Hra v metru

Hned na úvod bych rád řekl, že následující příhoda se opravdu stala, dodnes je pro mě pořád vzrušující a rád na ni vzpomínám. Měl jsem čerstvě po maturitě, během svého prvního semestru na vejšce, byl jsem v té době panic. Do školy do Jinonic jsem jezdil metrem a protože z centra je to pěkných pár stanic, zpravidla jsem si bral něco na čtení - stál jsem pokud možno zády ke dveřím na straně, na které se neotevíraly, a ponořil jsem se do knížky. Stejně cesta probíhala i jedno všední odpoledne, kdy jsem jel po přednáškách domů a ani jsem si nevšiml, že na Radlické do metra přistoupila drobnější černovlasá slečna a postavila se přímo přede mě. Po nějaké chvíli jsem ji zaregistroval, zaujalo mě, že si stoupla poměrně blízko ke mně, i když metro bylo poloprázdné. Do obličeje jsem jí neviděl, byla ke mně otočená zády, hned jsem si ale všiml, že moc hezky voní. Snažil jsem se nicméně být ohleduplný a přitiskl jsem se batohem ke dveřím, nechtěl jsem narušovat její osobní prostor. Mezi Radlickou a Smíchovským Nádražím tunel metra celkem ostře zatáčí, souprava se leckdy pohupuje - černovláska přede mnou udržovala rovnováhu, ale v jednu chvíli se zhoupla spolu se soupravou metra a lehce se o mě otřela zadečkem v černých legínách. Myslel jsem si pochopitelně, že omylem... ovšem za chvíli to nenápadně udělala znovu. Začalo mi bušit srdce, přestal jsem vnímat rozečtenou knížku a hlavou se mi začala honit spousta myšlenek. Dotkla se mě omylem nebo schválně? Co se stane, když její pokus opětuju? V kalhotách mi začal tvrdnout penis, vnímal jsem jenom a pouze dotyčnou dívku - její vlasy, šíji... byla asi o půl hlavy menší než já, dýchal jsem její vůni a byl jen pár centimetrů od ní.

Na Smíchovském Nádraží do metra přistoupili další lidé a vagon se začal plnit. Když se dalo metro znovu do pohybu, nenápadně jsem pohnul pánví a otřel se černovlásce o zadeček. Péro už mi stálo a já měl v rozkroku bouli, která musela být na dotyk cítit. Se vzrušením jsem čekal, zda se dotyčná otočí a dá mi facku nebo bude v naší "hře" pokračovat... a ona pokračovala. Po několika momentech se přitiskla silněji, v tu chvíli už jsem si byl naprosto jistý, že moje ztopořené péro musí cítit. Lehce se odtáhla a za chvíli se přitiskla znovu, ještě silněji, nejen zadečkem, ale celými zády... navíc chvilku zůstala přitisknutá a jemně se o mě třela. Byl jsem v sedmém nebi a myslel jsem, že se co nevidět udělám - přímo ve vagonu metra, kde kolem nás pár desítek centimetrů daleko stála a seděla spousta nic netušících lidí, naštěstí se každý staral hlavně o sebe, případně o svůj mobil. A hra pokračovala dál. Měl jsem vystoupit na Můstku, ale samozřejmě jsem zůstal. Černovláska chvílemi udržovala velmi mírný odstup, chvílemi se ke mě tiskla, víc nebo míň. Začal jsem uvažovat, co udělám dál. Až vystoupí, půjdu za ní? Chytnu ji za ruku? Podívám se jí do obličeje? Políbím ji? Vezmu ji do náruče, odnesu do nejbližšího průchodu, tam z ní strhám šaty a zabořím obličej do jejího rozkroku? Vlak přijel do stanice Florenc, otevřenými dveřmi proudili dovnitř a ven cestující. Nad dveřmi se rozsvítilo červené světlo a hlas oznámil, že čas pro nástup a výstup je u konce. Najednou černovláska vyrazila kupředu a prosmýkla se zavírajícími se dveřmi. Metro se dalo do pohybu a já si najednou uvědomil, že přede mnou už nikdo nestojí a moje erekce v džínách by tak někomu nemusela uniknout. Sundal jsem si batoh a držel si ho před sebou. Vystoupil jsem o pár stanic dál, když jsem už zas byl schopen chodit.