Učitelka klavíru (soutěžní)

ON: „Myslíš, že tentokrát to vyjde?“
ONA: „Myslím, že může být ten správný. Čtu mu to v očích, tu touhu a vášeň.“
ON: „To jsi u těch předchozích říkala taky. Nedokážou to pochopit.“
ONA: „Zkus mu dát šanci. Uvidíme, jak se k tomu postaví.“
…

Svlékáte někdy lidi očima? V práci, na ulici nebo třeba v baru potkáte sympatický protějšek a představujete si, jak by asi vypadal bez oblečení? Já občas ano. Nestydím se za to. Svým způsobem je to přirozená hra fantazie, o které nikdo kromě vás samotných neví. Je to taková aplikace v hlavě, kterou zapnete ve chvíli, když máte chuť si hrát. Přesně tak jsem si představoval svou učitelku klavíru. Klavír, to je ten krásný mohutný nástroj hovořící v tónech bílých a černých klapek. Když se rozkmitají struny v jeho jádru, jako by mi to připomínalo chvění ženy mířící na vrchol své rozkoše. Bylo mi devatenáct, když jsem se k němu vrátil. Pět let jsem nehrál a potřeboval jsem se do toho dostat zpátky. Chyběl mi. Přihlásil jsem se tedy na lekce k paní Markétě. Tato sympatická maličká osmatřicátnice byla ve městě nová. Bydlela s manželem v domě ve vedlejší ulici. On byl oproti ní o dost starší, ale asi jim to vyhovovalo a docela i slušelo. Takové zajímavé kontrasty, alespoň co se věku týká. Oba byli upravení, hezky oblékaní, on měl slušnou práci. Jeho děti již měly vlastní rodiny, její dcera z bouřlivého mládí byla na intru na druhé straně republiky.

Na lekce jsem chodil každý čtvrtek mezi čtvrtou a pátou hodinou. Markéta mě vždy uvítala milým polibkem na tvář. Pokaždé byla sama doma, protože její manžel pracoval do večera. Z počátku jsme se vůbec neznali a hledali k sobě cestu. Co se týká hry na klavír, ona byla perfekcionistka, snažila se odvádět svou práci na 150 procent a to samé vyžadovala i ode mě. Je to zvláštní, ale líbilo se mi, když mě napomínala za chyby a s jakým výrazem mě na ně upozorňovala. Bavilo mě pozorovat, jak dokonale rovně seděla na stoličce, jak elegantně se dokázala dotýkat kláves těmi svými hubenými prsty. Líbily se mi ty její rozepnuté knoflíky nahoře u košile, aby dala nahlédnout mým očím, ale přitom zůstala dostatečně zahalená tajemstvím. Postupem času jsme se sblížili. Po každé lekci jsme si chvíli povídali o tom, jak hodně cestovala, které země navštívila a jak ji to ovlivnilo v dalším životě. Ochutnal jsem její domácí jahodový koktejl, za týden jablečný a za další banánový. Bavilo ji vařit, péct, experimentovat s chutěmi. A také ji bavilo flirtovat s mladšími kluky. Jak jinak si totiž vysvětlit určité situace. Jednou mě poslala do ložnice, kde měla být na nočním stolku kniha o Bachovi. Už jen to, že mě poslala právě tam – do soukromého prostoru každého člověka – mě překvapilo. Kniha tam skutečně ležela, ale ze stolku zároveň vystupoval pootevřený šuplík, ve kterém byly viditelné dva vibrátory. Náhoda? Jindy mi zase přišla otevřít jen v županu s vysvětlením, že se nestíhala vysprchovat po fitku, tak abych chvilku počkal. Zatímco se převlékala, dveře do koupelny zůstaly pootevřené. Ať mi nikdo nevypráví, že by se tou škvírou nepodíval. Ať mi nepovídá, že by nechtěl vidět, jak z ní ten župan padá a ona si navléká spodní prádlo. Když ta krajka cestovala po její kůži, bylo to dechberoucí divadelní představení. Pokud jejím cílem bylo, abych jí měl postupem času plnou hlavu, tak se jí to dařilo.

Pak přišel 6. červen, teplý a téměř letní den. Lekce začala o pět minut později. Markéta vypadala chvílemi lehce nervózně, ale dokázala to celkem obratně maskovat. Poslouchala, jak hraju a dívala se otevřeným oknem ven do ulice. Po hodině mě přesvědčila, abych zůstal o chvíli déle, protože má narozeniny. Vůbec jsem to netušil. „Proč jsi mi nic neřekla? Nemám ani žádný dárek,“ řekl jsem smutně. „Já nic nepotřebuju. Všechno, co potřebuju, mám. Teda kromě… Ale o tom později,“ odpověděla tajemně. „A co tvůj manžel, s ním to slavit nebudeš? Nebo s přáteli?“ zeptal jsem se zvědavě. „Jsme tu pořád relativně noví. Moc přátel tu ještě nemám. A s Tomášem to taky oslavíme, to se neboj. Ale on je dneska na služebce... Jdu se převléknout.“ Na chvíli zmizela v ložnici a vrátila se v lehkých letních bílých šatičkách nad kolena. „Víš, že bílá značí nevinnost?“ zeptal jsem se troufale, zatímco ona sahala do ledničky pro lahev sektu. Usmála se. „Myslíš, že já vypadám nevinně?“ zadívala se upřeně do mých očí pohledem tygřice a špunt vyletěl z lahve. Zvedl jsem skleničku a pronesl: „Na zdraví! Na mou krásnou učitelku.“ Jak šel večer dál, sekt nám chutnal stále víc a také podle toho stoupal do hlavy. Poslouchali jsme hudbu a bavili se. „Máš rád umělecké fotografie? Pojď, něco ti ukážu,“ dovedla mě k prosklené domácí knihovně a otevřela album s akty, na kterých byla ona zcela nahá. Pozorovala můj trochu překvapený pohled. Ona tyto situace uměla. „Co na to říkáš?“ byla zvědavá na můj názor. „Jsou moc pěkné, třeba tahle fotka s poutavým názvem - Něha hříchem zatopená – ten tvůj výraz, zajímavé,“ vydal jsem ze sebe a zůstal stát s pootevřenou pusou. „Půjdeš mi pomoct do kuchyně dodělat chlebíčky?“ poprosila. Podíval jsem se na hodinky. Už jsem měl být asi dávno doma, ale s Markétou mi v tu chvíli bylo vážně skvěle, tak jsem začal krájet okurku.

Moje půvabná učitelka si na vteřinku skočila zavolat na balkon. „Volá manželovi, zatímco mě tady nalejvá sektem a ukazuje svou soukromou sbírku fotek. Z toho by asi neměl velkou radost,“ zašeptal jsem si sám pro sebe. Vrátila se. „Ochutnej tuhle pomazánku,“ nabídla a dala mi ji lžičkou do úst. Kousek mi však zůstal na rtu. „Počkej, tady ses trochu ušpinil,“ přistoupila blíž a slízla to krátkým polibkem. „Opravdu se mi povedla,“ řekla sebevědomě. Opět jsem to nečekal. Lépe řečeno – nečekal, ale moc chtěl. „A co ty a holky?“ zeptala se, aby prořízla trapné ticho a nalila další skleničku. „Dobrý,“ vypadlo ze mě. „Popravdě v poslední době se mi zdá o jedné učitelce,“ upřesnil jsem. Markétu to pobavilo: „Miluju tvou upřímnost.“ Naše pohledy se protnuly. Zhruba čtyři dlouhé vteřiny se nic nestalo, když mě znenadání chytla za tričko a přitáhla si mé rty na své, jako by jí patřily. Začali jsme se vášnivě líbat a mně to přivádělo k šílenství. Ta žena měla náboj. Svlékla mi tričko, já ji svým tělem přitlačil čelem ke kuchyňské lince. Byla přes ni trochu ohnutá. Opřená o ruce na mě vyšpulila ten svůj zadeček. Vyhrnul jsem jí trochu šaty, aby se mi ukázaly kalhotky. Měla na nich puntíky, ale nestihl jsem je všechny spočítat. Vše se v tu chvíli dělo příliš rychle. Nechali jsme se unášet tou chvílí. Mé prsty cítily, jak kalhotky vlhnou, když jsem se přes ně snažil nahmatat její čárku. Stáhnul jsem je, až se odkryl pohled na prdelku, kterou jsem uchopil do dlaní a bez varování ji plácnul. Otočila se a zaútočila na můj krk svými polibky. Já ji však přerušil, posadil na linku a roztáhnul ta horká stehna. Zamířil jsem hlavou dolů, kde se přede mnou odkryl její upravený bobřík. Opojně voněla. Začal jsem ochutnávat šťávu jeskyňky. Bylo příjemné vědět, že mě chce. „Jsi tak mladý. Mohla bych ti dělat mámu,“ zachichotala se a zasténala. Přiznám se, že to bylo to poslední, nad čím jsem přemýšlel ve chvíli, kdy jsem jazykem dráždil její klitoris. Vzhlédl jsem vzhůru, abych viděl, jak si to užívá. Ona však jakoby jedním okem sledovala schody vedoucí z přízemí. „Copak, čekáš návštěvu?“ zasmál jsem se. Ona ale neodpověděla. Místo toho vzdychala ještě intenzivněji a upřeně sledovala ty schody. Přišlo mi to divné. Pak jsem uslyšel tiché kroky.

„Ahoj miláčku, jsem doma,“ uvítal svou paní její manžel a hleděl přitom na mou hlavu v jejím klíně. Jak to dořekl, lekl jsem se. Vstal jsem a snažil se vzpamatovat. On tam stál s lehkým úsměvem, sundal si kabát, odložil tašku a pronesl něco ve smyslu: „Koukám, že jdu právě včas.“ Já začal chrlit hromadu nesmyslných vět, to první, co mě napadlo: „To není tak, jak to vypadá. Já ani nevím, jak se to celé stalo. My jsme pili a pak jsme šli dodělat chlebíčky…“ Přerušil mě. „To je v pořádku, mladej. Klid. Nelam si s tím hlavu. Já jsem Tomáš a ty budeš asi Michal, předpokládám. Rád tě poznávám,“ představil se a podal mi ruku k seznámení. Já jsem chvíli váhal a pak potichu odpověděl: „Těší mě, pane. Já se vážně omlouvám, je to trapné.“ On se ale zahleděl na křídlo uprostřed místnosti. „Tak ty hraješ na klavír?“ zeptal se mě. Já mu lížu manželku a on se mě ptá na klavír? Posadil se za křídlo. „Pojď sem, pojď mi něco zahrát,“ požádal. „Já už bych asi měl jít,“ vypadlo ze mě. Chtěl jsem se vypařit. „Kam ten spěch? Chtěl jsem si jen povídat se svým novým kamarádem,“ snažil se mě přesvědčit k setrvání. „Já tomu tady úplně nerozumím a nevím, jestli vůbec chci. Čekal bych, že budete naštvanej, a to jako hodně naštvanej,“ odpověděl jsem. Dokráčel jsem váhavě ke klavíru a začal s pomalou skladbou, co jsem hrál před Markétou odpoledne. Ta přitom sebrala ze země kalhotky, napila se sektu a dělala, jako kdyby se vlastně vůbec nic nestalo. Co to má být? Pak začal Tomáš mluvit do té skladby. „Hraješ pěkně, to se musí uznat. A žena o tobě moc hezky povídá. Prý seš takovej chytrej, milej a férovej kluk. Ty dokážeš ledacos pochopit. Tohle nevyprávíme úplně každému na potkání, takže mě dobře poslouchej.“ Kýval jsem hlavou a on pokračoval. „Víš, my s manželkou máme takový speciální vztah. Známe se už patnáct let, procestovali jsme spolu půlku zeměkoule, prošli jsme si dobrým i zlým, věříme si, já miluju ji, ona miluje mě. Máme však takovej problém a to je zrovna taky docela důležitá stránka každého vztahu, jestli mi rozumíš. Je to problém, se kterým se mi těžko srovnávalo. Jde o sex. Poslední čtyři roky mi zdravotní důvody bohužel neumožňují ho mít se svou krásnou ženou. I když bych moc chtěl, opravdu jo. Chtěl bych jí dát všechnu rozkoš světa, ale mám k tomu jen omezené možnosti. Hledali jsme tedy řešení. Řešení, které by svým způsobem dělalo radost nám oběma a splňovalo účel. Dohodli jsme se, že jí dám muže. Nechci, aby se tahala s nějakým chlapem za mými zády, to bych nesnesl. Ať si vybere, koho chce, třeba takového studenta klavíru, ale já o tom musím vědět a hlavně - chci být u toho,“ ukončil svůj dlouhý monolog. „Studenta klavíru? Počkejte, počkejte!“ začalo mi to do sebe pomalu zapadat. „Takže tím mi chcete říct, že tohle je celé domluvené a já jsem jediný, kdo o tom neměl ani tušení? Proč jsi mi sakra nic neřekla, Markéto?“ položil jsem dle mého názoru celkem logickou otázku. „Já vím, promiň,“ přišla blíž a vzala mé tváře do dlaní. „Vždyť ale víš, že tě mám ráda a že to nemyslím zle,“ začala. „To jsou kecy,“ reagoval jsem. Ona ale pokračovala. „Nechci, aby sis o nás myslel něco strašného. Ale s tímhle my žijem. Něco podobného jsme zkoušeli už dřív, když jsme bydleli v Ostravě. Oslovili jsme pár kluků, kteří vypadali nadějně, ale většina se zalekla, když jsme jim o tom řekli předem. Nic z toho pak nebylo nebo jen krátká story. Cítím ale někde uvnitř, že s tebou je to jiné. Bude se ti to líbit, uvidíš. Tak, jak se ti to líbilo před chvílí,“ snažila se mě přesvědčit, ale já jsem byl v tu chvíli úplně vykolejený. Přišlo mi to celé jako laciné divadlo. „Nevím, co si o tom myslet. Mějte se,“ procedil jsem mezi zuby a dal jsem se k odchodu. „Hlavně, že sis zalízal,“ křikl po mně Tomáš trochu rozzlobeně, zatímco jsem mizel ve dveřích. „Říkal jsem ti, že zklame,“ utrousil směrem k Markétě. Ta ho však objala a zašeptala: „Dej mu čas.“

Následující dny jsem byl myšlenkami trochu mimo. Přeci jen každý den se nestává, že se člověk stane docela nevědomky součástí takového trojúhelníku. Nejdříve jsem se to snažil vytěsnit z hlavy, ale nedařilo se to. Další čtvrtek jsem nedorazil na lekci. Neuměl jsem si představit, jak by probíhala, jak bychom se na sebe dívali. Nevěděl jsem, jak se k té nabídce postavit, zda se toho chci účastnit, zda mohu. Opravdu jsem potřeboval trochu času. Bylo to trochu zvrácené, ale na druhou stranu mě to nenechávalo v klidu a touha zakousnout se do toho zakázaného ovoce se drala na povrch stále víc. V pátek mi přišla smska od Markéty, když jsem zrovna ležel v posteli před spaním: „Tak jsem to přesně nechtěla. Možná jsem ti o tom měla říct jinak nebo jsem tě do toho neměla zatahovat vůbec, nevím. Jestli mě už nechceš vidět, pochopím to. Ale popřemýšlej ještě o tom. Svěřili jsme ti své touhy a tajemství, to něco znamená. Znamená to, že ti věříme. A neříkala bych ti, že tě mám ráda, kdyby to nebyla pravda. Může to být krásná zkušenost, a pokud do toho půjdeš, věř, že nebudeš litovat. Cítím tvůj jazyk v mém klíně. Markéta.“ Snažil jsem se vcítit do jejich kůže. Jak bych takovou situaci asi řešil já. Netroufl jsem si ale rozsoudit, co je či není správné. Představil jsem si Markétu. Maloval jsem její siluetu prsty do tmy. Představil jsem si Tomáše sedícího na židli vedle mé postele. Zavřel jsem oči, rukou zajel pod peřinu a začal si hrát s fantazií, zkoušel si to představit. Jako by tu se mnou byla a pomáhala mi honit můj tvrdnoucí úd. Držela ho pevně v dlani a přitom mnula má naplněná varlata. Jako by se mi o něj třela svými stydkými pysky a Tomáš tomu tleskal. Zrychlil jsem pohyb své ruky do takové frekvence, až mi na břichu přistála dávka semene. Byla to úleva, bylo to zvláštní, bylo to krásné. A tak jsem nějak v tu chvíli pochopil, že ta touha někde ve mně je, že se to asi tak stát má a že do toho chci jít. Vzal jsem mobil a zmáčknul tlačítko „odpovědět“: „V neděli večer. Jdu toho. Napiš co a jak. S polibky Michal.“

Přišla mi pozvánka na večeři. Celou neděli jsem byl nervózní. Měl jsem trochu obavy z toho, jaké to bude, jak se budu cítit, ale zůstal jsem přesvědčen, že to chci zažít. Osprchoval jsem se, navoněl, vzal nejlepší košili a před šestou vyrazil do domu Tomáše a Markéty. Markéta mě u dveří přivítala s upřímnou radostí: „Ráda tě vidím.“ Objala mě. Za ní stál Tomáš, který mě poplácal po ramenou. „Co bys řekl na sklenku whisky?“ nabídl mi. Jelikož to byl v tu chvíli dobrý uvolňující prostředek, neodmítl jsem. Nechal jsem ji sklouznout do krku a bavil se s pánem domu o fotbale, zatímco Markéta chystala předkrm. Vypadalo to jako běžná přátelská návštěva. To mě překvapilo a dodalo trochu klidu. Prohlédl jsem si hostitelku. Působila úchvatně. Měla elegantní černé šaty. Dala si záležet. Potěšilo mě to. Na jejich bydlení se mi vždycky líbil ten prostor. Jedna hlavní velká místnost, kde byla propojena kuchyň s jídelnou a dále i obývací část. Jídelně dominoval masivní podlouhlý stůl, uprostřed kterého stála mísa s ovocem. Zajímavé bylo usazení. Já jsem seděl naproti Tomášovi a Markéta ze strany, v podstatě na půli cesty mezi námi, aby měla k oběma stejně blízko. Decentně hrála příjemná hudba a po stranách místnosti hořely svíce. Tomáš pozvedl sklenici s vínem: „Ať se nám dnešní večer vydaří.“

Pustili jsme se do předkrmu a Markéta vyprávěla, jak se s Tomášem seznámili. Dva Češi uprostřed Madridu, jaká náhoda nebo možná osud. Já jsem na to navázal vtipnou přehlídkou učitelských metod této paní. Chody šly rychle po sobě. Po předkrmu byla na řadě ryba. Zahleděl jsem se na hostitelku, jak servíruje. Markéta nebyla dokonalou kráskou z časopisů, ale měla tu správnou jiskru, kterou člověka dokázala očarovat. „Chutná ti?“ zeptala se během jídla. „Ano, je to výborné, jsi šikovná kuchařka,“ pochválil jsem ji a pokračoval. „A nemyslíš, že tomu jídlu něco chybí?“ přidal se Tomáš. „Nemůže to být lepší,“ snažil jsem se být zdvořilý. Tomáš pokynul hlavou směrem k Markétě, ta odložila příbor, utřela si ubrouskem ústa, zvedla se a zmizela pod stolem. Tomáš se napil vína a zadíval se mi do očí, zatímco jsem ucítil, jak se hostitelka vplížila mezi mé nohy a začala se dotýkat mých stehen. Svíral jsem pevně nůž a vidličku, přežvykoval poslední sousto. Ona rozepnula pásek, zip a knoflík od kalhot. Začala pátrat po jejich obsahu, až jsem ucítil její teplou dlaň na mém penisu. Rozbušilo se mi srdce. Ucítil jsem na něm cestující jazyk, pak na špičce vlhko jejích úst. To vše se dělo pod ubrusem ukryto před našimi zraky. Tomáš sledoval tu reakci v mém obličeji, jak jsem nečekal, že to celé začne takto z ničeho nic. Byl jsem z toho trochu vylekaný a Markéta se musela chvíli snažit, než se mi plně postavil. Stáhla ty kalhoty úplně až na zem, chytla mě pod pytlem a sála můj pyj tak, až pohyby její hlavy nadzvedávaly okraj ubrusu. „Miláčku, co to tam děláš, ztratila jsi něco?“ zeptal se Tomáš v žertu, jako kdyby netušil, co se tam děje. On ale věděl moc dobře. Markéta vylezla ven a ukazováčkem si utřela slinu ze rtu. Přiblížila se ke mně zády a požádala o rozepnutí šatů, s čímž jsem jí rád pomohl. Šaty spustila na zem a odkryla nám své tělo. Pod šaty byla zcela nahá. Tomáš ji viděl zepředu, já stále zezadu. „Chceš vidět víc?“ zeptala se mě a přitom se usmála na Tomáše. „Rád bych, jsem hladový po tvém těle,“ přiznal jsem bez váhání. Aniž by mi ale ukázala cokoliv dalšího ze svého těla, obešla mě. Zatímco jsem stále seděl na židli, ona stála za mnou. Nejdříve mě hladila ve vlasech, pak po ramenou. Sklonila se, začala mě líbat ze strany na krku a rozepínat knoflíky košile. Svými nehty přejela po odhaleném hrudníku, zatímco se zbavovala toho rozepnutého kousku oblečení. Cítil jsem její dech u pravého ucha a přivolalo mi to husinu na kůži. Penis hleděl do výšky, seděl jsem tam již zcela nahý a odhalený. Tomáš sáhl po ovocném dezertu, který byl připravený na levé straně stolu a zabořil do něj lžičku. Seděl si tam v té své košili a kravatě a pozoroval scény před sebou jako večerní film v televizi, jako kdyby se jednalo o naprosto běžnou situaci. Fascinovalo mě, jak klidně navenek vypadal. Můj pohled na něj najednou zastínila Markéta, která se přesunula přede mě a opřela se zadkem o stůl. Konečně jsem si ji mohl prohlédnout i zepředu. Nestyděl jsem se za to, jak jsem ji sjel pohledem. Vystoupal jsem očima po obou ňadrech vstříc dvorcům a bradavkám, které by zasloužily laskat od soumraku do svítání. Pak jsem sjel jak po skluzavce k pupíku a níž až do údolí jejího klína. Vyfotil jsem si ten obraz do své paměti. „Už jsi mě snědl pohledem?“ zeptala se. Pak si lehla na stůl tak, že zadek měla na jeho okraji, rozevřela nohy a bez váhání řekla: „Dělej si se mnou, co chceš.“ Přede mnou se zrodila zajímavá scéna. V mém úhlu pohledu byla zároveň její rozkvetlá lasturka, stejně jak celé tělo i postava Tomáše na druhé straně stolu.

Bylo na čase zaútočit. Zatímco jsem se přibližoval mezi její stehna, začal jsem si masírovat úd, aby byl dokonale připravený k proniknutí. Teď jsem nemohl zklamat. Hladila si škvírku a já viděl, jak teče. Nasadil jsem si kondom přes svůj naběhlý žalud. Objala mě nohama a já nejdřív špičkou a pak hlouběji zaplul přímo do ní. To první proniknutí, když před vámi ženský klín otevírá své brány, má vždycky své kouzlo. Zaplavil mě pocit krásy, jak v ní mizela má chlouba. Cítil jsem, jak se stávám její součástí. Chytl jsem ji za ramena a rytmicky přirážel tam a zpátky. Skleničky na stole se začaly houpat, příbory na talířích drnčet a podobně se chvěly i její hlasivky, když vyjadřovaly uspokojení. Milovali jsme se přímo před ním, byli jsme jeho další chod, akorát že teď neochutnával ústy, ale očima. Zatímco jsem přirážel, on chtěl vidět ještě víc a hledal stále lepší úhel pohledu na svou vzdychající ženu. Zpomalil jsem, abych si vzal do dlaní její ňadra. Vešly se mi do nich ta akorát a já si mohl pohrát i s bradavkami. Tomáš se s vínem přesunul do pohodlí křesla a přikázal: „Otočte se ke mně tak, abych ti viděl do očí, zlato.“ Vytáhl jsem ho z ní, ona se posadila na okraj stolu a začala mě vášnivě líbat. Přitom mi pravačkou honila můj penis, jako by bez něj nemohla být ani vteřinu. Pak mě odsunula, zvedla se a já čekal, co bude dál. Šla a zastavila zhruba dva metry od Tomášových nohou. Klekla si na všechny čtyři, abych jí to mohl udělat zezadu. Vyšpulila na mě ten svůj zadeček, přitom nespouštěla pohled z Tomášových očí. Já jsem nemohl déle čekat, chtěl jsem být zase v ní. Poplácal jsem ji žaludem po pyscích a zaplul hluboko do bobříka. Začal jsem znovu přirážet, bylo slyšet pleskání těl. Ňadra se jí pohupovala vlivem fyzických zákonů. Držel jsem Markétu za boky, aby mi neutekla, ale myslím, že to nebylo zrovna to, co měla v úmyslu. Plácl jsem ji přes zadek a potom ještě silněji. „Nepřestávej mě šukat, nepřestávej,“ prosila mě. Prstem jsem proklouzl k jejímu řitnímu otvoru a začal kroužit okolo něj. Vzdychala na cestě na vrchol, její mimika v obličeji to prozrazovala, ale ona pohledem neuhnula ani na vteřinu. Chtěla, aby Tomáš viděl její vyvrcholení v přímém přenosu, aby byl součástí toho procesu, kdy v ní vybouchne bomba slasti. A pak to přišlo. Chvěla se v základech, orgasmus jí odvyprávěl svůj úžasný příběh. Byla zadýchaná a celá hořela. Vyklouzl jsem z ní. Svlékla kondom a zmáčená potem mě táhla za péro ke svému manželovi. Jak seděl na tom křesle, ona se posadila k jeho nohám tak, že se o ně opřela zády. Začala mi ho honit. Neustále zrychlovala a vydojila mě na svá ňadra, která jsem celá postříkal semenem v těsné blízkosti pana Tomáše. Byl to zvláštní, ale silný pocit. Padl jsem únavou na zem a hleděl do stropu. Přísahám, že jsem místo něj viděl jasnou hvězdnou oblohu. Byl jsem v cíli své večerní mise. Najednou jsem nad sebou uviděl postavu pana Tomáše. Chvíli tam stál a pozoroval mě. Pak stručně řekl: „Děkujeme ti za návštěvu.“ A odešel.