Les paní Krotitelky

2. 5. 2018 Danny_Smiricky

„V tom lese sídlí Krotitelka. Bájná žena, jejíž tělo podle pověsti vytesali andělé. Na poslední chvíli jí však před jejím zrozením ďábel vtisknul zvrácenou fantazii a přemíru chtíče. Museli jí proto vyhnat z nebe, na čas se usídlila v pekle. Její sexuální appetit byl však natolik silný, že jí museli vyvrhnout i z pekla. Zřídili jí proto vězení na zemi, tento les, ze kterého nemůže odejít. Co však vejde dovnitř, je její. Stovky mladých mužů se nechalo zlákat pověstmi o její divoké kráse, vrátilo se z nich jen pár a ti navíc zešíleli. Jednou se na výpravu do lesa vydalo na deset mladých statných chasníků, vrátil se jeden a ten oněměl.“

Když jsem jako dítě vyslechl tuto historku, začal jsem mít z lesa strach. Čím více jsem však dospíval a objevoval krásy a funkce vlastního těla, začal jsem přemýšlet jinak. Představa mytické krásky mne čím dál více vzrušovala, a od osmnáctých narozenin se mi o Krotitelce pravidelně zdál jeden dokola se opakující sen. Stála tam, v úboru zdravotní sestřičky se stetoskopem kolem krku. Postupně se přede mě začínala naklánět, rozevíral se jí výstřih až vypadly naprosto dokonalé prsa. Ukázala na mě prstem a začala si mě přitahovat, lákat. Tehdy jsem se vždy probudil.

Jednoho dne, bylo mi čtyřiadvacet, mi v tom snu řekla: „Dneska v noci za mnou přijď. Vyléčím tě.“ Probudil jsem se a bylo ráno, ale celý den jsem na to musel myslet. Večer jsem šel kolem lesa domů, jako každý den. Ale najednou jsem nemohl udělat krok dále. Zadíval jsem se do nitra temného hvozdu a každým krokem, kdy jsem se mu přibližoval, jako bych slyšel stále hlasitěji volání: „Kdepak jsi, už na tebe čekám“ provázené ďábelským smíchem. Šel jsem za tím hlasem, bylo to silnější než já. Po deseti minutách cesty lesem, najednou přede mnou stála ona.

Byla přesně taková, jako ve snu. Středně vysoká, střední postavy, černé vlasy s přehazovačkou. Nemusela se ani příliš líčit, její krása koukala z očí a ze rtů. Rty měla sytě rudé od rtěnky, oči tmavé jako uhel. Na sobě neměla sesterskou uniformu, ale dlouhé černé kozačky na podpatku a rudé krajkované spodní prádlo. Po chvíli prohlížení jsem se jí zadíval do očí, a to byla chyba. Usmála se tím nejdivočejším a nejsvůdnějším úsměvem jaký jsem kdy viděl. A pak jsem v hlavě uslyšel cizí hlas: „Vždy tě dostanu, zapomeň, že mi odoláš.“ Ukázala na mě prstem jako v tom snu a začala mě lákat. Čím více a rychleji jsem se jí však přibližoval, tím více se ona vzdalovala. Až mi na horizontu zmizela úplně.

Byl jsem jak bláznivý a běžel. Najednou se přede mnou objevila malá chatka, vkusně upravená. Hlas v hlavě mi řekl: „Chci tě. Dostanu tě. Zneužiju tě. Budu tvoje kurvička. Tak na co ještě čekáš. Vstup dovnitř.“ Lehce nervózní vcházím dovnitř. Vevnitř nikdo, jen velká postel posázená červenými růžemi a spousta erotických hraček. „Jistě jsi unavený, lehni si na postel a odpočívej,“ řekl mi hlas v hlavě a opět to doprovodil mohutným smíchem. Jako blázen jsem si lehl na postel a nejednou zjišťuju, že na sobě nic nemám a jsem nahý.

Otevřou se dveře od chatky a vejde ona. Zadívá se mi do očí a začne pomaličku kráčet ke mně. Každým klapotem její boty ve mne naroste vzrušení až do nepříčetnosti. Každým krokem je ten hlas v mé hlavě hlasitější a říká: „Tvůj chtíč je můj. Jsem hříšná. Ty budeš můj.“ Pomaličku kleká na postel a postupně se ke mě sune jako šelma. „Vybrala jsem si tě už dávno. Dneska zažiješ něco, na co nikdy nezapomeneš.“ Kousek přede mnou se zastaví a já se chci k ní naklonit. Najednou zjišťuju, že se nemůžu ani pohnout, jako kdybych byl svázaný. Ale ruce mám volné. Co se to děje?

Ona se začíná svíjet, pomaličku svlékat, kousat se do rtů, olizovat erotické hračky a já jsem jako šílený. Do toho v hlavě slyším: „Lízej mě až k orgasmu, vsuň jazyk do lasturky, prsty do mé jeskyně, pěkně jí roztáhni, jsem krásně růžová a sladká, ponoř se do mě, pohltím tě.“ Začínám šílet nadržeností ale nemůžu se ani hnout. To mi snad dělá naschvál! „Ano dělám“ slyším hlas v hlavě doprovázený burácivým smíchem. A v tu chvíli mi to dojde. Už je dávno v mé hlavě. Byla tam od osmnáctých narozenin, manipulovala mnou a dostala mne až sem. Přesně tam, kde mne chtěla mít.

„Konečně jsi to pochopil. Sestoupila jsem až do nitra tvé fantazie, mám tě už dávno přečteného. Jsem tvoje ztělesněná představa, to na co se bojíš myslet i sám. A show právě začíná. Povedu tě.“ Dává ruku na mé tělo, přesně tam, kde ví, že to mám rád. Své rudé nehty mi zatne do pokožky a začne jemně škrábat po celém těle. Bože, takhle to mám rád. „Já vím“ usměje se. Pomaličku skloní hlavu k mému již dávno stojícímu penisu. „Je krásný, skoro mu až závidím to, co nyní zažije.“ Už se nedokážu bránit, je dávno v mé hlavě a dělá si se mnou co chce. Cítím jak vyhledává mé slabé místa aby udeřila a pak najednou vymrští jazyk a jemně špičkou pohladí přesně na místě, kde to způsobuje nádhernou rozkoš. Potichu vydržím jen tři olíznutí. Od té doby nahlas sténám. Cítím jak vyhledává slabá místa na mém penisu a vždy se lehce přisaje. Potom, co mi způsobí šílenou rozkoš, hlavu na chvíli odtáhne. Děje se to skoro deset minut, neustálé střídání rozkoše a věčného vzrušení. V hlavě slyším jen její smích, který odpovídá mé bezradnosti.

Zakloním hlavu a zavřu na moment oči. A v tom ucítím něco jedinečného. Cítím, jak mi ho celý vezme do pusy a přisaje se až ke koulím. Otevřu oči a hýbnu celým tělem, přitom pořádně nahlas zasténám. „Řvi si kolik chceš, tady tě nikdo neuslyší.“ Jezdí nahoru a dolu a po minutě neuvěřitelné rozkoše jí naplním pusu horkým semenem. „Zvláštní, vydržel jsi déle než ostatní,“ usměje se. Ale já si připadám, jako bych se udělal takřka ihned.

„Vstávej, teď je řada na mě. Vymrdej mi duši z těla. Dej mi svůj tvrdý penis.“ Opravdu, už mi zase stojí, jak je možné že tak rychle? „Tohle prostě umím,“ usměje se. Jak dlouho to trvalo? Hodinu? Tři dny? Rok? Věčnost? Po místnosti létaly střídavě erotické pomůcky, její šťávička, moje sperma, všechny krásy světa. Místy jsem měl pocit, že mi ho svým divokým lomcováním urve. Jindy zase, že mne její sténání, jehož ozvěnu jsem cítil v hlase, přivede k šílenství. Každopádně po neuvěřitelné době usínám. Vidím její blažený úsměv a její hlas v mé hlavě říká: „Spinkej, zasloužíš si. Byl jsi lepší než ostatní. Proto tě nechám jít.“

Je ráno. Ležím ve své posteli, doma. Byl to jen sen? Stalo se to? Najednou na své ruce vidím otisk jejích zubů. Začnu křičet. Od té doby se říká, že Krotitelka zkrotila dalšího mládence. A ten zešílel natolik, že každý den obchází les a křičí na měsíc. Dovnitř však už nikdy vstoupit nemůže.