Pražský bohém (11.)

6. 2. 2018 ilkren

Přistěhováním do Vršovic jsem se v seznamování s něžným pohlavím na chvíli odvázal, ale po jednorázových povyraženích se Silvou, Amálkou a řeckou studentkou Theou jsem zase ubral. Částečně nedobrovolně, protože náruživá učitelka z mateřské školky Amálka ve mně zanechala hlubší dojem, než jsem si byl po vášnivé noci a neméně divokém ránu ochoten zpočátku přiznat. Nějak se mi zdálo, že by mi milenecký vztah s ní mohl pomoct vyhnat z hlavy vzpomínky na neméně náruživou Danu, u které jsem si užil ten fantastický azyl po odstěhování ze Žižkova. Dana bohužel co slíbila, to i dodržela, takže zatímco pod střechou jejich ořechovské vily jsme se během dvou týdnů oddávali sexu na řadu způsobů, s mým odstěhováním to skončilo. Když jsem jí licoměrně přinesl zbrusu nový vagonek pro malého Láďu, sice měla radost, ale kalhotky si kvůli tomu rozhodně nestrhala. Léčba touhy po Daně prsatou a prdelatou Amálkou naneštěstí taky nevyšla; když jsem se Oldovi, díky kterému jsem se s ní náhodně seznámil, co možná nejlhostejněji zmínil, že bych na ni potřeboval číslo, vůbec netušil, o kom mluvím; podrobnější vyptávání odhalilo, že Amálku vůbec nezná, zřejmě tehdy do baru dorazila s některou z jeho kamarádek ... nebo kamarádek jeho kamaráda, zkrátka stopa vychladla a utěšitelku bylo třeba hledat jinde. "Tak vida, vršovický donchuán opět mezi námi.", komentovala Simča jízlivě, když jsem se v pátek po směně přesunul na opačnou stranu baru a rozhlížel se po návštěvnicích. "Přitom z důvěryhodného zdroje vím, že jsi v tamních nálevnách a pajzlech bodoval." Nepochybně žvanil Honza, kterému jsem se poté, co jsem si všiml na jeho kabátě odznáčku Bohemky, svěřil se zážitkem s Theou, kterou jsem právě na fotbale sbalil. Na vteřinu jsem zauvažoval, zda se vousatému malíři pomstít prozrazením toho, že když Simona, jejíž klín těšil už přes dva měsíce, odjela na hory, přerušil stereotyp partnerského sexu opícháním malé prsaté černovlásky, jejíž vzdechy se krásně nesly chodbou za dveřmi jeho ateliéru, ale to se mezi kamarády nedělá, a tak jsem mlčel. "A co ta Štěpa, s ní jsi přece pod jednou střechou, nedala by si říct?", dohazovala Simona snaživě naši vysokou barmanku, která právě kmitala na druhém konci pultu. "Jo, asi dala, kdybych byl Jordan nebo aspoň Satoranský. To jsou basketbalisti.", vysvětlil jsem, když jsem viděl Simčin nechápavý výraz.

Štěpa skutečně nevypadala, že má čas na nějaká povyražení. Když zrovna nebyla ve škole, jedné z prací nebo na tréninku, občas mě odrovnala tím, že si šla dobrovolně zaběhat. "Však pojď se mnou, víš, jak je to zdravé?", agitovala. "Hele, Žiraf ... ehm, Štěpo, běhání podle vědeckých studií zdravé vůbec není.", lhal jsem z gauče. "Navíc, copak je ve Vršovicách kde běhat?", parodoval jsem její moravskou dikci. "Neříká se ve Vršovicách, nejsu blbá.", odsekla v asi nejdelším rozhovoru od mého přistěhování. "A ty jsi líný. Máš nohy jako sprinter, a čučíš doma." "Co ty víš, jaké mám nohy?" "Však vidím, ne? Koukat chlapům po nohách nám trenérka nezakázala." "A co vám zakázala?" "Nebuď zvědavý. Ten zákaz navíc platí jen den před zápasem a mě se momentálně netýká. Pojď si zaběhat a já ti ukážu, kde to tu ve Vršovicách jde.", lákala mě vytrvale, až jsem se nechal ukecat. "Žirafa jedna blbá... já kretén blbá....", zuřil jsem o půl hodiny později, když jsem celý zadýchaný marně stíhal vysokou holku, která běžela s lehkostí gazely podél Botiče notný kus přede mnou. Bylo znát, že s fotbalem jsem seknul na konci dorostu - fyzička najednou nikde a dlouhonohá Moravanda někde v dáli. "Tu jsem taky mohla hrát, kdybych se vykašlala na školu.", prohodila u haly Folimanka, kde na mě až potupně dlouho čekala. "Ty jsi zadýchaný?", zeptala se s hraným údivem. "Hele, Žirafo, já na rozdíl ... od tebe nejsem v tréninku ... a jsem umělec.", funěl jsem zuřivě. "Však dobré, držíš se. Otočíme to.", nadhodila pobaveně a vyrazila zpátky. Znovu jsem jí dohnal až na schodišti našeho domu. "Vidíš, ještě několikrát, a jsi ve formě.", škádlila mě. "Jako že bych s tebou běžel ještě někdy?", zaúpěl jsem, zatímco odemykala. Doma nás čekalo překvapení: i když jsme halasili už na schodech, přesto jsme v obýváku vyrušili v nejlepším Rudu s Madlou. Seděla na něm od pasu dolů nahá, s tričkem vyhrnutým a v košíčcích podprsenky se jí natřásala zpola vytažená kulatá prsa v rytmu, v jakém se nabodávala na jeho klacek, zatímco ji Ruda držel za zadek. "Děcka sorry!", vyprskla Žirafa, zakryla si oči dlaní a odklusala do koupelny. To já se zase pohledu na polonahou Madlu, která se sesmekla z Rudova péra, a jak ve spěchu vyklízela pole, nevěděla, jestli si dřív zakrývat prsa nebo klín, nijak neodříkal, bylo na co koukat. Milenci, kteří si zřejmě chtěli k milostným hrátkám užít pohodlí širokého gauče, se zdekovali do Rudova pokoje a než se Žirafa osprchovala, radši vypadli z bytu. "Juj, to byl trapas, co?", ušklíbla se Štěpa, když konečně vyšla omotaná osuškou z koupelny, . "Tváříš se šokovaně. Trenérka vás před těmi ošklivými věcmi, co s vámi můžou chtít dělat kluci, nevarovala?" "Su z Moravy, o těchto věcech něco vím.", dala si bojovně ruce v bok, ale vzápětí si rychle zachytila neúprosně sklouzávající osušku. "Boha, ty už sis stihl otevřít pivo?" "Žirafo, každý kondiční trenér ti potvrdí, že pivo je nejlepší iontový nápoj po sportovním výkonu." "Přestaň mi říkat Žirafo, fakt to nesnáším. A přines mi jedno, mám taky žízeň.", pohodila vzdorně hlavou. Překvapený jsem sáhl do lednice a omylem nahmatal namísto desítky jednu ze šestnáctek, které jsem si onehdy v jakési akci nakoupil coby pivko na dobrou noc. Využil jsem toho, že zvlhlá etiketa šla snadno dolů, a podal anonymní lahev Žirafě. Vypila na jeden zátah skoro půlku, aniž by se jí něco nezdálo, a uvelebila se v křesle. "Já zírám, ty mluvíš, dokonce piješ pivo...", poškádlil jsem ji. "Tak nejsu nějak extra ukecaná, ale němá taky ne, a občas se napiju ráda. Jen je toho moc, děsný fofr pořád. Není čas kalit ... nebo blbnout jako Ruda s Madlou.", zavrtěla hlavou, až se jí osuška svezla zase kousek níž, a dopila. Hbitě jsem jí podal další láhev se stejným obsahem. "Neblázni, opiju se. Su žirafa, ne velbloud.", zavrtěla hlavou, ale neodmítla.

Musel jsem přiznat, že oděná jen do osušky, s mokrými vlasy a kapkami vody na nahých ramenou, vypadala i přes svou vysokou postavu a absenci výrazných ženských křivek přitažlivě. "Co na mě tak hledíš?", ušklíbla se. "Ale, překvapuje mě, že taky dokážeš vypadat jako hezká holka." "To ti připadá, protože su pod osuškou nahá a ty jsi prasák se zvrácenou fantazií, Ella mě varovala.", poposedla Štěpa, ale bylo vidět, že ji můj kompliment potěšil. "Co ty a zvrácené fantazie?", nadhodil jsem nevinně, Elliny pomluvy jsem přešel bez komentáře. Štěpánka pomalu dopila druhou láhev, protáhla se jako kočka, aniž by si kupodivu dělala hlavu s tím, že jí osuška sklouzla do půlky hrudníku a zřejmě se zachytila až na bradavkách, a s hranou lhostejností přikývla. "Však nic jiného mi ani nezbývá, na chození s klukem nemám čas. Takže fantazie a šikovné ruce, ty mám z basketu trénované.", zahihňala se. Připisoval jsem její stav a nečekanou výřečnost počínající opilosti. "To by mě zajímalo, k čemu je ti v tomhle směru trénink z basketu.", zavrtěl jsem hlavou. "Jemné prsty se holce hodí, nemyslíš?", usmála se a poposedla, až se jí osuška tentokrát rozevřela dole. Kupodivu se nesnažila zjednat nápravu, takže jsem se mohl kochat pohledem na její krásné dlouhé nohy a po stehnech pokukovat skoro až tam, kde se setkávala. "Tak teď hledíš přesně tam, kde se ty prsty hodí.", ušklíbla se, aniž by svou poloobnaženost nějak korigovala. "Já bych řekl, že nejen prsty.", zkusil jsem štěstí. "Nepovídej, a co ještě?", prohodila Štěpa s přivřenýma očima a osušku, která doteď zakrývala jen to nejnutnější, si vyhrnula až do pasu, takže mi odhalila svou lasturku v houštince světlých kudrnatých chloupků. Zůstala v té necudné póze nehybná, oči zavřené, jako by nechávala na mně, co dál. Když jsem si klekl mezi její vysportovaná stehna a opatrně jí přejel po pipince špičkou jazyka, slabě vzdychla. Chviličku jsem ji napínal, a když s očekáváním otevřela oči, znovu jsem jí mušličku olízl, tentokrát důrazněji. Vzdychla hlasitěji, oči znovu zavřela a čekala. Teprve když se znovu podívala, proč se nic neděje, dopřál jsem její kundičce třetí olíznutí, zakončené tentokrát na růžovém hřebínku poštěváčku, který jí začínal vykukovat zpoza rozevírajících se závojíčků. "Můžeš mi ji laskavě lízat, ty mizero?", procedila mezi rty, stisknutými vzrušením, s napjatým úsměvem. "Můžu.", přikývl jsem. "Ale můžu i víc než to." S těmi slovy jsem vstal a svlékl si tepláky i spodky pod nimi. Věděl jsem, že už jsem skoro připravený. "No fajn, paráda...", vzdychla Štěpa, jako by se chystala na náročný cvik, a vzala mi vztyčené péro do prstů. Nevím, co na basketu trénují, ale dotýkala se ho tak, že jsem měl v pár vteřinách perfektní erekci. To už Štěpánka setřásla ze sebe osušku úplně a nabídla mému pohledu svá plochá ňadra se vzrušením vztyčenými růžovými bradavkami na výrazných, vystouplých dvorcích. "Tu su silně citlivá.", prozradila lehce zardělá, když jsem jí na cecíky nasměroval svůj ocas a otřel jí o oba hroty několikrát svůj žalud. "A tu taky?", usmál jsem se a nalehl na ni, takže můj klacek jí mířil pod perfektně ploché bříško. "Tak snad ti to půjde líp než imitace moravských dialektů.", šlehla po mně pohledem a roztáhla stehna co nejvíc od sebe. "Aaaach....ježiši...jo, joooo....", sténala vzápětí, když jsem přitiskl žalud na její dírku a přes hebkou bariéru chloupků pronikal do její nádherně úzké štěrbinky, dokud jsem v ní nebyl až po koule.

Následovalo prudké a divoké milování, při kterém Štěpa osvědčila roztomilou snaživost, nečekanou chtivost i očekávanou pružnost trénované sportovkyně. Měla pičku nádherně úzkou, což na jednu stranu stupňovalo mou rozkoš, na druhou mě nutilo k lepšímu výkonu. Naštěstí se poprvé udělala po chvilce, a než jsem se přiblížil do finiše, měla to i podruhé, což jsem zpětně spíš než svému skvělému výkonu přičítal její dlouhé abstinenci. Nepředpokládal jsem, že by si bez stálého přítele ničila játra zobáním antikoncepčních pilulek, a tak jsem svůj výstřik nasměroval na její plochá ňadra. "A kdo z nás dvou se sprchoval...", vydechla po chvíli a jakoby nevěřícně si stírala moje sperma z hrudníku. Pak beze slova odešla do svého pokoje. O tom, co tohle pro nás dva znamená, mě nechala přemýšlet další tři dny, než jsme se srazili v kuchyni a Štěpa s evidentními rozpaky vyhrkla, že mi musí něco říct. "Ty, nech mě hádat. Jsi to mě celá blázen, a protože jsem tě zneuctil, musím si tě vzít, ideálně v kostele.", navrhl jsem zkusmo. "Jsi praštěný? Snad i ty jsi si stihl všimnout, že jsi mě o věneček nepřipravil a zamilovaná též nejsu, dobře vím, že jsi dobytek a zneužil jsi situace. To pivo bylo vůbec nějaké silné.", odsekla Štěpa. "Takové v Praze vaříme.", odbyl jsem ji a v duchu si uvědomil, jak moc už kopu za své nové bydliště; jenže, od zastavení výroby piva v Lomnici uběhlo nehezkých 60 let, tak co... "Na druhou stranu, jsi prima kluk, bydlíme v jednom bytě a bylo to super... a já nejsu z ledu, mám to ráda. Tak mě napadlo, když jsou časáky plné těch kamarádů s výhodami, že to je pro nás dva jako dělané, ne? Teda, ne před zápasem, ale někdy jindy...třeba?", dokončila Žirafa s nadějí. "Super nápad, Štěpi.", usmál jsem se a vlepil jí pusu, až celá zrůžověla a ošila se: "Ty jsi blbý..." Druhý den jsem si všiml, že vylepila na lednici rozpis zápasů Sokola Nusle. "No super, ještě zaškrtni červenou, kdy máš ty ... svoje dny, a máme rozvrh.", dobíral jsem si ji. "Ty jsi fakt neskutečné hovado, se divím, že jsem byla tak blbá.", zavrtěla hlavou, ale smála se u toho a já si uvědomil, že tohle by mohlo docela dobře fungovat.

"Ahoj Pájo, Lomnice zdraví Prahu.", ozvalo se z čista jasna jednoho jarního odpoledne a v mém zorném poli zavířila fialová hříva. "Jéé, Yvet, kde se tu bereš? Moc rád tě vidím. Jak jsi mě našla?" "Beru se tu kvůli dnešnímu koncertu a musím se přiznat, že jsem tě našla náhodou, protože jsem tě nehledala.", usmála se trochu provinile a kývla směrem k pódiu na druhém konci haly, kde si parta muzikantů stavěla nástroje na večerní hraní. "Tak se posaď a pověs mi novinky z rodného kraje. Přinesu ti panáka?" "Radši kafe. Jo, a aby nevzniklo nějaký nedorozumění... Jsem tu s támhle tím fešákem.", mrkla na mě. "Jasně, dobrý vědět. Takže bojfrend? Tím pádem žádná nová kytka do bytu?", vypálil jsem ve snaze být vtipný a vzápětí jsem měl chuť kousnout se do jazyka. "Moment, Pájo, kytka do bytu? Odkudpak tohle víš?", zarazila se a upřeně se na mě zadívala. "Takže ty ses tenkrát ráno s Eliškou v našem bytě neminul, že ne?" "Neminul, zběžně jsme posnídali.", mlžil jsem a cítil, jak se propadám do bažiny lží. "Jasně, zběžně jste posnídali, a protože jste si potom, anebo asi spíš ještě předtím, trochu míň zběžně zašukali, pak ti poradila, abys moje klíče hodil dole do kastlíku a tvářila se jako by nic. Čůza jedna!! No nic, tím pádem mi přece jen jednu kytku dluží, za tebe!", uzavřela Yveta k mé úlevě celou dedukci, aniž by vypadala na smrt uraženě, a já si zase jednou ověřil, že lhát se nemá a pravda nakonec vždycky vyjde na povrch. "No a co se lomnických novinek týká... Hele, neber to jako odvetu za Elišku, navíc možná to už víš, ale Káťa je těhotná. Aha, takže nevíš.", pochopila, když uviděla můj výraz. "Každopádně je, říkala mi, že začíná pátej měsíc. Abych předešla otázce, pořád je s doktorem Sváčkem a jdou zvěsti, že když ji zbouchl, hodlá si ji i vzít." Yvet mi pak ve zjevné snaze mě rozptýlit servírovala řadu drbů o lidech, které jsem často znal jen zběžně, protože účinek zprávy o Katčině těhotenství byl asi na mě dost patrný. Dokonce i Ella, která mě jinak nešetřila, projevila starost: "Špatný zprávy z domova?" "Spíš divný zprávy... sám ti nevím." "Tvá první dívka se dnes vdává?", nadhodila v parodii známé písně a vzápětí se lekla, jak jsem odsekl popuzeně: "Zatím jenom otěhotněla, ale vdavky jistě časem budou." "Promiň, Pájo, já jsem fakt občas kráva. Nezlob se." "Nezlobím. A potvrzuju, občas kráva jsi.", rozehnal jsem pocit trapna a vzápětí uhýbal Elliným pohlavkům.

Divná nálada z té noviny ale přetrvala, i když jsem po pravdě nevěděl, co vlastně cítím. Rozumným řešením se zdálo rozpaky buď přebít jinou holkou, anebo přepít. Štěpa odjela na zápas do Havířova, takže ve vršovickém bytě mě ani teoreticky nic nečekalo, a tak jsem zůstal na večerní koncert a během něj se seznámil s Yvetinou kamarádkou Alicí. Zatímco Yvet vysílala zamilované pohledy na pódium k vysokému kytaristovi a cítil jsem, že můj malý podvod s Eliškou mi šance u ní taky nevylepšuje, Alice neměla důvod na mě nevražit, a naštěstí ne. Usměvavé brunetce s oválným obličejem a elegantními brýlemi se pod pruhovaným topíkem pohupovaly sympaticky velké kozičky, a když jsme si zatančili, musel jsem jim k dobru přičíst pružnost i citelnou vzrušivost malých bradavek. Nic nenamítala, když jsem ji spíš než za boky držel podstatně níž, takže i o pružnosti jejího kulatého zadečku jsem toho záhy věděl dost na to, aby rostla má touha chytit ji za něj pokud možno bez bariéry upnuté sukně a dobře nahmatatelných vykrojených kalhotek. Když kapela dohrála, sesedli jsme se na baru a k mé radosti se ukázalo, že Alice není od nás z jihu, ale z Vinohrad. O to víc mě mrzelo, že když si muzikanti sbalili aparaturu a Yvet se rozloučila, aby se svým milým vyrazila coby věrná "groupie" dodávkou do Lomnice, zvedla se i Alice. "Koukám, že to tentokrát nevyšlo. Zkus překonat zklamání a nezprzni cestou domů žádnou náhodnou noční chodkyni.", zaryla si Ella. "Nejradši bych si počíhal na tebe, ale počítám, že máš buď krámy nebo kapavku.", odsekl jsem. "Mám obojí, ale nevěš hlavu, tvá šťastná hvězda pořád svítí.", uklidnila mě a kývla směrem ke vchodu, kde s rozpačitým úsměvem přešlapovala Alice. "Já nechtěla, aby si Yveta myslela ... aby říkala ...", začala rozpačitě. "A co je na tom špatnýho, když se holka sama bojí do Vinohrad a potřebuje doprovodit?" "Cože? Jak jako ... jo aha, no jasně, potřebuju doprovodit, sama se bojím.", přikývla snaživě, když mě pochopila. Ella protočila panenky tak, že připomínala displej forbesu, ale já se tetelil radostí. Dál už bylo všechno přímočaré a nekomplikované, jak to u náhodných pátečních známostí má být. Cestou na Vinohrady jsme se o vzájemných sympatiích ujistili příjemnou líbačkou, během které jsem ocenil, že Alice zvolila jarní kabátek, který sice moc nezahřál, ale moje ruce, které se ji zahřát i rozehřát zároveň snažily, se pod něj dostaly snadno a při absenci podprsenky se mazlily s jejími ňadry, co nám soukromí zadního sedadla nočního autobusu dovolilo. Kousek od Orionky Alice sáhla pro klíče, a chvilku zápolila se zámkem na vchodu jednoho z vinohradských činžáků, částečně i proto, že jsem ji přitom držel za zadeček a chtivě ho hnětl. "Pájo, jenom taková drobnost, než půjdeme nahoru.", usmála se na schodišti udýchaně. "Jsi vdaná?" "Blbost, a i kdyby.", vyprskla smíchy. "Slíbila jsi panu faráři, že před svatbou ne." "Ježiši, ty jsi debil." "Tak jsi transvestita." "Pájo, máš ruku v mých kalhotkách, máš pocit, že jsem transvestita??? Fajn, mohla jsem si ji ráno přejet holítkem, ale já neplánovala se s někým tahat.", rozesmála se Alice, aniž by mou ruku nutila její kalhotky opustit, takže jsem ji její maličko škrábající pipinku mohl laskat dál. "Snažím se ti říct, že mám trochu divnou spolubydlící. Není zrovna diskrétní, tak by bylo fajn ji nevzbudit."

To se snáz řekne než udělá, ale Alice se mi v předsíni rychle vykroutila, aby mě snad nenapadlo jí hned za dveřmi zvedat sukni, a tak jsem ji následoval do obýváku, kde už se mi ochotně nabídla. Po tmě jsem jí konečně vyhrnul topík k bradě a začal lačně líbat její pružná prsa, jejichž bradavky už dávno vzrušením ztvrdily do podoby citlivých kamínků. Sykla pokaždé, když jsem jeden z nich jemně stiskl zuby a pak vsál i s vrcholkem prsa do pusy, sama mi svoje poklady přistrkovala k obličeji a druhou rukou mi rozepínala kalhoty. Když jsem se z nich vysoukal, stáhl jsem Alici její tanga, zaříznutá po mém osahávání mezi závojíčky, a odhodlaně začal lízat maličko zarostlou mušličku, která už krásně tekla a rozevírala se. Měla zřetelně naběhlý poštěváček, a když jsem ho stiskl rty, Alice si musela dát ruku před pusu, aby nezačala nahlas vzdychat. Rozlízal jsem jí kundičku co nejvíc, držel jsem ji přitom za boky a bořil jí mezi stehna celý obličej, až ji měla krásně mokrou a roztaženou. Když jsem vstal, chytila mě za ptáka, vzrušením už zvednutého, několikrát ho pohonila a sáhla do kabelky. Buď předtím maličko lhala a nějaké to muchlování se v plánu toho večera měla, nebo byla prostě holka připravená na všechno, protože vzápětí už mi navlékala na péro kondom. Pak se ladně položila na pohovku, roztáhla stehna a já do její mokré prciny jediným přírazem vnikl až po koule. Začal jsem Alici snaživě šoustat, až jí kulaté kozičky nadskakovaly. Objala mě stehny kolem boků a mé ruce si přitáhla na svá vlnící se prsa, takže jsem ji mohl za vzrušené cecíky jemně potahovat. Jak se tempo našeho milování zvyšovalo, prohlubovaly se i její vzdechy a po chvíli už se rozhodně nedalo říct, že by naše počínání nebylo slyšet. Alice si to uvědomila, ale její pokusy držet si přes pusu ruku ztlumily hlasitost jejího sténání jen částečně. Po chvíli se tedy pode mnou přetočila na břicho, vystrčila na mě svou kulatou prdelku a především, zabořila hlavu do polštáře. Klekl jsem si a ještě jednou ji zezadu pořádně olízal na projeté prcině, než jsem na ni zezadu nalehl a znovu do ní pronikl. Jelikož jsem se nemohl dostat na její kozičky, začal jsem jí rukama zpracovávat zadeček a během přirážení jeho půlky důrazně hnětl. Alice slastně chroptěla do polštáře, z jehož rohu si udělala jakýsi improvizovaný roubík, jak do něj kousala a cpala si jeho čím dál větší kus do pusy. Díky své poloze ovšem nemohla přes područku gauče vidět to, co jsem po přivyknutí očí uviděl v šeru obýváku já a co mě, přiznám se, nejdřív vylekalo.

Netuším, kdy a odkud přišla, ale naproti nám se opírala o stůl dívka. Podle toho, jak jí i v šeru svítily vlasy, šlo o štíhlou blondýnku, která na sobě měla poměrně úsporně střiženou noční košilku, navíc v pase vykasanou a se spuštěnými ramínky. Její dívčí půvaby byly díky tomu vzrušujícím způsobem vystavené, zjevně ne náhodou. Dívka nás soustředěně pozorovala a přitom si jednou rukou kroužila kolem bradavky malého ňadra, které jí vyklouzlo z výstřihu košilky, zatímco druhou si rytmicky pohybovala mezi stehny. Nikdy jsem nezažil, že by mě někdo takhle pozoroval při šoustání, a v nezvyklé situaci ze mě rychle vyprchaly zbytky alkoholu. Nešlo ani tak o stud, jako spíš pocit, že Alice právě o tohle nestála, když mě na svou spolubydlící upozorňovala. Dívka, soustředěná na laskání svých ňader a klínu, si konečně všimla mého pohledu, slabě se usmála a dala si prst na pusu. Připadal jsem si jako ve scéně z filmu pro dospělé, až na to, že v té by scénář jistě brzy přiměl blondýnku odhalit svou přítomnost a přidat se k nám. V pološeru vinohradského bytu se nic podobného nestalo. Neznámá si prsty třela svou frndičku stále rychleji a druhou rukou se tahala střídavě za oba naběhlé cecíky, Alice pode mnou se svíjela s tlumeným hekáním a zadečkem vycházela naproti mému klacku a já cítil, že se mi koule stahují blížícím se výstřikem. Mé přání, aby si každý přišel na své a nikdo nebyl rozmrzelý, zkrátka aby všechny bytosti byly šťastny, jak hlásají známé billboardy u dálnic, se ale nenaplnil. Alice se díky tomu, jak hluboký zásun mi vysazením prdelky nabízela, svých chvilek slasti dočkala, když si ve finále k větší rozkoši pomohla tím, že si pod bříškem vsunula ruku zepředu na pičku a začala si třít poštěvák. I naše pozorovatelka se zřetelně blížila do finále, prsty si už zajížděla do dírky, občas vyjela na svůj klitoris a prudce si na něm zakroužila. Jenže se vzrůstající rozkoší zapomněla krotit svůj dech, postupně vzdychala stále hlasitěji, a Alice to přes růžovou mlhu odeznívajícího orgasmu nakonec uslyšela a zvedla se na loktech. "Anet, do prdele, co to tu zase děláš?", vykřikla a hbitě vyskočila z gauče. "Jak dlouho tu jsi? Ty jsi fakt vadná, dej se vyšetřit, tohle je nenormální! A přestaň si do prdele drandit frndu, vypadni, ty krávo pošahaná!!! Tys o ní věděl?", otočila se vztekle na mě, uvědomila si mou pozici přímo naproti Anetě a vztekle mávla rukou. "Jasně, že věděl, další magor. Jste vadný oba, fakt! Já blbka se tu málem udusím polštářem kvůli dvěma úchylnejm voyerům." Mávla rukou a energicky odkráčela, když za sebou práskla dveřmi.

"Tak pěkně děkuju.", rozhodil jsem bezradně rukama a stáhl si v gestu zmaru kondom z vadnoucího ptáka. "To je vážně hloupá záliba, kazit lidem páteční nezávaznej sex." "Já se omlouvám.", špitla blondýnka. "Co se dá dělat.", pokrčil jsem smířlivě rameny. "Alice se mou snoubenkou nestane, ale jako historka do hospody to není zlý." "Nepotřebuješ tu přespat?", navrhla snaživě Aneta, která si mezitím vrátila svá malá ňadra do výstřihu košilky, kterou si cudně popotáhla po stehnech dolů. "V pohodě, jsem z Vršovic, mám to kousek. Ty, Anet, proč ty takhle ... tohle děláš?", zeptal jsem se neobratně, zatímco jsem marně hledal džíny. "Mám to ráda.", pokrčila rameny. "A kluky, holky ... nebo spolu...?" "Spolu nebo kluky, nejsem lesba. Pojď.", mávla na mě a znovu si dala prst na pusu jako předtím. Jako dva duchové jsme prošli bytem, vklouzli do jejího pokoje a já se snažil moc si nepřipouštět, že jsem pořád od pasu dolů nahý. Anet se ke mně naklonila a zašeptala mi do ucha: "Ale zvládám i normální sex... a tohle ti myslím dlužím." Ucítil jsem, jak mě přitom chytila za ptáka a začala mi ho jemně, ale důrazně honit. Cítil jsem přes látku její košilky dva hroty vzrušených bradavek, její prsty si šikovně hrály s mým ptákem a koulemi a já cítil, že si taky zasloužím svou chvilku rozkoše ... "Nemám šprcky, tak buď prosím opatrnej.", zašeptala, když si přetáhla košilku přes hlavu. Klekl jsem si a začal ji lízat na pipince, kterou měla upravenou do čárky a vzrušením pořád vlhkou. Ochotně se rozkročila a vtiskla si mou hlavu do podbřišku; i ona byla ve chvíli, kdy ji Alice odhalila, zřejmě na krajíčku vyvrcholení, takže stačilo důrazně jí vjet jazykem do štěrbinky a rozkmitat ho a Aneta si skousla zápěstí, aby nezačala křičet, zatímco mi tvář zaplavila její šťávička, jak se udělala. Lízal jsem jí kundičku dál, takže zajíkavě sténala, několikrát podklesla v kolenou a k mému překvapení se po chvilce udělala podruhé, i s odpovídající záplavou jako prve. "Pane bože ... nádhera!", vydechla, hodila sebou na postel a přitáhla si mě konečně na sebe. "Pamatuj, do mě ne!", zopakovala svou prosbu, když můj čurák vjel do její nádherně roztažené pičky a začal ji projíždět, až mi koule pleskaly o její prdelku. Cítil jsem, že bude třeba silné vůle, abych to splnil, protože Anetina krásně horká lasturka můj pták bez bariéry kondomu stimulovala tak, že výstřik se začal hlásit už po několika přírazech. Nechtěl jsem vyvolat dojem malé výdrže, a tak jsem se supěním a zaťatými zuby oddaloval svou explozi, co to šlo, až Anet i přes dvě prožitá vyvrcholení pode mnou začala znovu tiše vzdychat a povzbuzovat mě patami k dalšímu přirážení. Nakonec jsem ale musel kapitulovat, v poslední vteřince jsem vytáhl z její pičky své péro a nebylo třeba víc, než jen přitisknut ho k jejímu plochému bříšku, abych ji na něj vzápětí s prudkými záškuby začal chrlit cákance semene. Aneta mi ho vzala do ruky, jemně, ale důrazně mi ho honila a pomáhala mi vystříkat se, dokud jsem se s hekáním nezhroutil vedle ní, do poslední kapičky vyždímaný. Instinktivně jsem stiskl prsty její nahé prso a zabořil jí hlavu do vlasů. Až po chvíli mi došlo, že mi dokonale vystříkaný ocas pořád jemně honí, a ta důvěra v mé schopnosti mě zahřála. "Tak do Vršovic, nebo mi dáš ráno ještě jednu šanci na omluvu?", zapředla a objala mě stehnem kolem pasu, až jsem ucítil její zmáčenou buchtičku. Očima jsem zkontroloval ciferník hodinek na ruce, obtočené kolem jejích nahých ramen, ale bylo to spíš symbolické gesto, navíc jsem už na měkkém polštáři Anetiných vlasů napůl usínal.