Dvě matky, tři dcery

6.5.2018 Autor: Akiro 6 komentářů

Pod přezdívkou brouzdám po zdejší síti hledačů sexu i lásky a něžností, málokdy ale pravdy. Rád bych vyprávěl příběh mého kamaráda, příběh, který mi v jedné slabé chvilce svěřil:

Hledím z okna do dubnové podvečerní osvětlené ulice. Drobně prší. Vzpomínám ještě po několika měsících posmutněle na mé poslední Vánoce. Jejich atmosféra mě minula, strávil jsem je sám. Dárky jsem nečekal. Pokud by ses mě zeptal, jestli jsem měl alespoň nějaké přání, odvětil bych: Ano, měl, méně sexu a více lásky a lidského pochopení a opravdový partnerský vztah. Ten jsem po měsících ještě nenašel. Skromný asi opravdu nejsem.

Loňský rok byl divoký. Trochu mi vlastní život začínal přerůstat přes hlavu. Blížili se vánoční svátky…

Budu rád, pokud na mě nezapomene vlastní dcera a navštíví mě alespoň na Boží hod vánoční. Klára to je kapitola sama o sobě. Není dne, aby mi její matka, moje bývalá partnerka Monika, nevolala a tu s brekem tu se zlostí v hlase mě nepřesvědčovala, nevyhrožovala a nezapřísahala, abych s Klárou něco udělal a postavil ji „do latě“. Ale copak se to dá? S Monikou jsem se rozvedl. Vyjevením příčin našeho rozchodu bych nerad opětovně drásal sám sebe. S odstupem času vidím, že chyba byla na obou dvou stranách, byli jsme příliš nezralí. Monika dnes žije s celkem bohatým, podle jejích slov workoholickým partnerem. Oba založili společnou rodinu, mají malá dvojčata, o která se celé dny stará jen Monika. Ze zlaté klece a přemíry starostí vyšiluje. Nevídáme se, toho nejsem schopen. Nebudete mi to věřit, ale stále ji ještě svým způsobem miluji. Všechny tyhle naše partnerské peripetie se podepsaly na Kláře. Někdy mám pocit, že je brutálně spravedlivá a rovným dílem dělí svou nenávist mezi mě a Moniku. Přestávám jí rozumět a nechápu, kde si vytyčí hranice revolty. Představte si až bulimicky štíhlou slečnu s několika náušnicemi v každém uchu, s jednou půlkou hlavy vyholenou. Prsa jedničky naštěstí mírní stav, že by její permanentně otevřený dekolt soustředil pohled každého muže, místo toho zřejmě každého třetího. Klára žije ve vlastním světě, při jakékoliv rozepři prchá k Monice a naopak. Dva domovy, dva životy a vlastní, skutečný žádný, a odpovědnost za svůj vlastní život se zatím asi převzít nechystá. Beru to jako vlastní selhání.

Zatím posledním vrcholem byly poslední letní prázdniny. Dva dny po Klářiných osmnáctinách přišla moje aktuální partnerka Lucka odpoledne a tím pádem ten den trochu předčasně domů. Z Klářina pokoje se ozývaly steny, pootevřenými dveřmi zahlédla polonahou Kláru, jak je jako kočka na všech čtyřech rozložena na posteli, čudlíky prsních výčnělků přisáta k prostěradlu a zezadu je nabodávaná a obdělávaná nějakým uhrovitým mladíkem se skejťáckou čepicí na hlavě. Aby o sobě Lucka dala vědět, zaklepala na pootevřené dveře a škvírou sledovala reakci. Dalo by se říct, že mrdající dvojici to nevzrušilo, byla totiž už víc než dost vzrušena jinými podněty. Když si Lucky oba všimli, mladík vytáhl ztopořené kladélko, políbil Kláru na ústa, oblékl si tričko i kalhoty a s dovětkem: „Pardon, tak já asi pudu,“ kolem ní vítězoslavně odkráčel z bytu. Když ji míjel, cítila z něj ještě Klářino pyžmo a sama dostávala chuť na sex. Klára beze studu naštvaným hlasem k Lucce pronesla: „Co tu děláš, taky všechno jako vždycky zkazíš!“ Jen o pár let starší Lucka rezignovala na variantu na místě Kláře jednu vrazit. Poté, co moje zpovykaná dcera vyšla z pokoje, se jí při odchodu, kam jinam než za Monikou, Lucka zeptala, jestli se nebojí, že otěhotní, a jestli se chrání. „Neměj péči, vždyť se ani neudělal.“ Když odeznělo Klářino bouchnutí hlavními vchodovými dveřmi, pronesla Lucka už spíš jen k sobě: „Ale, Kláro, vždyť jsme se přece všichni dohodli, že se co nejdřív odstěhuješ, až budeš plnoletá a budeš si žít svým životem?“

Ale k Lucce. Záblesk štěstí mě potkal během před řádkou měsíců. Přišla k nám do firmy vysokoškolská studentka. Byl jsem jí přidělen jako mentor. A v té sexuálně vztahové pustině mého života to nemohlo dopadnout jinak než dlouhými pracovními pohovory, pracovními obědy a večeřemi a konečně prvním nepracovním sexem. Po pár týdnech opustila Lucka, ano, právě ona byla tou studentkou, bydlení v podnájmu a nastěhovala se ke mně. Bezmocně jsem se zamiloval. Uléhat a probouzet se vedle krásné, hebké a k vám jako k božstvu vzhlížející slečně, mě naplňovalo radostí a ji, ji jsem naplňoval nejen spermatem. S každým dalším rozrýváním její panenské kundičky a pomilováváním jejího těla se mi vkrádaly myšlenky na společnou budoucnost. Vrcholem štěstí měly být naše první společné Vánoce a Štědrý den.

Dům voněl připravovaným kaprem. Já zdobil stromeček. Lucka se pohybovala v kuchyni. Přicházející podvečer mě zastihl v rozjímání v obývacím pokoji. Lucka se zkrášlovala a najednou k mému překvapení vešla do pokoje jako princezna z Werichovy pohádky o královně koloběžce první.

„Péťo, podívej, co jsem našla?“ vítězoslavně se přede mě postavila v šatech ze záclony, které našla zapadlé ve skříni.

Šokovala mě, patřily bývalé partnerce Monice a při pohledu na ně mi v mysli vytanula celá série událostí.

„Není to nejlepší letošní dárek, Péťo? Nechceš si mě rozbalit?“ začala se přede mnou točit jako maková panenka, s rozhalenými vlasy, jen ve sněhobílém – v podprsence, v kalhotkách, průhledných šatech ze záclony a huňatých ponožkách.

Naklonila se ke mně a políbila mě na tvář a rukou vyzvala, abych povstal z křesla. Jen jsem na ni s úžasem hleděl. Sundala mi pásek, rozepnula kalhoty, které stáhla ke kolenům, hbitými prstíky rozhalila knoflíčky košile a jemně začala brázdit mou hruď, na kterou přitiskla svá ňadra. Můj penis o sobě dával vědět a povstal mezi nás. Sklonila se k němu, vysvobodila ho a předkloněna začala stahovat předkožku a ústy olizovat jeho naběhlou špičku. Hladil jsem jí vlásky a už nemínil déle čekat. Zvedl ji a předklonil přes křeslo a stáhl rychle a nešetrně kalhotky.

„Au, Peťo, jemně, to bolí!“

Nevnímal jsem jí a vtlačil naditý penis do její sotva trochu umorousané pičky a začal pumpovat a zběsile přirážet. Jen sténala. Svezla se na všechny čtyři na koberec a já ji ještě zběsileji pical zezadu, rukama jí střídavě mnul ňadra a držel prdelku, abych do ní mohl klouzat jako hustilka pumpující vzduch do duše kola. Občas si uprdla, jak jsem z ní vytlačil přebytečný vzduch, její pochvička mazala jako ranní rosou pokrytá letní tráva, a voněla ještě líp. Nemyslel jsem na její orgasmické štěstí a po sérii zběsilých přírazů jsem do ní vyplyvnul dávku semene. S úžasem se ke mně otočila. Políbil jsem ji na ústa. Zašmátrala směrem k mému povadajícímu penisu, vzala ho do ruky a s šepotem“ „Ještě?“ mi ho začala znovu pumpovat. Přemístili jsme se do koupelny, vklouzli společně do vany a zapomněli úplně na štědrovečerní tabuli. Když jsme se osušili a Lucka se nakláněla nad parou zamlženým zrcadlem, nebylo zbytí, znovu jsem ji předklonil a vpochvil se. Nabídla mi lepší polohu, s jednou nohou na koberečku, druhou na vaně a rukama opřenýma o umyvadlo se mi podbízela. Zazvonila malým zvonečkem zavěšeným za zrcadlo a po slovech: „Ježíšek přináší další dáreček, a už ho ani nezabalil,“ se nabodla na můj ohon a s hekáním si vychutnávala pocit naplněnosti svého nitra… Zpocení jsme znovu vklouzli do vany…

Ulehli jsme do postele a povídali si.

„Neuděláme si někdy děťátko?“ začala žadonit Lucka. Tohle téma jsem uzamkl odbočkou k jiné oblasti.

„Lucko, už dlouho se ti chystám říct jednu věc, kterou asi netušíš. Pořád jsem ti nepotvrdil ten tvůj nápad, abychom oba jeli na vánoční svátky navštívit tvou mámu. Mně to nepřijde jako dobrý nápad, měla bys jet sama.“

„Ale … proč“ Já myslela…“

Ležel jsem v posteli, koukal do stropu a vyprávěl, možná ani ne tak Lucce, kterou jsem přestal vnímat, jako spíš sobě.

Ty záclonové šaty si před osmnácti lety ušila bývalá partnerka Monika. Tenkrát v létě jsme se vzali, mladí blázniví, čekaly nás první společné Vánoce. Chtěla mě překvapit, podobně jako ty dnes. V těch šatech přišla ke stromečku. Měla už tehdy bříško, dcera Klára byla na cestě. Z rozbalování dárků nebylo nic, rozbalil jsem si ji. Tolik asi k těm šatům. Ale mnohem podstatnější věc. Měli jsme s Monikou bezvadné přátele, Jarka a Lindu. Znali jsme se z prázdninových táborů, kterých jsme se já s Monikou účastnili jako základoškolní děti a Jarek s Lindou už jako vedoucí, středoškoláci. Oni a my jsme potom utvořili partnerské páry, i když musím přiznat, že Linda netušila, že ji miluji. Ano, stala se mi bláznivá věc, byl jsem s Monikou, kterou jsem měl rád a zároveň jsem miloval Lindu a myslel na ni dokonce i při prvním milování s panensky natěšenou Monikou. Možná to byla chtivost a víc tělesná láska k někomu, kdo je tak blízko ale zároveň daleko, jak se mi Linda jevila. V dalších letech jsem se nutil vídat se s dvojicí přátel co nejméně, ale zároveň spřádal sny a žil tak v paralelních světech. Jarek s Lindou nás, tehdy už manžele, k sobě pozvali na Boží hod na návštěvu. Přijeli jsme k nim a měli podle domluvy přespat do druhého dne. V prostorném domě kromě nich byla i jejich tříletá dcera. Linda mi i po porodu připadala překrásná, mohl jsem na ni nechat oči. Měl jsem strach, že to Monika zaznamená. Ale soustředila se na své bříško.

Ten večer, který proběhl báječně, jsme všichni čtyři trochu popili, ale neopili se. S Monikou jsem se před usnutím pomiloval. Bral jsem si ji zezadu, chválila si mou živočišnost a netušila, že přitom myslím na Lindu. Po mrdu Monika usnula, mně se spát nechtělo. Vyklouzl jsem z pokoje a šel o patro níž na záchod. Míjel jsem dveře ložnice a na základě vycházejících zvuků jsem si pomyslel, že tatínek a maminka se snaží, aby malá měla brzy bratříčka nebo sestřičku. V ložnici svítila lampička, přiznám se, že mě vzrušily steny kopulující dvojice. Sehnul jsem se ke klíčové dírce a s rukou na vzdouvajícím se penisu jsem pozoroval Jardu s Lindou. Bylo to vlastně poprvé, co jsem je zastihl tělesně propojené na vlastní oči. Přede mnou se míhala Linda s komíhajícími se prsy, Linda sedící ke mně zády a v podřepu dosedající na Jardův penis… Ve chvíli, kdy se zhroutila v milostné orgasmické křeči, jsem pumpoval svým penisem. S tlukoucím srdcem jsem poodešel na záchod, a abych někým z těch dvou nebyl přistižen, potichu jsem se vkradl zpět za Monikou. Vzrušení neopadlo, usnul jsem jen na nakolik hodin a probudil se do tmy přicházejícího rána. Vydal jsem se znovu na záchod a z něj do koupelny. Ve stejnou chvíli, kdy jsem otevíral dveře koupelny, se z druhé strany držela kliky vycházející Linda. Byla nahá. Překvapení bylo oboustranné. Než stačila cokoliv říci, střetly se naše oči. Nejistě jsem položil vlastní ruku na Lindinu a přiblížil se rty k jejím ústům. Dívala se na mě a nechala se políbit. Sjel jsem jí prstem od rtů přes krk k jejím prsům. Vztyčila se jí bradavka. Zatlačil jsem jí do koupelny, opřela se zadečkem o umyvadlo a já se před ní sklonil. Prsty rozevřel její pysky a vklouzl do počínající slzící skulinky, ke které jsem brzy přiložil jazyk a začal si pohrávat s nabývajícím hráškem. Oba jsme byli vzrušeni. Zažil jsem poprvé situaci, kdy Lindina pochva před pár hodinami pojmula Jardovu mrdinu a ta v ní byla stále přítomná. Svazoval nás, ale zároveň zvláštně vzrušoval strach, že může vejít některý z našich partnerů. Linda se ke mně otočila zády, položila jednu nohu na vanu a beze slov mě tímto gestem vyzvala k veplutí mého bojovníka do jejího přístavu. S živočišnou chtivostí jsem do ní zasunul svůj zbytnělý klacek, pokryl se jejím medem a s každým mým přírazem a zásunem z Lindy vycházely horečné vzdechy vzrušení. Rukama jsem drtil její nateklé bradavky. Ztratil jsem úplně pojem o čase a soustředil se jen na vlastní vzrušení. Linda se na mě intenzivněji nabodávala. Oba jsme směřovali k vyvrcholení. Vybičovaní do nejvyšší míry vzrušení jsme nemysleli na nic jiného než na vlastní libida. Večerní milování s Monikou a Lindino s Jardou způsobilo oddalování mého výstřiku. Váček se mi stačil ale během těch pár hodin zregenerovat. Blížil jsem se do chvíle, kdy vypustím semeno. Už to pro mě nebyla Linda, jen kus živého těla, do kterého jsem se zuřivými přírazy chtěl udělat. Uvolnilo se ve mně napětí a do Lindina děložního hrdla vstřiklo kladélko životodárnou bílou tekutinu. Beze slov jsme se rozpojili, Linda zůstala v koupelně a vklouzla do vany, já odešel do ložnice a přemítal. Před Moničiným probuzením jsem se stihl opláchnout. Nikdy jsem o prožitku s Lindou nemluvil, na nic se jí neptal, k ničemu se nevracel. Duše nám obtížila nejistota, naše páry se poté kvůli rodinným a pracovním trablům setkaly asi dvakrát. Za dva roky poté Jarda zahynul při autonehodě, kamarádství se rozpadlo, já se začal utápět ve vztahových problémech s Monikou a s Lindou jsme se přestali vídat. Mockrát jsem si na ni ale, hlavně po rozvodu s Monikou, vzpomněl.

„Ale… Peťo…“

„Mám několik indicií, už o tom dlouho přemýšlím, a myslím si, že ta malá tříletá holčička tenkrát jsi byla možná ty, Lucko, a u tvé mladší sestry už si nejsem jistý vůbec ničím.“

„Ale, ... (?)“

„Asi chápeš, že ještě nejsem připravený na to, potkat se s tvou matkou, jeď na tu návštěvu radši sama.“…

Vánoční čas se skončil a překulil do letošního roku. Můj vztah s Luckou se začal rozkližovat. V květnu mi oznámila, že od září chce jet na rok do Dánska. V rámci vysoké školy, na erasmácký pobyt. Možná se tím vyřešily naše počínající vztahové problémy. Nebo spustil rovnou konec vztahu?

Lucka mi i v těchto dnech posílá řadu fotek. Dánské pařby a výlety. Nedělám si iluze o její věrnosti. Je mladá a chce se vybouřit. S Lindou, její matkou, jsem se doteď nepotkal.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Akiro
15.7.2018 02:15
Děkuji ms80, modelar, Michal030, liftboys a happy_grepy za pochvalné komentáře a ostatním minulým a budoucím čtenářům za čas, který povídce věnovali. Dílo není 100 % dokonalé, pravopisně bych tam chyby jako "blížili se vánoční svátky" mít nemusel, v textu se objevuje min. jedna časová nelogičnost... Ale příběh snad "ujde"...
happy_grepy
30.5.2018 18:49
Paradni pribeh! *114*
liftboys
10.5.2018 02:15
Jako ze života, za mého mládí, když jsme s kluky balili kočky na kabelu
Michal030
Michal030 VIP
9.5.2018 05:43
Tak to je úžasné. Vyhledej její matku.
modelar
8.5.2018 10:08
Hezké , jo mládí bývá krásné a živočišné a o náhody neni nouze , moc přeji setkání ...
ms80
7.5.2018 05:31
Moc hezká povídka. Taková jako ze života.