O korzetu

Už jí zbyl jen černý korzet. Všechno ostatní oblečení z ní stáhl, jen tohle byl poslední kousek. Její překvapení, kterým mu učarovala. Ještě nikdy se mu v něm neukázala, až dnes. Rozhodl se, že si ji vezme přímo v něm. Ležela na zádech na jídelním stole a cítila, jak se jí kresba hrubého, ale léty ohlazeného dřeva vtiskává do nahých ramen. Udělaná stehna macatý zadek svítily smetanovou bělobou v kontrastu s vyrýsovaným, temně černým korzetem. Kontrapunkt a rovnováhu tomu poskytovaly bujné tvary jejího dekoltu. Korzet měl co dělat, aby zkrotil přelévající se prsa. Ramena měla široká, ladná a elegantní stejně jako šíji. Ne nadarmo jí špitával, že je to ta nejvíc sexy část jejího těla. Havraní dlouhé vlasy rozpuštěné a rozhozené do všech stran po desce stolu.

Ještě před chvílí ho proklínala. Svlékání ji hlavně z počátku moc nešlo. Necítila se dobře, když odkládala s Petrovou pomocí jeden kousek oblečení za druhým zatímco on kroužil kolem nich. Teď už jí ale fotograf nevadil. Skoro by na něj zapomněla, kdyby se místností soustavně neozývalo charakteristické cvakání uzávěrky. Stejně jí to byl jedno. Zatínala prsty do hran stolu a užívala si další a další nájezdy Petrova jazyka. Klečel mezi jejími stehny a vychutnával si ji jako by byla hlavním chodem jeho večeře

Bylo jí jasné, jak to bude na fotkách vypadat. Zkusila si to vybavit se všemi detaily a ta představa způsobila další příval šťávy pro jeho potěšení. Tak tohle bude stát za to. Proletělo jí hlavou. Fotograf bezostyšně pořídil několik detailních záběrů práce jazyka v jejím klíně a pak se o kousek stáhl. To byl ten moment, kdy se Petr postavil zpět na nohy a načal ji. Jinak se tomu říci nedalo. Najednou ho prostě měla v sobě až po koule. A proč ne? Spokojeně zavrněla a opřela si nohy o jeho ramena a nechala na něm, ať si ji zpracovává dle libosti.

“Dneska dovnitř ne, prosím. Udělej se ven…” zasténala mezi přírazy. Původně ani nevěděla proč, ale pak si sama přiznala, že se v ní probudila exhibicionistka. Když už, tak na těch fotkách chce mít všechno.

Bylo to rychlé, živočišné, náruživé. Přítomnost fotografa na ně oba působila podobně dráždivě. Většinou potřebovala svůj čas, dnes ale cítila, že jí nebude dělat potíže stihnout Petrův vrchol. A ten se blížil. Znala ho dost na to, aby to dovedla rozpoznat. Držel si ji za boky, zatínal prsty do sametově černé obruby korzetu a pomalu ztrácel kontrolu.

Vytrhl ho na poslední chvíli. Přesně v moment, kdy vytekla i ona. Stačilo jí pár tahů po klitorisu a dosáhla svého. Na stolej pod zadkem se jí rozlila loužička. Snad bude na fotkách vidět. Stejně tak on. Stačilo mu jednou, možná dvakrát pohonit aby uvolnil stavidla a nadělil jí elegantním obloukem zaslouženou dávku na bříško, prsa i ramena. Fotograf byl nadšený, staccato závěrky se ozývalo posledních několik vteřin skoro nepřerušovaně a objektivem si najížděl na detaily a i záběry z odstupu. Nevynechal ani několik portrétů.

Katka spokojeně odfukovala a vychutnávala si kouzlo okamžiku. Až po chvilce si uvědomila, jak obzvláštní pozornost věnuje fotograf detailům jejího korzetu. Nadzdvihla se na loktech a nevěřícně zírala na několik cákanců perleťově bílého semene na černě matném sametu.

“To si děláš kozy!?” zavrčela nevěřícně na Petra.
“Co myslíš?” zazubil se na ní hrdě, jako by to byla kdovíjaká zásluha.
“Tohle!” pokývla dopředu
“No co? Chtělas to ven, ne?”
“No jo, ale víš jak blbě to jde z toho sametu dolů?”
Ještě chvilku na sebe mlčky zírali, než Petrovi zacukal koutek potlačovaným úsměvem. Během chvilky nakazil Katku i fotografa, který si právě ukládal náčiní zpět do kufříku.

Podal jí ruku aby se snáze svezla ze stolu, otočila se a nechala Petra, aby jí pomohl z korzetu ven. Bylo po všem.

“Tak vám nakonec moc děkujeme a za ten začátek se omlouvám. Byla jsem celá nesvá. Snad to chápete... “ pronášela do zdi, zatímco definitivně vyklouzla z korzetu.

Až pak se otočila a zůstala stát jako přimrazená. Fotograf tam stále byl a k odchodu se rozhodně neměl. Místo toho si pomalu rozepínal už třetí knoflíček košile.

“Ehmmm… Jak bych to jen pověděl…” ozval se Petr. “Pozval jsem pana fotografa na další kolo, pokud nemáš nic proti, Kati.” culil se na ní drze.

Trvalo to jen pár vteřin, než se začali znovu potutelně usmívat všichni tři...