Miluji ty chvíle čekání.. Poslouchat zvuk vzdálené šumící vody, vodopád dopadající z výšky s krátkým, přerývaným bubnováním, u toho lehce smáčet rty ve sklence vína, sledovat temné obrysy okolí skrze okno v pokoji a stavět i zdobit v sobě chrám, který bude hotov v tu správnouc chvíli. Miluji ty chvíle čekání, než přijdeš ze sprchy..
A ano, i teď se mi hlavou honí představy, jedna za druhou, sleduji pohyby Tvých dlaní, když nanáší voňavý gel na Tvé paže, na stehna, na každičký kousek Tvé nahé kůže a pak to vše splachuješ proudy horké vody. Představuji si, jak uhýbáš hlavou, jak přivíráš oči, když to vše děláš, jak nakrčíš nos, když Ti šampón stéká do očí.
Jak prohýbáš svá záda, a nastavuješ se těm proudům.. Svatojánským proudům a Ty jako čistá panna probouzíš dávná kouzla zakletí.. Paprsky světel na Tvé nahotě, odlesky potůčků, praménků i řek, stákající ze Tvých ramen a opar prosycený vůní šeříků... Jako jaro.. Jako jarní víla tančící mezi skalisky pod zurčícími strouhami dešťové vody. Jako dimanat očištěný od jílu, jako křišťálově čistá lilie mezi travami...
Závidím těm kapkám a nechám se fantazií nést po jejich cestách.. Nebezpečným klesáním ze Tvé šíje na vyhlídkovou plošinu ramen, tam se na chvíli zastavím.. A pak opět dolů, střemhlav do soutěsky mezi Tvá ňadra, chvála přírodě, chvála stvořiteli, chvála Tobě! Zpomalím na nejnižší mmožnou rychlost a v posvátném mlčení pomalu, pomaloučku stékám níže. Ten pohled.... K nezapomenutí.
Ale pozor, již se blíží kluziště Tvého bříška, rozsáhlé planiny kolem jediné studánky uprostřed. Kterou dráhou se dám? Nalevo? Napravo? Přímo dolů k cíli cesty cest? Nespěchám.. A tak kličkuji nad tou vší krásou a pomalu a jistě sklouzávám níže.. Mávám mizícím pahorkům Tvých ňader, obtékám studánku čistou, naplňenou teď až po okraj a sklouzávám přes poslední vyvýšeninu níže.... K cíli.
Miluji čekání, zatímco se sprchuješ ale vždy ztuhnu plný očekávání, když se najednou ozve ticho. Všechny kapky opadnou, zvuk bosých nohou, došlapávající ze sprchy ven, drhnutí osušky po kůži a první rozčesávání vlasů.. Opravdu to slyším, nebo to je opět představa? Jak se asi prohlížíš v zrcadle... Líbíš se sama sobě? Každý má své výhrady, ale přecejen... Určitě najdeš místa, kde svůj pohled na chvíli zadržíš, na která položíš svou dlaň, v tichém zasnění se pohladíš.. Ty drobounké vějířky vrásek nezastavíš, ty ne... Ale svou krásu neztratíš. A co víc, jsi mnohem krásnější, než kdysi.. Vím to, znám Tě.. Každičký kousek..
Ale pozor, zvuk kliky, dveří a pak již jen Tvé kroky. Světla necháváš zhasnutá, jako vždycky, víš, že to mám rád. Jdeš pomalu, rozvážně, už slyším Tvůj dech, ale hlavně Tvé přibližující se kroky, cupitající se směrem do ložnice, za mnou..
A stejně, jako vždy, přijdeš, posadíš se na kraj lůžka, zatímco já odkládám prázdnou sklenici vína a vlastně nikdy nevím, zda-li na mne pohlédneš, nebo ne. Je tma, nevidím, kam směřují Tvé oči a nechci se ptát.. Vím, že jen jako každičký večer, přisdávám k Tobě zezadu a objímám. Své ruce pokládám zčásti na nahá ramena, zčásti na vlhkou osušku a líbám Tě na šíji... Nadýchávám se té omamné vůně čisté vody, šeříků a Tebe, té nikdy nebudu mít dost.. A Ty také moc dobře víš, jak mne láká, jak mne přitahuje a co ve mně probouzí..
Je to náhoda, shodam nebo cíl, že mne takto večer co večer škádlíš?
Pomohu Ti položit se výše na lůžko, odložím Tvou osušku a chvíli Tě hřeji sebou a nepouštím z obětí. Tvá vlahá kůže, prohřátá horkou sprchou, ale i drhnutím a tahy ručníků a mé čekající, roztoužené tělo.... Vždy se vyplatí čekat. Pokaždé je Tvůj návrat korunován touto chvílí. Tou vůní. Tebou..
Beru do dlaní Tvé tělové mléko, pokládám na bříško a zpola Tě přikrývám, ať nenachladneš.. Ruce máš složené po hlavou, zavřené oči, poddáváš se tomu malému rituálu a čekáš na doteky mých prstů.. Jaký je to pocit, vědět, co přijde? Čekáš, těšíváš se na to také celý den, jako já? První dotek dlaní, roztírané mléko na lopatkách, kolem stezky páteře, na zádech.. Nevynechám ani místo, jako pokaždé.. Ramena, paže, šíje, místa na bocích.... Tvá bedra, kde pokaždé trochu zatlačím a slyším u toho Tvůj spokojený vzdech.. Odkrývám Tvůj zadeček a roztírám mléko také na něm. Lehoučce, snad už vím, jak to máš ráda. A přejíždím i na stehna a nechávám svou dlaň propadnout i hlouběji, rád si na těch místech hraji, vždyť to víš.... Ale teď pokračuji až ke kotníkům, tady se ještě vrátím..
Otáčíš se na záda a vystavuješ na obdiv svou nahotu. Tak provokativní, tak nádhernou, tak necudnou a přitom tam posvátnou.. neuvěřitelnou.. Opět nabírám do dlaní ten mléčný krém a stoupám od kotníků vzhůru, přes lýtka, na kolena a zpátky na stehna, kde jsem již před chvílí byl a hrál si.. Teď ovšem daleko blíže místům, odkud pramení Tvé vzrušení.. Nevím jak, nevím, co to za záchvěv přišel, ale přistihávám se, že Tě na Tvá tajná místa líbám.. Dlouhý, táhlý polibek, zatímco dlaně pokračují v krouživých pohybech na stehnech i na bocích.. A ještě jeden, chci, aby trval věčně.. Ale pak se odrývám, násilím se zvedám a pokračuji dál. Hladím Tvé bříško, Tvá ňadra, ramena i krk... Leskneš se v záblescích měsíčního světla, pronikajícího skrze okna a jsi opravdu svatyní té chvíle. Nejkrásnější z okamžiků a nejintimnější z chvil. Vidím Tě nahou, celou... A vim, že takto již to dlouho nevydržím..
Sleduješ mne, když se svlékám, nebo necháváš své oči zevřené a čekáš, až se k Tobě opět přitulím, teď již stejně nahý, jako Ty?
A pak ten pocit klouzajícího těla po Tvém.. Beru Tvé dlaně do svých a zvedám nad Tvou hlavu, chvíli je tam přidržím, zatímco Tě líbám na prsou a beru si konečky Tvých bradavek mezi rty. Cítím jejich vzrušní, cítím Tvůj zrychlený dech, Tvůj hlad po polibcích, kdzž napínáš krk a zvedáš hlavu, abys k nim mohla být blíž. Nedá se ubránit, netrvá to dlouho, jen do té chvíle, kdy do Tebe vstupuji jedním dlouhým, táhlým pohybem, ta chvíle vzrušení se nedá oddálit, teď už ne.
Ale nebývá to divoké milování, to ne, na to bývá čas jindy.. Dlouhými, táhlými pohyby se doprovázíme k maximálnímu vrušení, užíváme si kluzkosti našich Těl a mezi polibky a propletenými pažemi pronikají vzdechy, nádechy i výdechy... Celé beze slova, bez jediné hlásky, tiše, vedeni jen tím, jak se jeden můžeme odevzdat druhému.
Jen znova a znova do sebe naráží jemnými údery naše těla, zatímco se převalují z boku na bok, chvíli zcela uvolnění, chvíli napjatí a zaklesnutí jeden do druhého, a ještě jednou a zas, až....!!!
Neumím popsat ten moment, kdy cítím, jak se Tvá záda protínají jako struna, kdy sám cítím explozi bezvědomí a dotek absolutna.. Neznám slova, kterými se dají popsat TY momenty, kdy mám pocit, že už Tě ve svých ramenou musím rozdrtit. Tebe, tak křehkou a jemnou. A přesto dosahující v tento moment rozměrů všehomíra. V tu chvíli vím, že chci jen Tebe. Nic jiného nemá smysl.
Poslední dlouhý polibek, rty propojené dlouhých vzdechem..a pak už jen ochabující, pouštějící se svaly. Uvolnění, pohled do očí, úsměv... Stále v obětí a stále propojení, ještě chvíli chci v Tobě zůstat, hřát se, cítit tep Tvého srdce i tam.. Stejně jako můj puls, jako mé doznívající vyrušení a občasný záchvěv odcházející extáze.
Přikryji nás a chvíli tak zůstaneme ležet. Budu Tě hladit po zádech, na ramenou, líbat Tvé rty i tváře a šepotem poděkuji za to, že jsi.
Jako pokaždé, vyplatilo se čekat.