako bych na tahle kouzelná slova čekal. Okamžik kdy se to ve mně znovu rozjíždí je tentokrát naprosto jiný. Mám ho jak v kleštích a o to je to rajcovnější. Příro se napíná a škube. Vím, že se nesmím pohnout a o tak to prožívám naprosto jinak. Určitě intenzivněji nežli normálně a zároveň s obrovskou odpovědností, abych té nádherné kočce nezpůsobil nějakou bolest. Je naprosto mimo a tak je všechno na mě, nebo si to alespoň myslím.
Okamžik kdy se pokládá na sedačku celým obličejem a přitiskne lokty dolů, je totálně fascinující. Celá se chvěje a poškubává.
Vyjíždím ven a kráska se otáčí. Kolínka se rozjíždí a stehna si mě berou mezi sebe. Přitiskne se ke mně a nádherné rty se opět rozvírají. I tak jak je zpocená, nádherně voní. Krásná uspokojená samička.
Nádherný, obrovský, dech beroucí políbení. Rty se mi přisávají na pusu. Tak tohle je něco. Tomuhle se říká milenecké políbení. Skoro nedokážu popadnout dech.

Ležíme vedle sebe. Připadám si největší King. Máme toho oba dost. Její nádherná černá hříva mi leží na prsou. Hladím jí na rameni. Najednou si uvědomuji, že si dlaní hladí pravou bradavku.
" Nezmáčkl jsem tě moc?"
" Nevadí, ona se vzpamatuje, neboj."
" Proč jsi nic neřekla?"
" Proč, chtěla jsem vidět, jestli přestaneš a nebo jestli tě budu muset zastavit."
" Ale.."
" Neboj, asi sis uvědomil, jaký to je a sám přestal. Na to abys mi ji ukroutil, to zase nebylo.."
Přitulí se kousek blíž a tím je to dané.
Uvědomuji si jednu věc v tomhle kouzelném večeru už poněkolikáté. Jsou to potvůrky, pořád nás zkoušejí. Kdo by to do nich řekl?