V prvním zaměstnání

7.6.2018 Autor: cvrcekL 3 komentáře

„Uf,“ oddychl jsem si, když jsem zdárně zdolal s velkou dávkou štěstí maturitu na obchodní akademii a zároveň si přísahal, že už školu nechci ani vidět. Ono se to lehce řekne, ale mí rodičové mi dali nůž na krk: „Buď budeš dál studovat, nebo alou do práce, my tě živit nebudeme.“ Co jsem mohl dělat, na vysokou se mi nechtělo, a tak mi nezbylo nic jiného, než si začít něco hledat, aby mě mí rodičové živit nemuseli. Někde do supermarketu se mi moc nechtělo, oslovil jsem proto pár spolužáků a známých, ale práci mi nikdo z nich nedohodil. Tak to šlo nějaký ten měsíc a pak mě jednou otec poslal pro nějaké drobnosti, kterými chtěl vylepšit náš dosti omšelý rodinný vůz, ve kterém jsem se s ním občas vrtal i já a docela mě to bavilo. Prodejna, či spíš prodejnička, do které mě poslal, byla jen tři ulice od našeho domu, takže já tam byl za pár minut. Majitelem byl pan Horák a prodejnu vedl se svou ženou. Prostě takový malý rodinný podnik. Mě hned upoutala cedule nalepená ve výloze: „Přijmeme prodavače“. Vstoupil jsem dovnitř, pozdravil a oznamoval panu Horákovi: „Mám tady vyzvednout nějaké věci pro pana Vránu.“ „Á mladej Vrána, tatík ten krám ještě nechce sešrotovat?“ ptal se hned Horák. „Asi ne, když na to něco pořád kupuje,“ povídám mu. Vyřídili jme spolu obchodní záležitosti a já se už na odchodu zeptal: „A toho prodavače už máte?“ Pan Horák mi hned odpověděl: „Zatím ne, ty bys o někom věděl?“ „A mě byste sem nevzal?“ vtíral jsem se. „Ty jako rozumíš autům, jo,“ opáčil pan Horák. „No s otcem se v tom našem vrtám, tak myslím, že trochu ano,“ říkám mu a tvářil se jako všeznalý automechanik. „Zítra odpoledne tu bude i moje stará, tak se stav, třeba se domluvíme,“ povídá Horák a já šel domů.

Druhý den jsem znovu zamířil do prodejny k Horákům s nadějí, že zde budu přijat do svého prvního zaměstnání. Za pultem postávala sama paní Horáková. Byla docela pěkný kus ženské, všechno měla na sobě nějak víc vyvinuté a v posteli to určitě musela být pěkná divoška. Hned se ptala: „Co si přejete mladý pane?“ Chvíli mi trvalo než jsem se odhodlal vyřknout: „Mluvil jsem včera s panem Horákem ohledně toho místa prodavače a prý se mám domluvit s váma.“ Horáková na mne pohlédla velmi přísným pohledem a pravila: „Jó milej zlatej, to není jen tak. Rozumíš trochu auťákům?“ „Tak něco málo znám a zbytek bych se asi dokázal naučit,“ naznačoval jsem jí dost nepřesvědčivě, jaké že jsou moje znalosti v oboru. „No to se asi nedomluvíme, my tady potřebujeme někoho, kdo tomu trochu rozumí,“ řekla ona a moc nadšeně zrovna nevypadala. Hleděli jsme po sobě, na prodejně bylo hrobové ticho, já už byl odhodlaný odejít, když přišel zákazník. Byl to soused a jen mě spatřil, hned se ptal: „Co kupuješ, Vrána zase léčí toho vašeho stařečka?“ Potřeboval jen nějakou drobnost, paní Horáková ho rychle odbavila a on odešel. Potom pohlédla na mě a zeptala se: „Ty jsi mladej Vrána?“ „Jsem,“ odpovídám jí a ona hned ožila: „Tak to je něco jinýho, taťka byl za mlada moc šikovný. Co my se spolu nadováděli.“ Pak už se na mne jen usmívala a bez dalšího vyptávání mě přijala do práce. Odpoledne jsem našim s radostí oznamoval, že jsem si sehnal místo u Horáků a zítra nastupuji. Máti byla nadšená z toho, že konečně donesu domů nějakou tu korunu, ovšem otec tak nadšeně rozhodně nevypadal. Když jsme zůstali o samotě konečně promluvil: „No nevím hochu, jestli je to dobře, že budeš dělat u Horáků.“ „Proč, paní Horáková říkala, že tě dobře zná ze školy?“ vyptával jsem se. „No právě proto, že mě zná,“ povzdychl si otec. Nechápavě jsem na otce koukal a netušil v čem by měl být problém. A pak, po dlouhém mlčení a usilovném přemýšlení, to na mě vybalil: „Jó Helenka, ta byla první, která mi podržela. Potíž je ale vtom, že ona podržela skoro každýmu, ani si o to nemusel říkat. Ona prostě jen ucítila péro a už ho musela mít mezi nohama.“ Já se tvářil velmi udiveně, možná i ustrašeně, ale na druhou stranu, jako neposkvrněný panic, bych konečně poznal dosud nepoznané. S otcem jsme můj nástup do práce ještě chvíli probírali a on mi nakonec požehnal a zároveň radil: „Klidně si k Horákům nastup, ale dávej si na Helenu velký pozor, jak zavadíš pérem o její přirození, budeš ztracen.“

Druhý den jsem se tedy nadšeně hlásil u Horáků do práce. Dnes byli na prodejně oba a dost důkladně si mě prohlíželi. „Tak pojď hochu mezi nás,“ zval mě pan Horák za pult. Provedl mě malým skladem a ukázal kumbál, který sloužil jako šatna. Já si tam odložil své věci a potom už začal velmi zlehka pronikat do tajů prodeje náhradních dílů. Ze začátku jsem se moc nechytal, ale jak mi dny praxe přibývaly, ledacos už jsem se naučil, postupně rozpoznával, co jak vypadá a k čemu to je, a měl ohromnou radost, když jsem něco dokázal prodat sám a dokonce správně. První měsíc v zaměstnání mi uběhl velmi rychle a já si nesl domů svou první výplatu. Když mi ji paní Horáková vyplácela, řekla: „Jsi docela šikovný hezký kluk, když se pořádně zaběhneš, možná tě zaučíme i v jiných věcech, pozdravuj tátu.“ Nevěděl jsem dost dobře, co tím zaučováním měla na mysli, ale raději se jí na nic nevyptával a s první výplatou pospíchal domů. Doma mě matka s penězi vítala, jako bych byl v rodině jediný, kdo tu vydělává. Otec, když viděl sumu, kterou jsem dostal od Horáků, prohodil: „Hm, platí slušně. A jinak dobrý, Horáková po tobě nic nechtěla?“ Věděl jsem, kam tím otec míří a stroze mu odpověděl: „Ne, nechtěla, mám tě jenom pozdravovat.“ Práce u Horáků mě docela bavila a i mí chlebodárci si pochvalovali, jak jsem šikovný chlapec. Oba byli velmi veselými lidmi a tak na prodejně byla pořád nějaká sranda.

Zařezával jsem v práci už čtvrtý měsíc, když se mě jednou pan Horák začal nenápadně vyptávat: „Tak co holky mládežníku?“ Já to s holkama moc neuměl, proto zatím i mé panictví nějak odolávalo, a tak jsem se nějak nedokázal na toto téma rozpovídat a jen nesměle pokrčil rameny. A Horák hned spustil: „Neříkej, že si ještě neměl ženskou, jsi hezký kluk. Jak tak na tebe koukám, máš moc hezký zadeček, leckterá holka by ti ho záviděla. Péro ti taky určitě stojí pořád, nebo s ním máš nějaký problém?“ V tom se na prodejně z ničeho nic zjevila Horáková a on jí hned hlásil: „Člověče holka, mladej asi ještě neměl ženskou, s tím budeme muset něco udělat.“ Horáková ke mně přistoupila, šimrala mě prstem pod bradou a řekla: „To budeme muset hocha asi zaučit. Tak mladý a hezký, a tak nevyužitý.“ Pak zase někam zmizela a mě začínalo docházet, že otcovo varování nebylo jen mluvením do prázdna, ale skutečně mi hrozí útok od Horákové na mé panictví. I dny další se nesly v duchu vyzvídání obou, jak že to vlastně s těmi ženskými opravdu mám. A kterýsi den odjel Horák na nákup nového zboží a já s Horákovou zůstal na prodejně sám. A když byla prodejna prázdná, což bylo ten den skoro pořád, využila každou příležitost, aby se ochomítala v mojí těsné blízkosti. Neodpustila si, aby se nenápadně mohla dotknout mého zadku a občas si její ruka dovolila nevinně zavadit i o mé neposkvrněné péro. Při jednom z jejich lehkých útoků rukou na mé péro prohodila: „Určitě ho budeš mít tak hezký jako tvůj taťka.“ Já však jen pokrčil rameny a nic neříkal. Potom jsem si potřeboval odskočit na záchod a ona hned na mě: „Chceš, abych ti ho podržela?“ Cestou na ten záchod pak ještě zaslechnu, jak si povzdychla: „Stejně ti podržím ty kluku jeden hezkej.“ Dnes jsem ještě odolal a Horáková si na mne víc nedovolila. Přešlo pár dní a já potřeboval zkompletovat nějaké součástky a samozřejmě mi to moc nešlo. Jdu tedy za Horákem a povídám mu: „Nemůžu to tam strčit.“ A Horák na to: „Skoč dozadu za Helou, ona tě naučí, jak to tam máš strkat.“ Zamířil jsem do skladu za Horákovou a řekl: „Máte mě naučit, jak se to tam strká.“ A ona na to: „No konečně, to je řeč.“ Rukou mi přejela rozkrok, péro se mi začalo pomalu probouzet, a když jsem se nezačal nijak bránit, zajela mi rukou do kalhot, důkladně mě prohmátla a po té řekla: „Ten se bude zaučovat moc hezky.“ Potom mi konečně ukázala, jak mám ty součástky dávat dohromady a oba jsme se vrátili na prodejnu. Já měl v rozkroku pěkně vlhko a ona povídá Horákovi: „Toníku, mladej už je pěkně načatej, jak zavřeme krám, můžeme ho doma zaučit.“ Nechápal jsem sice, co se mnou míní ti dva provádět, ale na nějaký odpor jsem se stejně nezmohl.

Po zavíračce jsme se všichni tři odebrali do jejich bytu, který byl v patře nad obchodem. Horákové mi hned připravila vydatnou svačinku a pak zmizela s Horákem v koupelně. Než jsem stačil dojíst, oba se vrátili z koupelny hezky vymydlení, každý jen v lehkém župánku. Horáková mi naporučila: „Jdi se taky pěkně umýt, ať nám hezky voníš.“ Zamířil jsem tedy do koupelny, důkladně se osprchoval a ve slipech a košili se vrátil z koupelny.
Horáková hned při pohledu na mě poznamenala: „Hmm, hezky umytý a voňavý, ten se bude zaučovat.“ I Horák si mě dost důkladně prohlédl a potom řekl: „Je nějakej stydlivej, není Helenko nějak moc oblečenej?“ Přistoupil ke mně a svlékl mi košili i slipy. Pak mi moc hezky prohmátl pytlík, což mě velmi vzrušilo, moje péro okamžitě krásně ztuhlo a já měl pocit, že tak tvrdé snad ještě nikdy nebylo. Horák na něj pohlédl a uznale řekl: „Ten je moc pěknej.“ Záhy i oni ze sebe shodily své župánky a mě se naskytl pohled dosud mnou nevídaný. Horáková byla pořádný kus ženské, nahoře bych to hádal tak na šestky, dole pořádná stehna, zadnici jako správná kobyla a rozkrok pořádně chlupatý, takže nebylo vlastně vidět, co ty chlupy skrývají. Horák byl proti ní velký střízlík, ale jeho péro bylo přímo výstavním kouskem. Oba mě chytili za ruce a už mě táhli do ložnice. Já si představoval, že prostě lehnu na Horákovou, zabodnu do té její určitě obrovské kundy své péro a budu zaučený, avšak mýlil jsem se. V ložnici byla uprostřed velká bytelná postel a v rohu stála velká a těžká židle, která určitě hodně pamatovala. Horák ji postavil těsně před postel a řekl: „Sedni si mladej.“ Já si sedl, jak mi přikázal a oba mi začali k té židli přivazovat ruce i nohy nějakými řemínky, a to tak pevně, abych se nemohl ani pohnout. Péro mi dál pevně stálo a mé vzrušení se při pohledu na nahou Horákovou nadále stupňovalo. Potom Horák prohodí: „A teď se hezky koukej, jak se to dělá.“ Horáková se rozložila na posteli a Horák se na ni začal vrhat. Já mohu pozorovat, jak rukou důkladně masíruje její obrovskou kundu, konečně vidím, kam že to dnes budu strkat své neposkvrněné péro. Horákova ruka si s ní pohrává dost dlouho, a když tyto hrátky ustanou, Horákova ruka je celá polepená od něčeho mě neznámého. Horák pak namíří do té patřičně rozdrážděné kundy své velké péro a já tak mohu velmi z blízka pozorovat, jaké to je, když chlap souloží s ženskou. Pohled na to, jak Horákovo péro proniká v docela svižném tempu hluboko do té velké kundy je promne natolik vzrušující, že mé mladé tělo začíná bouřit a já začínám mít pocit, že mi péro brzy upadne a koule se roztrhnou. Horák pak přeruší soulož s Horákovou, z jeho péra vylétne několik dávek semene a on se znovu vrhá na Horákovou. Oba začínají hlasitě naříkat a sténat a Horák Horákovou vůbec nešetří. Trvá to nekonečně dlouhé minuty, než se Horák znovu musí vystříkat, ale ani na mě nepohlédne a už dál důkladně souloží s Horákovou. Tato vzrušující podívaná mě ovládla natolik, že jsem začal sténat a naříkat i já. Přestávám své rozbouřené mladé tělo nějak ovládat, celý se třesu vzrušením, srdce mi tluče na poplach, chvílemi mě svírá horkost, která se občas mění v mrazení v celém těle. Mé péro je tak tuhé, že cítím, jak těžce se z něho derou péro kapky touhy a mé kouličky začíná svírat bolest, která se pozvolna stupňuje. Jediné co si v té chvíli přeji je, aby mi péro začalo konečně stříkat a v sevření onoho silného vzrušení, kdy jsem navíc pevně přivázán k té těžké židli a nemohu se ani hnout, několikrát zoufale vykřiknu: „Už chci konečně vystříknout! Já chci mrdat, už to nevydržím!“ Když se Horák konečně potřetí vysemení, což je v jeho věku asi slušný výkon, sleze z Horákové a pohlédne na mě. Já se celý třesu, péro mi teče a jediné co si přeji je, aby mi už konečně péro vystříklo. Horák přistoupí ke mně blíž, zlehka mi sáhne rukou na péro a já začnu hlasitě naříkat. On mi stáhne co nejvíc předkožku, párkrát mi přejede rukou lehce po péru a to záhy několikrát krásně vystříkne. Výstřiky jsou tak mohutné, že je jimi Horáková nemilosrdně postříkána. Horák mě konečně uvolní ze sevření na židli a povídá. „Teď si pěkně slízni, co sis nadělal a předveď, jakou máš výdrž.“ Chvíli trvá než se rozhýbu a potom se velmi nesměle se blížím na postel k Horákové. Ta je celá postříkaná mým semenem, až se divím, kde se ho ve mě tolik vzalo. Zlehka začínám Horákovou olizovat, mé semeno mi zrovna moc nechutná, ale když se dostanu k její kundě, ona krásně roztáhne svá stehna a já chtě nechtě začínám lízat její kundu. Horákové se to asi líbí, lehce sténá a přidrží si mě v rozkroku, abych jí tu její chlupatou kundu důkladněji podráždil svým jazýčkem. Posléze lízám dál své semeno, až se dostávám k jejím masivním šestkám. Ty mi nemilosrdně proplesknou tváře a já v tu chvíli ani nevnímám, že se mé péro samo ocitlo v nitru kundy Horákové. Ona ho tam zajisté cítila, chytila mě za prdelku a hned mě pobízela: „Tak se předveď mladej.“ Mé péro přestalo být najednou pérem neposkvrněným a mě se souložení s Horákovou rázem velmi zalíbilo. Horáková skvostně sténala, velmi hlasitě naříkala a já se snažil, abych ji osouložil co nejdůkladněji. Ona si náramně pochvalovala, jak jí to své péro krásně vrážím do kundy a naše souložení začalo být chvílemi natolik divoké, že to ani nevypadalo na moji první soulož s ženskou v životě. Po dlouhých minutách souložení jsem se musel vysemenit, péro opustilo kundu Horákové, celkem slušně vystříklo a ona hned žadonila: „Honem s ním dovnitř.“ Tak se také stalo. Horáková si to mé péro náležitě užívala, byla to na ní velká dřina, ale hodně příjemná. Mé péro bylo z rejdění v kundě tak unesené, že ani po mých dalších třech orgasmech nechtělo klesnout. Já už byl na pokraji sil, ale Horáková stále chtěla a moje péro také. Už jsem na ní byl popáté, když byla Horáková konečně udělaná a náležitě si užila svůj orgasmus. Pak skoro bezvládně zůstala ležet na posteli a nechala mě, ať si to moje péro ještě té její kundy užije. Když to konečně na mě přišlo, o nějakém velkém vysemenění nemohlo být řeči a z mého péra ukáplo jen pár kapek. Celý se třesoucí a totálně utahaný jsem slezl z Horákové a ona prohodila: „Alespoň v něčem jsou ti mladí spolehlivější než ti strhaní dědci.“ Horák, který se po celou dobu mého souložení s Horákovou držel někde stranou, mě potom vyprovázel z jejich bytu a ve dveřích ještě poznamenal: „Jsi dobrej, stará je uspokojená, tak mi dá v posteli nějakou chvíli pokoj.“ Doma ně matka vítala větou: „Kde jsi prosím tě, kolikrát ti to budu ohřívat?“ „Měli jsme přejímku zboží,“ řeknu tak na půl huby. Do toho se vloží otec, když poznamená: „No jen aby.“ Naštěstí se můj dnešní pozdní příchod víc nerozpitvával, já dostal večeři a velmi znaven šel spát.

Když ráno přijdu do práce, za pultem stojí usměvavá Horáková a hned mě nadšeně vítá: „Já tušila, že budeš šikovný po tátovi, ale včera si mi ukázal, že jsi ještě šikovnější.“ „To víte, snažil jsem se,“ poznamenám stroze. A Horáková dál vyzvídá: „A doma nehubovali, že jsi přišel pozdě?“ „Ani ne, řekl jsem, že jsme měli přejímku zboží,“ řeknu. „Šikovnej, jestli chceš, příští týden bychom si tu přejímku zboží mohli klidně zopakovat,“ nabízí se mi hned Horáková. Chvíli mlčím, nechci hned nadšeně souhlasit s tím co mi nabízí. Horáková mé mlčení nevydrží a ptá se: „Nebo se ti to nelíbilo?“ Mé mlčení ustává, když jí řeknu: „Ale jo, dobrý to bylo, jen kdyby to třeba šlo bez toho přivazování k tý blbý židli.“ Horáková se na mě hezky usměje a poznamená: „To se ňák vymyslí.“ Potom přišli zákazníci a my se spolu o další „přejímce zboží“ dál nebavili. A po týdnu jsem byl znovu na „přejímce zboží“ v bytě u Horáků. Tentokrát na ono přivazování k židli skutečně nedošlo, abych se vystříkal, než začnu souložit na Horákové, Horák mi moc hezky pohonil péro. Mě se podlamovaly nohy blahem, a když výstřiky z mého péra pominuly, Horák jen poznamenal: „To dělám proto, abys na Helence dýl vydržel a ona si to tvý péro víc užila.“ Pak už se Horák na Helenku vrhl a jen co se mu v pytlíku ulevilo, už mi uvolňoval místo, abych Helenku zase pěkně osouložil já. Tak jsme se na ní oba několikrát hezky vystřídali a už ani nevím, kdo ji nakonec přivedl k orgasmu. Naše společné radovánky, interně zvané „přejímka zboží“ se pak stávaly radovánkami docela pravidelnými. Doma mě moc nechválili, že chodím jednou týdně pozdě domů, ale já byl ze souložení s Horákovou víc a víc nadšený, takže mi to příliš nevadilo. Když to ale trvalo už třetí měsíc, udeřil na mě otec: „Pícháš Helenu, že jo ty zmetku jeden mladej?“ Zapírat jsem moc nemohl a tak přiznávám: „Jo píchám, no a co?“ Otec na mě upřeně pohlédne a zeptá se: „A dobrý?“ „Jo dobrý, říkala, že jsem výkonnější než ty,“ uzemním svého otce. On zčervená jako nějaký nezkušený školák, mávne rukou a takticky odejde. Já si však dál s Horákovou týden co týden náramně užíval a doma už nikdo neřešil, proč chodím jednou týdně pozdě z práce, byť by si možná doma přáli, abych si užíval s nějakou mladou děvou, se kterou bych třeba plánoval nějakou svou skvělou budoucnost. To nastalo až v momentě, kdy si mě asi po dvou letech od Horáků přetáhla k sobě konkurence a tam mé péro brzy okusilo, jaké to je s mnohem mladší a krásnější děvou, než byla Horáková. U Horáků začal brzy pracovat jiný mladík, kterého asi zaučovali stejně jako mě. A když jsem nedlouho po svém odchodu náhodou potkal na ulici Horákovou, velice se ke mně hlásila. Prohodili jsme pár vět, jak jde život a já se jí zvědavě zeptal: „A co ten novej, jak mu to jde?“ Horáková se začala hlasitě smát a z vesela řekne: „Jó dobrý, ale při tý přejímce zboží takovou výdrž jako ty nemá.“

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
alsasan24
11.6.2018 08:09
zasmál jsem se
dudlik1968
10.6.2018 04:04
Tak o by som chcel takú prácu a preberanie tovaru
Michal030
Michal030 VIP
10.6.2018 03:32
Tak to je úžasné. Také bych bral takovou práci.