Přiznám se, jsem nevěrník. Manželka s dětmi sedí doma a já právě vyrazil do lesa na čundr s kamarádem. To přece není nic špatného, že? Jenže kamarád se jmenuje Lucie a má ten nejroztomilejší zadeček, kterým jsem se kdy směl kochat. A že dnes jsou podmínky ke kochání obzvláště dobré. Je vedro, nějakých 32°C, takže Lucka za oděv zvolila pouze přiléhavé legíny pod kolena, pevné boty a tílko. Její drobná pevná prsa se z hlubokého výstřihu zrovna nehrnou, o to svůdněji však prosvítají dva čudlíky bradavek. Nějaká podprsenka? K čemu? Ale to jsem odbočil od partie, která mne na ženách zajímá nejvíce a často přivádí k nepříčetnosti. Teplé a suché počasí nám dovolilo minimalizovat zásoby, z nichž většinu, jako pravý gentleman táhnu na zádech já. Má spoluputovnice nese jen malý batůžek a ten mému pohledu nijak nepřekáží. Samozřejmě ji nechávám jít před sebou, kochám se tím uměleckým dílem, tím zázrakem evoluce a přemýšlím, jakou barvu asi mají tanga, která se pod napnutou elastickou látkou rýsují. Když o tom tak přemýšlím, možná by se mi šlo lépe před ní. Erekce v chůzi zrovna dvakrát nepomáhá. Ale to bych musel mít alespoň kousek vůle, té se mi však v její společnosti nikdy nedostává. Tak se bavím představou, že můj ztopořený penis vyvažuje krosnu na zádech a když už ne psychicky, alespoň fyzicky mohu být v rovnováze.
Lucie o mém pohledu i těžkosti s chůzi očividně ví. A co víc, ta potvora si to užívá! Čas od času pohodí svými dlouhými, v culíku svázanými blond vlasy, usměje se s očima namířenýma na můj rozkrok a zavrtí prdelkou tak, že mám chuť ji hned na cestě povalit a bez ohledu na kohokoliv a cokoliv zabořit své mužství do jejího lůna. Tahle touha se mne koneckonců zmocní vždy, když jsem jí na blízku, ale asi ještě vážně nějaké zbytky vůle vlastním, jelikož jsme spolu ještě nespali. Nebylo kdy, nebylo kde a přecijen je tohle teprve naše čtvrtá schůzka.
Ale to vás, milí čtenáři nezajímá, stejně jako já se už určitě třesete, až tu svůdnou prdelku osvobodím ze sevření látky a... Dnes se to stane. Jestli ne, tak exploduji někde ve křoví jako raketoplán Columbia. S podobně tragickým následky.
Jdeme skrz lesy, pole, louky, skáčeme přes úzké potůčky, ty širší překonáváme po chatrných lávkách. Já zkušeně vzpřímeně, Lucka čas od času po všech čtyřech s prdelkou vyšpulenou k nebi. Doslova, protože přesně tam se já v těch chvílích nacházím. Míjíme kolemjdoucí skupinky trampů s kytarami na zádech a závistivými pohledy v očích. Konverzujeme a na každé, byť sebekratší zastávce na pití, či sušenku se vášnivě líbáme a osaháváme. Netuším, jak dokážu vzdorovat všudypřítomné hrozně předčasné ejakulace. Po čtyřech hodinách a asi osmi kilometrech konečně dorazíme na mnou vytipované místo k táboření.
Jde o lehce svažitou mýtinu, ohraničenou ze všech stran lesem, přibližně uprostřed ji protíná cesta a vespod lemuje bystřina, dostatečně ledová i v tento horký letní den. Úhledné ohniště jizví malý rovný plácek na horním okraji louky a nese známky nedávného používání. Předchozí táborníci nám mnoho dřeva na podpal nenechali a mám tedy možnost blísknout se svými zálesáckými schopnostmi a vybavením. Lucka si mezitím krátí čas předváděním svých předností při protahování svého cestou zmoženého těla.
Když je vše hotovo jdeme se k potůčku osvěžit. Luciiny bradavky reagují už na pouhou blízkost ledové vody, div že neprotrhnou tílko. Když se sehne, aby z proudu nabrala do dlaní chladivou tekutinu, a vyšpulí k nebi... Jen bych se opakoval...
Když najednou mne z ráje vyhodí přímý zásah studené vody do obličeje. "Potřebuješ zchladit, bejku!" culí se na mě Lucie a bez pochyby je to jejíma obrovskýma modrýma očima a poťouchlým úsměvem, že se ledová voda okamžitě odpařuje a ve mne se zase vaří krev. Uchychtne se a utíká směrem k táboru. Když ji dohoním, bez milosti ji skládám do trávy a její smích přeruší můj jazyk vystupující mezi její měkké a plné rty. Oplácí mi stejnou měrou a její horký dech nabírá na intenzitě. Ležím na ní, hladím její sametovou pleť na rukou a bocích. Její noha mne ovine a přitiskne ještě blíž k tomu roztouženému pružnému tělu. Pohladím její kulaťoučkou prdelku a má ruka instinktivně míří vzůru pod zmáčené tílko. Vzdychne a se zavřenýma očima si vzchutnává mé doteky. Přidám i druhou ruku a shrnuji její tílko vzhůru. Ona mi velice ochotně pomáhá, abych ji toho kusu látky zbavil. Když jej odhodím do dáli, musím se na chvíli zastavit a vychutnat tu nádheru, která podemnou leží, vrní a dychtivě se kouše do spodního plného rtu. Můj penis v kalhotách neúprosně tvdrne snad jako nikdy dříve. Husí kůže jejích ňader obklopující dvě tvrdé k nebi trčící bradavky je pohledem, pro nějž stojí za to zemřít. Ale zdaleka dnes není tou poslední nádherou, kterou spatřím.
Líbám ji na krku a postupuji níž, pomačkám obě kozičky a lehce kousnu do levé bradavky. Lucka sebou cukne, ale svým dalším vzdechem mi dává na jevo, že jsem neudělal vůbec nic špatně. Postupuji jazykem a rty stále níže přes hebké a ploché bříško. Stáhnu její legíny těsně pod zadek a dávám si záležet, aby tanga zatím ještě zůstala na svém místě. Tak tedy červená! Jejich krajka na mne působí jako na býka v koridě a jsem stejně odhodlán ji co nevidět napíchnout na svůj ocelový roh. Její vůně je však neodolatelná, chvíli zápasíme s latkou, abychom ji z ní zcela osvodobili a už bořím svá ústa a nos do voňavého klína. Do chrámu své bohyně, kterou hodlám odteď už navždy bezmezně uctívat. Až jemné zašimrání krátkých chloupků na nose mne upozorní, že je záhodno si znovu důkladně vychutnat pohled na její na čárku oholenou pičku. "Jsi nádherná," vzdychnu konečně a opět se zabořím aby mi neunikla ani jediná kapka z roztoužené studánky mezi jejíma nohama. Nevím, jak dlouho jazykem lížu sladkou šťávu, jak dlouho rty saju naběhlý poštěváček a jak dlouho rukama mačkám pevný zadeček, ale najednou pode mnou tím pružným tělem projede vlna extáze a její již delší dobu velmi hlasité vzdychání eskaluje do dechberoucího stenu. Čekám, než její orgasmus odezní a pomalu se vrátím se zpět k její tváři, políbím ji a ona se mi schoulí nahá v náručí. Slunce právě zapdá za stromy.
Pokračování někdy přístě...