Sen nebo skutečnost

5. 4. 2018 · 4 172 zhlédnutí Tichy_vodopad

Každý člověk ví,že procitnutí ze snu bývá kruté i příjemné. Jen si nejsem jistá čeho je více. Rozdýchat se však musí oba stavy. Tím spíše když si uvědomuji co tomu předcházelo.
Jednoho dne se zjevil po písmenkách aniž bych si uvědomovala kdo to je. Údajně už mě několikrát oslovil ale má paměť si ho nevybavila ani trochu. Na druhou stranu jsem si říkala ,,sakra ten má ale výdrž,,. Snažit se o přízeň přes dva roky a nevzdávat to je na muže výkon. Tím více,když tuto osůbku skrývá nejzápadnější cíp naší země. Červík pochybností ale stejně zapůsobil. Slušně jsem odpovídala a slušných odpovědí se mi dostávalo. Musím ale uznat,že je mistrem ve svádění a ví kde zabrnkat ženě na tu správnou strunu. Tím spíše když žena je v odmítavé pozici. Dokáže o lásce psát jako v červené knihovně. V ten moment má žena pocit,že je pro něj jediná na světě,ale zdání může hodně klamat. Ne nadarmo se říká ,,sliby chyby,, a že jich bylo. Moc se mi nechtělo věřit,že nemá úspěchy u žen ale nechala jsem ho při tomto tvrzení. Mlžit umí každý muž dokonale. Už mi není ,,náct,, i když si tak někdy připadám a dělám stále stejné chyby jako kdysi. Dopisovatel je úžasný a také v posílání fotek. Po pravdě,je to kus nádherného chlapa,to se musí uznat. Představy mě hned přenesly do starého Říma,kde se oslavovala krása těla. Vzhledem k věku je k nakousnutí za všech okolností. Nádherný zadek,ruce souměrné a ta stehna jako vytesaná z mramoru. Štíhlý a vysoký prostě nepřehlédnutelný v davu. Uhrančivý pohled to jen vše dokresluje. Slovo dalo slovo a setkání bylo na spadnutí. V ten toužebně očekávaný den mi nešlo nic jak bych chtěla. Pořád mi něco padalo z ruky a vše bylo proti mě. Modlila jsem se aby přijel až později ale jako na potvoru vše stíhal a tak dorazil dříve. Sice vlakem a ne na bílém koni,jak jsem si svého prince představovala ale tak jsme se domluvili. I na nádraží jsem se přesvědčila,že opravdu je nepřehlédnutelný.Poznala jsem ho okamžitě a já zůstala nepovšimnuta. Naštěstí aspoň na zavolání reagoval,přispěchala jsem k němu. Vítání na schodech a s pár známými lidmi za zády nebylo zrovna moc příjemné. Dělala jsem jako že nevidím a neslyším a snažila se co nejrychleji zmizet a bych mu ten vytoužený polibek mohla konečně dát. K mému překvapení se opravdu chtěl ještě zastavit pro kytičku kterou by mi daroval a tak se i stalo. V ten moment mi bylo hrozně úzko. Nevím proč ale květina ve mě vzbuzuje spíše začátek konce než krásné pokračování. Cestou k domovu jsem zahnala černé myšlenky a zase jsem zářila jako to slunce co bylo na obloze. Když se za námi zaklaply dveře,věděla jsem s jistotou,že musí být můj. Netrvalo dlouho a nemohla jsem odolat abych se s ním nezačala vášnivě líbat. Musím podotknout,že líbá fantasticky. Když jsem si konečně mohla důkladně osahat jeho tělo které se rychle zbavovalo všech svršků,byla jsem u vytržení. To o čem jsem snila se přede mnou zhmotnilo. Nedalo se přehlédnout vzdouvající se ,,mužství,, které nabývalo pro mne zatím neznámých objemů. Zbaveni všech svršků jsme klesli na lůžko a semnou se začal točit svět. Cítit po svém těle jeho ruce které doslova elektrizovaly,bylo něco neskutečného. Vzrušení přibývalo a pomalu se blížilo k vrcholu. Když pak jsem viděla plně ztopořený pyj,nedalo se už odolat. Prostě jsem musela zažít ten průnik do mého nitra. Po pár pohybech jsem pocítila nesmírnou rozkoš která mi dodala sílu. Hlavou mi jen prolétla myšlenka aby to nikdy neskončilo. Po několika vystřídaných polohách jsem prostě měla touhu vzít jeho ,,chloubu,, do svých úst. Objem byl neskutečný a tak jsem měla co dělat abych se s tím vypořádala. S vášní jsem jej polykala kam až to šlo,olizovala i sála. Zoubky jsem zasekla ale jen něžně aby pocítil trochu bolesti která se mění ve vzrušení. Podle vzdechů které sílily jsem poznala,že se mu to opravdu moc líbí. Po nějaké době mě něžně odstrčil a svou hlavu mi zabořil do mého lůna. Jazykem začal přejíždět po pyscích i pošťěváčku. To už jsem věděla že dlouho nevydržím. Dech se mi zrychloval a vzdechy byly hlasitější. Stačilo jen párkrát nasát poštěváček a já se začala zmítat v jednom z prvních orgasmů který byl neuvěřitelně silný. Moc času na odpočinek jsem nedostala a při dalším průniku se vzrušení opět vracelo. Když začal ještě k tomu olizovat mé bradavky a sát,věděla jsem,že na další orgasmus nebudu dlouho čekat. Po pár tvrdých přírazech semnou zalomcoval další orgasmus jako zemětřesení. Ani nevím co jsem špitala mu do ucha,jen vím,že to bylo neuvěřitelně krásný pocit. Po několika neuvěřitelných orgasmech jsem zatoužila po jeho ,,šťávě,, kterou by mi vystříkal pusu a já si tak mohla užít do sytosti jeho chuť a vůni. Po spolknutí jsem si slastně otřela rty a myslela jen na tu báječnou chuť. Báječný pocit byl když po nádherném milování jsem mohla spočinout v jeho náruči která mě pevně objímala. Pár pohlazení a polibků bylo tím nejkrásnějším završením všeho. Za noc se to ještě jednou vše zopakovalo a já usínala s blaženým výrazem ve tváři,šťastná a příjemně unavená. Ráno když jsem procitla,můj princ ještě spal. Tiše jsem se vykradla z pod deky a šla si udělat ranní kávu. Připravila jsem něco málo k snídani a zase tiše jsem se vrátila abych mohla probudit toho mého spáče. Pár polibků na tvář a něžné zašeptání do ucha ,,krásné ráno lásko,,. Šibalský úsměv na tváři mi říká,že mě slyšel. V tom mi ruka sjela pod deku až k jeho mužství a já věděla že jen tak nevstaneme. Pár doteků stačilo aby se začal znovu probouzet do své krásy a má ústa přitahoval jako magnet. Nedalo mi to abych se s ním nepomazlila a opět nevzala do svých úst. Odměnou mi byla dávka vystříknutého semene které je tak lahodné. Čas neuvěřitelně rychle utíkal a přiblížila se doba loučení. Pocítila jsem smutnou tíseň a nedalo se to ovládat. Jak snadno jsem se den předtím večer svlékala o to těžší bylo oblékání to ráno. Doprovodila jsem jej na vlak který mi mou lásku nenávratně daleko odveze. Pár slov o ničem,smutný pohled pusa na rozloučenou,stisk ruky. Najednou stojím sama,nikde nikdo jen sluníčko svítí a snaží se osušit pár slz které se kutálejí po tváři samy.

Byl to sen a nebo skutečnost? Jen květina tiše promlouvá.......