Setkání - soutěžní

Sedím u stolu, píší tenhle příběh a dopijim láhev vína.

Je to už dávno co jsem našel odvahu založit si tady účet.
Občas jsem nějakou galerii nafotil, některou smazal.
Po čase jsem si všiml,že se ti mé galerie líbí.
Jednou jsi mi poslala milej komentář.
Já ti poděkoval a zhlédl některé tvé galerie...
Potom přišlo pár děkovných vzkazů.
Chvíli na to jsme si začali psát.
Ze začátku jsem si psali opatrné zprávy, které přešli v dlouhodobé a zajímavé psaní.
Byla otázka času kdy jeden z nás pošle nějakou fotku. Prozradili svá jména.
Přijde mi to jako teď! Ano byla jsi první.
Měla jsi na sobě bílou košili s širokým výstřihem bez podprsenky, který víc odhaloval než dokázal ukrýt.
Na nohách černé silonky.
V galeriích jsem toho viděl dost,ale tahle fotka mně očarovala.
Chvíli po té, přišlo pár dalších fotek.
Já na oplátku poslal pár fotek své postavy.
Zprávy začínali nabírat spád a byla otázka času kdy jeden z nás pošle nabídku k setkání.
Věděl jsem,že budu mít volný víkend.
Napsal ti vzkaz ve kterém bylo mé pozvání.
Z předchozích zpráv jsem věděl. Kam máš v plánu,vyzariz za poznáním.
V den setkání: šel jsem ke svému oblíbenému vinaři. Koupil pár lahví vína a vyrazil na cestu.
Na místo setkání jsem dorazil dřív.
Měl jsem čas,prošel jsem si město a nízké okolí.
Čas se mi krátil,vrátil jsem se na roh budovy pod hodiny. Čekal na tebe.
Nechala jsi mě chvíli čekat. Ptal jsem se tě co budeš mít na sobě?
Dojde mi zpráva s usmivajicim se smajlíkem,nech se překvapit.
Najednou tě spatřím přicházet!
Máš volné,lehce zvlněné černé vlasy. Oči lehce zvirazněné tužkou. Rty krásně zbarvené do červena. Dál jsi měla bílou košili. První dva knoflíčky rozepnuté. Neodhalovalali moc,ale nešlo odolat a nepohlédnout.
Volnější sukní nad kokena. Černé silonky. Černé silonky. Krásně ti obepínali lítka.
Nevím jestli byl někdo natolik všímavý,cítím ten známí tlak v kalhotech.
Po těch večerních zprávách co jsme si psali a poslanych fotkách!
Přišla jsi předemne, řekli si ahoj.
Podala ruku a dala pusu na tvář.
Kam půjdeme?
Procházeku začneme na náměstí a půjdeme spodní cestou k hradu.
Cesta nám zabrala s prohlídkou zhruba tři hodinky.
Na zpáteční cestě byla pěkná hospůdka s zahrádkou.
Pokud bydlím plnou zahrádku lidí,nevidím důvod se nenajist?
Nemáš hlas? Můžem se jít najíst.
Souhlasis a jdeme si sednout.
Ještě dvě hodiny po jídle sedíme a povídáme si. Máš příjemný hlas.
Podíváš se na hodinky,už bych měla asi jet domů pokud nemáš.jeste něco v plánu? Na ústech se ti vyčaroval malý úsměv.
Pokud budeš chtít? Mám sebou dvě láhve vína. Můžem si pronajmout pokoj na hotelu. Zahrát hru a lépe se poznat.
Nic jsi nenamítala. Přivolané obsluze, rychle platím a jedeme na vybraný hotel.
Po příchodu na pokoj. Já šel dát víno do chladničky a ty sis šla dát sprchu.
Den byl náročný a sprcha se hodila.
I já se šel po tvém příchodu sprchout.
Potom jsem nachysal člověče nezlob se. Dívala se na mně a říkáš. To jsem hrávala jako malá.
Já také,ale teď si budeme upravovat pravidla. Vytáhl jsem tužku a papír. Začal psát různé úkoly. Od líbání,stypryzku, hlazení říkání romantických slov,.... Prostě co nás napadlo. Dali papírky do mísy a začli hrát. Málem bych zapomněla na víno v ledničce. Šel jsem pro skleničky a nalil nam po dvou deci :) Malá peippminka. Kdo nechtěl plnit úkoly automaticky jeden kus oblečení dolů!
Začlo se hrát. Předem bylo jasné, účelem hry tentokrát nebude dostat všechny figurky do domečku