Pražský bohém (12.)

To ráno, kdy jsem se probudil v bytě, do nějž jsem v noci přišel s Alicí, v posteli vedle Anety, bylo jedno z nejlegračnějších a nezmatenějších zároveň. Když jsem otevřel oči, chvíli jsem si ani nedokázal uvědomit, kde to jsem. Teprve postupně se mi vybavovaly střípky uplynulého večera a noci: koncert v Továrně a party po něm, fingovaný odchod Alice, aby zmátla naši společnou kamarádku Yvetu, pak cesta na Vinohrady a milování v obýváku jejího bytu, přerušené přítomností její spolubydlící Anety, odchod uražené Alice a azyl v Anetině pokoji, kde jsme nakonec spolu dokončili to, co jsme s Alicí přerušili ... Celý ten sled událostí vypadal v nedospaném ránu jako bizarní kaleidoskop z hlavy scénáristy filmu pro dospělé, který to přehnal s nějakou povzbuzující substancí. No ale nepřehlédnutelná a oku lahodící přítomnost zřetelně a půvabně nahé Anety vedle mě celou snovou sekvenci potvrzovala. Už byla vzhůru, a když si všimla, že taky nespím, s úsměvem mi popřála dobré ráno. "Honí se ti hlavou to, co mně?", mrkla šibalsky. "Že jsem se vzbudil vedle někoho, koho jsem vlastně neviděl za denního světla?" "Jo, zhruba tak. Přísahám, jsem občas pěkně trhlá, ale tohle se mi normálně nestává.", usmála se maličko v rozpacích, což jí v kombinaci s tím, že se jí deka shrnula až někam k pasu, ohromně slušelo. Nezdálo se, že by měla v ranním světle se svou nahotou nějaký problém. "No a jak teda takhle za světla? Lituješ?", mrkla na mě znovu. "Ale ne, vyloženě průšvih to není.", otestoval jsem její smysl pro sebeironii. "To já jsem z tebe teda trochu zklamaná, no ale stalo se.", vrátila mi s pokrčením ramen štulec, čímž získala u někoho, kdo se děsí těch rozpačitých rozhovorů "po tom", hodně kladných bodů. "Tak já se skočím osprchovat a zmizím.", začal jsem vstávat, ale Anet mě zadržela, až se jí její malá ňadra hezky zhoupla. "Počkej pár minut. Alice za chvíli odejde do práce. Věř mi, teď se s ní nechceš potkat. I když víc naštvaná je určitě na mě." "Má proč, měl jsem teď ležet v jiném pokoji.", pokrčil jsem rameny zase já. "Asi jo, tohle ale v plánu nebylo. Prostě jsem vás slyšela a neodolala příležitosti. Mimochodem, Alice sice vyšiluje, ale pravdou je, že jsem ji ehm... pozorovala jenom dvakrát. Poprvý jsem do toho spadla navíc úplně nevinně, usnula jsem v obýváku u knížky, ona si někoho přivedla a začali si to rozdávat přímo přede mnou na koberci. Pravda, neviděli mě. No a já holt neudržela ruce za zády...", zatvářila se jako neviňátko. "Aha, tomu říkám smůla. A podruhý?" "No jo, to už nepopírám jistou aktivitu.", ošila se. "Alice sbalila v baru kluka, co se líbil i mně. Asi ti neuniklo, že má jisté přednosti poněkud výraznější než já.", prohodila a mimoděk si přejela prsty po hrudníku, na kterém se jí malá prsa vleže výrazně zploštila. "Já toho večera neměla štěstí, a chodit venku kolem bloku mě nějak nebavilo, tak jsem se vrátila domů. Holoubci souložili v kuchyni na stole, což mě kapku nasralo, tak jsem si stoupla do dveří a ... no, dívala se plus něco málo navíc. Byla jsem trochu opilá, naštvaná, krapet nadržená... Legrace byla, že ten kluk se celej rozzářil, jelikož myslel, že je to domluvený a ušily jsme na něj trojku. K čemuž bych si v tý situaci mimochodem dala i říct, ale Alice byla vzteky bez sebe. Což je evidentně i dnes.", dodala, když hlasité prásknutí vchodovými dveřmi rozdrnčelo okenní tabulky. Uvědomil jsem si, že Alici díky mým botám v předsíni, o kalhotách a dalších částech oděvu nemluvě, muselo dojít, že jsem tu přenocoval. "Tak mě čeká pár dní tiché domácnosti, ale dobrá zpráva je, že koupelna je volná.", usmála se Anet rezignovaně.

Horká sprcha odplavila únavu z nedospání, navíc mi Aneta uchystala příjemný bonus. Už jsem ze sebe oplachoval mýdlo, když vrzly dveře a nahá voyerka jako myška vklouzla do koupelny. I přes předchozí hranou kritiku jsem musel uznat, že její malá kůzlátka a do čárky vyholená pipinka pod plochým bříškem mě hodně rajcují, takže mi nijak nevadilo, že se s vyzývavým úsměvem vyhoupla na pračku naproti sprchovému koutu, rozevřela doširoka stehna a s pohledem upřeným na mě si začala s mušličkou zvolna hrát. Nikdy jsem neměl ambice stát se modelem, ale podle toho, jak si s přivřenýma očima hnětla svůj pahorek stále důrazněji a vyholené růžové závojíčky se jí rychle rozevřely, bylo jasné, že ji pohled na moji nahotu nenechává chladnou. Platilo to i naopak a po chvíli už jsem nerozlišoval, jestli se ještě sprchuju, nebo si to už dělám. Anet si lízla prsty a začala si jimi kroužit po světle růžových dvorcích vztyčených bradavek, které připomínaly dvě bambulky, za něž se sem tam potáhla, až se jí malá kozička propnula. Když jsem vystoupil ze sprcháče, s pérem už patřičně vztyčeným, a sáhl po osušce, olízla si znovu prsty a tentokrát si jimi zajela pomalu do štěrbinky a začala pohybovat sem a tam. Stál jsem přímo před ní, pomalu se utíral, přičemž jsem nevynechával žádné partie, a Anet si s tichým vzdycháním prstila kundičku čím dál rychleji. Když jsem k ní přistoupil a mezi stehny nahradil její prsty svým klackem, rozhodně neprotestovala a její kočička můj čurák doslova vcucla. Začal jsem přirážet a chytil Anetina pohupující se prsa za jejich vztyčené hroty. Začala se mírně zaklánět, čímž se jí kozičky ještě víc propínaly, a podle toho, jak její tiché vzdechy přešly v souvislé sténání, jí taková stimulace přinášela zvýšenou slast. Já na sobě ke svému překvapení pociťoval, snad díky kombinaci únavy a Anetiny úzké lasturky, celkem brzy příznaky blížícího se vyvrcholení, což mě nemile zaskočilo, jakkoliv to byly pocity hodně příjemné. Na chvíli jsem proto její kundičku opustil, klekl si a začal ji lízat. Anet tu změnu přijala a ochotně mi svou prcinu nastavovala, po chvíli se otočila, vystrčila na mě svůj malý zadeček a jeho půlky si snaživě rukama roztáhla. Mohl jsem se tak její pipině věnovat odzadu a poctivě jsem ji projížděl rýhou až ke střapečku klitorisu, za který se začala rukou jemně tahat. Jelikož sténala čím dál tím hlasitěji, rozhodl jsem se dál neotálet, vstal a nasadil jí žalud znovu na dírku. Ohlédla se a s udýchaným úsměvem přikývla, což byla ta nejlepší pobídka pro prudký příraz, kterým jsem nabodl její pičku až po kořen na svůj klacek. Chvíli jsem setrval bez pohybu a vychutnával si tu svírající těsnost Anetiny prciny, než jsem ji popadl za půky zadečku a začal přirážet, až jí kozičky nadskakovaly a pleskaly o hrudník. "Jo, jo, ještě, jo, jooooooo....", křičela Anet s hlavou zakloněnou a podle několika spršek jejích šťáviček jsem ucítil, že se právě udělala. Potěšený tím, že se mi podařilo ji uspokojit, i když s vypětím všech sil, přestal jsem se bránit nástupu vlastního orgasmu, ještě několikrát jí projel pipinu a pak ptáka vytáhl právě včas, aby první výstřik v příští vteřině dopadl Anetě mezi lopatky. Dalšími jsem jí pořádně zkropil záda a zadeček, což přijímala s tichým vzdycháním v předklonu a přitom si mnula dvěma prsty svou kundičku. Vzpomněl jsem si, jak se v noci udělala dvakrát krátce po sobě, a zkusmo jsem jí začal její růžové poupátko znovu zezadu lízat. Neminulo se to účinkem - vzdychání opět rychle přešlo v hlasité steny, Aneta se zapřela rukama o pračku, vysadila zadeček s roztaženou pičkou proti mému kmitajícímu jazyku a po chvilce záplava šťáv v její čárce signalizovala druhé vyvrcholení. "Pane bože ... jo, joooo....!!!!" Když mě o něco později, stále roztomile zrůžovělá prožitou rozkoší a oblečená - neoblečená do tenkého župánku, jehož látku jí pořád ještě vztyčené bradavky roztomile napínaly, vyprovodila do sobotního rána, měl jsem náladu, že bych si zpíval. Anet musela odpoledne do práce, byla totiž optičkou v jedné z prodejen brýlí, čemuž jsme se vzhledem k její zálibě oba upřímně zasmáli, ale v dlani mě hřál papírek s telefonním číslem a mnohoslibnou nabídkou, ať jí někdy zavolám. Dobrý pocit mě přešel o pár dní později, kdy se papírek, zapomenutý v zadní kapse džín, změnil v pračce v oblak nečitelných kousků, takže díky mé blbosti se zvědavá optička zařadila mezi milenky jednoho zážitku, což mě ještě dlouho mrzelo.

O pár dní později mi telefonovala máma a obvyklé výčitky, že se vůbec neukážu doma, podpořila tentokrát argumentem, že si musím vyzvednout dopis do vlastních rukou. Strefit se do provozní doby lomnické pošty znamenalo udělat si v pátek půldenní volno, v sobotu bych nestihl z Prahy přijet včas. Nakonec jsem si směny proházel tak šikovně, že jsem to stihl ještě v pátek těsně před zavřením. Šlo o banální dopis z banky, kde jsem měl účet, a evidentní zbytečnost celé akce mě rozladila. Rodnému městu jsem se pod různými záminkami vyhýbal už několik měsíců a dům Králových jsem obešel velkým obloukem, jen abych nepotkal Katku. Neviděli jsme se od našeho rozchodu a novinu o jejím jiném stavu, kterou mi přinesla nedávná návštěva Yvety v Továrně, jsem pořád nějak nezpracoval. Jenže víte, jak to chodí, když hodně nechcete, aby se něco stalo... Ačkoliv jsem si dal záležet, abych se od pošty vracel méně obvyklou trasou, právě tam jsem nakonec málem vrazil právě do Káči. "Jé, ahoj." "Ahoj." To mlčení a nejistý pohled byly přesně tak trapné, jak jsem se obával. Pak jsme oba začali mluvit najednou, zarazili se a v tu samou vteřinu vyhrkli: "Promiň, ty." Bylo to až legrační, ale do smíchu mi vlastně nebylo; Katce se skutečně pod jarním kabátkem nepřehlédnutelně klenulo těhotenské bříško a pohled to byl hodně neobvyklý. "Tak gratuluju.", hlesl jsem nepřesvědčivě a Káťa mi podobně nejistě poděkovala. Rozhostilo se uši rvoucí ticho. "Hele, spěcháš? Nechceš to ... zajít na kafe?", nadhodila Kačka nejistě. To jsem opravdu nechtěl, ale odmítnout jsem taky nedokázal, a tak jsem vykročil směrem ke Králových domu. "Počkej, tudy. Já teď bydlím tady.", nasměrovala mě po pár metrech s další vlnou rozpaků Katka do rohové vily, na jejíž schránce se skvěla umně vyvedená jmenovka "Sváčkovi", a společně jsme se propadli do dalších netušených hlubin trapna. Když se Káča převlékla do domácího a začala v kuchyni rozlehlé vily vařit kafe, snažil jsem sám sebe přesvědčit, že za daných okolností už je hraní uraženého zbytečná dětinskost, ale pohled na její kulaté bříško, vyrýsované domácími propínacími šaty, ve mně vyvolal další vlnu trpkosti. "Musím uznat, polepšila sis.", ušklíbl jsem se zahořkle a proti své vůli mávl kolem sebe. "Nech toho, Pájo, víš dobře, že o tohle mi nešlo.", vzdychla Káťa smířlivě a postavila na stůl dva hrnečky s kafem. "Tos slyšel, že se naši fotrové kvůli nám nedávno málem porvali?", usmála se. "Předpokládám, že můj to vyprovokoval.", tušil jsem. "Asi jo, ale náš se taky nedržel pozadu. Tvůj taťka prej řekl něco v tom smyslu, že jen jsi vytáhl paty z Lomnice, nechala jsem se zbouchnout při první noční. Na což náš duchaplně opáčil, že lepší bejt zbouchnutá doktorem než pražským bohémem bez příjmu a perspektivy. Hele, odkud se ta přezdívka vlastně vzala?" "Pražskej bohém? Já vůbec netuším, do teď jsem myslel, že jsi mi tak začala říkat ty.", pokrčil jsem rameny a oba jsme se rozesmáli. Tím se konečně prolomila bariéra rozpaků a Káča se rozpovídala jako za starých časů. Pomohlo mi to jakž takž se smířit s tím, co bylo sice očividné, ale já to díky rozchodu na dálku poslední měsíce úspěšně odsouval do pozadí, totiž že moje holka od dětství už zkrátka není moje holka.

Jak hovor konečně vplynul do normálních kolejí, skoro jsem zapomněl na čas. "Tak dík za kafe a já už poběžím.", zvedl jsem se nakonec. "Rádo se stalo. Já měla od posledně pocit, že by nám prospělo si normálně pokecat." "Jo, to určitě. Mimochodem, ten jinej stav ti sluší.", pokusil jsem se o kompliment. "Jasně, tím myslíš, že se mi zvětšily prsa.", rozesmála se Káťa, která se nikdy nenechala lacinými lichotkami oblbnout. "Jo, to taky.", přiznal jsem. "Pan doktor si musí lebedit." "Sváča je právě úplná hysterka. Mám od gyndařky jasně potvrzeno, že je všechno v pořádku a to, ehm, intimnímu životu těhotenství nebrání, ale on je jak umanutej, že nesmíme nic pokoušet a bla bla. Takže sice mám kozy o dvě čísla větší, ale nikdo mi na ně nešáhnul dobře dva měsíce.", vzdychla Katka teatrálně a zavrtěla hlavou, což způsobilo ve výstřihu šatů zajímavý pohyb. "Páni, spolu jsme spávali ob den. Jak takovej celibát zvládáš?", dobíral jsem si ji. "Špatně.", pokrčila rameny s odzbrojující upřímností. "Tak sis pod záminkou kafe pozvala mě?", pokusil jsem se o vtip. "No to ani náhodou.", zavrtěla hlavou, ale pak smířlivě dodala: "Ale ty jedinej bys připadal v úvahu, kdyby..." "Kdyby?", zopakoval jsem a zkusmo položil Katce ruku na její ňadro, vzdouvající se ve výstřihu šatů. "Neblbni, Pájo...", vydechla nepřesvědčivě, ale neuhnula. Cítil jsem pod dlaní její teplé, pružné prso, instinktivně jsem ho prsty začal mnout a tisknout a její bradavka reagovala okamžitým vztyčením. "Počkej, tohle je blbý...", zaprotestovala ještě jednou, opět jen slovně. "Tohle taky?", zamrkal jsem jako naiva, prsty stiskl ve špetce její napruženou bradavku, která stála i přes látku podprsenky jako špunt na kopačce, a začal ji jemně mnout a potahovat. "Ty parchante, ty to na mě pořád umíš.", vydechla Káťa a se svou obvyklou přímočarostí si na zádech rozepla šaty a vzápětí i velkou těhotenskou podprsenku. Předek jí sjel na kulaté bříško a odhalila se veliká, těžká prsa s tmavými, do hněda probarvenými koláči prsních dvorců, ze kterých se zvedaly naběhlé bradavky jako struky vemen. Sklonil jsem se, podebral jedno prso rukou a olízl dvorec dokola, zabrnkal jazykem na zduřelý cecík a pak celý vrcholek ňadra vsál do pusy a začal silně cucat. Katka se kousla do rtu, přešlápla z nohy na nohu a sama mi přistrčila druhé prso. "Juuuuj....ježiši....joooo.", vzdychala tiše, když jsem jí cucal na střídačku obě kozy, až se jí propínaly, a rolovala si šaty přes boky dolů. Nohavičkové kalhotky jsem jí stáhl na kotníky už sám, a když se posadila do křesla a roztáhla stehna, zabořil jsem obličej do záplavy nevyholených kudrnatých chloupků a jazykem začal zpracovávat její baculatou pipinu. Katka tichounce sténala, prsty si brnkala na své napučené bradavky, a když jsem vstal a od pasu dolů se svlékl, usmála se a jen přikývla.

Pokud jsem si myslel, že píchat svou těhotnou expřítelkyni bude nějak divné, tak jakmile se můj žalud zabořil mezi vlhké závojíčky Káčiny prciny a já zajel do krásně horké štěrbiny, nic divného na tom nebylo, spíš naopak. Katka oddychovala a postupně stále víc vzdychala, když jsem se supěním mrdal její mušli, až se jí kozy nad kulatým pupkem roztančily. "Ježiši .... jo ... jo ... jojojojojoooooo!", přivítala svoje brzké vyvrcholení, zatímco já ji dál šoustal a rukama se snažil zkrotit ty velikánské nalité dudy, dokud jsem neucítil známý tlak v koulích a nezačal s hlasitým hekáním stříkat do Katčiny pičky. Nepřestal jsem, dokud jsem nevystříkl poslední dávku, teprve pak jsem ho z ní vytáhl, až to hlasitě mlasklo. Katka se udýchaně usmála a odhrnula si z čela pramen vlasů. "Teda, to bylo něco. To jsem potřebovala! Aaaaa...tys mě zřídil. No nic, naprcanější už těžko budu.", mrkla na mě a otřela si pramínek mého semene, který jí vytékal z kundičky. "Díky, Pájo. Je milý vidět, že i jako těhule někoho beru.", usmála se skoro plaše. "No ne, fakt, některý chlapy těhotná ženská spíš děsí, i když jiný zase to břicho rajcuje. Psali o tom na e-miminu.", vysvětlila, když viděla můj nechápavý výraz. "To jsou takový stránky, já to teď tak nějak pročítám, a tam se řeší všechno, i sex v těhotenství. Jedna holka tam psala, že její manžel je z toho jejího bubnu tak hotovej, že mu stačí, aby si o něj chvíli třel péro, a už stříká. Ona je pochopitelně nešťastná, protože z toho nic nemá. Tys mi teda rozhodně neomrdal jen bříško.", zahihňala se a znovu si otřela kundičku. "Tohle jsem fakt potřebovala. Stokrát lepší, než flakonem od deodorantu." "Ty si to děláš flakonem od deodorantu ?!?" "Hm...někdy.", prohodila neurčitě. "To se prostě nedá vydržet. První měsíce jsem na to neměla ani pomyšlení, ale teď... A s tebou i to nepřišlo divný. Což mi připomíná, kdy se vracíš do Prahy?" "Asi zítra, proč?" "Jen tak. Já jen, že Sváča jezdí v sobotu dopo na nákup.", prohodila Káča nevinně a potřetí si utřela pičku. "Jako že bych naprcanou paničku přišel potěšit?", zavrtěl jsem nevěřícně hlavou. "Že já kráva něco říkala. Než přijedeš příště, budu rodit, tak jsem myslela... ale pust to z hlavy! Pražskej bohém má určitě na každým prstu deset potřebnějších děvenek..." "Ne, počkej, přijdu samozřejmě rád.", vyhrkl jsem rychle. "No aby ne, rozdat si to se svou ex, momentálně zbouchnutou a nadrženou tak, že se tě sama doprošuje, to je přece perfektní storka pro kámoše, ne?", ušklíbla se Kačka, ale abych se snad neurazil pro změnu já, vzápětí mi začala horlivě vysvětlovat, kudy přijít zadem přes zahradu. "Sváča má vepředu kvůli zlodějům kameru. On si to asi nepřehrává, ale víš co ... nechci věci komplikovat.", dodala alibisticky. Spolkl jsem poznámku, že to by bylo jednodušší se mnou nespat, a rozloučil se. Cestou domů jsem vytrvale kopal do šutru a zakazoval si uvažovat o tom, co se právě mezi mnou a Káťou stalo, natož o zítřejším dopoledni. Rozhodl jsem se věnovat rodině a nechat věci plynout.

Doma jsem nevydržel dlouho. V televizi dávali předehrávku ligového kola, Bohemku proti Brnu a otec měl jako obvykle po deseti minutách jasno: Bohemáci jsou saláti, kterým by nakopala lomnická stará garda. Jelikož se od té doby, co mi návštěva vršovického Ďolíčku přihrála parádní šukačku s řeckou studentkou Theou, považuju za vlažného, ale přece jen fanouška Klokanů, zvedl jsem se a odešel do baru. Ten obsadila v pátečním podvečeru vesměs mě neznámá lomnická omladina, a tak jsem o samotě dokoukal druhou půli zápasu, shodou okolností u stolu, kde jsme před pár měsíci absolvovali s Kačkou náš podivný rozchodový rozhovor. Její odpolední poznámka mě přiměla zamyslet se nad tím, kolik holek jsem vlastně od svého odchodu z Lomnice stihl poznat. Všechno to začala na podzim naše tehdejší spolubydlící, koketka Vaneska, která se pokoušela svou přítulností vynahradit to, že nemá na nájem. Pak se mi vybavilo už polozapomenuté, nedokončené milování s tehdejší Karlovou holkou Bárou, se kterou jsem se náhodou potkal v koupelně a využil toho, že měla chuť a dala si říct. Následovala modelka aktů Markéta alias Kiki, která se mi nadmíru příjemně odvděčila za pomoc při stěhování, a o vánocích během rodinné návštěvy maličko zhulená sestřenka Lada, která si to se mnou pod vlivem bylinné cigaretky rozdala úplně nečekaně v mém pokoji, zatímco naše matky dole klábosily. Katčina korpulentní kamarádka Bětka by se nemusela počítat, protože trojku s ní a Kačkou po předčasné silvestrovské oslavě si holky dopředu domluvily, nebýt toho, že jsem si pak s Bětkou užil ještě jednou, když Káča společný zážitek vyspávala. Naše továrenská fotografka Míša se počítá tak napůl, protože to, že mě nechala dívat se, jak si to dělá, není tak docela dokonaná nevěra, zato spolužačka Simča se počítá každopádně, jelikož jednak se mi nadmíru příjemně odvděčila za pomoc s její semestrálkou a navíc mi uchystala ten zvláštní zážitek v anonymním vinohradském bytě. Další slečny a paní spadají už do období po rozchodu s Káťou. Jako první přišla na řadu Sonina sestřenka Eva, mladá gymnazistka, se kterou jsem se vyspal více méně natruc ten večer, kdy jsem zjistil, že Káča je se Sváčkem, v Andrého továrenském ateliéru. Po téhle epizodce s nezletilou slečnou vyvstaly intenzivní zážitky s naopak až až dospělou Danou, která mi poskytla dva týdny fantastického sexu během mého azylu v jejich ořechovské vile, kde mi vrchovatě dopřávala slastí milování se zralou ženskou, co to umí a má to ráda. Od tohohle stolu jsem se po rozchodu s Katkou vydal vstříc zážitku s Yvetou, v jejímž bytě jsem se na druhý den pomiloval i s její spolubydlící Eliškou. Mé přesídlení do Vršovic mi zkraje zpříjemnily studentka Silva, učitelka Amálka, a další studentka Thea, do jediné noci se vešly Alice s Anetou a samozřejmě je tu pořád kamarádka s výhodami Štěpánka alias Žirafa. Na mysl mi přišla i Ella, ale pak jsem si uvědomil, že kromě toho, jak jsem se jí v obchodě s prádlem vetřel do kabinky a okukoval ji polonahou, jsem s ní vlastně nikdy nic neměl. Podle téhle logiky bych musel započítat i naše "teplušky" Soňu s Nikolkou, které jsem tajně sledoval při milování hned dvakrát, jednou dokonce s Katkou, a to smysl nedávalo. I tak mi výsledné číslo trochu zamotalo hlavu. Nemusel jsem s tím resumé zrovna běžet za psychologem, abych pochopil, že jsem si tím zjevně kompenzoval dlouhé roky příjemného, ale rutinního sexu ve vztahu s Katkou, ale přesto jsem si umiňoval, že by nebylo od věci vnést do svých vztahů s něžným pohlavím trochu pořádek. "Čau pražskej bohéme, chystáš se plést hlavy mladým Lomničandám?", vytrhl mě z vážných myšlenek příjemný hlas a před očima mi zavířila fialová ofina Yvety. "Jé, ahoj Yvet, věřila bys, že jsem na tebe zrovna myslel?" "Určitě. Na mě nebo na jinou, viď? Mimochodem, volala jsem si se svou pražskou kamarádkou Alicí a nemluvila o tobě vůbec hezky. Já tě při vzpomínce na jednu moc příjemnou noc hájila, ale vzhledem k následné ranní zradě s mou drahou Eliškou zase nijak moc.", ušklíbla se Yveta. "Yvet, to mě fakt mrzí. Tehdy jsi mi děsně pomohla, takže mě neomlouvá ani to, že Eliška si začala. Věř mi, nevědět, že jsi zadaná a že láska na trase Praha - Lomnice mi na dálku nekvete, fakt bych stál o to ti dokázat, že nejsem takovej blbec. Líbila ses mi už na základce.", snažil jsem se napravit špatný dojem. "Jo, to určitě. Na základce jsi už chodil s prsatou Kačulí, zatímco já byla hubená vysoká holka skoro bez koz.", zavrtěla hlavou. "No tak oba víme, že v tom ohledu ses vylepšila přímo hmatatelně.", usmál jsem se šibalsky. "Pájo, Pájo, Pájo. Ty jsi prostě nenapravitelnej blb. Mám tě ráda, ale nechtěla bych tě ani za nic. Pozdravuj Prahu.", usmála se Yvet a zamířila k baru, kde jsem v hloučku zahlédl i Elišku. Když mě uviděla, rychle uhnula pohledem, a tak jsem dopil a šel domů.

Když jsem druhý den procházel zadem podél zahrad ke Sváčkově vile, sám sebe jsem se ptal, co to vlastně dělám a hlavně proč. Hnala mě živá vzpomínka na včerejší neobvykle vzrušující milování s těhotnou Káťou, zbytky citů k ní nebo touha nasadit tomu nafoukanému blbovi dvojité parohy? Nejspíš od všeho trochu. Sváčkova audina nikde nestála a po chvíli jsem uviděl na terase Katku, jak se rozhlíží do všech stran - smluvené znamení, že můžu dál. Stačilo projít nezamčenou zahradní brankou a přes terasu vklouznout dovnitř. Kačka se tentokrát na mě připravila. Seděla se zvláštním úsměvem na gauči oblečená do skoro průsvitné košilky, která se jí na bříšku rozevírala a přes její látku prosvítaly tmavé dvorce bradavek přes celé vrcholky nalitých prsou. Když mlčky dala nohy od sebe, pod klenutým pupkem se objevila její nevyholená houštinka, a protože jsem beztak nevěděl, co říct, rychle jsem si klekl a zabořil do ní tvář. Podle toho, jak zhluboka vzdychla a rozevřela stehna ještě víc od sebe, ani ona neměla chuť na dlouhé řeči. Její baculatá buchtička se pod dychtivým útokem mého jazyka rychle rozevřela a brzy se leskla mým lízáním i Katčinými šťávami. Stiskla pevně rukama okraj gauče a začala mi mírným pohupováním pánve vycházet vstříc, když jsem jí zabořil do horké štěrbiny jazyk a rozkmital ho. Její tiché vzdechy se prohloubily a byly čím dál hlasitější, až se po chvilce slily v táhlé sténání, když si vtiskla mou hlavu pod svoje břicho a tváře mi zkropila sprškou šťav, jak se udělala. "Pane bože ... joooo!", sténala a několikrát se důrazně pleskla dlaní přes svou oteklou prcinu, až to hlasitě mlasklo. Znovu jsem přiklekl a lízal, ale Katka mi po chvíli jasně dala najevo, co se má dít dál, když mi nártem nohy začala třít poklopec kalhot, vzdutý erekcí, a natočila se na gauči tak, abych k její pičce líp mohl. "Vzrušuje tě píchat břichatou ceckatou nadrženou těhuli, že jo?", vzdychla vzrušením se chvějícím hlasem, když jsem uvolnil své péro a to vystřelilo proti jejímu břichu. "Jo....vraž mi ho tam....jooooo....pane bože, eště, přitlač....to je nádheraaaa.", skoro plačtivě vzlykala, když jsem jí nasadil na dírku žalud a zajel do její kundy, která můj klacek doslova vcucla. "Miluju tvý péro....chci ho až do dělohy....mrdej mě....", hekala a jakoby nevěřícně se s zády podepřenými polštářem dívala pod své kulaté břicho, kde můj čurák začal v její mokré frndě klouzat sem a tam. "Líběj se ti ty mý cecky? Jsou jako vemena....", drmolila, zatímco si rozvazovala pentličku na výstřihu košilky, ze kterého se jí vzápětí velké prsy vyvalily a rozlily se do šířky nad těhotným pupkem. Katka si je podebrala dlaněmi, ze kterých jí přetékaly do stran, a stiskla je, až se jejich vrcholky s probarvenými tmavými dvorci vyboulily. V náhlém popudu jsem z jí vyjel, nahnul se nad ní a několikrát ji přes nastavené dudy pleskl svým čurákem, až vykřikla. Využila té pauzy v píchání, stulila se na bok a nabídla mi svou lesknoucí se píču takhle. Přilehl jsem, znovu do ní zajel a mrdal jí s rukama objímajícíma těhotný buben a nahé kozy, vlnící se nad ním v rytmu mého přirážení. Katka, která při sexu vždycky více méně mlčela, si teď držela rukama půlky zadnice od sebe roztažené a kromě hlasitého hekání mě povzbuzovala: "Mrdej mě ... ještěěěě.....bože můj, přitlač....roztrhni mě....chci tě tam...až po koule!" Díky tomu jsem i já postupně ztrácel zábrany a jak se blížilo mé vyvrcholení, se stále hlasitějšími vzdechy jsem jí tvrdě ojížděl píču strojovým tempem, až mi koule pleskaly o její nastavenou prdel. Když jsem pak ucítil, jak se zvedá vlna mého vyvrcholení, sevřel jsem křečovitě její vlnící se kozy a s hlasitým sténáním jí silnými výstřiky pumpoval horkou mrdku hluboko do kundy, dokud jsem nevystříkl poslední dávku.

Po takovém milování se skoro nedá mluvit, a tak když jsem s hlubokým povzdechem vystříkl naposled a svalil se vedle tiše sténající Katky, rozhostilo se nadlouho ticho. "Pane bože ... ", vzdychla konečně Káča a jakoby nevěřícně se pohladila po svých prsou, na kterých se bělaly otisky mých prstů, kterými jsem je v momentech nejvyšší slasti nemilosrdně drtil. Usmál jsem se a přejel jí rukou od ramene přes hrudník až pod břicho. Jen zavrněla, když jsem jí polaskal její tvrdě opíchanou mušličku. "Stejně je zvláštní, jak rychle se to stalo. Brala jsi přece vždycky prášky.", zamyslel jsem se, když jsem rukou vyjel zpátky po těhotném bříšku. Katka mlčky upřela oči do stropu se zvláštním výrazem. "Povídám, Káčo! Brala jsi přece prášky. Kačko? Brala?", zvedl jsem se na loktech. Stiskla rty a zavrtěla hlavou. "Nebrala." "Jak to? A od kdy?" "Od chvíle, co ses přestěhoval do Prahy.", nadechla se a konečně se na mě podívala. "A pokaždý, když jsi přijel domů, tak jsem doufala, že mi uděláš dítě. A že se vrátíš do Lomnice. Jenže, vždycky ses nějak netrefil do správnýho týdne.", povzdychla si. "Zato Sváček se trefil, co?", zavrčel jsem, pořád v šoku z toho, co mi říká. "A není nějaká možnost, že bych třeba já byl ... ?" Katka rezolutně zavrtěla hlavou. "Bohužel. Tohle jsem spočítala dobře, a věř mi, že jsem počítala radši víckrát. Není žádná šance, že by to mimčo bylo od tebe. Teď je to už jedno." "Asi jo. Ale stejně to všechno nechápu." "Já občas taky ne, ale stalo se. Neplánovala jsem to, to mi věř. Poprvé jsem s ním ujela ve špitále po nějaký oslavě... Nejsem na to moc hrdá a myslela jsem, že to byla jednorázovka. Byla jsem sama, ty v Praze, on byl milej, zval mě ven, bylo to hezký. Když se teď poslouchám, zní to strašně banálně. Teď už je to jedno.", zopakovala podruhé a já cítil, že vysvětlení, které bych chápal, se prostě nedočkám. Jedno už to asi bylo. Další zbytečné řeči přerušil zvuk odemykaných dveří a hlasité "Ahoj Kačulko, jsem doma!" "Ty vole, Sváča.", vydechla Káťa a s rychlostí na těhulku až nečekanou se začala oblékat do trička a tepláků, zatímco hanbatou košilku zakopla pod gauč. "Nečum a dělej, vypadni přes terasu!", pobízela mě. "Neblázni, Káčo, já se tu ani nevyznám.", drmolil jsem, zatímco jsem se soukal spěšně do svých svršků i spodků. Celá situace připomínala legrační filmovou scénu, vybavil se mi můj oblíbený Josef Polášek ve "František je děvkař". "Hele, on ti říká Kačulko?", zazubil jsem se ještě, když mě Katka vystrkovala ze dveří na terasu. Jen zavrtěla hlavou, až se jí nahá prsa pod tričkem rozhoupala, a vlepila mi pusu na tvář. Jako indián jsem se plížil Sváčkovic zahradou a každým momentem čekal za sebou doktorův řev. Ten se kupodivu nedostavil, ani když jsem dosáhl spásné branky a vyklouzl ze zahrady. Když jsem o hodinu později seděl v autobuse na Prahu, ještě jsem cítil zbytky adrenalinu. Kousek za Lomnicí mi pípla smska od Katky. Ačkoliv to vypadalo neuvěřitelně, Sváček nic nezjistil. Ještě několikrát jsem přečetl poslední větu, ve které psala, že mě ráda uvidí, kdykoliv zase přijedu domů. Pak jsem se chvíli koukal z okna na jarní krajinu, než jsem třemi kliknutími Katčino číslo smazal. To, co se v nejasných obrysech nabízelo, jsme si ani jeden nezasloužili. Konečně mi došlo, že je čas jít dál. Pohled na hodinky říkal, že když se nebudu stavovat doma, stihnu v nuselské hale basketový zápas Žirafy, a najednou mi to připadalo jako docela fajn program na večer.