Pražský bohém (6.)

Kamarádský sex se Simčou byl určitě větší nevěra, než silvestrovská onanie před Míšou, ale zase jsem neměl ten rozpačitě neurčitý pocit, co že se to vlastně stalo. A protože na domácí frontě se situace nezměnila a Katka svou další návštěvu Prahy, slibovanou ještě před vánoci, pořád neupřesnila, můj pocit provinění rychle vyprchal. Pár dní nato jsem zašel po směně do nedalekého nákupního centra. Nebylo to právě hipsterské, ale moc jiných obchodů kolem Továrny nebylo a žižkovské večerky trochu lezly do peněz. Na eskalátoru jsem potkal Ellu. "Ale to se podívejme, dlouho jsme se neviděli.", komentoval jsem ironicky, protože společná směna nám skončila před chvílí. "No jo, páchám lednový nakupování hadříků.", přiznala. "Já myslel, že všechno seženeš na Flairu a Design marketu.", rýpnul jsem si. "Kupodivu ne. Některý kousky si prostě člověk musí vyzkoušet, aby mu seděly.", zavrtěla hlavou. Když jsem dál vyzvídal, co to shání, trochu se ošila a přiznala, že podprsenku. "Když jsi mi žádnou extra nemravnou pod stromeček nedal...", obvinila mě. "Nedal, ale zase ti můžu pomoct s výběrem.", nabídl jsem se ochotně. "Snad nečekáš, že ji budu nakupovat s tebou?" "Snad nečekáš, že se teď od tebe odpojím?" Rezignovaně pokrčila rameny a já se zatetelil jako malý kluk. V obchodě s prádlem Ella hned zkraje rezolutně odmítla zkoušet průsvitné, sexy nebo jinak extravagantní kousky. "Chci podprdu na normální nošení, aby seděla a slušela. A opovaž se vlézt mi do kabinky, dokud na tebe nemávnu. Striptýz zdarma neposkytuju." "No pěkná.", pochválil jsem, když mě po chvíli přivolala. "Jasně, to jsem, ale tahle je mi krapet velká, že?", ušklíbla se a párkrát poskočila; kdyby přidala ještě jeden skok, asi by jí prsa vyjela z košíčků vrchem. "Takže poprosím o aspoň číslo menší. Jo, a varování: jestli mi přineseš ty nalepovací třásničky na bradavky, co jsi okukoval na stojanu, začnu ječet, že jsi úchyl a obtěžuješ mě." "Netuším, co jsou třásničky na bradavky.", zatvářil jsem se nevinně a v duchu zuřil, jak mě má prokouknutého. Všiml jsem si, že mladá prodavačka po nás od pokladny co chvíli nevlídně pohlíží, a tak jsem se radši vydal rozptýlit její pochybnosti. "Potřebuje vaše partnerka nějak pomoci?", zeptala se přísně. S úsměvem jsem jí vysvětlil, že nejde o mou partnerku, nýbrž kolegyni, které pomáhám s výběrem. Zatvářila se nejdřív udiveně, pak jí na tváři zahrál šibalský úsměv a uznale pokývala hlavou, že musíme mít skvělý pracovní kolektiv, když si vypomáháme i v takových věcech. "Víte, čas od času nám tu páry ve zkušebních kabinách vyvádí leccos.", nadhodila. "Nevím, ale rád se dám poučit." "Tak třeba příště. Stavte se někdy.", zazubila se a podala mi pro Ellu menší velikost.

"Jsi hluchej, nebo jsem se zapomněla zmínit, že nemáš vstupovat do kabinky, pokud ti to nedovolím?", zamračila se, protože stála od pasu nahoru nahá a než si své poklady stihla zakrýt rukama, konečně jsem je na vteřinku zahlédl. Pak se otočila a novou podprsenku si oblékla, jako by nevěděla, že sleduju její obraz v zrcadle. Nebo to věděla? "Jo, to by šlo. Jak sis asi všiml, šmíráku, nemám úplně omračující horní objem." "To zní jako mindrák z velikosti. A od kdy musí prsa omračovat?", kontroval jsem. "Vidíš, a já myslela, že jsi na prsatý.", ušklíbla se a novou podprsenku si zády ke mně, ale v zrcadle pořád jako na dlani, zase svlékla. "Nečum.", prohodila, pořád otočená, a beze spěchu si prsa překryla dlaněmi. "Když tě přestanu okukovat, zajdeš pak se mnou na kafe?", nabídl jsme na omluvu. Pokrčila rameny, až jí kozičky pod dlaněmi povážlivě poskočily, a s rošťáckým úsměvem přikývla. Jelikož kromě Továrny široko daleko žádná kavárna nebyla, zvolili jsme neutrální půdu zdejšího food courtu. Zrzka s mikádem a otráveným výrazem nám naservírovala dvě pressa bez špetky aspoň předstíraného zájmu. "Ta pinda si myslí, že když je jí v předklonu vidět do výstřihu a na odchodu zavrtí prdelkou, může čučet jako můra.", ušklíbla se Ella, po svém zvyku zcela záměrně tak, aby to zrzavá prsatka na odchodu ještě mohla zaslechnout; podle zničujícího pohledu, kterým po nás šlehla, jistě zaslechla. "Proč ti s výběrem podprsenky nepomohl přítel?", vyzvídal jsem a ocitoval lehce šovinistický slogan "Co jí koupíte, to jí svléknete." "To jsi četl v Maximu nebo v jiném machistickém plátku?", ušklíbla se. "Ne, vážně, proč ne on? Nebo ona? Paní Colombová? Nikolka leccos naznačovala...", trápil jsem ji dál. "Ta má zrovna co naznačovat.", zamračila se. "Paní Colombovou by teď potřebovala spíš chudák Soňa." Když jsem se zatvářil nechápavě, sdělila mi novinku: naše "teplušky" se během vánoc rozešly. "Aha, tak proto jsem Soňu po svátcích neviděl. Jak to, že já si nikdy takových věcí nevšimnu?" "Protože jsi chlap a tudíž z principu nevšímavé a tupé hovado.", nadnesla Ella argument tak jadrný, že se sama lekla, jestli to nepřehnala. "Nikola je fakt kráva. Soňa ji vytáhla z tolika průserů ... ", začala to rychle zamlouvat. "A ona ji na oplátku podváděla s každou, která si dala říct.Poslední kapkou bylo to její stipendium v Aarhusu. Soňa v Dánsku nemá co dělat, navíc myslela spíš na založení rodiny. No nekoukej tak. Dokonce tebe, ačkoliv já to nechápu, zmínila jako možnýho dárce." "To jsem poctěn, proč proboha zrovna já?", divil jsem se, abych zamluvil, že mi coby tupému hovadu uniklo i Nikčimo stýpko v Aarhusu. "Taky to nechápu. Zřejmě jí není na překážku tvá očividná degenerovanost. Navíc ses jednou nechal slyšet, že má hezkej zadek, a ona mluvila o dárcovství přirozenou cestou, tak třeba tam viděla šanci. Ne, to kecám.", rozesmála se. "Mimochodem, tvoje slečna je fakt milá." Zatvářil jsem se asi dost nechápavě, takže dodala: "Ta, co jste spolu obsadili Honzův ateliér a překazili mu tradiční svádění naivních husiček. Sám nám to tom hlásil." "Aha, tahle. Simča ale není moje holka, jen spolužačka, pomáhal jsem jí dodělat semestrálku.", uvedl jsem věci na pravou míru a vynechal pochopitelně koncept kamarádského sexu, protože to, že bych se v jeho rámci se Simonou rád vyspal zase, jsem zatím ještě úplně nepřiznal ani sám sobě. "No každopádně Soňu teď asi do jiného stavu přivádět nemusíš. Nikča se navíc už stihla vychrápat i s tou vedoucí ateliéru, co k ní jede na to stýpko. Ona je taky na holky a mám dojem, že u pohovoru Niki zabodovala nejvíc právě tímhle.", uzavřela Ella. "Tak díky za kafe a cenné rady při nákupu. Doufám, že to bylo naposledy, co jsi mě takhle obtěžoval." "Doufám, že příště půjdeme spolu vybírat kalhotky." "Smůla, kalhotky nenosím." "Tak tomu neuvěřím ani náhodou, dokud to neuvidím."

Elle zahrály v očích ohníčky a otočila se na právě kolem proplouvající zrzavou servírku: "Slečno, mohla byste prosím zavolat ochranku? Tady ten pán mi dělá neslušné návrhy." Jenže zrzka si moc dobře pamatovala, jak ji Ella před chvílí komentovala, takže se jen ušklíbla a s převahou holky s o dvě velikosti větším poprsím utrousila jedovatě: "To se mu na mou duši divým, nevidomý přece není." "Hustý... jedna nula pro tebe.", pokrčila Ella rameny. "Jak srovnáš skóre, lhářko?" Roztáhla pusu do širokého úsměvu, jako by právě trefila hlavní cenu ve Sportce, rychle se rozhlédla, pak se natočila ke mně ve svém křesílku bokem a pomalu si vyhrnula sukni šatů až do pasu. Zíral jsem na její hezké stehno a bok, až do pasu nepřerušené linkou byť i těch nejtitěrnějších kalhotek ." "Spokojen?" "To bych byl, kdyby ses neotočila bokem. Ale fajn, srovnáno na jedna jedna. Jak jsi to udělala? Nevěřím, že doopravdy chodíš na ostro." "Správná úvaha. Slušný holky tohle nedělají a já slušná holka jsem. Stáhla jsem si je v té kabince v předtuše toho, že budeš dělat podobně slabomyslný vtipy. Jsem ráda, že jsem se nespletla.", znovu se spokojeně usmála. "Předvídavost ti nechybí, ale podle mě kecáš. Kam bys je dala? Tvé šaty nemají kapsy." Ella zvedla oči v sloup, sáhla do kabelky a položila mezi šálky kávy zmuchlané kalhotky "brazilky" se vzorem z pestrých puntíků a krajkou v pase. "Hezký, ale když dovolíš ... na stůl nepatří, to by slušná holka měla vědět.", hbitě jsem po kousku prádla chňapl, a než mi v tom mohla zabránit, schoval jsem je v kapse mikiny. "Zbláznil ses? Hned mi je vrať, úchyle.", zamračila se. "Vrátím, fetišista rozhodně nejsem. Zítra máme spolu dopolední směnu, tak si o ně řekni." Ella vstala, chvíli na mě upírala pronikavý pohled, pak jen zavrtěla hlavou a bez stopy uražení prohodila: "Víš ty co? I slušná holka zvládne jednu cestu domů dole bez. Tak dík za kafe. Nemůžu uvěřit, že jsem ho vypila s takovým debilem jako jsi ty, Pájo." Ale když to říkala, tak se na mě smála a měl jsem pocit, že se celý podvečer vlastně dobře bavila. Na rozloučenou, poté, co znovu pohledem zkontrolovala, že si nás nikdo nevšímá, si na vteřinu vyhrnula zády ke mně svoje šaty rychle až do pasu a pohladila se teatrálně po nahých půlkách svého zadečku. Musel jsem uznat, že v tomhle ohledu za Soňou rozhodně nezaostává a ke své uštěpačné ironii dovede přidat i hodně vzrušující hravosti. Ještě dlouho potom, co odešla, jsem si v kapse mikiny mimoděk hrál s krajkovým okrajem jejích zabavených kalhotek.

"Tak jaká byla cesta domů?", vyzvídal jsem druhý den. "Jestli čekáš, že mě někdo ohnul na eskalátoru v metru, tak tě musím zklamat. A naval moje kalhotky.", ušklíbla se Ella. "Na, abys nenastydla." "Jsi magor? Mám na sobě samozřejmě jiný." "Kecáš. Určitě sis to oblíbila a budeš chodit už jen bez nich." "To je tááák průhledný.", zavrtěla hlavou, ale přesto využila krytu barového pultu, bez zábran si vyhrnula sukni do pasu, udělala teatrální pukrle a svádivě se plácla přes zadeček, schovaný jen zpola v sympaticky vykrojených oranžových kalhotkách. "Mimochodem, tomu neuvěříš, ale tyhle mám fakt z Design marketu.", zasmála se. "Na gymplu s námi před lety hráli spolužáci pubertáci takovou hru. Každý ráno tipli, jakou má jedna z nás barvu kalhotek, a když uhodli, dotyčná si musela zvednout sukni a ukázat. Měla jsem díky tomu neskutečně pestrou sbírku dívčího prádla." "No to je super, od zítřka začínám tipovat." "Pájo, ty máš něco s ušima? Já říkala, že jsme to dělali v pubertě na gymplu!", rozesmála se Ella a šla vařit kafe. Musel jsem se v duchu zaradovat, že pracuju s holkou, kterou baví i podobné špičkování. Odpoledne dorazila nečekaná návštěva - má předchůdkyně Pavlína. Díky pokročilému těhotenství už měla velikánské bříško a ve výstřihu nikterak upjaté halenky se jí pohupovalo bujné, jiným stavem impozantně nalité poprsí, které podprsenka s širokými ramínky tak tak krotila. "Tak co Pavel, jak mě nahradil?", zajímala se. "Prachmizerně, je to děsný nemehlo, navíc línej, bojuje s číslama ... prostě tragédie.", sepsula mě Ella s čertovskými ohníčky v očích. "Já radši dojdu pro limonády, snad se na schodech nezmrzačím.", odsekl jsem a vycouval. Jelikož jsem omylem vzal špatný klíč, vzápětí jsem byl zpátky, takže jsem schovaný za lednicí mohl vyslechnout podstatně vlídnější zhodnocení. "Hele naopak, je úplně skvělej.", říkala právě Ella. "Pracant, vtipnej, suprově se s ním dělá. Díky němu se sem pokaždý těším a ty víš, že tohle dřív nebejvalo vždycky. A navíc ... je fakt hezkej, přiznám se, že z něj docela teču." "Tak na co čekáš, zkus ho, ne?" "Neblázni, on je zadanej a já ... " Víc jsem už nezaslechl, protože na bar dorazila Val a začala se s Pavlínkou objímat, co to její těhotenský buben dovolil, takže jsem radši odklusal do sklepa pro ty limošky, ale s velmi hřejivým pocitem.

Podobné stavy optimismu mají člověka varovat, že se něco brzy posere. Pár dní na to jsem doma brouzdal internety a facebook mi hlásil aktivitu Katky. Jelikož je vyloženě pasivní uživatelkou, byl jsem zvědav, v jakém příspěvku se objevila. Stačilo jedno další kliknutí, abych nechápavě četl zprávu, že "Karel Sváček je ve vztahu s Kateřina Králová". S pevným přesvědčením, že se kdosi nějak uklikl, jsem si vyjel profil dotyčného Sváčka a vybavil si, že je to ten doktůrek elegán, co jsem na předčasné silvestrovské party klábosil s jeho přítelkyní. No vida, přece chodí s Hedvikou, tak jaképak "ve vztahu s". Jenže na Sváčkově profilu byly poslední fotky s Hedou z prosince, pak dlouho nic a najednou skutečně fotka jeho a mojí Katky, obou rozesmátých a s horským panoramatem na pozadí. Jakože cože ??? Copak byla Káča někde na horách, přece pořád slouží ?! A především: copak chodí se Sváčkem? Vytočil jsem její číslo, naprosto zmatený. "Pájo, proč??? Já spím po noční, proč ti ty papírky se službama dávám?", zavyla, když to konečně zvedla. "Hele, já tě nezdržím dlouho. Mám jedinej dotaz: ty jsi ve vztahu se Sváčkem? Protože facebook mi právě tohle tvrdí." Na druhém konci se rozhostilo ticho, to poslední, co jsme chtěl slyšet. "Jsi tam?" "Sakra, to je vůl.", ozvala se konečně a já zadoufal, že je to celé fakt jen nějaký omyl. Tu naději mi vzala další Katčina věta. "Měl počkat, debil. Takhle ses to dovědět neměl, promiˇˇn." "Co jsem se neměl dovědět? Káčo, co se sakra děje? Já přijedu zítra do Lomnice, já to vůbec nechápu.", řval jsem do telefonu. "Nejezdi, já nejsem v Lomnici... jsem v Rokytnici.", hlesla Katka. "Promi´´n Pájo, já přijedu v úterý do Prahy a všechno ti řeknu." "Nemusíš. Nepřijela jsi čtvrt roku, teˇˇd už zjevně není proč.", odsekl jsem a jakmile zaznělo její další přidušené "promin", típl jsem telefon se slzami bezmocného vzteku v očích. Kdyby se aspon pořád neomlouvala, k její povaze to vůbec nesedí, napadlo mě, když jsem zahodil telefon a začal zuřivě mlátit do polštáře.

Když jsem překonal první nával neovladatelného vzteku, pocítil jsem prudkou touhu se střemhlav opít. Doma nebylo skoro nic, a tak jsem vyrazil najisto. V Továrně měla ten večer rozlučku před svým odjezdem na dánský semestr Nikolka. Původně jsem neměl v plánu tam jít, ale ted to byla skvělá příležitost. Niki zářila uprostřed společnosti kamarádů, z nichž většinu jsem vůbec neznal; díky svému bohatému sociálnímu životu se měla s kým loučit, přestože většina tovární party z loajality k Soně na večírek nedorazila. Uvítal jsem, že za barem je Terka s Lídou, protože jsem nechtěl, aby Ella byla svědkem, jak se s podmračeným výrazem do hodiny ztřískám. Nikolka mě viděla moc ráda a za chvíli už se vrtěla vedle mě na baru. "Pájo, to je super, že jsi dorazil! Spousta lidí je na mě naštvaná,", povzdychla si, když jsme tam poslali uvítací panák, "ale já už to fakt necítila. Za dva, tři roky bych asi se Soňou byla šťastná, ale teď chci prostě něco jinýho. Chápeš?", mrkla na mě s nadějí. "Chápu. Lidi spolu většinou nejsou napořád. Je správný přiznat si, když to skončí.", přikývl jsem zasmušile se vzpomínkou na Káťu. "Jsi skvělej, škoda, že nejseš holka.", usmála se Nikča a vlepila mi pusu na čelo. "Mimochodem, támhleta zrzka je moje dobrá kamarádka Eva, který jsem o tobě tak trochu jako vykládala ... a ona se díky tomu o tebe tak trochu jako začala zajímat, kdyby tě to tak trochu jako zajímalo.", nadhodila s výrazem tak nevinným, až jsem se musel toho večera poprvé usmát. "Nejsi ty tak trochu jako dohazovačka?" "Možná, a možná se chci tak trochu jako pomstít Elle, protože řekla, že jsem kráva, co myslí frndou. Hezkýýý večééér.", protáhla rozverně a seskočila z barové stoličky zpět do víru zábavy. Co mají všichni pořád s Ellou?, zavrtěl jsem hlavou a usmál se na Evu, která se zrovna koukala mým směrem. Plaše úsměv opětovala a krátce mi zamávala.

Sešli jsme se náhodou na baru asi za půl hodinky. "Ahoj, Pavel." "Těší mě, Eva." Můj původní plán, že bezhlavé opití se na truc nahradím neméně bezhlavým sexem na truc, zhatily dvě věci: jednak se Eva ukázala být ohromně příjemnou společnicí a za druhé jsem si zblízka všiml její nepřehlédnutelné mladistvosti; hubená zrzka se světlou kůží a pihovatými pažemi i rameny, odhalenými díky nařasenému bílému topu, který v oblasti hrudníku zůstával více méně nevzdutý, byla jen stěží zletilá. "Tak trochu trefa.", usmála se nepohoršeně, když jsem zamumlal cosi o ´rozverné sextánce'. "To si musím zapamatovat, zní to jako námět na prima povídku. Ale jinak máš pravdu. Občanku sice mám, ale kdybych ji vytáhla, nalili by mi akorát limonádu. Což by při mojí sympatii k tequile byla škoda. Je mi šestnáct. Nemáš s tím problém?" "Tak zatím si povídáme, takže nemám. Pokud nejsi za tu sextánku uražená. Odkud znáš Nikču?" "Ráda bych řekla, že z dekadentního večírku, a vlastně i to je pravda, ale faktem je, že je to má sestřenice." "Nejste si vůbec podobné." "V naší pestré rodině nic neobvyklého. Jo, a abych sdílela úděl většiny Nikčiných kámošek, tak musím při rozhovoru s hezkým klukem nějak nenápadně zmínit, že na rozdíl od sestřenky jsem heterajda." "Dík za hezkýho kluka, ale v tom slově slyším ´rajda´, to je schválně?" "Omylem ne, už jsem to párkrát použila. Lesby říkají heteračka. Heteračka - žádná hračka." Tenhle jiskřivý slovní ping pong mě bavil, Eva během něj navíc nijak nepřehrávala a navzdory svým útlým proporcím se chovala nečekaně vyspěle. Briskní ironií mi vlastně připomínala Ellu. Zajímala ji má práce, protože sama uvažovala po gymplu o stejné vejšce, takže námětů na rozhovor bylo dost. Během něj jsme i pili, i když nijak divoce.

Přesto se to nakonec zvrtlo očekávaným směrem. "Prý tu máte tajnou komnatu se zakázanými šperky.", mrkla na mě Eva po třetí tequile. "A já od ní mám klíč.", zapýřil jsem se. Nenápadně jsem vklouzl za bar, optal se Terky, jestli něco nepotřebuje donést, a při cestě zpátky ladně ukradl z desky s klíči ten od Andrého aťasu. "Ani slovo, tohle je tajná mise." špitl jsem, když jsme s Evou vystoupali do patra a prosmýkli se kolem tanečního sálu, kde se odehrávala jakási separátní party. "Tady je ta říše hříchu. Jsi-li nevinná, vrať se.", zadeklamoval jsem, když jsem vešli dovnitř, a vedl Evu hned do kumbálku za plentou.Od nečekaně zhlédnuté zkoušky oné blondýnky jsem tu Andrému šmejdil několikrát, takže jsem přesně věděl, kde co je. "Vrátit se mi vůbec nechce. A s tou nevinností to nepřeháněj, o to žádná holka nestojí.", usmála se Eva a přetáhla si bílý top přes hlavu. Podprsenku pod ním neměla, prsa také skoro žádná, jen ploché bábovičky s velkými růžovými dvorci a maličkými cecíčky bradavek uprostřed. Když jsem jí pod dvorce připínal stříbrné klipsny, připadal jsem si trochu jako úchyl, ale mocná erekce v mých kalhotách mi napovídala, že proti mé přirozenosti to není. "Hlavně ... se netvař, že nevíš ... kam patří tohle." vydechla Eva, podala mi klips na klitoris a svlékla se jedním pohybem z džín i kalhotek. "Rozverné sextánky se holí?", glosoval jsem její hladké růžové závojíčky, než jsem si klekl, rozevřel je, nacvakl jí klips na malý poštěváček, až dušeně vykřikla, a pak jí pipinku celou dychtivě začal lízat. "Neholí se ... úplně.", vydechla mezi dvěma zasténáními a projela si prsty trojúhelníček zrzavých chloupků na jinak holé růžové pipince. "Ano, ano, tam... víc....anooooo.", sténala, když jsem útočil střídavě na její dírku a střapeček poštěváčku. Udělala se, ale vzápětí mi zaútočila rukama na poklopec. "A teď do mě, honem. Neboj, první nebudeš.", vzdychla, když mi osvobodila ptáka a několikrát mi ho trochu zbrkle pohonila. Pak se vyhoupla na stůl a rozevřela stehna, takové póze nešlo odmítnout. Když jsem do ní zajel, teprve jsem si naplno uvědomil, jak je dole nádherně úzká, nahoře sice skoro plochá, ale svěže pružná, a celkově divoce náruživá jako každá trošičku zkažená "náctka". Během šukání, při kterém jsem její frndičku nešetřil a nakládal jsem jí, co snesla, jsem to, že má svá plochá kůzlátka spoutaná Andrého řetízky, skoro nevnímal. "Pavle... ježiši...počkej...tam jsou....tři věci.", zasténala Eva a vytáhla z krabičky třetí dílek do skládačky, anální kolík. "Jejejejeeee....jo, .... ano.... tam první jseš....", vykřikovala, když jsem dotyčný předmět, patřičně nasliněný, krouživým pohybem zasunul tam, kam to tvůrce plánoval. Pak jsem znovu vrazil Evce ptáka do pičky a začal ji ojíždět co možná nejtvrději. Když jsem ale cítil, že na mě jde stříkání, popadl jsem řetízek, který se jí natřásal mezi malými kůzlaty, a zatáhl za něj. Evě se její dudlíky vzepjaly, až vykřikla, já ještě dvakrát projel její nádherně úzkou pičku, a vzápětí jsem jí cukajícím se pérem kropil ty dvě zvednuté růžové pyramidky koziček. "Pane bože ... stříkáš víc než náš fyzikář.", vzdychla udýchaně. Vzápětí se upřímmě rozesmála. "To byl Pájo vtip, my u nás na gymplu s učitelema nespíme, fakt. Ale jinak super. Kombinace těch cingrlátek a hezkýho, šikovnýho kluka... rozverná sextánka nepřišla zkrátka. Proč jsi mi na konci říkal Ello?" "Blbost, žádnou Ellu neznám, říkal jsem Evo."

Když jsme scházeli dolů, vsadil jsem na to, že než se nějak maskovat, bude lepší nic neskrývat. Díky tomu to, že jsme sešli dolů do baru zavěšení do sebe, nikdo ani nezaregistroval. "Takže rozverná sextánka se bavila?", usmál jsem se, když jsme se zmocnili stejných barových stoliček, ze kterých jsme se ze před necelou půlhodinkou zvedli. "Náramně. Mimochodem, co z toho udělat soutěž? Oba to téma nějak zpracujeme, navzájem si předvedeme a vítěz... no, to budu já, a já už si cenu vyberu.", dokončila Eva sebevědomě. "Tak pusu na to?" "Radši panáka." Eviny verze "rozverné sextánky" jsem se bohužel nedočkal, přestože jsem se těšil celé jaro. Své zpracování jsem si ve volných chvílích rozkreslil do story boardu necudného animáče, na který bych vyplýtval kvanta růžové, ale palmu vítězství jsem chtěl nechat jí. Jenže Eva se v Továrně už neobjevila, Nikola byla v Dánsku a já vlastně na ni neměl žádný kontakt, navíc, co bych po ní chtěl? Telefon na její nezletilou sestřenku? Některé věci jsou prostě kouzlem okamžiku a pak člověk už jen vzpomíná...