Prázdniny pro 7 (2) - soutěžní

5.7.2018 Autor: Rmnka 13 komentářů

Prioritní fronta na odbavení byla naštěstí krátká.
"Ze kterého terminálu letíte?" zeptal jsem se jen tak do prostoru. Nechtěl jsem na Majku moc koukat.
"My ze čtyřky, a vy, pánové?" odpověděla Čůrající Sjú.
"My také. Navrhuji, abychom šli do sámošky Eating point, je na čtyřce, a v regálu tam studená láhev cavy určitě bude. To stihneme, trochu to tady znám. Nevím, kolik máte času vy, ale nám to letí za necelou hodinu," ujal se iniciativy Tom, aby na sebe upozornil.
"Nám také," odpověděla mu s trochu překvapeným výrazem Sabrina a pokračovala. "My letíme na Fuerteventuru, prý se tam nejlépe fotí poušť."
"Já si říkal, že jedete pracovně. Takže jsi modelingu zůstala věrná, Majko?"
"Hmmm, vždyť vidíš…“
Martin se podíval na Tomáše a spustil: "Hele hele počkejte. Tady proběhla důležitá informace a nikdo nereagoval. Sabrina řekla, že letíte na Fuerteventuru a to je přece úplná bomba! Protože poletíme spolu!"
Čůrající Sjú se otočila na Martina. "To je skvělé, úplné Sci-fi, já se totiž v letadle bojím a radši budu sedět vedle silného muže než slabé dívky. Jaká máte sedadla?"
Airbus A320, se kterým jsme měli letět, má v Business Class sedadla po dvou.
"My máme celou řadu,“ pokračovala Sjú, „ale holky mě nechtěj pustit k okýnku. Nevyměnil by si to se mnou někdo?"
"S kým sedíš, já tě k okýnku pustím,“ nabídl se iniciativně Tomáš.
„Vedle Klárky,“ odpověděla mu se zářícím úsměvem Sjú.
„Mohu si to vyměnit s tebou já? Začal jsem si s Klárkou o něčem vyprávět, a jestli proti tomu nic nemá, moc rád bych znal její názor a povídal si s ní dál,“ připojil se do diskuze Martin.
„A sedíš u okénka?“ naklonila Sjú hlavu a šibalsky se na něj zadívala.
„Asi jo, teda popravdě vlastně ani nevím,“ odpověděl Martin a trochu zmateně se rozhlížel okolo sebe.

Za trochu úsměvného dohadování kde kdo bude sedět, jsme dorazili do Eating Pointu.
„Martine, Tome, prosím vemte sedm skleniček, já skočím pro dvě lahve bruta.“
„Není to moc?“ zeptala se Majka.
„Ty si s námi nedáš? Vychází to přesně na skleničku pro každého,“ odpověděl jsem a zkusil se na ní usmát.
„Ok, asi si fakt dneska dám, cítím, že to potřebuju,“ řekla mi Majka a odvrátila ode mě pohled. Můj zmatek začal hodně silně narůstat. Majka pije, což jsem nikdy nezažil, a ani se na mě nepodívala. Hlavně že scénář jede. Nebudu se nervovat. Došel jsem pro dvě lahve Freixenet Cordon Negro, zaplatil, a mezitím Tom s Mártym spojili dva stolky a před každého postavili skleničku. Potichu jsem otevřel obě lahve, které mí přátelé hned začali zručně rozlévat.
„Opatrně, pánové, ať nemáme křtiny,“ vesele je krotila Majka.
„To ne, to my si umíme dát pozor,“ s šibalským úsměvem a důrazem na „umíme“ kontroval Tom.
„To je velmi sebevědomé prohlášení, to by se mělo umět prokázat v praxi,“ koketně svou roli rozehrála Sabrina a sáhla Tomášovi na rameno. Ten se rozzářil a významně na mě mrknul.
„A já, to já umím takové bezpečné věci, že to byste teprve koukaly, mé milé dámy!“, snažil se nezůstat pozadu Martin.
„A můžeš nám aspoň jednu prozradit?“, zeptala se ho Klárka a naklonila se k němu.
„No, když už se zdá, že mi docházejí síly, tak se ze všeho dokážu vylízat, naberu nových sil a dosáhnu úspěšně na každou další metu!“
„Holky, to vypadá na parádní dobrodružství, jak jste mi ho před cestou slibovaly. A já vám fakt nevěřila, myslela jsem si, že to dopadne jako vždycky, že nic nebude,“ připojila se k hovoru Sjú.
„Roman se nám nepochlubil. Jaká je tvoje hrdinská supervlastnost?“ začala do mě zase šít Majka. Proč po mně tak jde? „Podle mě to je dokonalá mlčenlivost,“ dokončila svou řeč a sáhla po nalité skleničce.
Bylo vidět, že se Martin i Tom trochu zarazili, podívali se na sebe a pak oba zároveň na mě. No nic, ve scénáři to nebylo, ale aspoň je vidět, že máme za sebou s Majkou krušnou minulost. Uznávám, hraje to dobře, i když bych chtěl, aby byla naše role v téhle komedii krapet jiná.
Abych přerušil trapné ticho, které po slovech Majky nastalo, pozvedl jsem skleničku a spustil:
„Mé milé dámy, kamarádi, jsem vděčen mocné síle osudu, která svedla naše kroky dohromady a která zařídila, že putování oblohou prožijeme společně. Připíjím na vás, mé milé dámy, na vaši krásu a smělost, na zdar našeho společného letu a na hrdinské schopnosti a sílu mých kamarádů Toma a Martina. Majko, jestli můžeš, tak mi promiň.“ Ufff, bylo to náročné, hlavně jsem nevěděl, co říct Majce. Trošku se ošila (panečku, to je herečka!), zvedla skleničku, se všemi si přiťukla, jen mně se podívala do očí na mnohem kratší chvíli než ostatním. Tak nevím, udělal jsem něco špatně?
„Hele hele,“ spustil Martin, „poslouchal tady vůbec někdo, co říkal Roman? Mně se to teda vůbec nelíbilo. Já připíjím, na rozdíl od Romana, na naše setkání, a hlavně na to, abychom se jen tak nerozdělili!“
„Připojuji se k Martinovi,“ pozvedl svou skleničku Tom.
„A já taky, své kamarádky miluju, ale potřebujeme neohrožené muže, né? Holky, vždyť jste mi slibovaly dobrodružství,“ prosila Sjú.
„Vzhůru do dobrodružství!“ přidala se Sabrina.
„Na setkání!“ zvolala Klárka a spontánně vlepila vedle sedícímu Martinovi pusu.
Podíval jsem se na Majku, pozvedl svou sklínku a pokynul jí. Dívala se na stůl. Ani koutkem oka se na mě nepodívala.
Sabrina si ťukla s Tomem, a ten když viděl, co provedla Klárka, dal pusu jí. Odpoutal se od ní, protože věděl, že to je troufalost jí takhle líbat.
„Tome, neutíkej mi, ta byla krátká, já potřebuju pořádnou seznamovací pusu!“ a přitáhla si ho a dali si opravdu pořádného francouzáka.
Drobná Sjú vyskočila ze židle a vehementně prohlásila: „Tak to ne, já chci taky pořádnou seznamovací pusu!“ a začala u mě a naše jazyky se propletly. Bylo to teda fakt rajcovní, já to nečekal a úplně mě to zaskočilo. Hned ale přiskočila k Tomovi a nakonec parádním francouzákem zakončila své seznamovací líbání s Martinem. „No teda kluci, vy tak báječně líbáte a chutnáte, že mi jen na tenhle let určitě stačit nebudete!“

Za štěbetání naší ústřední čtveřice Mártyho, Klárky, Toma a Sabriny jsme dopili sklenku cavy a vydali se ke gejtě. Sjú si něco povídala s Majkou a já kráčel zamyšlený a sám za naší společností. Tak potkávačka se nám myslím povedla náramně. Že v tom mám prsty, to snad ani není poznat. A všechna děvčata vypadají opravdu naprosto božsky, přitom je každá jiná. Sebevědomá, sošná a neskutečně vysoká Sabrina, přátelská a usměvavá Monika, neposedný ďáblík Sjú a Majka? Majka jsem zjistil, že nevím. Majka a já máme být přece spolu…

V letadle jsme se usadili tak, jak jsme přišli. Tedy Marty s Klárkou, Tom se Sabrinou, před nimi Majka se Sjú a já seděl vedle nich přes uličku sám. V našem oddíle seděl už jen postarší manželský pár. Sjú se od Majky zvedla a sedla si vedle mě, k okýnku.
„Chtěla jsem sedět vedle silného muže a u okýnka. Vím, žes mi to nenabídnul, ale stejně, co bys tu sám dělal. Tak si přisednu, neva?“
„Neva, to je jasný přece,“ odpověděl jsem.
„Co se mezi vámi stalo? Myslím mezi tebou a Majkou,“ zeptala se potichu Sjú.
„Nevím, mně to přišlo až do teď v pohodě.“
„Já slyšela, že už na začátku to nechtěla dělat, prý kvůli tobě. No a pak jak jsem se do produkce dostala já a jak jsme to připravovali ze začátku i s tebou, tak mi přišlo, že si bezva rozumíte, skoro jako dlouholetí manželé. Jenže pak to převzala Majka, no a tys tam už nemusel být, a tak začala některé věci, cos prosazoval, měnit. Jakoby naschvál. Tak mi přišlo, že jste se asi nějak pohádali, protože se tvoje jméno stalo spouštěčem její špatné nálady. Když některá z nás řekla něco o tobě, žes to chtěl jinak, tak přímo vybouchla.“
„Aha, tak to je mi líto, vůbec netuším, co se stalo. Já si myslel, že s někým začala chodit.“
„Ne, to vůbec, každý, kdo se jí snaží balit, to dost schytává. Žije doma s dcerou, o kterou se jí stará maminka.“
„To jsem vůbec nevěděl, kolik je dceři?“
„Co vím, tak asi 13.“

Letadlo mezitím rolovalo na start. Mé myšlenky se stočily k Majce. Ano, od začátku byla proti mně drobet zaujatá, ale ten papírek, co dostala od Markové, to podle mě přece zvrátil. Ale pak se něco stalo, co to zase šouplo nazpátek. O dceři se mi nikdy ani slovem nezmínila. No, asi jsme k sobě neměli tak blízko, jak jsem si myslel.

„Až vzlétneme, co si spolu dáme k pití, Zuzko?“ zeptal jsem se, aby řeč nestála.
„Říkej mi Sjú, víc mi to pro tenhle projekt sedí.“
„Ok, má milá Sjú, co budeš pít?“ Mezitím jsme odstartovali. Čůrající Sjú se mě při startu pevně chytla, tak jsem její ruku překryl svou a jemně jí stiskl.
„Dík, já se totiž opravdu bojím,“ špitla mi do ucha. „Jo a objednám každýmu dvojitýho panáka. Mám úkol. Nejsi náhodou členem High Mile Clubu?“
„Ne, nejsem. Co to je?“
„Já taky ještě nejsem členkou, takže do klubu za chvilku vstoupíme spolu. Romane, vím, že nejsem asi úplně tvůj typ a vidím, jak furt koukáš na Majku. My máme docela vostrý pravidla, co která má dělat a když to nesplníme, máme fakt průser. Majka je přátelská a v pohodě, ale co se týče dodržování toho, k čemu jsme se smlouvou zavázaly a co jsme podepsaly, tak je naprosto nekompromisní.“
„Moc zatím nerozumím,“ začal jsem opatrně, „pokračuj, tohle všechno mě opravdu zajímá. Zkus mi to prosím vyprávět od začátku.“

„No, jednou se mi stalo, že na mě byl můj bejvalej partner dost vostrej a přikázal mi, že mám podržet jeho kamarádovi. Příšerně jsem se styděla a bála, cítila jsem děsný ponížení, ale bylo to najednou to nejsilnější, co jsem do té doby poznala. Strach z neznáma, povinnost se podřídit, nový, nepoznaný muž, to bylo takové vzrušení, jaké chci znovu a znovu prožívat. A ten nádherný orgasmus, prostě jsem to chtěla zas a zas, to totální zatmění, ztrátu kontroly a všechno okolo. S přítelem jsem se rozešla a našla si tuhle práci, která mě občas dokáže fakt uspokojit. Má to nevýhodu, že to je jen občas. Ke svému životu tohle naprosto potřebuju, prostě musím mít takhle silné prožitky a orgasmy. Potřebuju, aby mě někdo při sexu dirigoval, říkal, co musím udělat a aby nebylo úniku. To je právě teď, Majka umí nádherně poroučet, je v tom úžasná. Do High Mile Clubu patří ti, co si to udělali v letadle, co letělo aspoň míli nad zemí. Musím tě přesvědčit, abys šel se mnou na záchod, a tam mě vyšukal. Tak, jak to potřebuju. A mám Majce popsat, jak sis počínal. Jakej při tom jsi. A když budeš mít sílu, mám tě ještě vykouřit. Do poslední kapky. Vím, že podle scénáře máte být spolu s Majkou v pokoji, tak mi to přišlo, že tě mám sexuálně odrovnat, abys s ní pak už nemohl. Romane, já se v těch vašich vztazích nevyznám, jsem jednoduchá holka, která bude šťastná, když jí to pořádně uděláš. Třeba se ti nelíbím, ale budu se fakt snažit. Pomož mi prosím.“
Poslední slova skoro šeptala. Dal jsem jí ruku na stehno, naklonil se k ní (proboha proč jsou sedačky v Business Class tak daleko od sebe?) a políbil jí.
„Neboj, pomůžu ti,“ řekl jsem potichu do jejího ouška jen právě tak hlasitě, abych přehlušil hluk motorů stoupajícího letadla. Otočila se na mě a viděl jsem, jak se jí začaly lesknout oči. Sáhl jsem pro papírový kapesník, podal jí ho a povzbudivě se usmál.
„Dík, vím, žes džentlas, to se pozná. Všem se líbíš, víš?“
Když bys jen věděla, na kolik holek jsem se vykašlal a jak jsem si je bral… Ale stejně mě to, co jsem slyšel, dost dostalo. Nechtěl jsem, aby téhle holčičce někdo ubližoval, i když si to horoucně přála. Jo, život je někdy dost divnej.

Cinklo odpoutání, a stevardka se přišla zeptat, co si dáme. Já chtěl dvě whisky, nevěřil jsem, že přinese jednu dvojitou. Sjú si dala vodku. Kopnul jsem do sebe první a pomyslel si, co jsem to před třemi měsíci vlastně rozpoutal. Vždyť já asi vlastně ani divoce šukat nechtěl. Chtěl jsem surfovat. A při tom to bude na mně jako na prvním. Kopnul jsem do sebe druhou, na chvilku zavřel oči a řekl si, že Zuzku nesmím zklamat. Je to fajn hodná holka, která má jenom drobnej problém, že musí bejt pořádně voprcaná. A já mám tu moc jí udělat hodně dobře. Jsme tu tak hurá na to, vstoupíme spolu do High Mile Clubu!

Vstal jsem a vydal se směrem na záchod. Otočil jsem se směrem k naší skupině. Jediný, kdo mi věnoval pohled, byla Majka. A řeknu vám, byl parádně zlomyslný.
Otevřel jsem dveře na záchod. Hned mi došlo, že to bude fakt oříšek. Ještě že je Sjú tak drobná. Než jsem se rozkoukal, otevírala dveře.
„Sjú, kdes byla tak dlouho? Víš, co ti Paní nakázala. A opovaž se hlesnout. Nikdo nesmí nic slyšet!“
„Ano Pane, jsem vám plně k dispozici,“ skoro zašeptala.
„Stoupni si tady na mísu a celá se svlékni. Musím si tě zkontrolovat.“ Sjú byla nádherná. Její drobná ňadra měla takřka dokonalé proporce. Tmavé dvorce ohraničovaly již ztvrdlé, avšak ne příliš velké bradavky. A ta dohladka vyholená kundička! Zajel jsem do její štěrbinky prstem. Byla už vlhká. Pokračoval jsem prostředníčkem až dovnitř.
„Máš štěstí, v kundě není cítit cizí mrdka. Víš, co by tě pak čekalo, ty děvko! Otoč se!“
Její nahý kulatý a klenutý zadeček, to byl pohled pro bohy. Pocítil jsem touhu vychutnat si milování s touto nádhernou drobnou dívkou v pohodlí postele.
„Slez dolů,“ přikázal jsem jí schválně neurvale.
V této úpravě WC byl i přebalovací pult. Sundal jsem ho a posadil Sjú na něj.
„Roztáhni tu svojí hladovou kundu, musím se vystříkat. Dělej!“
Poslušně začala roztahovat své kouzelné růžové závojíčky. Už mi parádně stál. Stáhnul jsem kalhoty a boxerky a bez jakékoli další přípravy jí ho tam tvrdě šoupnul. A začal zběsile přirážet. Sjú se začala kousat do rtů. Najednou rychle zvedla ruku a zakousla se do ní, vyskákaly na ní rudé skvrny a úplně se rozechvěla. Musel jsem ji chytit, aby se nezhroutila. Objal jsem jí a Sjú zašeptala:
„Prosím ještě, můj Pane, jen nepřestávejte, já vás v sobě hodně moc potřebuju.“ Cítil jsem, jak se jí svírá. Měla tedy řádně posílené poševní svalstvo. Přitiskl jsem se k ní a snažil se do ní proniknout co nejhlouběji. Stačilo pár těchto hlubokých přírazů a její ruka znovu vylétla k puse.
„Ano Pane, promiňte, já bych jinak hodně moc křičela. A to jste mi zakázal. Mám pocit, jakoby se mi hlava rozskočila. Takové štěstí si ani nezasloužím.“
„Jen drž, ty malá děvko, ještě jsme neskončili.“
Byla nádherně mokrá. Začal jsem zase do hloubky přirážet. Už jsem dokázal rozpoznat, že to na ní zase jde. Hodně mě to vzrušilo, a začal jsem do ní nekompromisně stříkat. Zase se kousla do ruky a objala mě a přitiskla se, jak jen to šlo.
„Prosím, Pane, ještě ze mě nevyklouzávejte, chci vás co nejdéle cítit v sobě. Vaše nehodná malá děvka je šťastná. Děkuju, Pane.“
Nemohl jsem už dál hrát roli dominanta. Byla tak krásně bezbranná, že jsem ji musel začít líbat po krku, na tvářích, a skončil jsem s jazykem hluboko v její puse. Obětavě spolupracovala. Pomalu jsem z ní vyklouzl.
„Pane, takhle nemůžete odejít, musím vás očistit.“ Ovinula se mi okolo krku, přivinula se a já ji jemně snesl z přebalovací podložky. Abych uvolnil prostor, přiklopil jsem jí zpátky na stěnu toalety.
„Pane, prosím, posaďte se.“
Sedl jsem si na zavřené prkénko a to, co začala dělat pusou s mým ochablým ptákem, to byla naprosto mistrovská práce. Byl jsem vděčný za její učitele. Odvedli dokonalou práci.
„Pane, prosím, sedněte si víc na kraj. Děkuji.“
Posunul jsem na kraj a Sjú si naslinila prst. Začala mi jezdit okolo zadečku, opatrně a z lehka si ho rozevřela, a pak začala taková masáž prostaty, že se mi až zkroutily palce u nohou. Nekecám. To už ani nešlo víc vydržet, a co ve mně zbylo, jsem jí pustil do pusy. Poctivě začala polykat.
„Pane, děkuji, že jsem se mohla najíst. Potřebuju se taky napít, počůráte mě?“
„Tady to nepůjde, ale budeš se muset ze mě napít. To ti neodpustím.“
„Udělám všechno, co si budete přát, Pane. Chci vám sloužit tak dlouho, jak jen budete chtít. Vaše malá děvka si vaší dobrotu ani trošku nezaslouží. Vaše malá děvka nebyla nikdy tak šťastná. Jsem šťastná, protože Pán ví, co jeho malá děvka a oddaná otrokyně potřebuje.“
Bylo mi to zatraceně příjemné, ale nějak jsem se s tím nemohl vnitřně úplně srovnat. Mám rád něžnosti, rád je rozdávám a snad ještě raději přijímám. Tohle ale nebylo tak, jak bych to úplně chtěl. Nikdy jsem to takhle nedělal. A vím, že to byl jen začátek. Že bude chtít tresty a výchovu a spoustu mé fantazie. Té mírně zvrhlé a temné fantazie. Prostě jsem vzadu v hlavě cítil, že to není správně. Jenže rozum mi říkal, že když si to jinak neužije, tak bych jí měl vyjít vstříc a že si svůj díl štěstí na tomhle světě nesporně zaslouží.
Když jsme se vraceli ze záchodu, stevardka se usmívala. Ze rtů jsem jí odezíral „Welcome to High Mile Club“. Pro mě to byl vstup do High Mile Clubu s tisíci odstíny mnou doposud nepoznané šedi. Sjú si sedla vedle Majky a hned si začaly o něčem špitat a Majka se každou chvíli na mě podívala. Zkusil jsem lehce relaxovat, když si zčistajasna vedle mě sedl Martin.
„Romčo, tys tu lolitku na tom záchodě musel pořádně vojet, byli jste tam snad tři čtvrtě hodiny.“
„Tak dlouho? Jo, byla neskutečná.“
„Ty vole kámo, ta moje je tak vstřícná, že když jste tam vyváděli, tak mi řekla, že to v letadle nedělala, protože neměla nikdy slušnýho parťáka. A že vypadám, že jsem šikovný.“
„No jo, to bude holka ze Slovácka. To je přesně jejich slovník. A co chceš ty?“
„Přemluvit jí, ať se spolu na všechno vykašlem a ať se navzájem objevujem, musím jí tuze moc prozkoumat. Asi jsi měl pravdu, že hezký holky to maj hodně těžký a že dokážou ocenit normálního slušnýho chlapa. Jak na tom jsme s naší dovolenou? Zkusil jsem ji pozvat na jachtu, doufám, žes objednal nějaký vrchol luxusu.“
„To až na druhou fázi, teď to je výcviková plachetnice pro 6 lidí, nás tři, kapitána, a dva jeho lidi. Je tam bohužel plno.“
„A vadilo by moc, když bych se trhnul? Tohle asi už nikdy nezažiju.“
„Jasně, v poho, jak to budeš chtít. Buď ti zajistím letenky a kdekoli hotel, nebo prostě uvidíme.“
„Vím, kolik jsi s tím měl práce, promiň, a dík, že mě chápeš, jsi fakt kámoš.“
Martin vstal a vrátil se tokat ke Klárce. To už si ke mně sedal Tom a nesl dvě skleničky cavy.
„Asi jsi zažil jízdu na tom záchodě, co? Sabí děsně vzrušila představa, co a hlavně jak to tam v tom pidi prostoru děláte. Normálně mě donutila, ať jí prstím, a ať cítím, jak je z vás mokrá. Teda takovejhle vodvaz jsem ještě nezažil, prej je ze mě úplně hotová, že tak pohodovýho chlapa, co je navíc vtipnej a i sebevědomej, dodnes nepotkala. A že se jí vůbec nechce bejt s holkama. Jak to dál máme? Myslíš, že by to za mě šlo stornovat? Prachy vem čert, takovou holku nemám šanci už nikdy potkat.“
„Jasně, jak přistaneme, neprodleně na tom začnu pracovat.“
„Dík, že mě chápeš. Já teď musím na záchod, ta inspirace byla úplně šílená. Jsem zvědavej, jak se tam se Sabí srovnáme.“
Sjú stále seděla s Majkou a něco si povídaly. Tak jsem kývnul na stevardku a poprosil o další skleničku. Když mi nalévala, dívala se mi do očí a hodně se uculovala.

Ano, hádáte správně, po Tomovi se Sabrinou zmizeli na záchodě i Márty s Klárkou. Jak tenhle let ještě dopadne, tak to jsem fakt hodně zvědavej.

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
Pacicka_1
Pacicka_1 VIP
26.7.2018 04:07
Super čtení
Rmnka
Rmnka VIP
11.7.2018 07:49
Díky za upozornění, jsem rád, že to někdo pozorně čte :-)
Hasma
Hasma VIP
11.7.2018 06:24
Jojo, pěkné počtení, sice se ti tam kdesi místo Kláry zamotala Monika, ale jinak si rád počtu.
rider11
8.7.2018 06:24
Pokračovat, pokračovat :D
hotwifecpl81
7.7.2018 02:34
Moc pekne, tesime se na pokracovani
abc76
7.7.2018 01:32
Trochu lacina pohodka pro deti ze 7 tridy. Chybela uz jen stewarda zavesena na hajlzliku do 3ky a ve dverich honici si kapitan
Symphant
7.7.2018 00:30
Perfektní, máš neskutečnou fantazií
rehysek
6.7.2018 15:54
*114*
SlaneSheHe
6.7.2018 12:45
Skvěle se to čte těším se na pokračování *114*
B08
B08
6.7.2018 12:40
Super se to rozjelo