Promoce aneb začátek od konce

9.6.2018 Autor: Romana66 7 komentářů

Asi by se slušelo začít od začátku, ale nějak mě nenapadá jak. Co by bylo vlastně začátkem? Který okamžik by to byl? Raději začnu se svým vyprávěním od konce, od nedávné doby. Teprve potom si ujasním, kde bych měla začít a pokračovat. Záleží na vás, jestli mě budete chtít poslouchat…
Byl horký den, jako všechny v posledních týdnech. Budovy i dlažba odrážely darované teplo a dělaly město nesnesitelným. Rychle jsem vešla do stínu univerzitní budovy. Uvnitř bude určitě klimatizace a snesitelnější prostředí. Podpatky mých lesklých lodiček klapaly po schodech a moje kroky neomylně mířily tam, kam kroky všech ostatních. Byla jsem jen jednou z mnoha příchozích, ale ten klapot podpatků obracel ke mně tváře ostatních. Každého zajímalo, kdo budí takovou pozornost. Nestála jsem o to. Vešla jsem do univerzitní auly a posadila se do předposlední řady ke kraji, kde jsem si připadala nejméně nápadná. Za chvíli začne promoce. Slavnostně oblečení rodiče studentů si sedali do prvních řad, chtěli mít co nejlepší výhled a také chtěli, aby je fotograf často fotil. Na památku. Za dvacet let ty fotky budou ukazovat vnoučatům…
Jsem oblečena také slavnostně, i když nechci být focena. Vlasy jsem si vyčesala a sepnula nahoru, jen jeden pramínek jsem si nechala spuštěný vedle levého spánku. Martin říkal, že mi to takhle sluší. Na sebe jsem si oblékla modré letní šaty bez rukávů s délkou lehce nad kolena a hlubokým výstřihem. Je léto, musím své „holky“ trochu vyvětrat. Jen ať se trochu opálí.
Aula se zaplnila, vedle mě se posadil dva kluci, patrně kamarádi některého z promovaných. Nevadí mi to, i když jeden z nich nemůže odtrhnout oči od mého výstřihu. Patrně sleduje tu kapku potu, která mi po krku stekla do dekoltu a neomylně míří do úzké štěrbinky mezi moje „holky.“
Promoce začala, nastupují profesoři v talárech, pedel s žezlem a za nimi již přicházejí absolventi. Martin kráčí mezi prvními. Sluší mu to v obleku a s kravatou. Přesto si ho představuji bez něj. Vidím ho ve své mysli svlečeného, jak kráčí ke mně, jeho mužská chlouba se vyzývavě kývá ze strany na stranu. Tep se mi zrychluje. Odvracím pohled. Ten kluk vedle se červená, což u mě vzbudilo malý úsměv. Moje „holky“ ho vzrušují. Prozrazuje to malý hrb na jeho kalhotách. Nechci jej uvést do ještě větších rozpaků a dělám, že jsem si toho nevšimla. Teď už mé zraky patří jen Martinovi. Zrovna přísahá na žezlo.
Martinovi rodiče se rozplývají dojetím. Zvláště jeho matka Irena. Je to úspěch, po pěti letech studia má ze syna inženýra. To ten čas utekl. Jako by to bylo včera, když mi tenkrát volala, jestli by u mě nemohl její syn bydlet v podnájmu. Souhlasila jsem, měla jsem pro sebe celý velký byt. Starostlivá Irena tehdy nechtěla, aby její syn bydlel v Praze na koleji. Přála si, aby byl pod větším dozorem. A to jsem zajistila dokonale. Irena ani netuší jak. Zrovna nedávno mi volala a při té příležitosti se ptala, jestli náhodou Martin nemá v Praze nějakou přítelkyni. Jen jsem se pousmála. „Nemá,“ odpověděla jsem tehdy. „Doufám, že se někde netoulá po nocích,“ řekla ještě Irena. „Ne, opravdu ne,“ ubezpečila jsem ji a byla to pravda. Martin často spokojeně usínal na mých prsou…
Zajímalo by vás, jak to se mnou a Martinem předtím bylo? Napište mi, jestli mám pokračovat ve vyprávění.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
thisismylife1
1.7.2018 07:12
Co je to za módu, napsat úvod k povídce a pak si zvedat sebevědomí, tím aby ostatní prosili o pokračování...
Michal030
Michal030 VIP
13.6.2018 23:34
Krásný začátek. Jasně že pokračuj a prozraď jak to bylo mezi vámi.
mladi_nadrzeni
12.6.2018 07:56
Zajímavé, erotická povídka s energií co vlastně erotická není :) Určitě pokračuj.
modelar
11.6.2018 09:03
Jen to napiš co bylo nebylo !!!!
vanad1
11.6.2018 03:20
Takto psané to nedává moc smysl. Promoce, hned sedící kluci , hned nějaká vzpomínka a konec.
iudex
11.6.2018 02:35
Určitě pokračuj...
Pacicka_1
Pacicka_1 VIP
10.6.2018 16:02
To nejde takhle ukončit...