Pražský bohém (14.)

Byl jsem zvědavý, jestli se po našem vášnivém milování, které následovalo po návratu z muzikálu, další dny Štěpa už bez vlivu alkoholu vrátí k původní upejpavé upjatosti, nebo ta noc bude zlomem. Podstatnou změnou totiž bylo, že jsem ji strávil celou u ní v posteli. Zkrátka jsem po společném velkém finále nevstal, milováním i pitím zmožená Žirafa se ke mně přitulila, objala mě svou krásnou, dlouhou nohou kolem boků a ještě celá ulepená od mého semene, kterým jsem ji předtím nemilosrdně zkropil, usnula na tři nadechnutí. Když jsem se nad ránem vzbudil, abych si odskočil, chvilku jsem pak váhal, do kterého z pokojů zamířit. Nakonec jsem znovu vklouzl do Štěpánčiny vyhřáté postele. Snažil jsem se ji nevzbudit, ale v polospánku něco zamumlala a přitáhla si mě k sobě. Byli jsme oba pořád více méně nazí, dotyk její kůže, těsné sevření rukou a nohou kolem boků a kontakt s dvěma rychle nabíhajícími a tuhnoucími hroty malých ňader způsobil, že jsem ji vzápětí začal tlačit do bříška svým vztyčujícími se ptákem. Znovu něco rozespale zakňourala, vklouzla mezi nás rukou a navedla si moje zvedající se péro níž, mezi bochánky svojí vyholené pipinky. Chvilku si mým žaludem třela sem a tam v čárce a pak ho nasměrovala do vlhnoucí dírky, do které jsem jí vzápětí začal pohybem pánve pomalu čurák zasouvat. Milovali jsme se s tichým dvouhlasným oddechováním v těsném obětí, já se snažil nepřirážet na začátku příliš prudce, aby se její štěrbina roztáhla a přizpůsobila mému péru, postupně jsme ale oba přidávali na hlasitosti i tvrdosti přírazů, Štěpa mi vycházela pičkou dychtivě naproti a já ji nabíjel, až mi koule plácaly o její hráz. Nalehl jsme na ni, ona se pode mnou vzepjala a spojila paty svých nohou vzadu na mých zádech. Podle toho, jak vzápětí na chviličku strnula a její štěrbina se jakoby stáhla kolem mého klacku, jsem odhadl, že se právě udělala, což mi potvrdila sotva potlačeným zasténáním. Cítil jsem, že ani já nemám k vyvrcholení daleko, ale Štěpánka mě i během své sladké agónie svírala stehny v sobě, a když jsem ji šeptem varoval, že už budu, přes slastí stisknuté rty procedila, ať se udělám do ní, že nic nehrozí. "Dělej, stříkej...chcu to v sobě!", vyhrkla a patami mě povzbuzovala k dalšímu přirážení. Našel jsem v sobě ještě dost sil k tomu, abych ji chvíli dál píchal, a nakonec jsem stiskl její ramena a s tichým sténáním jí začal prudce vystřikovat mrdku do čvachtající kundičky. Nepřestal jsem přirážet, dokud jsem nevystříkl poslední dávku, pak jsem se vyčerpaně svalil vedle Štěpy a snažil se popadnout dech. Přes clonu odeznívající rozkoše jsem cítil, jak mi prsty zlehka hladí ochabující čurák, na kterém zasychala směs mého semene a jejích šťav, a druhou rukou se dotýká své ojeté a vycákané kundičky, ze které jí pomalu vytéká má mrdka, jako by se ten pramínek snažila zachytit. Vzápětí jsem znovu usnul.

Když jsem se ráno probudil, byl jsem v pokoji sám, Štěpa nikde a v předsíni výmluvně chyběly její běžecké boty. Zavrtěl jsem nechápavě hlavou, jak po takovém náročném večeru a noci může mít sílu na běhání, udělal si vydatnou kombinaci snídaně a oběda a vyrazil do Továrny. Měl jsem sice až večerní směnu, ale odpoledne měli přijít Marta s Jindrou probrat další pokroky v přípravě našeho společného divadelního představení. Těšil jsem se jako malý kluk, protože vzdor svému vrozenému lajdáctví jsem se tentokrát činil a měl jsem připraveno hned několik nápadů. Náladu mi nezkazila ani Ella, která mě přivítala provokativním úsměvem a árií z Drákuly, ačkoliv z Landy mám pupínky, což ona dobře ví. "Smůla Ellinko, mám skvělou náladu, celý svět bych zulíbal, i takovou šeredku, jako jsi ty." "Dovedu si představit, kde bys mě zulíbával nejvíc, a je mi z toho mdlo, všechno se mi najednou tak sevře..." "To proto, že jsi frigidní stará panna." "Koukám, že tě včera baskeťačky nějak vyladily." "Vlastně ani ne, hádaly se tak dlouho, která se se mnou vyspí, až jim to trenérka zakázala a nabídla se pro dobro týmu sama. Zralé ženy ti mají takové zvláštní kouzlo..." "Pro prasáky jako jsi ty bezpochyby. Přibrali jste v duchu porno klasiky i její neteř?" "To skoro vypadá, že se díváš na porno, Ello!" "To skoro vypadá, že víš, o čem mluvím." "Teda co vy dva si dáváte, to já bych asi nesnesla.", přerušila naši výživnou debatu Marta, která si před chvílí přisedla na bar. Jindra jen zavrtěl hlavou a mlčky vytáhl desky s rozkreslenými scénami, načež jsme se jako čtyři normální lidi pustili na celé odpoledne do práce. "Ty, Ello, to představení bude pecka, já to cejtím.", prohodil jsem smířlivě, když jsme skončili s prací a nastoupili na bar. "Že jo?!", vydechla nadšeně, po obvyklé břitké ironii ani stopy.

Toužebně očekávaný výbuch potlačované smyslnosti se u Štěpánky bohužel nedostavil a v následujících dnech byla zase tou věčně chvátající Žirafou, která hekticky pendluje mezi tréninky, školou a prací. Nakonec jsem využil jednoho odpoledne toho, že Ruda s Madlou byli pryč, a když jsem zahlédl, jak Štěpa mizí jen v tílku a puntíkovaných kalhotkách v koupelně, zahalekal jsem co možná nejnevinnějším hlasem: "Štěpí, potřebuju se na něco zeptat." "Co jsi říkal, já su v koupelně.", odpověděla, a tak jsem hbitě vyrazil tamtéž. "Co jsi potřeboval?", ani se neotočila od zrcadla, u kterého stála. "Chtěl jsem se akorát zeptat...", protáhl jsem, přistoupil jsem k ní zezadu a sjel jí oběma rukama bez varování přes ploché bříško do kalhotek. "... jestli ji máš pořád vyholenou." "Ježiši, ty jsi blbý!", zachichotala se Žirafa skoro polichoceně, ale především se neodtáhla, ale naopak rozkročila, abych jí v kalhotkách na mušličku, už porostlou jemnými chloupky, líp dosáhl. Přivřela oči a stiskla rty, když jsem jí přejížděl po poštěváčku, který se jí krásně naléval, a když jsem usoudil, že jí to bez kalhotek bude v dané situaci slušet ještě víc, nebránila se a nechala si je stáhnout po svých krásných nohách až na kotníky. Pokud jsem předtím pochyboval, jestli na to bude mít chuť, teď mě přesvědčilo, jak si sama vyhrnula tílko nad anténky svých stojících bradavek a začala si přejíždět nehtíky zlehka po dvorcích. Když jsem si klekl, roztáhl jí půlky kulatého zadečku a začal jí zezadu lízat frndičku, tiše sténala a nádherně tekla. Dal jsem si zase záležet, aby se udělala, její pičku jsem navíc lízal moc rád. Když jsem jí rty stiskl závojíčky k sobě, chvilku je sál a pak prudce vrazil jazyk mezi ně do dírky, Štěpa vykřikla a tvář mi zalila záplava jejích šťáviček. To už jsem měl ptáka v kalhotách jako tyč, a tak jsem se rychle svlékl a zezadu ho Štěpě na stojáka vrazil do mokré frndy, až to mlasklo. "Juj!", vydechla, když jsem do ní zajel až po koule, a zapřela se rukama o kraj umyvadla. Měl jsem maličko strach, aby moje přirážení vydrželo, ale kupodivu, snad z toho velkého přetlaku, jsem už po chvilce šoustání Štěpiny čvachtající mokré kundičky cítil, že to na mě jde. Nehodlal jsem tentokrát nic riskovat, a tak jsem ještě několikrát projel tu krásně horkou a úzkou pičku a vytáhl ptáka právě včas, abych vzápětí Štěpánce prudkým výstřikem zkropil celá záda od ramen až po zadeček. Stála bez hnutí nastavená, dokud jsem nevystříkl naposled. "Boha... toto jsem potřebovala.", vyhrkla ještě celá udýchaná, když se konečně otočila. "Tak proč si ty husičko neřekneš? Jsme přece kamarádi s výhodami, pamatuješ?" "Když já su holka stydlivá.", přešlápla s provinilým úsměvem a já měl chuť ji obejmout. "No nic, musím valit.", sebrala Štěpa své v koutě odkopnuté kalhotky a elegantně do nich vklouzla. "Sprchu si nedáš?" "Už jsem jednu dostala.", usmála se s pokusem o smyslný výraz a přejela si prsty tam, kam si na zádech dosáhla, po mých zasychajících cákancích. "Prej stydlivá... jsi zlobivá holka, Štěpánko!" "Tak mi někdy naplácej.", odsekla skoro jako Ella, ale vzápětí zase zjihla. "Ty, Pají, v sobotu máme mistrák. Přijdeš? I holky se po tobě ptají..." "Když si ji zase vyholíš, přijdu." "Neblbni, víš jaké kecy posledně ty krávy ve sprše měly? Toto se v dívčím družstvu pokaždé děsně řeší, když si ji některá, co to nedělala, najednou oholí. Tak přijdeš?", žadonila Štěpa a možná ani netušila, jak jí to moc sluší, když rukama prosí a nahé kozičky jí při tom nádherně poskakují. Mohl jsem odmítnout?

Nuselská sokolovna, jedna z těch klasických staveb slavné sokolské éry, vypadá zvenku trochu jako hrad. "Doufám, že tu aspoň čepují pivko.", ušklíbl se Honza, kterého jsem přemluvil, aby mě doprovodil, jen pod záminkou toho, že baskeťačky jsou hezké holky a mohl by si mezi nimi vybrat potenciální modelku. "No, nevím, Simča mě drží zkrátka, ta tam je doba blbnutí s modelkama.", ošíval se umělec. "Debile, myslel jsem fakt modelku na malování." "Jo táák..." Uvelebili jsme se na ochozu vedle nepočetného hloučku rodinných příslušníků a přátel domácích borkyň, které se dole rozcvičovaly. Když nás Žirafa zmerčila, zatvářila se spíš vyděšeně, ale přesto nám s nervózním úsměvem krátce zamávala, což několika jejím spoluhráčkám neušlo a podívaly se směrem k nám. Nina se usmála trochu srdečněji a zamávala mi taky, ale jinak byly holky už soustředěné na zápas. "Ty ji znáš?", zajímal se Honza. "Štěpina kámoška, trochu jsme spolu kecali." "Zajímavá, a taky jediná, který se při driblingu pod dresem něco houpe.", zhodnotil znalecky. "Ty víš, co je dribling?" Zápas byl urputný boj dvou týmů, které na tom byly podobně, takže si holky nedarovaly ani metr palubovky a pěkně to jiskřilo. Na straně nuselských vedla v nasazení Štěpa, která se rvala o každý míč s urputností, kterou strhávala i ostatní. Když se jí povedl zvlášť dobrý průnik, zakončený na holku neskutečně prudkým smečem do koše, na oslavu hlasitě zavýskala a zamávala směrem k nám. "Ty vole, ta jede...", vydechl Honza, kterého mač úplně pohltil a o pauze se stihl hlasitě pohádat s jedním z přihlížejících. Soupeřky ale taky zabraly a zápas spěl k dramatickému rozuzlení. Domácí děvčata v modrožlutých dresech jako by začala maličko ztrácet, ale když jsme se s Honzou pustili do hlasitého povzbuzování ne právě nápaditým pokřikem "Nusle, Nusle!", ke kterému se po počátečních rozpacích hlouček přihlížejících přidal, znovu se utrhla na rozdíl tří košů, a přestože v závěru byla pod mocným tlakem, Polka Jadwiga ukořistila v chumlu míč, prohodila ho na Štěpánku a Žirafa uháněla do trháku. Na čáře pro trojku se zastavila a zkušeně poslala balón za tři body do koše, čímž soupeřkám vzala naději ve zbývajícím čase vyrovnat. Vzápětí zmizela pod klubkem těl svých spoluhráček, ze kterého se až po chvíli vynořila a s pusou od ucha k uchu nám zamávala. Halou duněl mohutný aplaus diváků a holky si plácaly, jako by vyhrály ligu.

Celý tým nastoupil k děkovačce pod divácký ochoz, kde jsme pak na naši kamarádku čekali. "No Štěpí, to bylo něco! Pojď sem, holka moje, ty jsi nebojovala jako žirafa, ale jako lvice!", vrhl se Honza v emocích na ni, když k nám konečně vystoupala, vlasy ještě mokré ze sprchy, a objal ji, až na mě přes jeho rameno udělala překvapený obličej. "To jsi zlatinký, Honzí, žes taky přišel. Pája akorát okukuje mé spoluhráčky.", chválila ho celá roztátá. "No, to dobře dělá. Ty, Štěpi, která z holek u vás má největší dudy? To musíš z šatny vědět, ne?", vrátil se malíř-sukničkář ke své tradiční póze, až jsme se všichni tři rozesmáli. "To budu asi já.", ozvalo se za námi, protože kolem jdoucí Nina nebyla hluchá. "Vidím, že máš Žirafo kámoše na úrovni.", ušklíbla se, ale oči se jí smály. "Tak kde je zbytek týmu?", zajímal se Honza. "Ty nány se ještě malují nebo co. A proč jako?", divila se Nina. "No copak vy nechodíte po výhře slavit?", upřímně nechápal Honza. Nina se Štěpou se na sebe podívaly, chvíli mlčely a pak Nina zadumaně prohodila: "Ale jo, vlastně. Mohly bysme, co říkáš, Štěpo?" Zpráva o tom, že se jde vítězství zapít, se rychle rozšířila. Některé holky měly v hale své partnery, jiné jim rychle zavolaly, a za chvíli jsme přes přísný pohled trenérky, statné padesátnice, vyrazili. Nešly všechny, ale většina. Holky byly sice po zápase utahané, ale adrenalin v nich ještě koloval a navíc měly hlad jako vlčice, což odnesla nedaleká pizzerie. Po jídle se objevilo na stole víno, sem tam i něco ostřejšího, a všechny momenty zápasu byly pořádně probrány za bujarého smíchu a překřikování. "Super nápad, tohle nás stmelí.", mrkla Žirafa na Honzu, který se stal terčem zájmu Jadwigy. Vysoká Polka, která se předtím před pizzerií po telefonu pohádala zřejmě s přítelem, snaživě do malíře hučela improvizovanou češtinou. "Zajímavý, s námi mluví furt polsky. Dej na Honzina pozor, Jaga je jak kudlanka." "Jaga? Vy máte fakt zajímavý přezdívky.", usmál jsem se. "No jo, holčičí parta, co bys chtěl. Já už půjdu, su děsně utahaná." Zvedl jsem se, ale Štěpa zavrtěla hlavou. "Nechcu, abychom odešli spolu. Honza je děsná drbna. Navíc, dnes nic nebude... Mimčo jsi mi tuhle určitě neudělal.", přešlápla nejistě. "Ach jo, a já se taky těšil, že budeš mít s bubnem u vás na vsi ostudu.", zavtipkoval jsem ulehčeně, dověděl sel že jsem "blbý", a Žirafa se přidala ke dvěma spoluhráčkám, které se taky zvedly k odchodu. Jenže krátce potom mě opustil i můj kumpán a strůjce celé akce. "Skočím doprovodit Jagu na tramvaj.", vysvětloval Honza s přiblblým úsměvem nepřesvědčivě, zatímco blonďatá polská kráska se do něj celkem bez ostychu zavěsila. "Super, že Žirafa vyfičela, ta by to mohla prokecnout Simoně.", sykl nenápadně, zatímco se jeho favoritka teatrálně olíbávala na rozloučenou se zbylými spoluhráčkami. Nezbylo než pokrčit rameny a popřát mu hodně štěstí. Když jsem viděl při odchodu těch dvou Polčin kulatý zadeček v obtažené minisukni, musel jsem mu v duchu závidět.

Na chvilku jsem v hlučném davu basketbalistek osaměl, ale brzy si toho všimly a vtáhly mě mezi sebe. "Super, že jste přišli.", mrkla na mě Nina. "Na konci nás dost mlely, normálně máme závěry slabý, a atmosféra v hale taky většinou nula... Dneska jsme se hecly asi hlavně díky vám. Mimochodem, je ten tvůj kamarád připravenej na polskej uragán? Jaga dovede chlapa vycucnout. Teda nemyslela jsem to takhle, i když to asi umí taky...", zamotávala se do toho a rudla, zatímco ostatní holky řvaly smíchy. "Kam ti zmizela Žirafa?", nadhodila, když pozornost ostatních přešla znovu na líčení herních situací. "Je utahaná, šla domů. Ona fakt není moje holka, jen spolu pracujeme a kamarádíme." "Však já nevyzvídám. Ale dobrý vědět.", mrkla na mě. Zábava pokračovala až do zavíračky, ale pak se holky, na které přece jen dolehla únava z těžkého zápasu, rychle rozprchly. "Do háje, musím zpátky do haly, nechala jsem v šatně kabelku.", uvědomila si Nina při placení. Ochotně jsem za ni zacvakal útratu a nabídl se, že ji doprovodím. "To bys byl hodnej. Klíče mám, ale přes park se mi samotný zrovna moc nechce.", usmála se vděčně. "Táta tu dělá správce.", vysvětlila, když u vchodu do temné sokolovny nacvakala kód na vstupních dveřích a červené světýlko alarmu zhaslo. "Nebojíte se tu někdy?", nadhodil jsem, když jsme procházeli tichými chodbami. "Je to jako zakletej hrad, viď?", usmála se Nina, až v šeru zasvítily její bílé zuby. "Ale kdepak, já si tu hrála jako malá holka. A máme super zázemí, i když to vypadá zvenku staře. Tady je třeba vířivka.", mávla rukou na jedny z dveří. "To kecáš, copak sokolové mají vířivky?" "Nuselský jo, dvacet čtyři stupňů, osm trysek." dala si bojovně ruce v bok a vzápětí mě vtáhla dovnitř. Cvakla vypínačem, ale v místnosti se rozjasnilo jen trochu, protože rozsvítila světla pod vodou velké vířivky. Pak cvakla v namodralém přítmí ještě jedním a v bazénu se vyvalily z několika stran bubliny. "Páni ... to vědět, vezmu si plavky." "Já je taky nemám", pokrčila s úsměvem rameny. Pak vyklouzla z bundy, přetáhla si přes hlavu svetřík i s tričkem, rozepla na zádech zapínání černé podprsenky, svlékla si džíny, ponožky a nohavičkové kalhotky a nahá pomalu vešla do vířivky. Nijak nespěchala, takže jsem se mohl dosyta pokochat pohledem na její velká, pohupující se prsa, kulatý zadeček a mezi nohama tmavý trojúhelník černých chloupků. "Budeš se jen koukat, nebo zkusíš sokolskou vířivku?", mrkla na mě vyzývavě, když se uvelebila ve vodě, a vzápětí mě se smíchem pocákala. Sledovala mě upřeně celou dobu, co jsem se svlékal a v namodralém přítmí podvodních světel kráčel k ní. Prsa měla z části nad vodou a nijak se nenamáhala je ponořit, přestože tmavé bradavky na jejich vrcholcích vyzývavě trčely vztyčené. "Ty trysky jsou dost silný.", plácl jsem, když jsem si sedl vedle ní. "Já to mám ráda. Když si na některou šikovně sednu, i přes plavky se udělám." "Teď ale plavky nemáš." "Tak mě budeš muset udělat ty." Chytil jsem Ninu za prsa, a když neuhnula, chtivě jsem je stiskl. Vzdychla a posunula se blíž ke mně, nahmatala pod hladinou můj klacek a začala ho zpracovávat rukou, takže vzápětí stál jako tyč, zatímco já tiskl a mačkal polokoule jejích objemných prsou. "Nejkozatější rozehrávačka v lize.", vzdychla a přitáhla si mou hlavu k prsu, jehož vrcholek jsem jí vzápětí vsál do úst a lačně cucal. Po chvíli mi přistrčila i druhé prso a tiše sténala, když jsem sál jeho bradavku, tuhou a napruženou. Pak se vyhoupla přes okraj bazénku, posadila se a roztáhla doširoka svá vysportovaná stehna. "Pane bože joooo.... lízej mě .... joooo.", sténala, když jsem se zmocnil pusou její pičky a přes zmáčené chloupky její zplihlé houštinky ji začal rty a jazykem zpracovávat. Měla poštěvák nalitý jako fazolku, a když jsem ho jemně sevřel mezi zuby, začala vyrážet hlasité vzdechy a vzápětí se s rukama křečovitě svírajícíma okraj bazénku udělala.

Nepřestal jsem Nině pičku lízat, dokud neodezněly poslední vlny její rozkoše, a pak jsem i já vstal. Péro mi vzrušením trčelo, takže když natáhla nohy a začala mi ho třít mezi nárty, málem se mi podlomila kolena. Ale Nina neměla v úmyslu mi ho vyhonit nohama, jak se vzápětí ukázalo, když si ve vyzývavém gestu rozevřela prsty jedné ruky svou mušličku, zatímco druhou se dráždila na vztyčených bradavkách. "Nejkozatější rozehrávačka ligy si zahrává.", zamumlal jsem a postavil se mezi její stehna. Sama mi vzrušením prohnutý čurák přitiskla na svou dírku, roztaženou tak, že můj žalud okamžitě zmizel v ní, a s nestydatým výrazem na mě mrkla: "Nejkozatější rozehrávačka ligy prostě potřebuje opíchat. A beru prášky, takže prosím komplet a všechno do mě." Nemusela říkat víc, vzápětí jsem do její kundy přirazil až po koule a začal ji projíždět, až Nině kozy bujně nadskakovaly. Nejdřív několikrát překvapeně vykřikla, ale pak mi pevně stiskla ramena a sevřela mě nohama kolem boků. Trochu mi to připomnělo nedávné milování se Štěpánkou a na vteřinu jsem pocítil jakési provinění, ale způsob, jakým Nina tiskla své poševní svaly, díky čemuž mi svou kundou čurák doslova ždímala, podobné úvahy odsunul na později. Píchal jsem ji prudkými přírazy, až to hlasitě mlaskalo, jak jí nahatá prdelka nadskakovala na mokrých dlaždičkách, a snažil jsem se zuby nehty oddálit svůj výstřik. Dařilo se mi to do té míry, že Nina po chvíli začala vzrušeně hekat a drmolit: "Ježiši...panebože...jo, jooo, ještě...přitlač, ojeď mě....naper mi to tam...budu, já už zase buduuuu....!!!" Její druhé vyvrcholení jsem pocítil díky tomu, jak se jí prcina stáhla, a tak jsem s pocitem, že i já si zasloužím udělat se, sveřel Nině ty její nádherné dudy a několika projetími té fantasické píči se přivedl k prudkému výstřiku.