Pražský bohém (17.)

15.4.2018 Autor: ilkren 14 komentářů

Toho dne jsem neměl výjimečně ani odpolední přednášku, ani směnu na baru v Továrně, a tak jsem ležel v obýváku prázdného vršovického bytu a počítal praskliny na stropě. Kromě nich jsem taky počítal zisky a ztráty posledních dní na poli milostných vztahů, kterážto bilance vyznívala trochu rozpačitě. Jistě, v určitém ohledu to byly celkem rušné dva týdny. Velikonoční výlet do rodného kraje malíře Honzy mi přinesl důvěrné seznámení s hned dvěma ženami, a když jsem si přečetl email z adresy glasgowské univerzity, v němž mi bohemistka Gladys, majitelka těch nejhezčích pihovatých prsou, jaká jsem kdy líbal, do roztomile neobratných vět půvabné češtiny zaobalila průhledné pozvání do svého města "kdykoliv ty bys měl chuť se zase poznat víc", chvíli jsem se doopravdy zabýval prověřováním ceny letenek do Skotska, než mi došlo, že by to nemělo žádný velký smysl. Když mi nefungoval vztah s Katkou na vzdálenost Lomnice - Praha, jaký by mělo smysl pokoušet se o cokoliv s holkou starší než já, která žije a pracuje v Glasgow? Pak tu byl nečekaný úspěch s Madlou, holkou mého spolubydlícího Rudy, která mi sama nabídla svůj klín i další nepominutelné předností příjemně žensky tvarovaného těla díky kombinaci opilosti a vzteku nad tím, že má Ruda počítač plný všemožných filmů pro dospělé, jejichž protagonistky se Madle zdály vypadat v oblasti hrudníku a rozkroku jinak, než ona sama, z čehož trochu zjednodušeně odvozovala, že Rudu ve skutečnosti už nerajcuje ona, holka s výstavními kozami a přírodně chlupatou kundičkou, ale hubené, ploché a dohladka vyholené "hérečky". Sex s ní byl perfektní a kdykoliv bych si dal říct znovu, ale brzy bylo jasné, že to druhá strana po vystřízlivění neplánuje; když se za pár dní Madla znovu jednoho večera v bytě objevila, a já ji nenápadně v předsíni plácnul po kulatém zadečku, až se jí prsa pod tričkem lákavě rozvlnila, jen s úsměvem zavrtěla hlavou. O pár hodin později mi pak trochu ironicky přes zeď komplikovalo usínání její zase zřetelně slyšitelné "mrdej mě!", jasný signál, že ajťák si svou holku dokázal zase udobřit. Zbývala moje další spolubydlící, kolegyně a kamarádka s výhodami Štěpánka alias Žirafa. Po návratu z velikonoc, strávených doma v Olomouci, jako by se mi vyhýbala, což ale nemohlo trvat věčně. A taky že ne.

Toho dne jsem byl doma neplánovaně, odpadl nám jeden ze seminářů. Přišlo mi to vhod, protože jsem získal celé odpoledne pro práci na divadelním představení, jehož premiéra v Továrně se kvapně blížila. Příchod Žirafy jsem stěží zaregistroval, jak jsem se zabral do animací, ale když jsem si šel do kuchyně pro sklenici vody, málem jsem o ni zakopl. Jelikož její pokojík byl příliš malý, pokaždé, když se rozhodla cvičit jógu, rozvinula si Štěpa svou podložku na podlaze obýváku. V jakési komplikované pozici se protahovala i teď. "Bacha, Štěpi, ještě chvilka, a už se samou nirvánou vzneseš.", dobíral jsem si ji, za což jsem se pochopitelně dověděl, že jsem blbý a kdybych blbý nebyl, cvičil bych taky. Poslouchal jsem jen na půl ucha, protože jsem se nemohl nekochat pohledem, který Štěpánka, oblečená do přiléhavého trikotu a elastických legín, v roztodivných pozicích skýtala. Dvě skoro dětské bábovičky na hrudníku, zakončené malými hroty, na dálku signalizovaly obvyklou absenci podprsenky, zatímco legíny překrásně vykreslily nejen malý, půvabný zadeček, ale zřetelně i rýhou rozdělenou mušličku pod ním. Cítil jsem, že moje vzrušení se začíná projevovat, a když Štěpa bezelstně přede mnou zaujala známou pozici "pes hlavou dolů", při které mi doslova nastrčila svou prdelku i prcinku, rozhodl jsem se přerušit naši pauzu rázným činem. S vědomím, že někdy je třeba radikálních kroků, jsem ke Štěpě přiklekl, objal rukama její vysportovaná stehna, takže je nemohla dát k sobě, a stiskl její buchtičku přes látku legín i kalhotek pod nimi. Jemně, ale důrazně, až vyjekla překvapením, a abych umlčel její případně protesty, vzápětí jsem jí začal mušličku lačně zpracovávat ústy. Lízal jsem ji v čárce, tiskl rty její bochánky k sobě a sál je, útočil jazykem na dírku, co mi dvojitá bariéra oblečení dovolila, a když mi několik vzdechů prozradilo, že jsem se neminul cíle, začal jsem jazykem prudce přirážet. Cítil jsem, jak se jí závojíčky rozevírají a můj jazyk tiskne látku kalhotek stále hlouběji do dírky. Štěpa se už v jogíny předepsané pozici nedokázala udržet a klesla na kolena, ale já si ji k sobě majetnicky přitáhl a zpracovával jí kundičku zezadu dál. Držela mému dychtivému laskání, rukama svírala okraj cvičební podložky a zhluboka oddechovala, jako by se snažila potlačit své vzrušení, ale když jsem jí prudce strhl jedním pohybem legíny i kalhotky pod nimi přes křivku zadečku do půlky stehen a stiskl rty už nahou, horkou a krásně vlhkou kundičku, která se mému jazyku ochotně rozevřela, Štěpa si přestala hrát na ledovou královnu, prohnula se a začala hlasitě sténat, jak jí můj jazyk kmital štěrbinou, až to vlhce mlaskalo. "Úúúúúú....jo, ještě....ještěěěěě.....", zajíkavě vzdychala, když jsem na chvilku vyjel z horké pičky ven a sevřel její naběhlý poštěváček, maličko ho rty potahoval a sál. Oběma rukama jsem hnětl pevné půlky jejího zadečku, jen několika objetími dokola podráždit sevřenou rozetku zadní dírky, ale pak už jsem se nedokázal dál ovládat, takže jsem rychle vstal, serval ze sebe veškeré oblečení od pasu dolů a přiklekl nad Štěpu, která snaživě nastavila a podržela si půlky prdelky od sebe. Rychle jsem jí nasměroval svůj žalud na vlhce se lesknoucí růžovou dírku a zezhora se do ní ponořil, dokud jsem nezajel do horké pičky až po kořen. Štěpa táhle zasténala, rozkročila se, co jí zpola stažené legíny dovolily, a vzápětí už s hekáním přijímala mé přírazy, kterými jsem jí projížděl mokrou frndu. Vzhledem k tomu, že jsem v podřepu klečel nad ní, při šoustání z neobvyklého úhlu jsem jí ptákem, prohnutým silnou erekcí, tlačil na zadní stěnu vagíny, a cítil jsem, že tentokrát nedokážu výstřik oddalovat dlouho. Naštěstí Štěpa po chvilce začala hlasitě sténat, rozevřela stehna ještě víc od sebe, abych ji mohl píchat co nejhlouběji do pičky, a když jsem ji za ně stiskl a znehybnil ji pod sebou, zatímco jsem ji prudce šoustal, vzápětí se s hlasitým výkřikem udělala. Rychle jsem se zvedl, aby nedošlo k nechtěnému, skulil jsem se k jejímu zadečku a začal jí orgasmem sevřenou prcinu znovu lízat a sát, abych její prožívanou rozkoš prodloužil. "Pane bože....ježiši...jooooo", drmolila mezi vzdechy. "Ještě...prosím....ještě mi .... ho tam strč...šukej mě!", zaprosila, když se pohybem zadečku náhodně otřela o můj stále vztyčený klacek.

Jak takovému přání odolat? Posunul jsem se vleže za Štěpánku, která si rychle stáhla legíny i kalhotky aspoň z jedné nohy, kterou vzápětí ladně zvedla do výšky, abych jí mohl vleže zezadu zasunout čurák do roztažené prciny. Sama si ho do dírky navedla, a když jsem do ní zajel až po koule, ruku ze svého klínu nestáhla, ale hladila si jí šukanou pičku, dráždila si poštěváček a prsty sjížděla na mé koule, které jemně hnětla a tiskla. Díky pauze jsem zase trochu získal na sebejistotě, a jelikož se Štěpa nijak nestyděla rukou dráždit dole sebe i mě, osmělil jsem se taky a vyjel jí jednou rukou po bříšku pod trikot, abych mohl stisknout její malé, vzrušením zahrocené kozičky. "Juj....jo, joooo....ááááá!!!", sténala, a sama si rychle trikot vyhrnula až k bradě, abych mohl její vzrušené dudlíky tahat a dráždit nahé. Znovu jsem přidal na prudkosti a rychlosti přirážení, Štěpa mi ochotně vycházela pánví naproti a nechávala mě nabodávat její pičku, až jí malá prsa nadskakovala. Navzdory tomu, že jsem ji vlastně překvapil nepřipravenou a zpočátku se zdálo, že se snaží mému náhlému přepadení spíš odolat, milovala se teď se mnou s vášní a dychtivostí, která mi připomněla naši společnou noc po návštěvě muzikálu. Stejně jako tehdy, i teď najednou jako by upjatá Žirafa ztratila ostych, a když jsem cítil, jak prsty přejíždí odshora dolů po své rozcapené mušli a mém ptáku, který do ní zajíždí, cítil jsem, že se opět začíná hlásit můj výstřik. Trochu jsem toho litoval, protože kdybych předvedl větší výdrž, Štěpa by zřejmě byla ochotna píchat se mnou ještě na mnoho dalších způsobů; ostatně, těsně před tím, než jsem musel přiznat kapitulaci, znovu nás oba přiměla změnit polohu a vyhoupla se odvážně na koníčka, takže jsem jí, pro náš sex dost neobvykle, dokonce viděl do tváře, jakkoliv pevně zavřela oči, zatímco pohazovala boky a přirážela svou pičkou na můj prohnutý ocas. "Štěpi...já už budu...počkej....budu stříkat!", snažil jsem se ji přimět, aby se mi přestala nabodávat na péro, ale nakonec jsem ji musel ze sebe skoro shodit. Jakmile jí konečně došlo, co se děje, rychle se vedle mě stulila, chytila mého ptáka do prstů a několika pohyby dokonala to, co by se beztak vzápětí stalo. Na chvíli jsem zapomněl na celý svět a s hlasitým sténáním se oddal prudkému vyvrcholení v šikovných rukách štíhlé basketbalistky, které v té chvíli zřejmě nevadilo, že ji nemilosrdně kropím dalšími a dalšími dávkami svého semene. Husté bílé cákance jí dopadaly na bříško, stehna i spodní stranu prsou, podle toho, jak si právě moje škubající se péro natočila - nebylo pochyb, že to dělá záměrně, ale byl jsem příliš zmožený silou svého vyvrcholení, než abych to dokázal nějak komentovat. Když konečně její štíhlé prsty dostaly ze mě doslova poslední kapku, leželi jsme vedle sebe dlouhé minuty a mlčky oddechovali. "Juj, no toto...", vydechla konečně Štěpánka na oko pohoršeně, když se zvedla na loktech a přehlédla tu spoušť. "Boha, já vypadám ... jako nějaká děvka." "Náhodou, nikdy jsem tě neviděl hezčí.", lichotil jsem jí a kochal se pohledem na její částečně nahé tělo, po jehož jemných křivkách stékaly pramínky mé předchozí exploze. Štěpa si v roztomile bezprostředním gestu setřela jednu takovou vlhkou stopu, která se jí táhla z levého ňadra přes pupík a hrozila zatoulat se až do podbřišku, který si vzápětí cudně zakryla dlaní, a rozpačitě se usmála: "Já se dám trošičku do kupy a musíme si promluvit, Páji." "A o čempak?", škádlil jsem ji a další stopy vlhkosti jí z malých koziček začal ochotně stírat sám. Stydlivě sklopila hlavu, ale nechala se. Pak ale rychle vstala a odběhla do pokoje. "Štěpi, počkej. Nechala jsi tu kalhotky.", řekl jsem už spíš zavřeným dveřím, než jejich majitelce, a ve zvláštní předtuše mimoděk sevřel kousek vlhkého prádla v dlani.

Když jsme se o něco později potkali v kuchyni, byli jsme už oba oblečení. Štěpánka dokonce velmi, pod tričkem jí nezvykle prosvítal obrys podprsenky. "Tak o čem si musíme promluvit? Že jsme ty naše výhody poslední dobou zanedbávali a že je to škoda?", nadhodil jsem a pohladil ji po krku. Usmála se, ale pak se odtáhla a zavrtěla hlavou. "Pájo, s výhodami je konec. Dnes toto bylo naposled. Strašně mě to mrzí, protože ...", na chvilku se odmlčela, znovu se usmála a s pokrčením ramen dokončila: " ... protože jsi bezva kluk, i když blbý, a bavilo mě to ... moc, a to já su holka stydlivá, což víš." "No, před chvílí bych ti to nevěřil.", popíchl jsem ji, až roztomile zčervenala. "Však nejsu z ledu, a ty to s babami umíš, to je jasné. Ale i jinak jsi super, tak doufám, že nebudeš naštvaný...", přešlápla z nohy na nohu. "Štěpi, co se děje? Vrátila ses z velikonoc jako vyměněná." "No ano. Děje se to, že se vracím do Olomouce. Od září si převádím studium tam." "A co basket?" "Však to také, už su domluvená na přestupu. V Sokole se budou zlobit, radši jim to povím až po play off, ale oni mě pustí, musí." "A ... proč to všechno?" "Chcu být doma, se svým klukem." "Cože??? Ty máš tam u vás kluka?", vykulil jsem na ni oči. "No, mám. Nejsu na toto pyšná...ale jo, mám. A já toto chtěla, takže ok. Ale už ho nechcu podvádět." "A proč za tebou sakra nikdy nepřijede, ten tvůj kluk???", vyjel jsem podrážděně. "On to má těžké, protože ... hm, je na vozíku.", vydechla Štěpa a já si přál, abych býval mlčel. "Však v poho, tak to prostě je.", přerušila mé chabé omluvy a usmála se. "Je to už dlouho. A protože tě Pájo znám, tak rovnou dodávám, že kdyby ses ptal, jestli mě může ... to .... tak to může. Neboli, nejsu doma chřadnoucí chudinečka, co bude na tě v slzách vzpomínat. Ačkoliv, vzpomínat budu, protože fakt jsi super.", vlepila mi pusu a zalesklo se jí v očích. "Ježiši, to je všechno děsně složité! Tak mi prosím dej teď trochu času se vydýchat, jinak se ti tu rozbulím. A to nechcu, protože to bylo dneska zase moc prima.", dokončila, pak v rozporu se svou snahou zamávala v gestu marnosti rukou před obličejem, po kterém se jí vzápětí vyřinuly slzy, a utekla do svého pokoje. Stál jsem v kuchyni jako opařený snad deset minut, než jsem se konečně pohnul a pomalu odešel. Když jsem sáhl mimoděk do kapsy, nahmatal jsem v ní Štěpiny zmuchlané kalhotky. Ještě pořád docela neuschly, a ačkoliv jsem u sebe nikdy nepozoroval sklony k fetišismu, bůhví proč jsem se rozhodl, že si tyhle nechám. Tak, na památku. "Pájo, dneska přece máš volno.", pozdravila mě na baru Továrny tázavým úsměvem kolegyně Terka. Pokrčil jsem rameny a stoupl si vedle ní za pípu. "Tak každá ruka se nám dneska hodí a společností vyhlášenýho svůdce žen taky nepohrdnu, i když jsem momentálně nedobytná, ale neděje se něco?", zadívala se s vážným výrazem. Byl jsem rád, že mám kolem sebe tyhle lidi, a tak jsem ji plácl po zadku, až vyjekla a s rozčileným "Ty debile, já se lekla, že se něco fakt stalo.", mi vlepila pohlavek. V baru to šumělo, sklenice cinkaly a já si připadal užitečný.

Pár dní jsem byl z náhlého konce pletek se Žirafou dost rozpačitý, asi i proto, že jsem ho neměl s kým probrat; ani má obvyklá důvěrnice Simona o kamarádství s výhodami neměla tušení, natož kdokoliv z Továrny. Pokusil jsem se velmi všeobecně zmínit Honzovi, ale sotva jsem se dostal k věci, přerušil mě najednou malíř uprostřed věty: "Ty vole... sleduj. Ta je má, co?" Pohledem směřoval na elegantně oblečenou ženu v koutě kavárny, která si právě opatrně schovávala do košíčku podprsenky nahé ňadro, veliké a s výrazným tmavým dvorcem bradavky. "To má, ale je celkem jasný proč. Honzo, ty debile, vždyť právě dokojila.", upozornil jsem na mimino, které prsatice opatrně položila do kočárku. "Hm, a co? Mimino mě nezajímá, zato ty cecky velmi, a uznej, že je má výstavní. Tu tak malovat... Bohyně mateřství bych to nazval.", zasnil se. "Neposlouchám, ale slyším, a musím pánové uznat, že jste už fakt dosáhli dna.", ušklíbla se Ella, která za pultem baru naši debatu zaslechla. "To Honza, já ji ani neznám.", ohradil jsem se. "Manažerka z toho bussiness centra naproti. Chodí sem už dva týdny přes poledne nakojit, zřejmě si musela zkrátit mateřskou." "Ty jsi úplný soukromý očko, Elli. A co ta blondýnka?" "Chůva nebo au pair, pokaždý pak mimčo odveze, manažerka si dá kafe a maže zpátky do světa byznysu." Zřejmě to tak opravdu bylo, výrazně mladší blondýnka vzápětí s kočárkem skutečně odjela. "Fajn, tak já to zkusím. Ty kozy byly fakt luxusní.", mrkl na nás Honza a vzápětí jsme s Ellou užasle sledovali, jak si přisedá k překvapené ženě, chvíli jí cosi vykládá, ona kupodivu překvapený výraz mění na pobavený, směje se, až jí zuby jako perličky svítí, nevěřícně vrtí hlavou, ukazuje tázavě na sebe, přičemž si teatrálně zapíchne prst do jendoho z ňader, Honza tahá z tašky nějaké své skicy, dotyčná chvíli dělá, že se stydí, ale pak si potřesou rukou a malíř se vítězoslavně vrací k nám. "Tak to by bylo. První sezení máme zítra touhle dobou.", usmál se bez přehnaného vychloubání. "Jak jsi ji...jak jsi to...?", nechápali jsme. "Normálně, zkusil jsem to. Koukněte, ženský celýho světa se dělí na ty, co mi nahé zapózují a na ty, co ne. Druhých je logicky víc, část z nich by ale přešla do první skupiny, kdyby měla vhodnou výmluvu. Laura, naše manažerka, což mimochodem skutečně je, takže skvělý odhad, Elli, nemá nic proti tomu sedět mi modelem pro poloakt, který bude zařazen do série obrazů vysoce postavených úspěšných žen, který si u mě objednala Nadace na podporu kojení." "To si děláš prdel? Jaká nadace?" "Nevím, tu jsem si samozřejmě vymyslel. Podstatný je, že Laura tomu věří a je ochotna pro dobrou věc odhalit svoje poprsí, zbytek je už na mně. A taky na tobě, Pájo, protože je jasný, že Ella by mohla zradit, takže ji musíš za Továrnou ubít železnou tyčí a hodit do Vltavy.", rozesmál se. "Není třeba, naopak, jsem tak unešena tvou rafinovaností, že jen co mi začne laktace, poběžím od pasu nahoru nahá nechat se taky zvěčnit.", ušklíbla se naše kamarádka a odkráčela manažerce a budoucí modelce Lauře donést kávu. "Pájo, Simče ani muk, zítra by tu neměla vůbec být, takže snad v pořádku. "Laura, jo? Proč se manažerky vždycky jmenují Laura nebo Valérie a nikdy třeba Vlaďka nebo Helenka, viď?", snažil jsem se parafrází Saturnina zakrýt závist, že malíř tak snadno zaboduje. A skutečně, druhý den si paní Laura po nakojení potomka upravila kostýmek, a jen co blonďatá chůva zmizela, vydala se s úsměvem nahoru do ateliéru, zavěšená do Honzy. "Fakt jste takový hovada, že i ženskou, co má kozy jak vozy prostě proto, že je má nalitý mlíkem, chcete opíchat?", podívala se na mě Ella vyčítavě. "Elli, já ji nepíchám, jsem tady s tebou a uznej, že ty rozhodně kozy jak vozy nemáš.", bránil jsem se nařčení, za což mě temperamentní černovláska švihla utěrkou, ale doprovodila to šibalským úsměvem.

Jenže kučeravý malíř nakonec plody své vykutálenosti tentokrát nesklidil. Zrovna jsme se s Ellou hecovali, co se asi nahoře v ateliéru odehrává, když na baru spočinula Simona. "Děcka, já jsem úplně vyřízená. Od rána den blbec, úplnej masakr. Je tu Honzin?", zalkala a my se lekli. "Asi jo, ani ti nevím.", zamlžila Ella. "Na, dej si kafčo, zrovna mi tu přebylo.", postavila spěšně šálek svojí kávy před Simonu, která už se zvedala, že půjde nahoru, a pod pultem mě kopla, ať sebou hodím. Čistě pro formu jsem zaklepal a vtrhl do ateliéru. Scéna byla celkem očekávatelná: manažerka Laura byla od pasu dolů zahalena do jakési draperie, ale její nahé poprsí s tmavohnědými koláči dvorců a bradavkami vztyčenými do podoby dvou dudlíků už spočívalo v malířových rukou, zatímco ty její si hrály se zipem jeho riflí. Oba naštěstí rychle pochopili, co jim říkám, takže během chvilky jsem odváděl nahou Lauru, která si v náručí nesla své svršky, zadním traktem, zatímco Honza sklízel skleničky a ladil nevinný výraz. "Tak tomu říkám trapas.", usmála se nečekaně klidně, když se v jedné ze tříd začala oblékat. Cudně jsem se otočil, ale neuniklo mi, že jako první si natahuje krajkové kalhotky. Prý poloakt, usmál jsem se v duchu a kochal se ve skle protější vitríny pohledem na její prsa, skutečně výstavní dudy s bradavkami vzrušením stále vztyčenými, s jejíchž zahalováním nijak nespěchala. "Díky, že jste nám pomohl. Ale mám neskromně ještě jednu prosbu.", usmála se před Továrnou. "Řídíte? Pan umělec mi, zřejmě pro uvolnění, nalil víno, a já úplně zapomněla, že jsem vozem. Byla by velká troufalost chtít po vás odvézt domů?", zatvářila se zkroušeně. Ten výraz jsem jí vůbec nevěřil, ale oči mi sjely na žlábek mezi jejími prsy, ve výstřihu halenky zpola odhalenými, a za chvilku jsem už startoval šedivé audi. Laura vedle mě cosi měkkým hlasem vykládala, já spíš vnímal vůni jejího parfému a krajkový okraj punčoch, který jsem na jejích krásných nohách zahlédl pokaždé, když se jí sukně trochu vyhrnula... "Tak já jsem doma. Nedáte si něco k pití?", usmála se, když jsme zastavili v Dolních Břežanech před před vilou přesně takovou, jakou by si člověk k takové ženě a autu představil. Je to jako ve filmu, říkal jsem si, když jsem v elegantním obýváku čekal na Lauru. Přišla v tenkém županu a nebylo třeba moc představivosti, aby mi došlo, že je jediným oblečením na jejím těle, které se pod zpola průsvitnou látkou rýsovalo dvojicí pohupujících se polokoulí velkých prsů a tmavým trojúhelníkem pod maličko vyklenutým bříškem, jehož kudrlinky se Lauře při chůzi mezi cípy župany střídavě poodhalovaly a zase mizely. S pocitem že sklízím, co někdo jiný zasel, jsem si vzal skleničku, postavil ji mlčky na stůl, rozhalil Lauře župan a oběma rukama podepřel její plná, těžká ňadra. "Varuju tě...kojím.", vydechla, když jsem palci přikryl její tuhé bradavky, promnul je a zakroužil kolem nich. Vzápětí vzdychla, jakmile jsem se sklonil, stiskl levý prs oběma rukama a přisál se k tmavému vrcholku. Ucítil jsem v puse sladké vlhko, když z bradavky odstříklo mlíko, a uvědomil si, že něco podobného jsem už jednou zažil, v Lomnici s těhotnou Katkou! Stiskl jsem napružený cecík rty a začal cucat. Laura tiše zasténala a já měl pusu najednou mlíka plnou, nezbylo, než polknout. "Chutná ti? Napij se...cucej mi mlíko... vycucej mi kozu....", šeptala vzrušeně Laura a tiskla si mou hlavu k prsu, zatímco já jí pod županem objal rukama nahý zadek. Ochotně se rozkročila a nechala mě hníst jeho půlky, zatímco mi tiskla k puse i druhé prso, na jehož tmavé bradavce už se vytvořila bílá kapka. "Ježiši...joooo, cucej, to je nádheraaaa....ještě, miluju ten tlak....cítím to až v pičce....nakoj se....", drmolila Laura vzrušeně, podobně jako tehdy Káča, a pohybem ramen se zbavila županu, který jí sjel jako růžový ostrov ke kotníkům. Přistrčila mi k puse obě bradavky k sobě stisknutých koz a mačkala si je, aby mi mlíko z nich stříkalo na rty. Nechal jsem ji podojit se, pak jsem si klekl a pustil ho z pusy na její břicho. Stékalo jako bílý vodopád do podbřišku, jeho pramínky vtekly mezi kudrnaté chloupky a zmáčely ho. Laura ale neměla pičku zarostlou úplně, kudrnatá houštinka se černala jen nad pahorkem, pod kterým byla její mušle oholená, s tmavými pysky rozevřenými vzrušením, takže odhalovaly růžovou dírku i zvrásněný klitoris. Znovu jsem si nechal odstříkat mlíko z Lauřiných koz a tentokrát jím spláchl její prcinu, až zasténala. Pak jsem začal bílé kapičky z pysků a čárky mezi nimi dlouhými tahy jazyka slízávat, cítil chuť Lauřiných šťav a zajel jazykem do horké štěrbiny, když si mou hlavu přitiskla do rozkroku. Hlasitě sténala, jak jsem jazykem kmital v její vlhké kundě, a rukama si mnula naběhlé bradavky na kozách, které teď nechala volně viset. Mléko jí z nich stékalo a po kapkách teklo po břichu na kundu. Sevřel jsem její zadnici silněji a přisál se k vzrušením nateklému poštěváku. Laura se ještě víc rozkročila a začala sténat, vyrážela vzrušeným hlasem stále hlubší vzdechy, pak si s táhlým výkřikem stoupla na špičky a vzápětí mi celý obličej zalila vlna jejích šťav, jak se udělala.

"Teď já!", vypravila ze sebe udýchaně, když konečně pustila mou hlavu, dlouhé vteřiny pevně vtisknutou do svého podbřišku. Vzápětí mi hbitě rozepla kalhoty a vylovila z nich mé péro, díky předešlým událostem beznadějně ztopořené. Se vzrušeným úsměvem ho olízla po celé délce od žaludu až ke kořeni, pak sjela na koule a cucala je, než můj klacek polkla celý do pusy a chvíli ho poctivě kouřila. Role se teď maličko otočily a byly to mé ruce, které držely její hlavu v mých slabinách. Po chvíli se mi ale vykroutila, zaujala lákavou pózu na pohovce a s nastavenou zadnicí i kundou se na mě přes rameno usmála. Když jsem se přiblížil k té výstavní prdeli, Laura sáhla do útrob gauče a hodila mi plochý balíček s kondomem. Stačil jeden rychlý pohyb, a už jsem mohl vrazit svůj klacek do její frndy, až jí visící kozy nadskočily. "A teď mě pořádně opíchej!", vzdychla a prohnula se jako kočka. Jenže sotva jsem zabořil prsty do pevné hmoty jejích půlek a začal rytmicky přirážet, vyrušil nás zvuk vibrujícího mobilu. Laura se natáhla a přístroj zvedla, zatímco já pokračoval v píchání její prciny a rukou jsem zepředu vjel mezi její zmáčené chloupky. "Do háje.... dobře, díky Helo, máte to u mě!" To jediné Laura do telefonu řekla, pak se vysmekla z mého objetí, až to mlasklo, když můj čurák vyjel z její rozcapené pičky, a smutně pokrčila rameny. "Mám smůlu, dneska mě prostě nikdo neošuká. Promiň, kocourku, ale musíš zmizet, do deseti minut je tu můj manžel."Zíral jsem nevěřícně, dokud mě nepopohnala. "Dělej, obleč se, Helena na tebe bude čekat dole pod schody." "Kdo je sakra Helena?" "Naše chůva, odveze tě pak pryč.", odsekla Laura, ukázala na schodiště a odběhla, až se jí nahé prsy na hrudníku roztančily. Nezbylo, než se rychle obléct a seběhnout po schodišti dolů.

"Ahoj, Hela.", přivítala mě pobaveným úsměvem od ucha k uchu blondýnka, kterou jsem odpoledne viděl v Továrně odvážet Lauřino dítě. "Pojď do auta.", mávla a vmáčkla do malého fiatu ve stínu pergoly. "Ještě počkáme, ať se s panem domácím nesrazíme.", usmála se. "To je teda trapas.", vzpomněl jsem si, co před nějakou hodinou pronesla Laura. "Tohle se děje často?""Noo....už jsem to zažila. Paní inženýrka zvlášť teď po porodu myslí občas frndou.", usmála se blondýnka, ale pak dodala: "Promiň, někdy jsem děsně sprostá. Aby sis nemyslel, že je to nějaká románová kurtizána, tak chlapa jsem od ní pašovala jen jednou. Užili jste si aspoň?" "Paní inženýrka si na své myslím přišla.", pokrčil jsem rameny. "Aha, chápu. No nic, támhle máme milující rodinku.", ukázala Helena ke vchodu do domu, kde vítala Laura v domácích šatech s dítkem na rukou vysokého muže v obleku. "Nemysli si, on je taky pěknej ptáček. Teda se mnou nikdy nic, aby sis zase nemyslel, že tu jede šukéro s chůvou jak v pornáči...ježiši, já jsem fakt nějak rozjetá. No nic, pofrčíme.", pokrčila rameny, když rodinka zašla do vily. "Klidně tě hodím až domů, paní inženýrka mi napočítá přesčas. Jenom mi prosím říkej, nemám v mobilu navigaci.", mrkla na mě a tvářila se, že nevidí, jak si ji prohlížím. "Můžu tě na oplátku pozvat na panáka?" "Jsem jak vidíš vozem." "No jo, tak na limonádu?" "To snad radši na panáka, auto budu potřebovat až zítra. Jen si říkám, o co asi jde klukovi, co si málem vrznul, ale nedopadlo to.", ušklíbla se. "Chceš si se mnou zašukat?", dodala věcně, když jsem mlčel. "Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď, nemám moc ráda ty tanečky okolo." "No tak jo, dostalas mě, chci si s tebou zašukat.",přiznal jsem trochu udiveně. "Varuju tě, nemám ani zdaleka takový dudy jako paní inženýrka.", přisadila si Helena a usmála se, když mi pohled automaticky sjel na její hrudník, kde tričko zvedala dvojice malých kulatých ňader. "Ani podprdu nenosím, hele.", prohodila do ticha, když jsme zastavili na červené, a k mému šoku si vyhrnula tričko až k bradě, aby mi na pár vteřin předvedla svoje kozičky s růžovými čudlíky bradavek. Nechápal jsem, kam tohle provokování směřuje, ale došlo mi, že ji slovní dráždění zjevně baví. "Hezký kozy, ani nejsou malý. Máš to ráda přes bradavky?", zkusil jsem lhostejně. "Jo, ale spíš tvrdší dráždění, pořádně vytahat, poplácat přes prsa...", vydechla, trochu vyvedená z míry tím, že jsem přistoupil na její hru. "Uvažovala jsi o piercingu? Do bradavek, do klitorisu?" "Jo, mám kuličku v jazyku a do bradavek bych chtěla kroužky.", kousla se do rtu. "Holíš si prcinu?" "Máš velký péro?" "Necháváš se šukat do zadku?" "Ty vole... a dost.", zaklela Helena spíš pro sebe a odbočila prudce z kruhového objezdu namísto Krče k jakémusi průmyslovému areálu. "Co blbneš, kam jedeš?" Neodpověděla, jen stiskla rty. Za chvíli jsme stáli za stromy na betonovém place, kde nebylo kromě pár starých panelů vůbec nic. Helena si mlčky vyhrnula sukni a stáhla bílé kalhotky pod ní. Pak se otočila na mě, beze slova roztáhla stehna a začala si hrát s nahou, úplně vyholenou mušličkou. Třela ji jemně prsty dokola, rozevírala si růžové plátky pysků, brnkala prsty o nabíhající poštěváček. Druhou rukou se chytila za bradavku na levém prsu a celé si ho propínala, jak se za ni tahala. "Tak co, ošukáš mě?", zachraptěla vzrušeně a upřeně sledovala, když jsem si rozepínal kalhoty. "Nemám ale šprcky." "Já mám.", usmála se udýchaně a vzápětí mi na čurák navlékala kondom. Otočila se ve stísněném interiéru fiátku ke mně zadečkem a nasměrovala se prcinou nad moje péro. Když jsem ji chytil za půlky, prudce dosedla a až vykřikla, jak jí projel nádherně úzkou pičkou. Začala na něj přirážet, zatímco já se pokusil zmocnit jejích kulatých koziček. Když se mi to povedlo, stiskl jsem mezi prsty naběhlé bradavky a rytmicky za ně Helu potahoval, jak se mi pičkou narážela na čurák. Kousal jsem se do rtů, abych tu nestydatou mršku udělal dřív, než vystříknu, což mi nakonec nepovedlo. Když jsem zachroptěl a začal prudkými výstřiky plnit gumu, udýchaná Hela hmátla pod sebe, stiskla mi péro u kořene a opatrně se z něj sesmekla. Zády ke mně si pak začala projetou prcinu rychle třít a prstit, takže během chviličky se s naříkavým sténáním udělala i ona. "Tak děkuju za svezení.", pronesl jsem nejistě, když mě o nějakých dvacet minut později vysadila ve Vršovicích. Od chvíle, kdy se fiat vrátil na hlavní silnici, jsme nepromluvili, ale teď se Heleně ústa roztáhla do úsměvu. "Rádo se stalo. A dík za ošukání. Já si ráda sem tam dopřeju to co paní inženýrka.", zazubila se a vzápětí odjela.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
psychopatecka
27.4.2018 03:43
tohle mě prostě baví! jako fakt
firemen
24.4.2018 10:47
Bezvadnej příběh
Michal030
Michal030 VIP
24.4.2018 03:27
Tak to je úžasné. Skoro jako ze života.
Iforyou
23.4.2018 16:42
Už jsem to tu jednou napsal, jsi vynikající. Čtu Tvé povídky dlouho, a jsem přesvědčen, že by to stálo za námahu sehnat šikovného editora, a vydat to jako knihu, nebo povídku. Na tu vodáckou vzpomínám dodnes, byla sqělá.
peauvi
21.4.2018 00:59
Stále se opakuji..ono taky nic jiného vymyslet nejde...super a pokaždé se těším na pokračování..
Danny99
19.4.2018 12:09
Dobrý ctivy
ms80
19.4.2018 03:10
čte se to moc dobře
Emotikon
18.4.2018 17:13
I kdyz nekomentuji, stale ctu a nedockave vyhlizim dalsi dil, Mistre!
hellmarta1981
18.4.2018 16:36
Je to bohem. nemohl mit jen žirafu. :)
R_Deschain
18.4.2018 15:19
Achjo... já mu tu Žirafu tak přál...