Zakázané ovoce

"Ty seš fakt jetá. Zvažuju,že tě vyměním." dloubnu Jitku pod žebra a tlemíme se na celou chodbu.
" Pozor na to, co říkáš",pohrozí ukazováčkem Jitka,"podobnýho magora budeš podruhé těžko shánět." Další salva smíchu rezonuje ve staré,studené a vlhké budově střední školy a dohromady se slunečními paprsky jí kradou tolik vážnou tvář. Kdybyste sem přišli ráno, uvidíte v ní fakt nasranou,nemocnou stařenu. Paradoxně i přesto jí mám ráda. Chodím sem už tři roky, studuju maséra a Jíťa je mou nejlepší kamarádkou už od příjmaček,kde jsme se sčuchly a zjistily jsme, že trpíme stejnou mentální poruchou. A ač bych za ní dýchala, za některé trapné situace,do kterých mě dostává svým nevymáchaným čumákem, bych jí nejradši ubrala kyslík.
"Dobrý den pane učiteli." koketně zaúpí přes celou chodbu na našeho tělocvikáře. Teď! Teď je přesně ta situace.
"Dobrej." Sjede mi tichý pozdrav mezi rty a když se naše oči setkají, já ty své musím okamžitě sklopit. Běžně stydlivá nejsem, ale tenhle učitel má v sobě něco, co burcuje mou představivost na maximum. Kdyby věděl,co všechno jsme spolu už v mých snech a představách prováděli, červenal by se i on. A snad mi i něco říká, že to tuší. Na druhou stranu, pokud budu realista a seskočím ze svého pubertálního obláčku...90% holek ze školy doma masturbuje nad fotkou tohohle učitele. A počítám mezi ně i našeho homosexuálního spolužáka Otu.
On je opravdu chlap z plakátů a ješte k tomu inteligentní provokatér. Je si velmi vědom svých kvalit a využívá toho. Člověk by se vedle něj cítil i obyčejně a uboze, ale nestíhá to. Aura pohody září kolem něj pokaždé a zlobí se na nás jen na oko. Kdybych ho tak strašně nežrala, ráda bych se ocitala v jeho přítomnosti. Jenže já jsem ten typ holky, co se radši bude tvářit, že je jí to jedno a dělá, že ten dotyčný neexistuje. Musí vám být jasné, že z Psychologie, na kterou ho máme jako supla za Adamcovou už půl roku( z žaludeční virózy se stalo těhotenství),zrovna neprospívám nejlíp.
"Nazdárek holky." odpovídá zpět.
"Hele máme ještě deset minut, neskočíme na cígo?" zeptá se mě Jíťa a tím mě vytrhne z myšlenek. "Jooo , jo " přitakám a snažím se soustředit na Jitčino brebentění o Radkovi z 4.A. Vím, že bych jí o Romanovi(rozumějte toho božského pana učitele Romana Kranase) mohla říct. Ale čemu by to pomohlo? Nemůžu jí říct, že z něj vyzařuje něco tak živočišného, že se mi podlamují kolena. Nedokážu jí říct, že tohle není pubertální platonická láska, ale hluboký chtíč. Nikdy by nepochopila jak strašně mě jeho energie polapila. A nikdy by mi nevěřila, že vím, že si toho všiml. Někdy jsem asi moc hlubokomyšlenkářská, ale myslím si, že když se potkají dva lidé, nevědomky si začnou předávat energie. A od toho se odvíjí, jak toho člověka budete vnímat. A on tomuhle věří taky. A nebo nevěří a ja jsem fakt těžce ujetá.

"Přeji vám všem krásný den. Tak paní učitelka Šnajdrová se omlouvá, ale ze zdravotních důvodů dnes nedorazí. Takže jste vyhráli mě." zazubí se Roman a třída propukne v jásot. Ani se nehnu a jen se usměju na Jíťu, které aktuálně svítí oči a je blažená. Měla být přezkoušená z děl J.A. Komenského.
"Chcete se učit," nadhodí do vzduchu úplně zbytečnou otázku. Je pátek a dvouhodinovka češtiny je opravdu poslední vytrpěný čas před synonymem svobody, víkendem. "Neeeeeee" odpoví sborem třída a učitel se zapřemýšlí a zadívá se jakoby nevědomky do dálky. Samozřejmě jen náhodou tam sedím já s Jitkou.

"Tak si dělejte co chcete,co potřebujete, úkoly a tak. Hlavně v klidu.
Většina holek vytáhla sešity a jala se spočítat domácí úkol z matematiky, který jsme dostali ráno. Jíťa na mě mrkla a přihlásila se. Chtěla pustit na záchod a já jsem věděla, že už se nevrátí. Já na tohle zdrhání z hodin neměla tzv. "koule". Vytáhla jsem skicák, tuhu, dala jsem si sluchátka do uší a snažila se nevnímat ho. Holky z předních lavic si s ním začaly povídat a předvádět se a to jsem poslouchat nechtěla. Jsem nekonfliktní, ale když žárlím, tak se měním v kurvu z pekla....
Na bílé čtvrtce pod mýma rukama se začínají objevovat pomalu a jistě oči. Při kreslení upadnu do malého transu, ponořím se do svého světa a nic nevnímám. Talent mám po dědečkovi a portréty mě velmi baví. Vrásky, ostré rysy, různá zákoutí obličeje a znaky, které nás odlišují od druhých. A pro tyhle oči bych šla snad i do pekla.
Do uší mi řve nedávno zesnulý Chester z Linkin Park a oči už potřebují jen doladit stínováním.
" Jauuuu. "
"Sorry Ani." houkne Petra když jí dojde, že mě při spěšném odchodu ze třídy flákla taškou přes hlavu. "Hmm." Zabrblám a upravuju si vlasy. Zvoní. Všichni vylítli jak roj včel a já si začínám uklízet věci. Nikdo na mě doma nečeká, tak nemusím pospíchat. Třída je prázdná a čerstvý vzduch proudí do učebny otevřenými okny. Budu je muset zavřít a je mi divné, že Roman odešel taky, aniž by si to nezkontroloval. Sundavám sluchátka a akorát chci jít zavřít okna a za mnou se ozve důvěrně známý hlas. " Umíš krásně malovat. Komu patří ty oči?"
" Aaaaaa fuj, no to si děláte srandu!!!" Skácím se zpět do židle. "Je mě teď málem trefilo jak jsem se lekla." Opravdu jsem ho nečekala za sebou. A hned jak se trošíčku vzpamatuju, tak nenápadně obraz očí schovám. Proboha proč tu zůstal? Srdce mi tepe neúnosně rychlým tempem. Uvědomuju si, že jsme tu sami, cítím jeho přítomnost v každé buňce svého těla. Vlhnu a v podbříšku pocítím známé brnění. Musím pryč. Ale jak? Vpíjí se mi do očí a jeho poloviční úsměv je ztuhlý. Čeká na odpověď. "Já..já...pardon. Už jdu. Nechci Vás zdržovat. Kdyžtak...já klidně ty okna zavřu" začnu blekotat a házet bez ladu a skladu vše do batohu. Když tam chci, jako mimoděk, vrznout i ty nakreslené oči, střelhbitě mě chytne za ruku. Je kousíček ode mě a já cítím jeho dech v mém obličeji.
Rezignovaně povolím tělo a povzdechnu. "Fajn, jsou Vaše. Máte v sobě něco,co lidi přitahuje. Samozřejmě když pominu jednoznačně fyzický vzhed. O tom víte velmi dobře."
Konsternovaně na mě kouká a ještě k tomu zapoměl zavřít pusu. Zřejmě na něj nikdo s tak nevinnou pravdou ještě nevyrukoval. Jen jsem čekala, že až se vzchopí, sebere se a odejde. Bude si o mě myslet, že jsem další z klubu jeho fanynek a tím se to vyřeší.
Ticho začínalo být neúnosné a já očima provrtávala lavici. Chyběla mi odvaha vzhlédnout a příčně pruhované svalstvo, ovládané vůlí se i přes mou veškerou snahu odejít, vzpíralo a zůstávalo nehnutě na místě.
"Víš Aničko, jseš taková jinačí. Někdy mám pocit, že jseš oproti tvým spolužačkám velmi vyspělá a máš jeden smysl navíc. "
Roman jí to musel říct. Už pár let se pohybuje mezi holkama ve věku 15-19let. Nutno podotknout, že si byl vědom, že většině z nich, při pohledu na něj tuhnou bradavky. A on toho pohledu využíval. Támhle prdelatá blondýnka Maruška s copánkama skláníc se ke své tašce, čímž mu umožnila pohled na její růžové kalhotky zaklíněné mezi půlkama. Nataša, jejíž prsa vypadávala z hlubokého výstřihu a jí to nevadilo. Líně se před ním protahovala na lavici a naskytla mu tak výhled na její přírodní čtyřky. Petra, stydlivá černovláska, která propadla stylu emo, jenž neukazoval vůbec nic, ale při tělocviku v krátkých kraťáskách a těsném triku jí byly vidět tyčící se bradavky a luxusní postavička. Milionkrát toužil vidět jí nahou a sát její krásný prsa. Ale byl zvyklý odolávat chtíči, vědom si toho, jaký průser by z toho mohl být... jenže tahle Anička, to bylo něco úplně jiného. Je ladná, obléká se svůdně, ale rozhodně o tom nemá ani ponětí. Je stydlivá, ale její hořící tváře, když ho vidí, jí vždy prozradí. Má v sobě tolik vášně a chtíče, že by tutově místní buchty strčila do kapsy. V její přítomnosti mu vysychá v puse a cítí jen známé pnutí ve slabinách. Nikdy si to nechtěl přiznat, ale když viděl, jak zabraná do malování nakreslila tak věrné jeho oči, nemohl jinak. Teď tu před ním stojí a on neví, co s ní. Políbí jí a ona uteče? Zůstane? Řekne to někomu?...Strach ruku v ruce se vzrušením mu zahřály tělo na neúnosnou teplotu a ticho ho bolelo ve spáncích.
"Odejdi! " znělo mu v hlavě. Už chtěl odejít a ona zvedla oči. Dvě černé,velké,žhnoucí oči. V jejím pohledu byly odpovědi na všechny otázky. Chytil jí pod bradou a políbil jí.

"Beruško je ti něco?" mamka na mě háže zvídavé a vševědoucí pohledy. No jistě, zas jsem jí neposlouchala. " Ne mami, promiň. Jsem nějaká zamyšlená." Omluvně na ní mrknu, ale vím, že to nestačí. Pořád váhám, jestli se mám někomu svěřit. Už je to tři dny. Roman se mi vyhýbá a když už jinak nemůže, omlouvá se mi každým pohybem těla. Pitomec.
"Víš mami... Je něco, co bych strašně moc chtěla, ale vím, že to není úplně správné...a..a... já nevím,co s tím. Ale nemůžu na to přestat myslet. " vykoktám ze sebe zoufale a při vzpomínce na Romanovo horké, měkké rty mi naskočí husina.
"Anno!" Osloví mě mamka mým oficiálním jménem, aby svému sdělení dodala důležitosti." Ber co život nabízí a jestli tě chce taky, tak to udělej. A budete šťastní oba." A když ne, nemůžeš říct, žes to nezkusila." Už se chci bránit, že o "něm" jsem nemluvila, ale zarazila mě svým pohledem ála "nekecej kočičko" , tak jsem zmlkla a nechala jsem na sebe působit to,co mi řekla.

"Tak, a doma si přečtete typy povah, jak se rozdělují a co je pro ně typické a příští hodinu to probereme. A poprosím Procházkovou a Drobkovou do kabinetu. Děkuji a nashledanou." řekne jak nejobyčejněji dokáže a je rád, že s červenáním se dokázal skoncovat už v patnácti. Hrozně se bál, že půjde před komisi. Podlehl nedůvěře v tu krásnou černoočku a nespal tři noci, než mu došlo, že neudělá nic. Nikomu to neřekla. Ani živáčkovi. Ale straní se mu. S tim musí něco udělat. Chce jí. Pozoruje jí každou hodinu. To, jak ho ignoruje na něj působí jak magnet. Kdejaká by mu skočila sama do postele a zrovna ona ho má na praku. Možná je to jeden z důvodů proč jí chce. Sakra...teď musí vymyslet, co bude chtít tý Drobkový. Řekl jí jen proto, aby to nebylo blbý. Ovšem vymyslet něco na tu bloncku bude mnohem snažší, než rozhovor s Aničkou...

"Dále." zachvěje se mu u toho pokynu hlas a on si odkašle. Rozhodla se, že bude mlčet co nejvíc to půjde. A třeba pochopí, co po ní chce. Dnes na sobě má mimořádně košili, rýsujou se mu v ní široká ramena a splívá tak, že vymakané břicho vidět není...ovšem má představivost opět nezahálí. Teď bych k němu beze slov zaklekla, vyhrnula košili nad prsa, laskala jeho břicho a rozepínala knoflík u džínů...jazýčkem bych šla hlouběji a hlouběji že by to nevydržel a sám ho vytáhl, hrubě mě chytil za vlasy a ja bych si ho nechala strčit až do krku...
"Slečno Procházková!" vstane a přeruší můj tok nadržených myšlenek "Paní učitelka Jalovcová říkala, že jste velmi šikovná žačka....no...a já bych potřeboval namasírovat záda. Včera jsem se při mrtvém tahu trochu přecenil." oznamuje formálně, zatím co plynule a svižně přešel až ke mě. Zajel mi rukama do vlasů, zvedl mi obličej tak, že už jsem se jeho pohledu vyhnout nemohla, prudce a vášnivě mě políbil a když jsme se oba konečně nadechli, tak mi zašeptal do ucha : " Až ti skončí Čeština, tak přijď do masérny. " otáčí se a odchází zpět ke stolu, čímž mi dává najevo, že to bude pro tuto chvíli vše. Zmizela jsem bez jediného slova. Aspoň jsem dodržela to, co jsem slíbila. A taky už vím, co chce...

"Co ti chtěl?" Zeptá se ledabyle Jíťa, která na mě čekala na chodbě, ale je vidět, že hoří nedočkavostí. A mě dojde, že jsem si asi měla vymyslet nějakou "historku z natáčení". " Já ti vlastně ani pořádně nevím, ale každopádně bych šla nejradši hned domů. "
"Ty vole no o tom mi ani nemluv. Dneska mě Radek pěkně nasral..no chápeš to? On přede mnou naschvál laškuje s tou pizdou Alenou.. "
Věděla jsem, že Jíťa povede asi tak dvacetiminutový monolog o Alenině velkém zadku a tak jsem si dovolila propadnout myšlenkám na tu mojí lapenou učitelskou rybku.

" Jíťo běž, já se musim vrátit do třidy. Nechala jsem tam v lavici skickák. Večer v Drápku jo? " překvapím Jíťu a nedám jí ani šanci cokoliv říct a vracím se do budovy. Mířím rovnou na toalety. Potřebuju se uklidnit. Oplachuju si obličej a v břiše cítím létat motýlky. No motýlky...připadá mi to jak hejno smrtihlavů. Dlaně se potí a nohy třesou. Ale v tuto chvíli toužím jen po tom tam jít. "Fajn. Ár jů redy Aničko?" houknu na sebe a razím do pátého patra. Je tam místnost s jedním lehátkem, umyvadlem a ručníkama. Taková připravka na to, až budem mít svůj salon. Oni to kantoři občas zneužívají a nechávají se od žáků masírovat. I Roman. Ale tipla bych, že tohle bude "extra buřt".

"Ahoj" pozdraví mě, když za ní zacvaknou dveře. Zůstala u nich stát, hraje si s vlasama, které jí spadají až na dekolt a má sklopenou hlavu. Sakra! Proč mě nenapadlo, jestli ještě není panna? Splaším se.
"Aničko, neudělám nic co nechceš. Já...vím, že jsem tak trochu sobec..." nevím co víc říct. Podívá se na mě a začne si odkládat tašku a svetřík. Na bocích chytne zkříženýma rukama volnou halenu a přetáhne si jí zručně přes hlavu a nechá jí spadnout na zem. Podívá se na mě znova a koutky úst má povytažené do arogantního úsměvu. Prsa jí svírá bílá krajková podprsenka a tvoří jí mezi ňadry žlábek. Lehounce vyklenuté bříško a uprostřed taková ta rýha. Oněmněl jsem a věděl jsem, že nevinná rozhodně není.

Jestli se ještě chvilku nebude nic dít, tak snad odejdu. Snaha být vyzývavá byla asi marná, nebo nevím. Sundala jsem si halenku a řekla jsem mu, ať si vezme co chce. A on jen stojí za tím lehátkem a kouká na mě, jak kdybych po něm chtěla řešení domácího úkolu z algoritmů.
Konečně. Hbitě se ke mě přesunul a začal mě vášnivě líbat. Ruce bojovaly s knoflíkama na jeho košili, ale nebyla žádná šance, že bych ovládla třes rukou a zvládla to. Pomohl mi, aniž by ustával v líbání a hned pak pokračoval v odbavování spodní části mého oblečení. Zůstala jsem před ním ve spodním prádle. Odtáhl se ode mě a prohlížel si mě. Když už se asi dost vynadíval, vzal mě s lehkostí do náruče a nesl mě k lehátku.
"Co tvá záda?" zašeptám.
"Jsou v pořádku, já mrtvý tah nedělám." usměje se a do tmy zazáří jeho bílé zuby. Položí mě na lehátko, záda mi podrží ve vzduchu a zručně jednou rukou pokoří zapínání podprsenky. Stáhne mi ji z rukou a začne má prsa líbat a sát. Přivírám oči a cítím, že jsem velmi vzrušená. Prsty mu vplétám do vlasů a pokračuju na záda. Dojde mi, že až na rozepnutou košili je stále oblečený. Než ale stihnu něco udělat, dobrovolně si košili svléká. Pokračuje svými ústy přes břicho níž a když se dostává k mému podbřišku, chytá kalhotky za lem a stahuje mi je dolů.

Je na čase sundat džíny, nebo mi je ten můj pták roztrhne. Je tak krásně vzrušená, je v té malé místnosti úžasně cítit. Vůně touhy mísící se s jemným parfémem. Její kůže je sametová a poddajná. Mušličku má úplně vyholenou a přes stud, který v sobě má teď přede mnou dává pomalu kolínka od sebe. Chce to a to mě přivádí k šílenství. Rozepínám si kalhoty a když se svezou dolů, odkopnu je někam stranou. Přitáhnu si jí za boky blíž k sobě, kleknu si a její nožky si dám na ramena. Mám její uzounkou kundičku před obličejem, ale nesmím být moc hrr. Tohle si užijeme. Jazykem začnu zkoumat její pysky a hráz mezi zadečkem a pičkou. Začíná lehounce fňukat, jak kdyby se jí ve spánku něco zdálo. Chvilku zvažuju, že bude hlasitá a že nás někdo uslyší, ale škola by měla být víceméně prázdná. Zvlhla ještě víc, a už jsem nedokázal odolavat jejímu lehce naběhlému poštěváčku a vzal jsem ho mezi rty a lehce sál. K tomu jsem na kraj pochvičky strčil jeden prst a rytmicky stimuloval její bod G. Za krátkou chvilku mi zadečkem zkoušela přirážet proti a říkala si tím o víc. Když už byla opravdu luxusně mokrá, zkusil jsem jí projet dalším prstem přes prdelku, ale přesně jak jsem čekal, zarazila se a zůstala nehnutě ležet. Pak zvedla hlavu, podívala se na mě a oznámila mi, že to teda ne...

Jako velmi nerada mu něco odmítám, ale na zadek jako vůbec ať nešahá. Teď jsem tím vytvořila takovou tu trapnou chvilku, ale docela bravurně si s ní poradil. Vrátil se k tomu, co dělal dosud a bylo to perfektní. Už jsem skoro byla. Začínám se uvolňovat, když jsem zjistila, že pochopil co nechci. Né, že by mi to bylo nepříjemné, ale tohle asi do mých tužeb nespadá. Požádal mně, ať si kleknu na čtyři. Líně se přetočím a vyšpulím na něj svou prdelku a přímo před obličejem má mojí prcinku. Těším se na to co udělá a zkusím ho trochu rajcnout. Doufám, že to nebude znít trapně.
"Uděláte mi to pane učiteli?" Prohodím nevinným hláskem a pohodím bokama ze strany na stranu, čímž mu otřu kundičku přes jeho obličej a sama pod tím dotekem hlesnu. Intenzivně a zběsile pokračuje v tom co nedokončil a já začala být tak hlasitá, že jsem tak ještě nikdy nebyla. Vlna tepla se mi dostávala od konečků prstů do středu těla a brnění v prstech u nohou mi prozrazovalo, že přijde mé vyvrcholení. A přesně v tu chvíli mi Roman jazykem podráždil análek. Vybouchla jsem v naprosté extázi orgasmu, až se mi podlomily lokty. Když jsem to aspoň částečně vydýchala a otočila se na něj, celý obličej měl úplně mokrý a usmíval se. " Slečno Procházková Vy jste mě postříkala! Za to zasluhujete ale trest. To se přece nedělá. Budete muset takhle stříkat pokaždé, když zůstanete po škole." Obejde stůl, stáhne si trenky a chytí mě něžně za vlasy. Absolutně bez řečí a ráda si nechám do pusinky strčit to jeho krásné péro. Je akorát a nemusim se bát, že mě zadusí. Chtivě polykám, stále ve stejné poloze, jeho péro a on masíruje moje kozičky. Pomyslím jen na to, že jsem asi zvrhlá, ale líbilo se mi zatím vše. Nebo jsem dosud nepoznala nikoho, kdo by mě o tom takhle přesvědčil.

" Může někdo v osmnácti tak skvěle kouřit?" prohodím a užívám si toho, jak její rtíky pevně obepínají můj penis. Ona fakt squirtovala. Zažil jsem to jen jednou. Když mi tenkrát taková macatá pošťačka přinesla balik. Byla očevidně smutná a když nemohla najít ani propisku, zhroutila se mi přede dveřma jak domeček z karet. Nabídl jsem jí čaj, sušenky a určitě i nějaká propiska se tam najde. A ona šla. Měl jsem takový ten pocit, že jsem vlk a nalákal jsem si tu ovečku do své pasti. Neměla potuchy co s ní mám v plánu. Ale měla rozeplou pošťáckou halenu a ty její dudy by mi nedaly spát, kdybych je nemohl prozkoumat. Nedošlo jí to ani když jsem jí na ně upřeně civěl a házel pohledy hodné Jamese Bonda 007. Evidentně trpěla nedostatkem sebevědomí a ani ve snu jí nenapadlo, že bych jí chtěl vopíchat. Když na mě upřela ty svá nechápavá rozmazaná kukadla, stál mi jak věžák a toužil jsem jen po tom, aby je měla rozmazaná ještě víc od toho, jak jí budou slzet očka, až ho bude mít až v krku. Byla to luxusní šukačka a když mi zmáčela celé břicho, jak se udělala na koníčka, ještě dlouho po tom jsem myslel na to její vyklenuté bříško a macatou kundičku.
Anička mě vytrhne z mých vzpomínek na pošťačku Evičku, když mi jednou rukou začne zpracovávat koule a sem tam prstem zajede na hráz a zadek. Sakra ta holka se fakt nezdá. Jen doufám, že tohle nebude naposledy. Vytáhnu jí ptáka z pusy a přesouvám se opět na druhou stranu stolu. Lehá si na záda. Je úžasná, přesně ví, co chci a chce to taky. Jsem šťastný, že jsem se v ní nezmýlil. "Bereš antikoncepci?" dojde mi ještě před tím, než povolím svému mozku, aby mě opustil definitivně.
"Jasná páka panučitel." zaševelí puberťácky a já zjistím, že je mou bohyní. Pomalu zasouvám do její uzounké kundičky můj ůd a cítím jak povoluje pánev i boky. Slastně přivírá oči a užívá si to. Začnu jí pravidelně šukat a sám se poddávám tomu pocitu. Koule se mi scvrkávají a mě netrvá dlouho a vpustím do ní svou dávku semene.
Ani jeden nic neříkáme, ale pohledy mluví za vše. Ubrouskem jí stírám z pičky vytékající důkaz chtíče a ona jen oddychuje a hrudník se jí po chvilce zvedá pomaleji.

"To bylo velmi poučné pane učiteli." neodpustím si trochu jedovatou poznámku a usměju se. Bylo to...ne, to se popsat ani nedá. Utírá mě kapesníčkama s takovou něhou, že si musím připomínat, že na lásku a zamilování tu prostor není.

"Cvak."
Dveře se pomalinku nastevřou a mě se sevře hrdlo a na dvě vteřiny mi přestane tlouct srdce. Oba s Romanem ztuhneme a čekáme, kdo vejde. Ve dveřích se objeví Jíťa a zírá na nás s pusou dokořán. Pak se jen otočí a zmizí v bludišti chodeb....