Rozhovor s kardinálem

23. 3. 2018 Syracuse

Křesťanství mi vždycky přišlo tak trochu perverzní. Ne snad ani víra samotná ani touha poznat to, jestli nás něco přesahuje, ale instituce - kostely, kláštery, náboženské školy... místa, kde působí duchovní, uzurpující si právo radit ostatním, jak žít, aniž by měli dovoleno poznat to, co dělá život životem nejvíc - lásku, sex, mazlení, intimitu, vzrušení. Vždycky jsem měl pocit, že tohle odepření základních lidských potřeb musí všechny, kdo celibátu podléhají, nutně pokřivit. A zkušenosti z mého okolí tohle často potvrzovaly - přitelkyni mého kamaráda v dospívání osahával kněz, hladil jí bradavky a vyprávěl o lásce boží. U jiného kněžího zas bratranec zahlédl na faře porno časopisy, naštěstí měl dost rozumu a od té doby se mu vyhýbal. Na jednu stranu jsou všechny tyhle příběhy odpudivé, na druhou stranu ale otevírají prostor jisté formě perverzní fantazie, která mě vždycky ohromně bavila (a nejsem jediný soudě podle toho, jak častým tématem jsou jeptišky v pornofilmech). S bývalou přítelkyní jsme celkem rádi trochu "hřešili", když jsme během cestování zabloudili do nějakého kostela. Nikdy jsme v kostele neměli sex, ovšem čas od času jsme se schovali za sloup, líbali se a sahali si pod tričko a kalhoty. Posadit se do kostelní lavice, předstírat modlitbu a přitom se tajně honit nebo prstit má taky něco do sebe. Naštěstí nás u toho nikdy nikdo nechytil, jinak by nám asi kněz stáhl kalhoty a nařezal oběma na holou (umím si představit mnohé, kteří by si to užili). Na to, abych odhalil praktiky uvnitř církve tím, že bych do některé vstoupil, tohle téma asi neberu dost vážně, nicméně příběhy by tu určitě byly...

...Sabina se na rozhovor s kardinálem DiLorenzem dlouho připravovala. Ve svých devatenácti letech neměla tahle drobná brunetka v novinářském prostředí příliš dlouhou praxi - žurnalistiku konec konců studovala teprve prvním rokem - nicméně zapálenou katoličkou byla už od mala a její rodiče ji v tom vždy podporovali. Od svých sedmnácti psala pro křesťanský časopis "Boží světlo" a nyní se chystala na svůj první velký úlovek: rozhovor s kardinálem, ve kterém se měl očistit z nepravdivých nařčení o přehlížení obrovské sítě zneužívání a pedofilie v církevních kruzích. Kardinál DiLorenzo zastával pozici jakéhosi "vnitřního vyšetřovatele", pověřeného přímo papežem, zlí jazykové ovšem tvrdili, že vyšetřování nejen že nic neodhalí, ale naopak aktivně obviněné kryje - snad proto, že by kardinál mohl být do celého skandálu zapleten?

Z přemýšlení Sabinu vyrušil komorník, který si zdvořile odkašlal a pokynul jí, aby šla za ním. Upravila si černou sukni a límeček bílé košile nad tmavě modrým svetříkem a vyrazila vstříc své žurnalistické kariéře. Z předpokoje kardinálovy rezidence v barokním paláci komorníkovi v patách prošla několika chodbami, v duchu si opakovala nejdůležitější otázky rozhovoru, který se měl uskutečnit už za několik krátkých chvilek. Z nervozity Sabině divoce tlouklo srdce. Komorník vznešeně dokráčel až k vysokým dvoukřídlým dveřím, zaklepal a vstoupil, Sabrina za ním vkročila do prostorné síně s intarziovanou podlahou a freskami na stropě. Přímo ve středu místnosti proti sobě stály dvě dřevěné židle a vedle nich malý stoleček. Komorník Sabině pokynul, aby se posadila, a odešel. Během čekání si místnost důkladně prohlédla a míra úžasu, který v sobě pociťovala, ještě vzrostla. Na stoleček si odložila poznámkový bloček, tužku a diktafon, který pro jistotu hned zapnula - zapomenout rozhovor nahrávat by bylo snad to nejhorší, co by se mohlo stát. Netrvalo dlouho a z protějších dveří se vynořil kardinál DiLorenzo. Upravoval si roucho a důstojným krokem dokráčel až k připravenému místu rozhovoru. Sabina se nadechla a začala: "Vaše Eminence..."

Zpočátku se rozhovor vyvíjel slibně. Sabina kladla zdvořilé otázky, kardinál rozvážně odpovídal, diktafon vše zaznamenával, Sabina si dělala poznámky. Nervozita ji pomalu opouštěla a nesvá tak byla snad už jen z toho, že se jí zdálo, že si ji kardinál zálibně, snad až nepřístojně prohlíží. "Vaše Eminence, v jakém stádiu se nyní nachází vyšetřování obvinění ze zneužívání uvnitř církve?" Kardinálova tvář doznala ještě vážnějšího výrazu než před tím. Zamyslel se, přisunul si stoličku blíže - snad na znamení toho, o jak citlivé téma se jedná - a hloubavě začal odpovídat: "zneužívání uvnitř církve je opravdu velmi, velmi ožehavé téma". Sabinka se zaposlouchá do kardinálova hlasu, když v tom si najednou uvědomí, že jeho ruka leží na jejím stehně. "Katolické církvi svěřil celý svůj život nespočet dobrých křesťanů a církev je zodpovědná za jejich spásu." Sabina cítí, jak ji kardinál začíná přes látku sukně po stehně pomalu hladit, srdce má až v krku. "Nemůžeme zmařit jejich důvěru, musíme se očistit." DiLorenzo jí vyhrnuje sukni a dotýká se už její holé kůže. Přistaví svou židli těsně k její, začíná ji hladit oběma rukama od lýtka až k tříslům. Diktafon nahrává, Sabina je v takovém šoku, že není schopná jediného pohybu či slova. Hlavou se jí rozbíhají myšlenky na všechny strany. Kardinál pokračuje v monologu, prsty se dotýká jejích kalhotek. Odhrne je stranou a strčí jí jeden prst do pochvy. Najednou si Sabinka uvědomí, že DiLorenzo domluvil, lehce se k ní předklání a pokračuje v pohybech prsty dovnitř a ven, ale očividně čeká na její odpověď. Sabina vůbec neví, co má dělat, zoufale po paměti vykoktá další připravenou otázku, kardinál si před ni klekne, přiblíží se obličejem k jejímu rozkroku, několikrát si rozkošnicky přivoní, ale pak jakoby nic začne odpovídat, přičemž jí začíná jemně třít poštěváček.

Sabina je naprosto konsternovaná - vůbec neví, co má dělat, a tak nedělá nic, jen mechanicky klade otázky. Během té další ji kardinál začne lízat, při následující odpovědi si rozepne sutanu, vyhrne roucho a vytáhne ztopořený penis. Stále stejným hlasem pronáší moudré a oduševnělé odpovědi, ale přitom ji pomalu šuká a nohy v bílých podkolenkách a černých lodičkách s nízkými podpatky jí drží směrem vzhůru. Přichází prostor na další otázku, Sabince je trochu do pláče, ale - ani sama neví jak a proč - začne ze sebe vypravovat připravené věty: "Církev je ve světě symbolem dobra a míru, co by měla udělat pro to, aby..." V tom se otevřou dveře do vstupní chodby a vejde komorník - krátkým pohledem zhodnotí situaci a s výrazem výslovného nezájmu pokračuje směrem k nástěnnému sekretáři, pod pažím nese jakési dokumenty. Sabinka se zarazí, nechápavě se ohlíží, ale kardinál - s penisem zanořeným hluboko v její kundě - jí pokyne, aby pokračovala. Opět se trochu zakoktá, ale podaří se jí otázku dopovědět.

Ze záznamu na diktafonu není téměř poznat, že rozhovor neprobíhal zcela obvykle. Na pásce je slyšet tlumené potlačené vyjeknutí, když kardinál DiLorenzo Sabince zasunul penis do prdelky. Při vyvrcholení trochu zrychlil dýchání, ale to, jak Sabince mohutně postříkal její černou sukni a tmavý svetřík se ze zvukového záznamu nedozvíme - ani to, jak jí rukou trochu semene ze sukně setřel a rozmazal po obličeji a do vlasů. Po skončení rozhovoru se odebral zpět do své rezidenční části paláce, Sabinky se ujal komorník, očistil ji a doprovodil k východu. Ona sama se ještě nějakou dobu nemohla vyrovnat s tím, co se stalo. Rozhovor vyšel nejprve v "Božím světle", poté jej přetisklo několik dalších periodik. Sabina sama se nakonec utvrdila v tom, že křesťanství je jediná správná cesta životem, cesta k bohu, i když někdy trochu bolí. Vlastně jí potom nevadilo ani to, když ji v sakristii pravidelně souložil její kněz - zpocený, udýchaný, s dotěrnými prsty. Ani to, že čas od času jezdila dělat rozhovory s dalšími církevními představiteli. Ti její důvěru opláceli tak důsledně a s takovým nadšením, jak to jen bylo v jejich silách. Někdy, když v klášteře či konventu musela přenocovat, se u ní v pokoji vystřídalo třeba i šest či sedm kněžích, prelátů nebo jiných činovníků. V církvi si brzo vysloužila velmi dobrou pověst.