Pražský bohém (19.)

Když jsem se probudil do brzkého nedělního rána, hned jsem poznal, že jsem noc strávil na Žižkově. Tahle čtvrť má nějaký zvláštní, specifický druh svítání. Irena, v jejímž bytě jsem nakonec zakončil svůj nečekaný sobotní milostný trojboj, se zavrtěla a cosi ze spaní zamumlala, když jsem vstával. Asi padlo i mé jméno, ale mluvila doopravdy na mě? Včera se mi po milování svěřila, že její přítel se jmenuje stejně... Včera nás láhev vypitého vína a následné milování dostaly do postele na sobotu až nezvykle brzo, a tak jsem se navzdory tomu, že bylo teprve sedm, cítil odpočatý. Když jsem se ale podíval na spící Irenu, pořád krásně nahou a ve spánku lákavě zpola obnaženou díky tomu, že se jí peřina svezla z hrudníku až do pasu a odhalovala pár pravidelně se zvedajících a zase klesajících ňader s hrbolatými dvorci bradavek, myšlenku na nenápadný ústup jsem zavrhl a namísto toho si vlezl zpátky vedle své krásné spolužačky. Nemám rád takové ty nedovysvětlené noci, navíc jsem trochu sobecky doufal ve snídani, až se Irča vzbudí. Teplo lůžka spolu s jemnou vůní jejích vlasů na polštáři mě ale nečekaně rychle znovu ukolíbaly k spánku, ze kterého mě vzbudil až příjemný, teple vlhký pocit v rozkroku. Když jsem otevřel oči, uviděl jsem Irenu, zjevně už zcela vzhůru, jak pomalu pohybuje hlavou u mých slabin, ve kterých jsem cítil příjemný tlak, jak mi střídavě silně sála a jemně olizovala ptáka. Chvíli jsem ještě dělal, že spím, a v duchu se ptal sám sebe, jaká je šance, že po třech včerejších výkonech, z nichž ten poslední se povedl jen díky její vytrvalosti, budu ráno hned zase na výši. Irena ale měla šikovnou pusu a cílevědomě pracovala na tom, po čem hned po ránu zatoužila. Když se mi čurák prohnul silnou erekcí, ještě si chviličku otírala jeho žalud o tváře, cumlala ho a zlehka sála. "Dobré ráno.", usmála se, když si všimla, že nespím. "Irčo, pamatuješ? Rozdali jsme si to včera.", snažil jsem se ji odradit od ranního pokračování postelových hrátek, i když jsem už vlastně byl jejím laskáním zase hezky naladěný. "Právě že pamatuju...", mrkla na mě a znovu polkla mé péro, a tentokrát sjela rty až na jeho kořen. Potlačil jsem silné nutkání zabořit prsty do jejích vlasů a začít ji píchat do krku, dokud se jí nevystříkám na mandle, a počkal jsem, až se sama posune nahoru ke mně a můj ocas si rukou zavede pod bříško. Zřejmě si už během buzení mého klacku hrála i se sebou, protože se svou vlhkou mušličkou vzápětí na mě nabodla vláčně a až po kořen. Zavrtěla zadečkem, aby mě do sebe pojala co nejhloub, a pak začala zvolna, ale stále rychleji přirážet. Nahá prsa se jí krásně roztančila po hrudníku, dokud jsem je chtivě nestiskl. Palci jsem přešel několikrát po naběhlých bradavkách, pak jsem je stiskl mezi prsty a začal za ně Ireně kozy zvedat, přestože jí pokaždé vlastní vahou i rytmickým pohupováním díky tomu, jak se mi šukala na ptáku, zase rychle z mého sevření vyklouzly a se zavlněním pleskly o hrudník. Irena začala při každém přírazu hlasitě hekat a jednou rukou si sjela přes bříško na naběhlý poštěváček, který si za neustálého dosedání na můj klacek začala krouživými pohyby dráždit. Po prsou jí začaly stékat první pramínky potu, za chvilku se jí už dmoucí se poprsí celé vlhce lesklo a úplně mokré měla i vnitřní strany doširoka roztažených stehen, to ale díky šťávami zbrocené pičce, která se mlaskavě nabodávala na mé trčící péro. Stiskl jsem jí prsty vrcholky koz, hnětl je a potahoval bradavky, palci kroužil kolem zvrásněných dvorců a pokoušel se zespodu pohybovat pánví proti její přirážející prcině. Irena se po chvilce vzepjala tak, že můj ocas z její štěrbiny vyjel, několikrát si prudce zaškubala prsty za poštěvák a z pičky jí vzápětí několikrát vystříkla šťáva na mé břicho. Se sténáním znovu dosedla tak, že jsem do ní zajel až po koule, prudce házela boky a pak se s táhlým výkřikem udělala. Zhroutila se na mě, bez odporu se nechala otočit na záda a teď zase byla řada na mně se na ní mrdáním její kundy uspokojit. Ležela pode mnou, nastavená a poddajná, milováním unavená k vláčné pasivitě, se kterou držela mému tvrdému šoustání, až jsem zaťal prsty do půlek její kulaté zadnice a s úlevným výkřikem se hluboko do její projeté prciny udělal.

Ležel jsem na své malátné milence, rukama svíral ze stran její smáčknuté kozy, na které mi vyjely ruce z půlek Irenina zadku, když jsem ji zalehl a s tlumeným sténáním jí znovu vykropil štěrbinu prudkými výstřiky svého péra, a měl jsem pocit, že snad na té zpocené, šamponem a milováním vonící holce znovu usnu. "No tys mě zase zřídil...", vzdychla napůl pohoršeně a napůl obdivně, když jsem se po několika minutách slastného polosnění přece jen zvedl až to mlasklo, jak jsem vytáhl svůj zpola ochablý čurák z její vystříkané pičky. "Sprchu prosím každý zvlášť, protože jinak za sebe neručím!", usmála se a stydlivě si zakryla krásně zrůžovělou a milováním rozevřenou mušličku dlaní, když vstala. Jelikož druhá ruka na zakrytí bujně se pohupujících kulatých prsou zdaleka nestačila, mohl jsem se jimi kochat, dokud se neotočila a neodkráčela do koupelny. A ani pohled na její kulatou zadnici, za chůze se provokativně pohupující, nebyl k zahození. Na vteřinu jsem si představil tu nahou, žensky oblou krásu pod sprchou, ale měl jsem dost soudnosti, abych se nepokoušel v krátké době znovu mužně obstát, i tak jsem svou šťastnou hvězdu poslední hodiny pořádně potrápil. Irena se vrátila za pár minut, právě včas na to, abych se příliš nezabral do prohlížení si předmětů, zřetelně prozrazujících, že byt sdílí se svým přítelem, a nezačal na něj zbytečně žárlit. Vydal jsem se osprchovat a na odchodu s radostí zaznamenal, že má hostitelka, oděná do nedbale rozhaleného růžového froté župánku, začíná chystat snídani. "Ty, Pájo, když jsi mě včera tak pěkně konejšil... Co říkáš holkám, co se s tebou vyspí večer i ráno a pak neví, jak se chovat?", vysoukala ze sebe Irena s nejistým úsměvem, když jsme se posadili k oknu a nad panoramatem žižkovských střech uždibovali včerejší croissanty a rozpečený tousťák. "Je tu taky nádhernej výhled.", prohodil jsem bez souvislosti a přejel pohledem z domů na Irenu, především na žlábek mezi jejími prsy, v župánku z poloviny odhalenými a lehce se pohupujícími, jak se jejich majitelka natáhla pro hrnek s kafem. Irče můj pohled neunikl, zahihňala se jako školačka a se zavrtěním hlavy si dekolt županu upravila, ale za chvilku se jeho cípy rozevřely ještě lákavěji a prsa jí skoro vyjela ven. "A tak co, před chvílí jsi mě za ně držel..", zamumlala s mávnutím ruky a tím byly rozpaky z naší společné noci i rána konečně zažehnány. "Tak čus a ... dík. Pavel se vrátí ze závodů tak utahanej, že by mi stejně zbyla leda sprchová hlavice a ručka šmátralka.", usmála se uličnicky, když mě vyprovodila do nedělního rána. S pocitem příjemné lehkosti jsem vyrazil prosluněnými ulicemi liduprázdného nedělního Žižkova domů do Vršovic. Holky jako je Irena, co berou věci tak, jak přijdou, a zbytečně nemudrují, mám moc rád. Ve vršovickém bytě jsem hned v předsíni skoro vrazil do Štěpánky. "Dobré ráno, Pájo ... počítám, že ani noc nebyla k zahození.", usmála se plaše. Jen jsem pokrčil rameny. "Sháněla se tu po tobě nějaká ženská s malým děckem, co pořád křičelo, že chce tátu.", nadhodila s vážných výrazem, a když jsem vykulil oči, rozesmála se na celé kolo. "Teda Žirafo... víš, co se právě stalo? Udělala jsi vtip! První po třech týdnech.", pochválil jsem ji povzbudivě. "No jo, nějak mě to celé kolem nás dvou vzalo, ale nechcu být za unylou zoufalku.", pokrčila rameny, až jí malé špičaté kozičky pod sportovním tílkem poskočily. "Teda ten konec kamarádství s výhodami platí, už nejsu k mání!", dodala rychle, když si všimla mého pohledu. "Ale vyhýbat se ti taky nechcu. Nepůjdeš si zaběhat?" "Uhádla jsi, nepůjdu. Sotva stojím na nohou. Zaběhej si i za mě.", mrkl jsem na ni, plácl jsem ji zlehka po zadku a dřív, než mohla protestovat, jsem zmizel ve svém pokoji.

Od té neděle, kdy mě Štěpa ráno viděla přijít od jiné, a vzala to tak sportovně, jako by se atmosféra zase vyjasnila. Žirafa sice dál žila nenápadně, ale už se mi nevyhýbala a zvládli jsme spolu dokonce i několik směn v Továrně, když to bylo třeba. Občas jsem se přistihl, že po ní po očku pokukuju, očima hladím její malá prsa a myslím na to, že by vlastně nebylo špatné chodit s takovou holkou. Pak jsem se ale zahleděl pro změnu na bujné tvary Marty, která se usadila na barový pult, aby se mnou u kafe probrala další vývoj v našem společném dětském představení, a s očima upřenýma na přetékající výstřih jejího upnutého tílka jsem musel uznat, že vybrat si tu pravou jedinou sem asi ještě nedospěl. S Martou to ale na žádný jiný než pracovní úspěch nevypadalo; držela si pobavený odstup a já podezříval Ellu, že mě vylíčila v tak odpudivých barvách, až prsatá studentka DAMU svůj klín zamkla na pět západů. Pro přípravu divadla to bylo jen dobře, od úvodních nápadů jsme se posunuli o notný kus dopředu a kus dostával reálné a vzrušující obrysy. Toho dne si ale pod tílko oblékla podprsenku, jejíž košíčky jako by na objem jejího poprsí zkrátka nebyly dimenzovány, takže zpoza nich vykukovaly okraje prsních dvorců tak lákavě, až to můj pohled pořád dokola odvádělo od Martiných scénáristických konceptů. "Pájo, jestli mi nepřestaneš civět na kozy, moc nepokročíme.", zachmuřila se nakonec. "Ella mě varovala, já nejsem žádná jeptiška, ale čeho je moc..." Slyšel jsem, jak se Žirafa u myčky tiše chichotá, a připadal jsem si jako školák, přistižený v holčičí šatně. "Když mě přestaneš očumovat, tak jednak uznám, že jsem to dneska s dekoltem trochu přehnala, nejsi jedinej, kdo mi strká hlavu mezi kozy, a druhak slibuju, že až to doděláme, klidně s tebou normálně pokecám, ale teď se prosím soustřeď." "Fajn, už vnímám. Nejsem tupé primitivní hovado.", ohradil jsem se. "Zvláštní, Ella tvrdí, že přesně to jsi.", rozesmála se Marta, až se jí dudy rozvlnily. Přinutil jsem se to nevnímat a během následující hodiny jsme scénář zase o kus posunuli. "Vida, že to jde, když se chce.", protáhla se Marta, když jsme skončili. "Trochu tě omlouvá, že jsem fakt nějak podcenila velikost košíčků. Tuhle podprsenku moc nenosím, natož v kombinaci s tílkem.", zahihňala se. "Nejlepší podprsenka je žádná podprsenka. Další kafe?" "Vodku s džusem, poměr nechávám na tobě, ale nedělej si naděje, ani opilou mě nesvedeš. Ale třeba si tu podprdu fakt sundám, docela mě bavíš." V Martině drinku mým přičiněním vodka nad džusem jasně vedla, což doprovodila pobaveným ušklíbnutím. "Kde je vlastně Jindra?" "Jel domů, vrátí se až příští týden." "Vy dva spolu...?" "Jo, my dva spolu, už skoro rok." "Je i doma tak nemluvnej? Mluví třeba aspoň v posteli?" Martu impertinentní otázka neurazila a po chvilce zamyšlení prohodila: "Hele, ani při tom vlastně nijak moc ne. To spíš já, u určitých věcí bývám hodně výřečná. Nešokuju tě?" "Naopak, jsem nadšenej. Neříkala jsi při našem prvním setkání něco o katolickém gymnáziu?" "Jo jo, tři roky. Úplný peklo. Naši se tehdy rozváděli, matka mě tam přihlásila v domnění, že tím tu krizi vyřeší, její novej amant tam navíc učil. No, úplně mi to nesedlo." "Nevypadáš na matku Terezu." "O to nejde, ale štvalo mě to manipulativní prostředí a totální přetvářka. Všichni na oko děsně přátelský, vlídný, ale přitom tvrdě vymezený mantinely a ředitel takovej dogmatik, že kdyby mohl, řezal by nás rákoskou. Nevzpomínám na to ráda, navíc jsem to řešila trochu zbrkle.", napila se Marta dlouze a podala mi prázdnou sklenici s nevyřčenou objednávkou.

Počkal jsem, až se napije i z nového drinku, kde vodka vládla ještě výrazněji, a nespletl jsem se, vzápětí pokračovala. "Ještě s jednou kámoškou, co to cítila podobně, jsme začaly děsně vyvádět. Schválně hluboký výstřihy, podprsenka byla tabu, kratinký sukně, neustálý poznámky... Spolužáci byli v šoku, učitelé nevěděli, co s náma. Nakonec jsme se s Žanetou vsadily, že se každá na škole v přírodě vyspíme s jedním spolužákem a jedním učitelem." "Fíha, slušný. A podařilo se?" "Více méně.", pokrčila Marta rameny a dodala si odvahy k vyprávění dalším douškem. "Žaneta to zvládla, vlezla pod peřinu jedinýmu normálnímu klukovi ze třídy a noc po něm našemu tělocvikáři. Prča byla, že za ní pak dlouho dolejzal, dokonce vzít si ji chtěl, což teda v našich šestnácti letech bylo asi krapet přehnaný... No katolík, co bys čekal. S tím, že píchal svou nezletilou žačku, by se nějak srovnal, kdyby ji dostal krom postele i pod čepec.", ušklíbla se. "Druhá prča je, že Žanet pak začala chodit s tím naším spolužákem. Když odmaturovala, vzali se a do půl roku měla břicho. Prostě slušňačka, co chvíli rebelovala, a pak se zařadila.", zavrtěla nesouhlasně hlavou. "Ty ses hádám nezařadila. A na škole v přírodě jsi svedla spolužáky dva a navrch učitelku.", dobíral jsem si ji. "Ne, já se nezařadila.", zadívala se na mě s úsměvem, ve kterém mi mávala štědře nalívaná vodka. "A co se tý památný školy v přírodě týká, to druhý přisuzuju tvojí pornem zkažený fantazii, ale s tím prvním ses celkem trefil." Chvíli si s plamínky v očích vychutnávala mou zvědavost, pak s přehnaně lascivním gestem, které ještě víc prozradilo postupujícím opilost, olízla okraj sklenice a zamrkala jako přistižená školačka. "Ten nejhezčí kluk byl zabranej, tak jsem si vybrala naopak dva největší mimoně, co do tý doby akorát pařili Dračí doupě. Další večer jsem jim zaklepala na pokoj, na sobě akorát průsvitnou noční košilku, že bych si jako s nima zahrála. Ti dva pitomci fakt vytáhli nějakej herní plán a figurky, byla jsem z nich na mrtvici. No ale aspoň mi při hře koukali na kozy, v šestnácti jsem už rozhodně nebyla žádná plochá nanynka. Tak jsem je nechala koukat, občas jsem se předklonila, občas zahihňala, až mi holky nadskakovaly, kluci čuměli jak puci a já netušila, jestli jsou tak blbí nebo se jenom stydí." Marta se znovu odmlčela, napila se a pokračovala. "Hra mě nějak ne a ne chytit, tak jsem si přitáhla kolena k bradě a sedla si, jako že je budu chvíli jenom sledovat, při čemž jsem jim mezi stehnama vystavila svoji ... ehm, svůj klín, komplet jako u gynekologa. To už jsem chvála bohu viděla jistý náznaky zájmu a efektu tý exhibice, klukům se pletly figurky i čísla na kostce a civěli mi mezi nohy. Tak jsem si po chvíli košilku rovnou stáhla, prohlásila jsem, že mají v pokoji děsný horko a že by nebylo špatný, kdyby si taky odložili. Chvilku čuměli jako retardi, ona ta církevní výchova fakt některý věci nebezpečně zpomaluje, no ale nakonec se oba svlíkli jak u doktora, jeden si to chtěl snad i složit do komínku. Měla jsem dobrý svědomí z toho, že jim více méně stály, stačilo to vzít kapku do ruky. Kluci drželi, ale já z toho taky chtěla něco mít, a tak jsem se jim složila na postel s nohama do praku a ukázala si, kde bych jako chtěla pusinku... Jeden začal hned lízat, druhej přiklekl ke kozám, tak nějak nejistě mi je osahával, tak jsem tomu dala směr tím, že jsem mu ho vzala do pusy. Ještě mu povídám 'opovaž se udělat', on kejval horlivě, že dá znamení, no ale stačilo párkrát zahejbat hlavou a najednou jsem měla plnou pusu, ten blbec mě ještě popadl za hlavu, stříkal jak hasič a já se málem zakuckala, do toho cítím, jak ten druhý přešel od lízání k prstění a ještě dřív, než jsem dopolykala kámošovu nadílku, už jsme byli jako muž a žena, jelikož se odhodlal a strčil mi ho tam. To jsem se krapet zděsila, protože okamžitě okouzlenej sevřením mých kupodivu už ne panenskýho lůna začal provozovat divoký "šup sem, šup tam", a já rozhodně neplánovala završit svoji vzpouru těhotenstvím. Na druhou stranu, nepříjemný to nebylo, vybavenej byl solidně a naštěstí měl i výdrž, takže když ten druhej moula k tomu přidal snaživý cumlání mejch dudlíků, stalo se nečekaný a já si přišla na svý dřív, než ten překvapivej král milenců sebral rozum do hrsti, vytáhl svý péro ze mě a bohatýrsky se mi udělal na břicho, kozy a více méně omylem i na hlavu svýho kamaráda, co nějak nestačil uhnout ze zóny dopadu." "Marto, tohle se poslouchá jak rozhlasová hra. Nechceš to taky zdramatizovat? Takový animace by se dělaly samy.", lichotil jsem jí. "Takže oba mládenci se do tebe na místě zamilovali a těšili tvůj dychtící klín po zbytek nocí?" "To ne, já jim pak důrazně vysvětlila, že to bylo celý moc moc špatný, že přijdeme do pekla a za žádnou cenu už si na dospělý kluky a holku hrát nebudeme. No nicméně...", Marta nejistě poposedla a radši rychle dopila. "Pravdou je, že ten jeden kluk nebyl tak úplnej debil, takže nejen Žaneta se zabouchla. Brzo mě to teda přešlo, navíc matčin amant tvrdě vyžadoval, že musím ze školy pryč, takže mě na čtvrťák přeřadili na normální gympl. Nikoho jsem tam neznala, holky ze třídy mi říkali jeptiška a kluci mi šahali na kozy, prostě parádní rok do maturity. No nic, jdu čůrat."

"Ty vole, co je to za megaprsatici?", mrkl na mě všudypřítomný malíř Honza, když Marta sklouzla z barové stoličky a odešla na dámy. "Jako zadnici má parádní, ale hlavně má dudy, že by s nima mohla vyhlásit válku." Já i Žirafa jsme na něj chvíli beze slova zírali. "Dudy, že by s nimi mohla vyhlásit válku?", zopakovala nevěřícně Štěpa. "Honzo, kde jsi tohle slyšel?" "Nikde.", pokrčil kudrnatý malíř s odzbrojující upřímností. "Právě mě to napadlo." "Neskutečné.", zavrtěla Žirafa hlavou a zněl v tom skoro obdiv. "Jako jsi prase, o tom žádná, ale jsi zároveň takový ... poetický." "Štěpi, proč ty jsi mi vlastně nikdy nepostála modelem?", kul malíř okamžitě železo. "Protože nejsu blbá, a taky nemám dudy, se kterými bych mohla vyhlásit válku.", rozesmála se na celé kolo a za stálého kroucení hlavou šla vyndat z myčky sklenice. Nemusím asi zdůrazňovat, že Honzova spontánní hláška záhy vešla do továrenského žargonu. Když se Marta vrátila z toalety, nešlo si nevšimnout jednoho podstatného rozdílu: pod tílkem nebylo po krajkové podprsence ani památky, namísto toho se pod našponovanou látkou rýsovala do nejmenších detailů její ňadra včetně hrbolků na širokých dvorcích, ze kterých výmluvně trčely napružené bradavky. "Máš pravdu, chlapi mi na kozy čuměli už předtím, a tohle je pohodlnější. Tu podprdu jsem dlouho nevytáhla a zdá se, že je mi nějaká malá. Kdo by čekal, že mi ještě porostou prsa?", usmála se. "Budeš pokračovat na džusu a vodce? Těším se na další část pikantní zpovědi.", zamrkal jsem nevinně, Marta ale zavrtěla hlavou. "Kdepak, už ne. Cítím, že kombinace vodky s příchutí džusu, lechtivých řečiček, prázdného bytu a mojí nebezpečný nadrženosti by mohla skončit špatně. Anebo dobře, protože já jsem spoustě věcí hodně otevřená.", udělala dvojsmyslný vtip, který doplnila změnou posezu na barové stoličce, doprovázenou štědrým rozevřením stehen. Stačilo se docela maličko nahnout přes pult, abych díky délce Martiny sukně poznal i druhý kousek jejího spodního prádla a nutno přiznat, že kalhotky s krajkovým okrajem a především skoro dokonale průsvitným klínem její do čárky oholenou mušličku s baculatými pysky spíš odhalovaly, než zakrývaly. Marta s úsměvem poposedla, aniž by mi jakkoliv bránila ve výhledu do svého rozkroku, chvilku mě provokovala, jako by se sama nemohla rozhodnout, jestli ano nebo ne, ale pak vstala a vytáhla z kabelky peněženku. Nezbylo než pokrčit rameny a v duchu závidět Jindrovi, že ho ten pár velkých prsou, které se jí i při placení lákavě pohupovaly pod tílkem, pravidelně těší. Nemám rád holky, co samy nevědí, co chtějí, ale aspoň se nám nepokazí to divadlo, říkal jsem si, když jsem se pohledem loučil s kroutícím se zadkem trochu vratce odcházející Marty. Žirafa si celé scény všimla a teď rozhodila ruce v tázavém a zároveň nevěřícím gestu, jak si můžu tak báječně opilou a zjevně povolnou prsatici nechat pláchnout. A právě v téhle náladě se odkudsi zjevila naše ředitelka Valérie a překvapila mě otázkou, jestli mám chuť udělat si příští neděli dobrovolnou brigádu. Připadal jsem si jako v díle Monty Pythonů...

Val tyhle přepadovky čas od času dělá. Továrna funguje díky spletitému systému grantů, dotací a projektů, ona dobře ví, že každá ušetřená koruna se hodí, a tak na nás občas vyrukuje s "dobrovolnou" akcí. Maličko zneužívá toho, že málokdo jí pomoc dokáže odmítnout. Tentokrát šlo o vyklizení dosud nepoužívané haly, na jejíž letní rekonstrukci nám magistrát přiklepl peníze, ne už ale na to vyklizení. Val celou akci navlékla jako přípravu na pondělní pálení čarodějnic, protože v hale byla spousta dřevěných příček. "Doufám, že s nejsilnějším chlapem svého týmu můžu počítat?", nadhodila a nezapomněla se přitom opřít o pult tak, že se jí prsa ve výstřihu halenky smáčkla k sobě a opticky tím ještě nabyla na objemu. Měl jsem tu před chvílí ještě větší a jistě i pevnější dudy, chtělo se mi říct, protože Valérie je sice krásná ženská, ale svěžest Martina mládí u ní nahrazuje přece jen určitá zralost elegantní čtyřicátnice. Samozřejmě jsem to neřekl a s připitomělým úsměvem polichoceného blba svou účast odkýval. A tak jsem v neděli dopoledne stanul v pracovních modrákách a s páčidlem v ruce vedle Honzy a kysele se tvářícího Andrého coby člen bourací čety, zatímco parta dívčích nosiček odklízela trosky a z těch dřevěných stavěla rovnou na dvoře hranici. Valérii se možná doneslo pár po straně utrousených kritických poznámek o "akci Zet", takže odhodlaně v zjevně moc nenošených teplákách přiložila ruku k dílu. Díky tomu, že dala k dispozic i basu piv a cideru, nám pracovní tempo vydrželo nečekaně dlouho, postupně ale stejně začali lidé odpadat. Mezi prvními se zdekoval Honza, na kterého čekala o zeď opřená štíhlá zrzka v znepokojivě krátké sukni, která se s líbezným úsměvem zeptala, jestli bude na ni mít čas a platí to malování. To nasralo Andrého natolik, že když si Val na chvíli odskočila do kanclu, vytratil se s úsečným sdělením, že už nemá čas. Terka s Lídou následně musely nastoupit na bar, Štěpa se omluvila, že má zápas... Ve výsledku okolo druhé odpolední já boural a Valérie s odhodlaným výrazem sama odklízela. "Pájo, jsi zlatej, Neboj, objednala jsem pizzu. Když to nedoděláme teď, už na to lidi nenaženu.", přiznala upřímně. "A vezmi si tričko, trochu moc pokoušíš mou fantazii.", dodala se smíchem. "Já se omlouvám, Val, ale sama víš, jakej je vevnitř hic. Zkus myslet na pana manžela a nech mě pracovat, nebo se upeču." "Jak z blbýho filmu o ředitelce a svalnatých zaměstnanci." "Já nejsem svalnatej, jsem umělec." "Ty jsi vůl, Pájo." Styl debaty, na který jsem byl zvyklý spíš od holek barmanek, na prvním místě od Elly, mi zvedl náladu, pizza navíc zahnala hlad, takže před čtvrtou jsme si mohli dát ruce v bok a říct "hotovo". "Dobrá práce, paní ředitelko." zalichotil jsem a vzápětí se rozesmál, protože jak si Val teatrálně otřela pot z čela, rozetřela si po něm parádní šmouhu prachu. "Moc se nesměj a skoč se osprchovat, vypadáš jako Ukrajinec.", kontrovala pobaveně a já se vydal umýt. Sprcha byla v prvním patře jednoho z traktů tak napůl tajně, aby se snížil počet případů, kdy někdo z personálu nebo dokonce volného okruhu příznivců a spolupracovníků v Továrně po některém z večírků přespí. No ale voda tekla, a tak jsem se oddal jejímu proudu, který mi příjemně vymýval únavu z namožených svalů. "Jejda, já myslela... no nic, já počkám, nejpilnější úderník má přednost.", usmála se Valérie, která se objevila s osuškou, což mě přimělo skrýt se za závěsem. "Já už jen chvilku!", zahalekal jsem, ale ve skutečnosti jsem škvírou mezi stěnou a závěsem užasle sledoval, jak se Valérie, která si zřejmě myslela, že na ni není vidět, začíná svlékat. Začala od pasu dolů a pod tepláky měla zcela nepracovní nohavičkové kalhotky s krajkou, které jí krásně zdůrazňovaly oblé půlky zadku, než si je stáhla na kotníky a vzápětí se natočila tak, že mi odhalila svou čárku, dohladka oholenou až na malý trojúhelníček kudrnatých chloupků nad klitorisem, vykukujícím ze sevření hladkých závojíčků. Pohled na nahou frndu mé ředitelky mi začal zvedat ptáka k břichu, navíc vzápětí se Val vysoukala z trička, zkřížila si ruce za zády a uvolnila ze sevření podprsenky svá ňadra. Plná, jen maličko prověšená prsa jí vyjela spodem z košíčků a krásně se jí zhoupla na hrudníku. Uvědomil jsem si, že při pohledu na kulaté dvorce bradavek mi ruka míří do podbřišku, kde moje vzrušení dostalo jasný tvar a velikost.

Valérie se vzápětí omotala osuškou a já se pod dojmem půvabů, které mi tak skryla, rozhodl zariskovat. Celé to sice vypadalo jako prvotřídní klišé z košilatého románku, ale cítil jsem silnou touhu to už tolikrát tajně okukované, ale až teď v celé kráse nahoty obdivované poprsí stisknout v dlaních, prsty podráždit tmavě růžové bradavky... "Tak už?", zahalekala Val. Odhodlaně jsem odhrnul závěs, a aniž bych se jakkoliv zakrýval, prohodil jsem: "Ono je tu dost místa i pro dva." Čekal jsem rázné odmítnutí, odseknutí, zaječení, klidně i nadávky. Vůbec mě nenapadlo, že Valérie pokrčí skoro lhostejně rameny, prohodí "Tak fajn, jestli ti to neva.", odloží osušku a v rouše Evině napochoduje k mně do sprchy, aniž by jakkoliv komentovala mou evidentní erekci. "No nevím, je to tu dost stísněný.", prohodila, když se ke mně otočila zády pod proudem vody, a já si uvědomil, že se dotýkám jejího zadku. "Když jsme s manželem jezdili kdysi do kempů v Chorvatsku, měli tam tak málo teplý vody, že jsme se vždycky sprchovali oba.", pronesla lhostejně konverzačním tónem a začala se mydlit pod prsy. Pak sjela na břicho, jen maličko oblé, a když jí stékající mýdlová voda nahou mušličku nádherně zmáčela a jakoby oblékla do bublinek, začala si nevzrušeně mít i rozkrok. "Bože, tak byl fakt hic... a toho prachu! Jsem ráda, že to máme za sebou.", usmála se, otočená bez rozpaků přímo čelem ke mně. "Ty, Pájo, nestydíš se? Tvoje šéfka se tu ve vší slušnosti sprchuje po práci, a ty na ni civíš s pérem v pozoru?!", okomentovala konečně s ironickým úsměvem můj stav, až jsem, zaskočený vývojem situace, zblble zakoktal: "Promiň, Val, to ty tvoje kozy ... teda, prsa jsem chtěl říct...." "Co je s nima? No, po dvou dětech, kojila jsem poctivě, ale na žádnou operaci se neženu. Není to zase tak zlý, co myslíš?", zavrtěla hlavou a podepřela si svoje mokrá ňadra rukama. "Jasně, ve dvaceti jsem to měla takhle...no a teď holt takhle.", pokrčila rameny a prsa pustila, aby ta vzápětí zaujala přirozenou pozici. "Podle mě máš moc hezký prsa...", zakoktal jsem. "Jé, ty jsi milej.", usmála se Val, jako bych jí pochválil halenku. "Ty máš zase pěknej čurák. Velkej, a pěkně tvrdej.", dodala nevzrušeně, vzápětí mě za ptáka chytla a začala mi ho pomalu zpracovávat rukou. Do teď jsem jí tu lhostejnost věřil, ale jak mi začala pérem pumpovat, došlo mi, že to je zřejmě jen hra. "Ty máš zase moc pěkně oholenou kundu. Myslel jsem, že se dole holí jen mladý holky." "Hele hele, beru toho milýho zpátky. I holka ne už tak mladá jako já si ráda pindu oholí, je to příjemnější a líp to i vypadá.", zasmála se, ale vzápětí se kousla do rtu, protože jsem jí vklouzl rukou mezi stehna a začal jí nahou mušli jemně mnout. Tím zdánlivě ležérní konverzace definitivně odumřela, stáli jsme proti sobě pod proudem vlažné vody a vzájemně si mlčky, jen s přerývaným dýcháním dráždili pohlaví. Valérii se macaté závojíčky pod tlakem mých prstů rychle rozevřely a já mohl bříškem palce zlehka honit poštěváček, nabíhající do podoby tvrdé fazolky. Když se nalil vzrušením, začal jsem jím jemně kroužit a brnkat o něj, až tiše vzdychala. Jak jsem se k ní přiblížil, opřela se o mě naběhlými hroty prsou a můj klacek se jí opřel o bříško. Pro milování vestoje ve sprše existuje několik variant. Valérie se opřela čelem a dlaněmi o kachličky, rozkročila se a nechala mě, abych jí zezadu vsunul ptáka mezi stehna. Chvíli jsem jím klouzal zvenku po baculaté, rozevřené pičce, než si rukou nasměrovala můj žalud na dírku, takže dalším pohybem jsem do ní zpola zajel, až hlasitě vydechla. Nechal jsem ji rozkročit se ještě trochu víc, pak jsem jí jednou rukou objal bříško, druhou podepřel nahá prsa a přirazil jsem až po kořen do její mušle. "Ooooch...uuuf...", zasténala, zavrtěla zadnicí, jako by se chtěla ujistit, že jsem v ní celou svou délkou, a maličko se prohnula. Díky tomu se jí prsa zhoupla a pleskla o vykachlíkovanou stěnu. Sjel jsem rukama na půlky její zadnice a začal ji zezadu píchat, až se jí kozy houpaly a hlasitě narážely do dlaždiček sprcháče. Valérie bez zábran sténala, rukou se opírala o zeď a druhou si honila naběhlý poštěvák. Měl jsem strach, že si kdykoliv může celou věc rozmyslet, a tak jsem nic nevymýšlel, prostě jsem jí stále rychleji píchal píču a hnětl půlky zadnice, až mi začínalo cukat v koulích. "Ježiši...panebože...ty vole....už budu....", drmolila mezi vzdechy Valérie. Přiznal jsem, že i já. "Klidně do mě ... mám tělísko...", procedila mezi zuby , pak se zaklonila, a přes nebezpečí uklouznutí po mokré vaničce sprcháče mi začala vycházet pánví naproti. Zatmělo se mi před očima, jak náhle a nečekaně jsem dosáhl orgasmu. Hlasitě jsem zasténal a prudce vystříkl poprvé do horké, vláčně mlaskající štěrbiny. Objal jsem Valérii kolem boků a prudce přirážel, jak jsem jí pičku plnil semenem, zatímco si zběsile třela zepředu frndu a vzápětí se s hlasitými vzdechy udělala i ona.

Nepustil jsem ji, dokud jsem do její kundy nevystříkl naposledy . Teprve pak jsem z ní pomalu vystoupil, oba jsme se beze slova rychle umyli a vyšli ze sprchy. Mlčky jsme se utřeli a oblékli, přičemž jsem si nemohl nevšimnout, jak dlouho si Valérie otírá z rozkroku mé vytékající semeno, aniž by se namáhala se otočit. Ta absence studu mě nepřestávala udivovat a navzdory tomu, že jsem se před chviličkou do ní nádherně udělal, což byl ostatně důvod, proč teď svou lasturku zbavovala mého nadělení, jsem při pohledu na to, jak se jí přitom krásně pohupují nahá prsa s bradavkami ještě stále naběhlými do dvou čudlíků, ucítil zacukání ve slabinách. Když se Val konečně utřela, kalhotky si stejně nenatáhla, ale zmuchlala do dlaně a tepláky si oblékla na nahé tělo; zřejmě nechtěla, aby jí spodní prádlo provlhlo dalšími dávkami mé mrdky, kterou jsem jí pičku vykropil opravdu štědře. Za významného mlčení jsme sešli na dvůr. "Fakt z toho mám dobrý pocit.", prohodila Val, když jsme míjeli vysokou hranici z odpadového dřeva, které jsme vyklidili z haly. "Z toho všeho.", mrkla na mě a rozesmála se. "Dorazíš zítra na pálení čarodějnic?" "No jasně, mám za barem směnu s Žirafou...ééé, se Štěpou." "Fajn, tak se uvidíme. Ještě jednou děkuju za ... hmm... vydatnou pomoc." "Rádo se stalo." "To doufám.", pohodila koketně hlavou a jen sotva viditelné vrásky kolem očí prozrazovaly, že se tu přede mnou nepýří polichocená osmnáctka, ale žena na prahu čtyřicítky.