Milujme se a množme se

25. 4. 2018 Lutwo

Jablko pojedli, ale dále nevěděli co si počít s volným časem.
A tu napadlo Adama, že by mohli vyzkoušet něco nového.
Řekl tedy: "Evo, to co máš a já nemám a naopak, k čemu nám to je?"
Eva svému manželovi odvětila: "To nevím, ale tuhle, když jsem si svojí štěrbinku hladila, rozlilo se mi v
klíně teplo a počala v nitru vlhnouti. Bradavky mi ztuhly a já pocítila nutkání jí naplniti." Hospodin mě
však vyrušil a řekl: "Dotýkat svých těl se smíte, ale ne za účelem potěšení, jinak vám prsty shoří a na
věky věků budete žít v utrpení."
Adam si však pomyslel, že on žádný zákaz neobdržel. Začal se tedy hladit na svém pyji a viděl, že je to
dobré.
Pokračoval dále, jeho pyj rostl a rostl, až zkameněl. Eva s potěšením sledovala jak se Adam stará o svůj
nástroj a tu ji bleskl hlavou úžasný nápad. Adamův pyj je přeci jako stvořený, aby zaplnil mé lůno.
Zapomněla na boží zákaz a počala jednou rukou hladit už ztvrdnuté bradavky a druhou vískala chloupky v klíně.
Adam, s plnou rukou, řekl Evě: "Hospodin nás balamutí. Ze stromu uprostřed zahrady nám zakázal ovoce jísti,
jinak pý zemřeme. A jedli jsme a jsme zdraví. Však i hrozba o shořelých prstech bude smyšlená"
"Však bůh ještě neví, že jsme jedli. Třeba nás stihne trest až nastane čas zúčtování", odpověděla Eva.
Adam se však nedal: "Však nám neříkal, že zemřeme až dojde ke zúčtování, ale skon že nastane hned. Had měl
pravdu, Hospodin nechce, abychom mu byli rovni. Určitě i dotyků si užívá a jen my je máme zapovězené."
"Hovoříš moudře a budu ti tedy věřit.", uznala Eva.
Adam se spokojeně usadil do rajské travičky, opřel o zapovězený strom a pyj stále mačkal a hladil: "Evo
pojď mi pomoci, abych se mohl uvolnit. Já zase postarám se o tebe a bude nám lépe."
Eva rychlými kroky přiskočila ke svému druhu, přisedla si k němu a hbitě přetáhla Adamovu ruku z pyje do
svého klína a svými prstíky objala jeho mužství.
"Ty jsi tak tvrdý.", zašeptala.
"A ty tak mokrá.", vzdychl s prsty hluboko zabořenými do ní.
A oba cítili, že je to dobré.
I Hospodin sledujíce je z nebes, musel uznat to je to velice dobré. Vytáhl svůj boží úd a začal se
uspokojovat.
Takto se všichni tři ručně dráždili. Bůh sám sebe a Adam s Evou navzájem.
Eva věděla, že by Adama chtěla mít v sobě, ale neodvažovala se mu to navrhnout.
Adam se k ničemu neměl a užíval si šikovných prstů své družky.
Tu Hospodin už nevydržel a vystoupil z utajení.
"Co provádíte, je nebezpečné a mohlo by způsobit, že semeno přijde nadarmo", hřímal.
Oba milenci se s úlekem od sebe odtáhli.
Bůh však pokračoval: "Ploďte a množte se, pravil jsem a tak učiňte."
Adam se však vystrašeně otázal, "nevíme jak se máme množit, to jsi nám nevysvětlil."
Eva pomyslela, že by možná věděla, ale nechtěla přerušovat rozmluvu Boha s Adamem.
Bůh tedy sestoupil z nebes a pravil: "Máš pravdu všechno jsem vám vysvětlil, jen plození potomků vynechal."
Přikázal Evě, aby si klekla na všechny čtyři a řekl: "Ukážu vám tedy co se má činit."
Obnažil svůj ohromný božský pyj, chytil Evu za boky a vnikl do její těsné, už řádně promáčené, ženské
svatyně.
Prorazil panenskou blánu a přirážel. Protože se sám už předtím dráždil, netrvalo dlouho a za hekání plnil
její lůno svým semenem.
Odpadl a řekl: "A teď už víš Adame jak na to."
Adama nebylo nutné pobízet a konal jak Hospodin. Chytl Evu za boky a vnikl do štěrbiny ve které čvachtaly
mírky Hospodinovy životadárné šťávy.
A viděl, že je to velice dobré. Přirážel jak smyslů zbavený a během dvou minut plnil Evu druhou dávkou
semene.
Adam uspokojený odpadl a oddychoval.
Eva však byla rozlícená, až se jí zkřivila tvář.
Hospodin tedy Evě řekl: "Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? Copak ti nestačí dva samci? Chceš jich
snad mít více?"
Eva odpověděla: "Stačil by mi i jeden, ale nyní jste se oba uspokojili a já vrcholu nedosáhla."
Bůh tedy přikázal Adamovi, který byl stále ztopořený: "Lehni si a nech svou družku na tobě vykonat svou
potřebu. Jedině tak bude mezi vámi vládnout harmonie a souznění."
Adam se tedy položil na záda a Eva se na něj přesunula. Nasedla obkročmo klínem na stojící kůl a tu
krouživými pohyby, tu nadsedáváním, tu vrtěním, tu posouváním dopředu a dozadu, se přiváděla k vrcholu.
Adam v sedmém nebi řekl: "Jestli toto má být nějaká má oběť, tak budu takovou přinášet třeba třikrát denně."
Bůh spokojený, že s množením nebude u člověka potíž, s pousmáním pravil: "To můžete třeba i desetkrát
denně, ale s výjimkou neděle, to budete odpočívat."
Eva vzdychala hlasitěji, postupně přerušovala rytmus a nakonec se zaklonila, stehna pevně přitiskla na
Adama a nechala se unášet vlnami rozkoše.
Adam vyprázdnil poslední zbytky semene.
Oba byli spokojení a tak to bylo nejlepší.